Otevřít hlavní menu

Millerovo magické číslo

vědecký článek publikovaný v roce 1956

Millerovo číslo (někdy též magické číslo nebo Millerovo magické číslo) je termín odkazující na práci z oboru kognitivní psychologie, kterou napsal v roce 1956 George Armitage Miller z Harvardovy univerzity.[1] Ta vycházela z experimentálních výzkumů německého filozofa a psychologa H. Ebbinghause z roku 1885. Článek se zaobírá rozsahem lidské krátkodobé paměti pro nezávislé diskrétní prvky a popisuje, že počet prvků, které člověk udrží v krátkodobé paměti, je 7±2 prvků.

Údaje lze sdružovat do tzv. „chunks“ (smysluplné jednotky), které následně tvoří v krátkodobé paměti jediný prvek. V případě použití dalších paměťových metod je toto číslo vyšší[zdroj?].

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MILLER, G. A. The magical number seven, plus or minus two: Some limits on our capacity for processing information. Psychological Review. 1956, s. 81–97. Dostupné online. DOI:10.1037/h0043158. PMID 13310704. (anglicky) 

Související článkyEditovat