Michail Semjonovič Voroncov

ruský princ a polní maršál

Michail Semjonovič Voroncov (rusky Михаи́л Семёнович Воронцо́в; 19. květnajul./ 30. května 1782greg. Petrohrad – 6. listopadujul./ 18. listopadu 1856greg. Oděsa) byl ruský princ a polní maršál, který se vyznamenal v napoleonských válkách a proslulosti dosáhl při Kavkazském tažení v letech 1844–1853.

Michail Semjonovič Voroncov
Dawe, Mikhail Vorontsov.jpg
Narození 19.jul. / 30. května 1782greg.
Petrohrad
Úmrtí 6.jul. / 18. listopadu 1856greg. (ve věku 74 let)
Oděsa
Místo pohřbení Chrám Proměnění Páně
Ocenění rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Řád černé orlice
Řád červené orlice
Královský uherský řád sv. Štěpána
Cross «for capture of Bazargic»
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Elisabeth Branickaja
Děti Sofia Michajlovna Voroncova
Semyon Mikhailovich Vorontsov
Rodiče Semyon Vorontsov a Ekaterina Senyavina
Příbuzní Catherine Vorontsov[1] (sourozenec)
Jelizaveta Andrejevna Šuvalovová (vnučka)
Funkce místokrál
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se do rodiny Voroncovových jako druhý syn hraběte Semjona Romanoviče Voroncova, dětství a mládí prožil v Londýně, kde byl jeho otec vyslancem. V letech 1803–1804 sloužil na Kavkaze pod generálem Pavlem Cicianovem, účastnil se dobytí Gjandži. Ruské jednotky zde roku 1804 po dobytí města zmasakrovaly více než 3000 lidí, včetně 500 muslimů, kteří hledali útočiště v mešitě.[2]

V letech 1805–1807 bojoval v napoleonských válkách a zúčastnil se bitev u Pultuska a u Friedlandu, mezi lety 1809 a 1811 bojoval v rusko-turecké válce.

Na počátku Vlastenecké války sloužil knížetem Bagrationem, bojoval u Smolenska a v bitvě u Borodina byl raněn. Po uzdravení se v roce 1813 k armádě vrátil. V létech 1815–1818 velel okupačním vojskům ve Francii.

V roce 1856 byl povýšen do hodnosti polního maršála a v témže roce v Oděse zemřel.

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Воронцов, Михаил Семёнович na ruské Wikipedii a Mikhail Semyonovich Vorontsov na anglické Wikipedii.

  1. Kindred Britain.
  2. AXWORTHY, Michael. Dějiny Íránu. 2. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 320 s. (Dějiny států). ISBN 978-80-7422-352-5. S. 137.