Metrodóros z Lampsaku (mladší)

řecký filozof

Metrodóros z Lampsaku[pozn. 1] (řec. Μητρόδωρος ο Λαμψακηνός, Mētrodōros o Lampsakēnos; 331/330 př. n. l. Lampsakos – 278/277 př. n. l. Athény)[1] byl starořecký filozof, žák Epikúra, jeden z prvních představitelů epikurejské školy.

Metrodóros z Lampsaku (mladší)
Římská kopie původní řecké busty Metrodóra z Lampsaku (glyptotéka v Mnichově)
Římská kopie původní řecké busty Metrodóra z Lampsaku (glyptotéka v Mnichově)
RegionZápadní filosofie
ObdobíAntická filosofie
Narození331/330 př. n. l.
Lampsakos (řecké přístavní město na území nynějšího Turecka na břehu Hellespontu)
Úmrtí278/277 př. n. l. (ve věku 53 let)
Athény
Škola/tradiceepikúreismus
Oblasti zájmuetika, gnozeologie
VlivyDémokritos, kyrénská škola
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Busta typu hermovky; na jedné straně tvář Metrodóra z Lampsaku, na opačné straně tvář Epikúra (Louvre)

ŽivotEditovat

Metrodóros se narodil ve starobylém řeckém přístavním městě Lampsakos (sever nynějšího Turecka na břehu Hellespontu). Jeho otec se jmenoval Athenaios nebo Timokratés, matka se jmenovala Sande.[2] V Lampsaku se sblížil s Epikúrem, jenž byl asi o deset let starší; stal se jeho žákem a provázel ho i do Athén. Byl jedním z nejvýznamnějších členů Epikurovy školy („Zahrady"). Epikúros si ho mimořádně vážil, svěřil mu správu hospodářství a oslavil ho ve spisu Metrodóros o pěti knihách.[3]

Metrodórovou souložnicí se stala vzdělaná hetéra Leontion, která prý byla předtím i milenkou Epikúrovou.[4] Metrodóros měl bratra Timokrata, který byl původně též žákem Epikúrovým. Timokratés však Epikúrovu školu opustil a ostře se obracel proti svému učiteli.[5] [pozn. 2] Metrodóros zemřel sedm let před Epikúrem[7] a zanechal po sobě syna a dceru. Epikúros ve své závěti pamatoval na zaopatření těchto Metrodórových dětí.[8]

Epikurejci měli ve veliké vážnosti zakladatele svého učení i jeho nejmilejšího žáka. Dvacátý den každého měsíce byl v Zahradě vyhrazen oslavě památky Epikúrovy a Metrodórovy.[9] V pařížském Louvru je socha, zobrazující přátelství obou filozofů: jedna tvář je Epikúrova, druhá na opačné straně, s ní spojená, je Metrodórova.[10]

FilozofieEditovat

Metrodóros byl stoupencem epikurejské filozofie založené na senzualistické teorii poznání a materialistické metafyzice, která popírala nesmrtelnost duše. V etice byla za nejvyšší cíl člověka považována slast. Uvážlivou volbou požitků a rozumovým sebeovládáním usiluje moudrý člověk o ataraxii neboli neotřesitelný klid duše, v němž spočívá blaženost.[11]

Ve svém díle Metrodóros pomáhal rozpracovat a obhajovat filozofii svého mistra. Dochované zlomky mimo jiné zachycují části rozhovorů Metrodóra a Epikúra o otázkách jazyka a teorie poznání.[12] Polemizoval s odpůrci epikureismu, např. se svým bratrem Timokratem, jenž odpadl od epikurejské školy.[13] Kritizoval též Gorgiovu skepsi a Platónův idealismus.[14]

SpisyEditovat

Z Metrodórových knih se zachovalo jen několik fragmentů. Podle Diogena Laertia[15] byl autorem následujících spisů:

