Otevřít hlavní menu

ŽivotEditovat

Zévaco se narodil v korsickém městě Ajaccio jako syn vojáka. Rodina opustila Korsiku v roce 1869 a usadila se v Deux-Sèvres. Až do roku 1878, kdy odmaturoval, žil v internátní škole. Poté pracoval od roku 1880 jako středoškolský učitel ve Vídni, ale brzy byl propuštěn pro milostný skandál. Vstoupil proto roku 1882 do armády a získal hodnost poručíka u dragounů. Armádu však roku 1886 opustil, především pro problémy s disciplínou, a odstěhoval se do Paříže. Zážitky z vojenského prostředí ale využil pro napsání své prvotiny, sbírky povídek 'Le Boute-Charge (1888). V Paříži začal psát pro anarchistický časopis L'Egalité (Rovnost), kde také roku 1889 publikoval na pokračování jako román-fejeton svůj první román Roublard et Cie. (Prohnanec a spol.).[1][2]

V březnu roku 1892 založil anarchistický týdeník Gueux (Žebrák). O měsíc později, když odmítl zaplatit pokutu 2000 franků, byl odsouzen k šesti měsícům vězení za článek napadající ministra vnitra a obsahující nekritickou chválu anarchistického teroristy Ravachola. Pot propuštění spolupracoval s anarchistickými časopisy Libertaire a La Renaissance a s týdeníkem Le Courrier français.[1][2]

Roku 1898 redigoval pro francouzskou antiklerikální ligu (Ligue anticléricale) její časopis L'Anti-clérical a zapojil se také do podpory Alfreda Dreyfuse během Dreyfusovy aféry. Kolem roku 1900 zanechal novinařiny, přestěhoval se do Pierrefonds a zcela se věnoval psaní velmi úspěšných dobrodružných historických románů vycházejících na pokračování v denících Le Journal du Peuple, La Petite République Socialiste a především v Le Matin. V nich také vyšly první čtyři díly jeho slavného románového cyklu Les Pardaillan (Pardaillanové) a také neméně slavný (především díky filmovému zpracování) román Le Capitan (Kapitán). Jeho díla připomínají díky svým zápletkám plným zrad, spiknutí, intrik, soubojů a msty knihy Alexandra Dumase nebo Paula Févala a někdy se nazývají romány kápě a meče.[2][3]

Roku 1917 se stal také filmovým režisérem, když podle vlastního scénáře natočil němý film Déchéance.[4] Zemřel na rakovinu roku 1918 v Eaubonne (předměstí Paříže), kam se přestěhoval během první světové války.[2]

Výběrová bibliografieEditovat

PardaillanovéEditovat

Les Pardaillan (Pardaillanové) je desetidílný románový cyklus líčící osudy rytířů de Pardaillan (otce, syna a vnuka). Cyklus byl v knižním vydání rozdělen do pěti částí, přičemž každá z nich obsahuje dva romány.[5]

  • Par le fer et par l'amour (1902), román-fejeton, který vycházel na pokračování v La Petite République Socialiste. Jde o první část cyklu odehrávající se v období hugenotských válek ve Francii a vrcholící Bartolomějskou nocí. Hlavními hrdiny jsou Jean de Pardaillan a jeho otec Honoré. V knižním vydání z roku 1907 byl román rozdělen do dvou dílů:
    • Les Pardaillan (česky jako Pardaillanové, otec a syn),
    • L’Épopée d’Amour (česky jako Zamilovaný Pardaillan).
  • La Fausta (1903, Fausta), román-fejeton (v La Petite République Socialiste), druhá část cyklu odehrávající se v letech 15881589 za vlády Jindřicha III a vrcholící jeho vraždou. V románu se objevuje postava Fausty, krásné a nebezpečné princezny z rodu Borgiů. V knižním vydání roku 1908 byl román rozdělen do dvou dílů:
    • La Fausta,
    • Fausta vaincue.
  • Pardaillan et Fausta (19121913, Pardaillan a Fausta), román-fejeton (v Le Matin), třetí část cyklu odehrávající se roku 1590 za vlády Jindřicha IV. Zde se objevuje syn Pardaillana a Fausty Jehan. V knižním vydání roku 1913 byl román rozdělen do dvou dílů:
    • Pardaillan et Fausta
    • Les Amours du Chico.
  • Le Fils de Pardaillan (19131914, Pardaillanův syn), román-fejeton (v Le Matin), čtvrtá část cyklu odehrávající se roku 1610, ve kterém by zavražděn Jindřich IV.. V knižním vydání z roku 1916 byl román rozdělen do dvou dílů:
    • Le Fils de Pardaillan, později také jako Jehan-le-Brave,
    • Le trésor de Fausta.
  • La fin de Pardaillan (1926, Pardaillanův konec), pátá závěrečná část cyklu vydaná posmrtně a odehrávající se roku 1614 za vlády regentky Ludvíka XIII. Marie Medicejské. Román vyšel ve dvou dílech:
    • La fin de Pardaillan,
    • La fin de Fausta.

