Otevřít hlavní menu

Milhostov (Zádub-Závišín)

část obce Zádub-Závišín v okrese Cheb

Milhostov je malá vesnice, část obce Zádub-Závišín v okrese Cheb. Nachází se asi 1,5 km na jihovýchod od Zádubu-Závišína. Je zde evidováno 37 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 48 obyvatel.[2]

Milhostov
Železniční zastávka
Železniční zastávka
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 48 (2011)
Domů 37 (2009)
Lokalita
PSČ 354 84
Obec Zádub-Závišín
Okres Cheb
Historická země Čechy
Katastrální území Milhostov u Mariánských Lázní (2,21 km²)
Zeměpisné souřadnice
Milhostov
Milhostov
Další údaje
Kód části obce 189685
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milhostov leží v katastrálním území Milhostov u Mariánských Lázní o rozloze 2,21 km2.[3]

Obec Milhostov připadla pod správní území MěNV Mariánské Lázně dnem 1. dubna 1976. V minulosti byl Milhostov samostatnou katastrální obcí se 220 hektary. Patřil pod politickou obec Ovesné Kladruby, která mu byla i farní obcí a zeměpisně největším sousedem.

Obsah

PolohaEditovat

Milhostov leží 5 km jihovýchodně od MariánskýchLázní ve svahu údolí Jilmového potoka ve výšce 700 m n. m. Se okolím je obec spojena železnicí a špatnou silnicí – odbočkou ze silnice Závišín – Ovesné Kladruby. Severně od obce se tyčí nejvyšší hora Tepelské vrchoviny Podhorní vrch (846 m n. m.), východně nad Jilmovým potokem se táhne výšina ve směru na Ovesné Kladruby, zakončená na jihu Jilmovým vrchem (Ulmberg m n. m.). Severně na západ se táhne výšina cca 720 m n. m. Severním směrem leží Zádub a za ním je Závišín. Silniční poměry zkreslují polohu Milhostova vůči sousedním sídlům. Zádub, Vlkovice a Ovesné Kladruby leží přibližně stejně daleko v různých směrech.

NázevEditovat

Tato ves – po celý čas existence čistě zemědělská – se poprvé uvádí v potvrzovací listině papeže Řehoře X. z 23. května 1273, která obsahuje seznam obcí, patřících premonstrátskému klášteru Teplá. Zapsána je jako „Milhoztouo“. Ještě v roce 1495, za krále Jiřího z Poděbrad, se uvádí jako „Milhostowo“. Německý název „Millestau“ se objevuje až později a teprve v roce 1854 je určen úřední název Milhostov, a něm.Muellestau. A.PROFOUS vysvětluje původ názvu od osobního jména Milhost, Milgost a uvádí příklady výskytu tohoto jména z let 1120-1182. Ves stejného jména v Čechách neexistovala a až po 2. světové válce se objevil název Milhostov pro jinou obec na Chebsku.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1273.[4] Historie obce je nejvíce spjata s historií její farnosti – Ovesnými Kladruby. Spolu s nimi pak patřila po 700 let pod premonstrátský klášter Teplá (1193–1848) s výjimkou dvou krátkých období v 16. století, kdy byla krátce v rukou Pluhů z Bečova a podruhé pánů Šliků, podobně, jako okolní vesnice. Mihostovští byli křtěni, ženili se a byli pochováváni v Ovesných Kladrubech, kam patřili farností.

Ovesné Kladruby byly místem, kam chodily děti do školy, kde bylo zprvu nádraží a kde byla policejní stanice. Zvláště v zimě byla cesta do školy pro metrové závěje velice obtížná. Nadané děti pokračovaly na měšťanské škole v Teplé a až do roku 1938 začaly chodit do Mariánských Lázní. Populární byla Landwirtschaftliche Volksbildungsschule ve Vlkovicích, která měla 2 zimní semestry.

Milhostov patřil mezi značně staré obce založené kolonizací Hroznaty, nebo jeho otce Sezimy a není vyloučen původ ještě starší. Šlo o typickou okrouhlici, se 14 dvory v uzavřeném kruhu. Vesnice ležela na svahu údolí Jilmového potoka a pouze starý mlýn na potoce ležel stranou (měl čp.15). Vhodná poloha se týkala i povětrnostních podmínek, kdy výšina na západě chránila obec před převládajícími větry. A.GNIRS psal, že ves se znovu osídlila v 15. stol., snad vymřela po černém moru r.1381. Podle GNIRSE se ves vyvíjela ze tří čtyřhranných svobodných dvorů, které stávaly na různých místech ve svahu. Z nich nejzachovalejší byl dvůr „U Hutererů“, který shořel 1943. Gnirsova domněnka o třech dvorech je sporná, protože ještě indikační skica Milhostovského katastru (1833) zachycuje zcela jednoznačně ves v podobě okrouhlice.

Milhostovské mofetyEditovat

 
Jilmový potok u Milhostovských mofet

Asi 1 km jižně od Milhostova a 1 km severně od Martinova, nedaleko od soutoku Jilmového potoka a Kladrubského potoka se nachází v nadmořské výšce 620 m n. m. přírodní památka Milhostovské mofety. Jsou to malé krátery v zemi, do hloubky asi 50 cm, jimiž uniká z nitra země na povrch přírodní sirouhličitých plyn. Výstupní cesty plynu tvoří pukliny vzniklé pohybem starších zlomů a na ně kolmých zlomů vytvořených vulkanickou činností Podhorního vrchu.[5] Za deště se malé krátery naplní vodou, kterou plyn probublává. Vývěry lze pozorovat i v okolí u břehů Jilmového potoka. Plynné vývěry jsou obdobného charakteru jako u výskytu mofet na přírodní památce Sirňák, vzdálené přibližně 4 km. Mofety působí jako přírodní pasti, v mofetových kráterech jsou běžné nálezy uhynulých drobných hlodavců a brouků. Příčinou jejich smrti je oxid uhličitý, který je hlavní součástí plynu. [6] Místo je v terénu označeno informační tabulí.

ObyvatelstvoEditovat

Podle sčítání 1930 zde žilo v 27 domech 147 obyvatel. 147 obyvatel se hlásilo k německé národnosti. Žilo zde 147 římských katolíků.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů[8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 155 163 157 135 161 148 147 58 41 28 22 19 16 48
Počet domů 24 25 24 24 24 26 27 14 . 8 8 9 9 15

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 270. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 344. 
  5. PP Milhostovské mofety [online]. AOPK ČR [cit. 2015-06-02]. Dostupné online. (česky) 
  6. WIESNER, Stanislav. Milhostovské mofety. Časopis Arnika. 1990, čís. 26, s. 207-208. 
  7. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 182. 
  8. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. 2015-12-21 [cit. 2016-04-13]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Ing. Richard Švandrlík, Mariánské Lázně 2005

Externí odkazyEditovat