Mikuláš Chudý z Újezda
Mikuláš I., řečený Chudý z Lobkowicz, původně zeman Mikuláš z Újezda (1386?[zdroj?]–1435), byl zakladatelem rodu Lobkowiczů. Narodil se jako třetí, nejmladší, syn Mareše z Újezda (manželka není známa), který žil v době Karla IV. a vlastnil královský úrok na panství Obříství.
| Mikuláš Chudý z Újezda | |
|---|---|
| Narození | 1390 |
| Úmrtí | 1435 (ve věku 44–45 let) nebo 1441 (ve věku 50–51 let) |
| Místo pohřbení | Kostel svatého Mikuláše |
| Povolání | člen zastupitelstva obce |
| Choť | Anna z Nechvalic |
| Děti | Jan I. Popel z Lobkowic Mikuláš II. Hasištejnský z Lobkovic |
| Rodiče | Mareš z Újezda |
| Rod | Lobkovicové |
| Příbuzní | Blažej z Újezda a Václav z Újezda (sourozenci) Děpolt Popel z Lobkovic a Ladislav I. Popel z Lobkowicz (vnoučata) |
| Funkce | nejvyšší zemský písař Království českého (1417–1419) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mikuláš pocházel z chudšího zemanského prostředí, ale díky svým schopnostem se brzy vypracoval mezi nejvlivnější osoby na dvoře krále Václava IV.[1]
Původ a život editovat
Získal vzdělání na pražské universitě. Původně se měl věnovat duchovní dráze, ale duchovní stav opustil zřejmě kvůli tomu, že jeho dva starší bratři neměli potomstvo. Byl „muž v knihách i ve zbrani dobře znalý“ a díky svým schopnostem získal přízeň a důvěru Václava IV. Postupně nabýval jak úřednické funkce, tak majetek. Stal se písařem ve druhém nejbohatším českém městě, v Kutné Hoře. Nabyl některé drobné statky, např. Milčeves (dnes součást Žatce), podle které se původně psal „de Miličoves“ a asi 1409 ves Lobkovice, podle které se od roku 1410 začal psát on i veškeré jeho potomstvo. V této vsi také zřejmě vybudoval původní tvrz.[2]
V této době se na Mikuláše obrátil Jan Hus, aby využil svůj vliv u krále Václava IV. a přesvědčil ho potřebě změny hlasovacích práv na pražské universitě ve prospěch domácího národa. Výsledkem byl Dekret kutnohorský, vydaný 18. ledna 1409. Mikuláš byl zřejmě tvůrcem koncepce tohoto dekretu a jeho stylizátorem. Byl zřejmě rovněž pověřen vykonáním královy vůle.[2]
Roku 1416 velel královskému vojsku, které dobylo hrad Blansko.[3] V době husitských válek pak stál na straně císaře Zikmunda, což mu vyneslo opět četné majetky.[1] V roce 1417 byl jmenován nejvyšším písařem zemských desek. V roce 1418 dobyl podle rozkazu krále Václava IV. hrad Hasištejn, který byl v držení odbojných pánů z Plavna. Hrad Hasištejn mu byl napřed dán do zástavy a posléze ponechán v majetku.
V roce 1424 byl Mikuláš zajat Zikmundem z Vartenberka, a donucen k vydání hradu Vrabinec. Dohodu zprostředkoval saský vévoda, za kterého Mikuláš musel zaplatit dluhy vůči Zikmundovi z Vartenberka.[4]
Zemřel již jako bohatý šlechtic roku 1435 a nechal se pohřbít v nově zbudované hrobce při oltáři svaté Doroty v kostele svatého Mikuláše v Přísečnici na hřebenech Krušných hor.[1] Jeho kenotaf se dnes nachází v nedalekém kostele svatého Jakuba Staršího v Louchově. Jeho dva synové, Mikuláš a Jan, založili dvě hlavní větve rodu, starší Mikuláš II. Hasištejnský z Lobkowicz větev Hasištejnských z Lobkowicz a mladší Jan I. Popel z Lobkowicz větev Popelů z Lobkowicz. Část Hasištejnských z Lobkowicz byla protestantského vyznání a odešla do zahraničí. Jejich potomci se objevovali v různých částech Evropy, zejména v Bavorsku, až do 20. století. Dnes je tato větev rodiny zřejmě vymřelá. Většina členů mladší větve, tedy Chlumecké, byla katolického vyznání. Její členové žijí dodnes.
Rodina editovat
Jeho staršími bratry byli Blažek (Blazco, Blasius) z Újezda a Václav (Wencesluas) z Újezda. Blažek zdědil po otci Újezd. Zemřel před rokem 1397 bez potomků. Václav se stal duchovním na faře v Pavlovicích u České Lípy. V roce 1401 zaměnil faru v Pavlovicích za faru v Drchlavě u České Lípy. V roce 1412 opustil Drchlavu a získal oltář svaté Kateřiny ve farním kostele v Lobkovicích, které již v té době vlastnil jeho bratr Mikuláš.[zdroj?]
Majetek editovat
Od 1407 vlastnil tvrz Milčeves (dnes součást Žatce), 1409 Lobkovice, 1418 Hasištejn, 1421 Hlubokou, 1424 Chomutov a další statky. Po smrti svého staršího bratra Blažka vedl spor s novým manželem vdovy, purkrabím z Lípy o majetek po zesnulém bratrovi. K dohodě došlo v roce 1397, kdy se purkrabí zavázal vrátit všechny spisy a zbraně Mikulášovi z Újezda a odevzdat je prostřednímu bratrovi Václavovi, t.č. faráři v Pavlovicích.[zdroj?]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c GAVENDA, Lukáš. Páni Hasištejnští z Lobkovic na sklonku středověku. Praha, 2008 [cit. 2017-11-28]. 89 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Lenka Bobková. s. 11, 15. Dostupné online.
- ↑ a b KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. ISBN 80-903040-3-6. S. 220.
- ↑ LEHKÝ, Ivan; SÝKORA, Milan. Kalich a Panna. Hrady Jana Žižky. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2016. 316 s. ISBN 978-80-86531-17-5. Kapitola Zikmund Děčínský z Vartenberka, s. 265. Dále jen Lehký, Sýkora 2016.
- ↑ Lehký, Sýkora 2016, s. 266–267
Literatura editovat
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6.
- GAVENDA, Lukáš. Páni Hasištejnští z Lobkovic na sklonku středověku. Praha, 2008 [cit. 2017-11-28]. 89 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Lenka Bobková. s. 10–15. Dostupné online.
- JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6.