Další dílaEditovat

 
Obálka Zévacoa románu Triboulet z roku 1901
  • Le Boute-Charge (1888), sbírka povídek z vojenského života.
  • Roublard et Cie., les tripoteurs du socialisme (1899, Prohnanec a spol.), román-fejeton s politickým podtextem, který vycházel na pokračování v časopise L'Egalité.
  • La Retraite de l'Adjudant Féraut (1899), román-fejeton z vojenského prostředí (v L'Egalité).
  • La Dernière Grisette (1890, Poslední grisetta), román-fejeton s konvenčním milostným příběhem o oběti společenských předsudků (v L'Egalité).
  • Le Royaume de Minuit, třídílný románový cyklus o tajemné organizaci:
    • Le Train rouge (1890, Červený vlak), román-fejeton (v L'Egalité),
    • L'Ombre fatale (1890, Osudný stín), román-fejeton (v L'Egalité),
    • Le Roi de minuit (1891, Král půlnoci), román-fejeton (v La Petite République Socialiste).
  • Xerxes vainqueur (1894), povídka, časopisecky v Le Courrier Français.
  • Bohémiens autour d’un chevalBohémiens autour d’un cheval (1895), povídka, časopisecky v Le Courrier Français.
  • Le Chevalier de la Barre (1899, Rytíř de la Barre), román-fejeton (v Le Journal du Peuple) odehrávající se za vlády Ludvíka XV.
  • Marie-Rose (18991900), román-fejeton (v Le Journal de Lille)), příběh lásky a vášně.
  • Les Ragastens, třídílný románový cyklus o osudech rytířů de Ragastens (otce, syna a vnuka)
    • Borgia (1900), román-fejeton (v La Petite République Socialiste) odehrávající se na počátku 16. století,
    • Triboulet (19001901) román-fejeton (v La Petite République Socialiste) odehrávající se koncem vlády Františka I., knižně roku 1910 ve dvou dílech jako Triboulet a La Cour des Miracles (Soud zázraků).
    • La Grande Aventure (1922), vydáno posmrtně, román odehrávající se roku 1577 za vlády Jindřicha III.
  • Le Pont des soupirs (1901, Most vzdechů), román-fejeton (v La Petite République Socialiste) připomínající svým dějem Dumasova Hraběte Monte Crista a odehrávající roku 1509 v Benátkách, knižně roku 1909 ve dvou dílech jako Le Pont des soupirs (Most vzdechů) a Les Amants de Venise (Benátští milenci).
  • La Marquise de Pompadour (1902, Markýza de Pompadour),
  • Fleurs de Paris (1904, Pařížské květy), román-fejeton (v La Petite République Socialiste).
  • Les Mysteres de la Tour de Nesle (1905, Tajemství Nesleské věže), román-fejeton (v La Petite République Socialiste) odehrávající se na počátku 14. století a zpracovávající pověst, že královna Johana Burgundská měla milence, kteří byli vražděni a jejich těla shazována z Nesleské věže v pytlích do Seiny.
  • Le Capitan (1906, Kapitán), román-fejeton (v Le Matin) odehrávající se roku 1616 za vlády regentky Ludvíka XIII. Marie Medicejské a vyprávějící příběh drobného šlechtice Francoise de Capestang, který je příkladně věrný králi.
  • Les bâtards de Napoléon III. (1906, Levoboček Napoleona III.), román-fejeton (v Le Matin) vydaný anonymně.
  • Le Royal de Beaurevers, dvoudílný román odehrávající se za vlády o životě slaného lékaře a věštce Nostradama a jeho potomků:
    • Nostradamus (1907, román-fejeton (v Le Matin) odehrávající se v letech 15361559.
    • Le Pré-aux-Clercs (1919), posmrtně, román-fejeton (v Le Matin), odehrávající se roku 1560. V knižním vydání z roku 920 byl román rozdělen do dvou dílů: Le Pré aux Clercs a Fiorinda la Belle
  • L'Héroïne (1908, Hrdinka), posmrtně, román-fejeton (v Le Matin) odehrávající se roku 1626.
  • Hardy Passavant, dvoudílný román odehrávající se v letech 13971419 za vlády Karla VI.:
    • L'Hôtel Saint-Pol 1909), román-fejeton (v Le Matin), knižně 1911 ve dvou dílech jako L'Hôtel Saint-Pol a Jean Sans Peur.
    • La Reine Isabeau (19171918), román-fejeton (v Le Matin), knižně 1918 ve dvou dílech jako La Reine Isabeau a Le Pont de Montereau.
  • Clother Ponthus, dvoudílný román odehrávající se v letech 15391544 za vlády Františka I.:
    • Don Juan (1916), román-fejeton (v Le Matin), knižně rovněž 1916 ve dvou dílech jako Don Juan a Le Roi amoureux.
    • La Reine d'Argot (922), posmrtně, ve dvou dílech jako La Reine d'Argot a Primerose.
  • Déchéance (1935), posmrtně, podle Zévacova filmového scénáře napsal knihu jeho bratr Alexandre.[5]

AdaptaceEditovat

 
Plakát k premiéře operety Benátští milenci roku 1953.

HudbaEditovat

FilmEditovat

Česká vydáníEditovat

OdkazyEditovat