Otevřít hlavní menu

Mezigenerační učení

Mezigenerační učení je proces, jehož prostřednictvím získávají jedinci všeho věku dovednosti a znalosti, ale také postoje a hodnoty, a to z každodenních zkušeností, ze všech dostupných zdrojů a všemi způsoby v jejich vlastních, žitých světech. Mezigenerační učení je učením záměrným i nezáměrným, jak vědomé tak nevědomé, dále senzomotorické, verbálně kognitivní či sociální učení, celoživotní a všeživotní, převážně neformální a informální. [1]

Účastníci mezigeneračního učeníEditovat

Mezigenerační učení probíhá mezi generacemi. Nemusí vždy jít o generace po sobě jdoucí. Může jít i o generace ob jednu generaci (prarodič-vnouče). Většinou mezigenerační učení probíhá v rámci rodiny, ale není to pravidlem. Účastnící nemusí být v žádném vztahu, neboť učení probíhá kdekoliv (ve škole, v zaměstnání apod.) Aktéry jsou edukátor, ten který učí a příjemce, subjekt edukace, ten, který je učen. Role mezi nimi nejsou pevně dané, během učení se mlže stát edukátor příjemcem a naopak. [2]

Průběh mezigeneračního učeníEditovat

Učení směřuje od edukátora k příjemci. Učící se vyhodnotí nutnost a užitečnost předávaných informací podle podstaty svých potřeb. Posléze, podle toho zda jsou informace užitečné, je akceptuje nebo neakceptuje. Nejdůležitějšími prvky je potřeba příjemce a zkušenost edukátora, který ji chce dále předávat. Edukátor aktivně představuje své zkušenosti a na příjemci je, co si z nich vezme do dalšího života. [3]

Přínos mezigeneračního učeníEditovat

Mezigenerační učení je příležitost pro setkávání generaci. Díky tomuto setkávání jsou předávány tradice, kultura, hodnoty a zvyky. Mladší generace má příležitost naučit se něco nového a změnit názor na generaci starších. Starší generace najdou využití pro svůj čas, mají pocit potřebnosti a sounáležitosti, je to příležitost pro aktivní stárnutí a socializaci. Mezigenerační učení prospívá nejen vztahům generací ale i hodnotám, zvykům a kultuře, které díky kontaktu generací nezaniknou. [4]

Mezigenerační učení v rámci programů a kurzůEditovat

Pro rozvoj mezigeneračního učení se pořádají programy a kurzy. Programy jsou záměrně vytvořené situace, které mají prohloubit interakci a důvěru mezi generacemi. Jsou brány jako sociální prostředky, které utváří trvající výměny zdrojů a učení mezi staršími a mladšími generacemi.
Kurzy jsou realizovány přímo za účelem mezigeneračního učení. Kurzy jsou většinou v podobě neformálního vzdělávání, kdy primární směr nemusí vést přímo k mezigeneračnímu učení. Kurzy jsou uskutečněny různými subjekty, jako jsou vzdělávací agentury, firmy, školy, centra volného času či neziskové organizace a jejich nabídka neustále zvyšuje. V těchto kurzech je vzdělávací proces strukturovaný, má předem vymezené cíle a probíhá pod vedením lektora. Jedná se o kurzy kde jsou učeny všechny generace, které se učí navzájem.[5]

Odkazy na kurzy a programyEditovat

Mezigenerační programy Centra pro rodinu a sociální péči
Mezigenerační kurzy, Mendelova univerzita, Institut celoživotního vzdělávání

ReferenceEditovat

  1. RABUŠICOVÁ & KAMANOVÁ & PEVNÁ. O mezigeneračním učení. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 
  2. KAMANOVÁ, L. Mezigenerační učení mezi matkou a dcerou. Studia paedagogica. Roč. 2010, čís. 15, s. 177-188. Dostupné online. 
  3. RABUŠICOVÁ & KAMANOVÁ & PEVNÁ. Učení v rodině v mezigeneračním pohledu. Pedagogická orientace [online]. Roč. 2010, čís. 4, s. 92–111. Dostupné online. 
  4. RYBNÍČKOVÁ, J.. Mezigenerační učení mezi prarodiči a jejich vnoučaty. Brno, 2011. Diplomová práce. Masarykova univerzita. . Dostupné online.
  5. RABUŠICOVÁ, M. Mezigenerační učení v rámci programů a kurzů neformálního vzdělávání pro děti, rodiče a prarodiče. Studia paedagogica. Roč. 2010, čís. 2, s. 131-154.