  • Πρὸς τοὺς ἰατρούς, τρία – Proti lékařům (3 knihy)
  • Περὶ αἰσθήσεων – O smyslovém vnímání
  • Πρὸς Τιμοκράτην – Proti Timokratovi
  • Περὶ μεγαλοψυχίας – O velkodušnosti
  • Περὶ τῆς Ἐπικούρου ἀρρωστίας – O nepevném zdraví Epikúrově
  • Πρὸς τοὺς διαλεκτικούς – Proti dialektikům
  • Πρὸς τοὺς σοφιστάς, ἐννέα – Proti sofistům (9 knih)
  • Περὶ τῆς ἐπὶ σοφίαν πορείας – O cestě k moudrosti
  • Περὶ τῆς μεταβολῆς – O změně
  • Περὶ πλούτου – O bohatství
  • Πρὸς Δημόκριτον – Proti Démokritovi
  • Περὶ εὐγενείας – O urozenosti

Ukázka z dílaEditovat

Co jiného je dobro duše než dobrý stav těla a důvěřivá naděje, že potrvá?
***
K žaludku, badateli o přírodě Timokrate, k žaludku obrací rozum, řídě se přírodou, všechno své snažení.
***
Nikterak není třeba pečovat o spásu Helénů a dát se od nich věnčiti za moudrost, ale je třeba jíst a pít víno, Timokrate, pokud to neškodí žaludku a pokud je nám to příjemné.
***
Zmařil jsem tvé plány, štěstěno, a zahradil jsem ti všechen postranní přístup ke mně. A ani tobě, ani žádné moci vnějšího světa se nevzdáme. Ale až bude třeba, abychom odtud odešli, s pohrdáním plijíce na život a na ty, kteří na něm zpozdile lpí, odejdeme ze života s vítězným chvalozpěvem, hlásajíce, že jsme dobře žili.

—Metrodóros z Lampsaku[16]

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Přívlastek „mladší" bývá k jeho jménu přidáván z toho důvodu, že existovali dva starořečtí filozofové stejného jména. Metrodóros z Lampsaku (starší) žil v 5. století př. n. l.; byl to žák Anaxagora a vykladač Homéra.
  2. Ve spisu Rozkošníci mimo jiné napsal, že Epikúros dvakrát za den zvracel z přejedení. Timokratés sám prý jen stěží unikl epikurejskému „nočnímu filozofování" a mystickému společenství.[6]

ReferenceEditovat

  1. CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatuy. Vyd. 1. Praha : KLP – Koniasch Latin Press, 2001. 893 s. ISBN 80-85917-69-6. S. 836.
  2. Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. S. 28.
  3. Epikúros. O šťastnom živote. Překlad Miloslav Okál. Bratislava: Pravda, 1989. 445 s. ISBN 80-218-0013-5. S. 353.
  4. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 392 a 386.
  5. Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. S. 117.
  6. Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. S. 23.
  7. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 392.
  8. Epikúros. O šťastnom živote. Překlad Miloslav Okál. Bratislava: Pravda, 1989. 445 s. ISBN 80-218-0013-5. S. 353.
  9. LONG, A. A. Hellénistická filosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové. Překlad Petr Kolev. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2003. 341 s. ISBN 80-7298-077-7. S. 32.
  10. DRTINA, František. Úvod do filosofie. Díl historický: základní úvahy, myšlenkový vývoj evropského lidstva. Část 1, Starověk a středověk. Praha: J. Laichter, 1914. 568 s. cnb000127481. S. 272.
  11. BRUGGER, Walter aj. Filosofický slovník. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994. 639 s. ISBN 80-206-0409-X. S. 129.
  12. LONG, A. A. Hellénistická filosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové. Překlad Petr Kolev. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2003. 341 s. ISBN 80-7298-077-7. S. 31.
  13. Epikúros. O šťastnom živote. Překlad Miloslav Okál. Bratislava: Pravda, 1989. 445 s. ISBN 80-218-0013-5. S. 353.
  14. Filosofický slovník. 2., opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998. 463 s. ISBN 80-7182-064-4. S. 268.
  15. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 392.
  16. Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 stran. cnb000507093. [První zlomek zaznamenal Kléméns Alexandrijský, druhý Athénaios, třetí Plútarchos a poslední výrok pochází z tzv. gnomologia vatikánského; citované české překlady jsou na str. 85 a 78.]

LiteraturaEditovat

  • Epikúros. O šťastnom živote. Překlad Miloslav Okál. Bratislava: Pravda, 1989. 445 s. ISBN 80-218-0013-5. [Slovenský překlad fragmentů z díla Metrodóra z Lampsaku je na str. 353–377.]