Mikuláš Illesházy
Mikuláš hrabě Illésházy de Illésháza (maďarsky Illésházai gróf Illésházy Miklós) (1653 – 10. září 1723 Vídeň) byl uherský šlechtic a politik. Za zásluhy předků byl již v roce 1678 povýšen na hraběte, poté zastával různé funkce ve správě Uherského království. Vlastnil rozsáhlé statky v Horních Uhrách (Trenčín) a také na Moravě (Vsetín). Jako přívrženec Habsburků nakonec zastával řadu let funkci uherského dvorského kancléře (1705–1723).[2]
| Mikuláš hrabě Illésházy | |
|---|---|
 | |
| Uherský dvorský kancléř | |
| Ve funkci: 1705 – 1723 | |
| Předchůdce | Ladislav III. Maťášovský |
| Nástupce | Ladislav Adam IV. Erdödy |
| Narození | 1653 |
| Úmrtí | 10. září 1723 (ve věku 69–70 let) |
| Rodiče | František z Illésházy a Erzsébet Sarkany de Akoshaza |
| Děti | Anna Marie z Illésházy Josef z Illésházy |
| Příbuzní | Jan Nepomuk II. z Erdődy[1], Mikuláš Erdödy z Monyorókeréku a Monoszlö[1] a Anna Marie Erdödyová z Monyorókeréku a Monoszló[1] (vnoučata) |
| Profese | aristokrat |
| Commons | Miklós Illésházy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel z uherského šlechtického rodu Illésházyů,[3] byl synem barona Františka Illésházyho (†1683) a jeho manželky Alžběty, rozené Sarkányové. Byl vychován pod dohledem svého strýce Jiřího Illésházyho (1625–1689) a byl předurčen převzít rodové statky obou rodových větví, prešpurské a trenčínské. Dětství strávil v Trenčíně, kde také studoval na gymnáziu. V roce 1678 získal dědičný titul hraběte, v roce 1679 byl potvrzen v dědičném úřadu trenčínského župana a od roku 1684 byl také županem Liptovské župy. Mezitím se v roce 1682 připojil k armádě a zúčastnil se války proti Turkům (v této válce v roce 1683 padl jeho otec). Následující léta věnoval hospodářské obnově rodového dědictví zatíženého vysokými dluhy. Po otci byl dědicem panství Rohovce a nejstaršího rodového majetku v Eliášovcích, který dal rodu jméno. Po strýci Jiřím zdědil Trenčín a statky na Moravě (Vsetín), dále vlastnil majetek v župě Fejér poblíž Pešti. Sňatkem získal polovinu panství Košeca.
Zatímco v generacích předků se Illésházyové několikrát dostali do konfliktu s Habsburky, Mikuláš z pragmatických důvodů zachovával k vládnoucí dynastii celoživotní loajalitu. Na územích spravovaných z titulu funkce župana prováděl rekatolizační politiku, ale nijak násilným způsobem. Během Rákócziho povstání zachoval věrnost Habsburkům, což jej pak přivedlo k vrcholu kariéry a v roce 1705 byl jmenován uherským dvorským kancléřem. V této funkci se aktivně zúčastnil politických jednání a v roce 1722 zajistil na uherském zemském sněmu přijetí pragmatické sankce, která zajišťovala dědičnost habsburských zemí v ženské linii (Marie Terezie). Zemřel ve Vídni 10. září 1723 ve věku sedmdesáti let a byl pohřben ve vídeňském františkánském kostele.
Proslul jako mecenáš katolické církve a umění. Na náměstí v Trenčíně nechal na vlastní náklady postavit sloup Nejsvětější Trojice, finančně podporoval také rekonstrukce nebo novostavby kostelů na svých panstvích, mimo jiné na Vsetínsku (Halenkov, Hovězí). Hlavním sídlem byl zámek v Dubnici nad Váhom postavený v 17. století, ale zcela zničený během Rákocziho povstání. Mikuláš Illésházy přistoupil k radikální barokní přestavbě, která pokračovala ještě několik let po jeho smrti (1719-1730).[4] V této době byl areál zámku rozšířen o hospodářské budovy. Do dubnického zámku byly z trenčínského hradu převezeny bohaté umělecké sbírky, které byly díky tomu pečlivě zdokumentovány. Zasloužil se také o systematické budování lázní v Trenčianských Teplicích, kde mimo jiné nechal zrekonstruovat městský špitál.
Mikuláš Illésházy výborně ovládal slovenštinu a v tomto jazyce komunikoval se svými úředníky a poddanými.
Jeho manželkou byla Alžběta (Erzsebét) Balassová de Gyarmat, dědička poloviny košeckého panství. Sňatek uzavřeli v roce 1695 v Bratislavě a z jejich manželství se narodily dvě děti. Dcera Anna Marie (1696–1765) se provdala za hraběte Ladislava Erdödyho, syn Josef (1700–1766) byl dědicem rodového majetku a pokračoval v rodové kariéře ve službách Habsburků.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XII.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 513–514 (heslo Illésházy) ISBN 80-7185-157-4
- ↑ Rodokmen Illésházyů dostupné online
- ↑ Dějiny zámku v Dubnici nad Váhom dostupné online
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikulás z Illésházy na Wikimedia Commons
Literatura editovat
- HÁBL, Vlastimil: Ilešháziovci. Vojaci, diplomati, zberatelia a mecéni., Trenčínský kraj, Trenčín, 2009; 168 s. (kapitola V mene Jeho Veličenstva, s. 41–49) ISBN 978-80-89378-09-8
