Ministerstvo pošt a telegrafů

ministerstvo první Československé republiky

Ministerstvo pošt a telegrafů (zkratka MPT) byl správní orgán první Československé republiky odpovídající za poštovnictví, telegrafii, telefonii a od 20. let i rozhlasové vysílání včetně budování telekomunikační infrastruktury či udělování koncesí pro provoz telekomunikačních zařízení. Samostatný resort vznikl 13. listopadu 1918 vyčleněním agendy pošt, telegrafů a telefonů z gesce ministerstva obchodu, průmyslu a živností.[1] Prvním ministrem pošt a telegrafů byl jmenován Jiří Stříbrný, úřad sídlil ve smíchovském klášteře Sacré Coeur.[2] Zaniklo v listopadu 1938 spolu s ministerstvem železnic, jejich působnost přešla na nové ministerstvo dopravy.

Ministerstvo pošt a telegrafů
sídlo ministerstva v klášteře Sacré Coeur
sídlo ministerstva v klášteře Sacré Coeur
Zkratka MPT
Předchůdce Ministerstvo obchodu, průmyslu a živností
Nástupce Ministerstvo dopravy
Vznik 1918
Zánik 1938
Typ ministerstvo
Sídlo Smíchov
Působnost poštovnictví, telegrafie, telefonie, radiofonie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Působnost ministerstvaEditovat

 
Jiří Stříbrný, první ministr pošt a telegrafů. Kompletní přehled obsahuje článek Seznam ministrů pošt Československa.

Vedle samotného výkonu státní správy bylo ministerstvo rovněž významným prvorepublikovým investorem, což bylo dáno technologickým rozvojem a potřebou rozšiřování infrastruktury po celém Československu včetně Podkarpatské Rusi. MPT odpovídalo za budování, údržbu a modernizaci telegrafní sítě, telefonního vedení a ústředen, poštovních úřadů či rozhlasových vysílačů.[3] Zároveň plnilo roli podnikatele, a to jednak prostřednictvím Československé pošty, která byla od ledna 1925 organizačně vyčleněna jako státní podnik,[4] dále pak vstupy do soukromých společností, například rozhlasového vysílatele Radiojournal v témže roce.[5] Ministerstvo zřídilo rovněž poštovní archiv, již od roku 1918 pak Poštovní muzeum a Poštovní spořitelnu.[3]

Výzkum a vývojEditovat

Jeho technická a výzkumná oddělení, která se v průběhu několika reorganizací úřadu stále rozšiřovala, se rovněž významně podílela na technologickém pokroku. Například v letech 1936–1938 vysílal Technický ústav MPT z budovy mezinárodní telefonní ústředny na Žižkově zkušební televizní signál.[6] Ve svých laboratořích dále testovalo nové elektrotechnické součástky (kondenzátory, telefonní, vložky, suché články), věnovalo se modernizaci a automatizaci telefonní sítě nebo odhalování padělků poštovních cenin.[7]

ZánikEditovat

Ministerstvo fungovalo 20 let, po mnichovské dohodě a vzniku druhé republiky bylo k 1. prosinci 1938 zrušeno. Jeho působnost, stejně jako agenda ministerstva železnic, přešla na nově zřízené ministerstvo dopravy.[8] Oba rušené úřady vedl jako poslední ministr Vladimír Kajdoš, generál Československé armády. Ještě před zrušením ministerstva, k 13. říjnu 1938, byla MPT odebrána veškerá působnost na Slovensku.[4] Tu převzal ministr pošt a železnic nově autonomní Slovenské země Ján Lichner.

Po skončení druhé světové války bylo v letech 1945–1952 na čas obnoveno jako Ministerstvo pošt, v letech 1952–1960 Ministerstvo spojů. V následujících desetiletích až do roku 1992 byla agenda spojů střídavě samostatná a sloučená s ministerstvem dopravy. V novodobé České republice agenda někdejšího Ministerstva pošt a telegrafů zhruba odpovídá částem působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu, Českého telekomunikačního úřadu a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Významné investiceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Zákon č. 40/1918 ze dne 1918-11-13, o zřízení zvláštního úřadu (ministerstva) pro správu pošt, telegrafů a telefonů.. [cit. 2020-06-21]. Dostupné online.
  2. MARŠÍK, Josef. Průkopníci rozhlasového vysílání 1923–1925. In: JEŠUTOVÁ, Eva. Od mikrofonu k posluchačům. [s.l.]: Český rozhlas, 2003. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. S. 20.
  3. a b HAVLÍN, O; TICHÝ, V. Ministerstvo pošt a telegrafů (archivní pomůcka, číslo fondu 429) [online]. Praha: Národní archiv, 1968 [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. 
  4. a b KRAMÁŘ, Jan. Historie Československé a České pošty [online]. Česká pošta [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. 
  5. MARŠÍK, 2003, str. 35
  6. SOJKA, Petr. 90 let telefonní ústředny na Žižkově. Z metropole [online]. Česká televize. Dostupné online. 
  7. Poštovní technický zkušební ústav (číslo fondu 678) [online]. Národní archiv [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. 
  8. Vládní nařízení č. 269/1938 ze dne 1938-04-11, o organisaci některých ministerstev. [cit. 2020-06-21]. Dostupné online.

LiteraturaEditovat

  • HUDEC, Antonín. Spoje slovem i obrazem. Kapitoly z historie pošty a telekomunikací. Praha: Nadas, 1973. 148 s. 
  • JEŠUTOVÁ, Eva a kol. Od mikrofonu k posluchačům. Praha: Český rozhlas, 2003. 667 s. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  • HAVLÍN, O; TICHÝ, V. Ministerstvo pošt a telegrafů (archivní pomůcka, číslo fondu 429) [online]. Praha: Národní archiv, 1968 [cit. 2020-06-21]. Dostupné online.