Mihajlo Rostohar

slovinský psycholog

Mihajlo Rostohar (30. července 1878 Brege5. srpen 1966 Golek) byl slovinským psychologem působícím v Československu, spisovatelem a pedagogem, který sehrál důležitou roli při vzniku státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. Spolu s Ivanem Hribarem a Danilo Majaronem měl rovněž zásadní roli při založení univerzity v Lublani. Dále stál u zrodu Psychologického ústavu Filozofické fakulty na Masarykově univerzitě a tzv. Brněnské psychologické školy, na fakultě působil rovněž jako děkan. Byl také rektorem Vysoké školy sociální.

Mihajlo Rostohar
Narození30. července 1878
Brege, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. srpna 1966 (ve věku 88 let)
Golek, Socialistická republika SlovinskoSocialistická republika Slovinsko Socialistická republika Slovinsko
Místo pohřbeníKrško
Alma materVídeňská univerzita
Povolánípsycholog a politik
ZaměstnavateléUniverzita Karlova
Masarykova univerzita
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Narodil se ve venkovské rodině v Brege u Krška, tehdejší součásti rakousko-uherského vévodství Carniola. Absolvoval gymnázium v Lublani a Kranji. Od roku 1901 studoval medicínu, přírodní vědy a psychologii ve Vídni, a následně filozofii na univerzitě v Grazu u Alexie Meinonga. Doktorát získal ve Vídni v roce 1906 za práci Ueber Hypothesen und ihre erkenntnistheoretische Bedeutung (O hypotézách a jejich epistemologickém významu). Po studiu pracoval jeden rok jako středoškolský učitel ve Villachu a absolvoval rovněž stipendijní pobyt v Wundtových laboratořích v Lipsku. Friedrich Jodl jej posléze doporučil T. G. Masarykovi, u něhož se na Karlově univerzitě v Praze habilitoval v letech 1910–1911 s prací Theorie hypothetického soudu, která se zabývala přesahy logiky a psychologie. Téma na univerzitě rovněž přednášel.

Po účasti na italské frontě během první světové války se v roce 1918 podílel na vzniku státu Slovinců, Chorvatů a Srbů a založení univerzity v Lublani[1]. V roce 1919 se přestěhoval do Československa, kde pokračoval ve své akademické kariéře. Po nacistické okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se v roce 1939 vrátil do Slovinska. Po druhé světové válce krátce pobýval opět v Československu, v roce 1949 se dočasně vrátil do Jugoslávie za rodinou a návrat do Československa mu už nebyl umožněn.

Zemřel v malé obci Golek poblíž Krška ve Slovinsku, kde je po něm pojmenovaná základní škola.

Psychologická kariéra editovat

Mihajlo Rostohar vybudoval již v letech 1911–1912 na lékařské fakultě Karlovy univerzity ve fyziologickém ústavu experimentálně-psychologickou laboratoř, kterou následně v roce 1924 přemístil do Brna, kde v roce 1926 prosadil vznik psychologického ústavu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Zde se rovněž v roce 1931 stal prvním profesorem psychologie, v letech 1934–1935 byl na fakultě rovněž děkanem. V letech 1948–1950 byl rektorem Vysoké školy sociální v Brně, která byla zrušena v roce 1952. Od roku 1950 pak působil na psychologickém ústavu v Lublani.

Mihajlo Rostohar přispěl během svého života značnou měrou k rozvoji psychologie v Československu i ve Slovinsku a byl významnou postavou místního univerzitního prostředí.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mihajlo Rostohar na anglické Wikipedii.

  1. ŠVANCARA, Josef. Příloha [Mihajlo Rostohar - životopis]. S. 107–109. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. P, Řada psychologická = Annales psychologici [online]. Masarykova univerzita, 1999. Roč. 47, s. 107–109. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • DAN, Jiří. Rostoharovo působení na Vysoké škole sociální v Brně. Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brně. 2016, čís. 4, s. 9–13. Dostupné online. 
  • JAHODOVÁ, Martina. Mihajlo Rostohar a jeho působení na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Brno, 2006. 31 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav slavistiky. Vedoucí práce Ladislav Hladký. Dostupné online.

Externí odkazy editovat