Messier 79

kulová hvězdokupa

Messier 79 (také M79 nebo NGC 1904) je kulová hvězdokupasouhvězdí Zajíce. Objevil ji Pierre Méchain 26. října 1780.[1] Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 42 100 světelných let a od středu Mléčné dráhy asi 60 000 světelných let.[2]

Messier 79
M79 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M79 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa a zdroj rentgenového záření
TřídaV[1]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu26. října 1780
Rektascenze5h 24m 11,09s[2]
Deklinace-24°31′29,0″[2]
SouhvězdíZajíc (lat. Lep)
Zdánlivá magnituda (V)8,16[3][4], 9,21[5], 5,67[6], 9,006[7], 8,57[7], 8,351[7] a 8,178[7]
Úhlová velikost9,6'[1]
Vzdálenost0,013 Mpc
Rudý posuv205,8±0,4 km/s[2]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr59[1] ly
Absolutní magnituda (V)−7,86
Metalicita [Fe/H]−1,54
Odhadované stáří11,7 miliard let[8]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 79
New General CatalogueNGC 1904
Melottův katalogMelotte 34
Jiná označeníM79, NGC 1904, GCl 10,[9] Mel 34[10]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování editovat

 
Poloha M 79 v souhvězdí Zajíce.

M79 se dá najít poměrně snadno protažením spojnice hvězd Arneb (α Leporis)Nihal (β Leporis) jižním směrem o stejnou vzdálenost, která dělí tyto hvězdy. Pro spatření této hvězdokupy středně velkým triedrem je zapotřebí velmi čistá obloha, ale dalekohled o průměru 80 mm ji ukáže mnohem snadněji. V dalekohledu o průměru 140 mm se při zvětšení 25x ukáže jako kulatá skvrna, ve které se skrývá několik velmi malých hvězd, jejichž počet v dalekohledu o průměru 200 mm naroste na padesát. Při průměru 300 mm se dá rozeznat výrazně více hvězd a v nejjasnější záři uprostřed hvězdokupy je vidět více než stovka hvězd.[11]

M79 je možno jednoduše pozorovat z obou zemských polokoulí, ale pozorovatelé na jižní polokouli jsou velmi zvýhodněni. Přesto kvůli své poloze není pozorovatelná v severních částech Evropy za polárním kruhem a v oblasti severního mírného podnebného pásu zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli vychází hvězdokupa velmi vysoko na oblohu.[12] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od listopadu do dubna.

Historie pozorování editovat

Hvězdokupu objevil Pierre Méchain 26. října 1780 a ještě téhož roku Charles Messier změřil její polohu a přidal ji do svého katalogu[1] s tímto popisem: „Mlhovina bez hvězd umístěná pod Zajícem na stejné rovnoběžce s hvězdou 6. magnitudy. Viděl ji p. Méchain 26. října 1780… Tato mlhovina je pěkná, má jasný střed a trochu rozptýlenou mlhavost. Její poloha byla určena pomocí hvězdy Epsilon Zajíce, která je čtvrté magnitudy.“ Na jednotlivé hvězdy ji kolem roku 1784 svým velkým dalekohledem rozložil William Herschel a popsal ji jako velmi bohatou kulovou hvězdokupu.[11]

Vlastnosti editovat

M79 je od Země vzdálená okolo 42 100 světelných let a od středu Galaxie asi 60 000 světelných let.[2] Jejímu úhlovému rozměru 9,6' v této vzdálenosti odpovídá skutečná velikost přibližně 118 světelných let.[1] Má mírně protažený tvar a do roku 2013 v ní bylo nalezeno pouze 12 nebo 13 proměnných hvězd.[1] Od Země se vzdaluje rychlostí kolem 206 km/s.[2] Předpokládané stáří hvězdokupy je 11,7 miliard let.[8]

V roce 2003 bylo v souhvězdí Velkého psa nalezeno výrazné zhuštění hvězd, které bylo prohlášeno za trpasličí galaxii s názvem trpasličí galaxie Velký pes.[1] M79 by tak mohla pocházet z této trpasličí galaxie, protože se nachází fyzicky blízko ní, podobně jako je Messier 54 součástí trpasličí eliptické galaxie ve Střelci. Novější výzkumy ovšem zpochybnily podstatu galaxie ve Velkém psu a pozorované zhuštění hvězd připisují pouhému prohnutí galaktického disku Mléčné dráhy.[13]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M79 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e f g h SEDS Messier Objects Database: Messier 79 [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2018-02-06]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  3. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  4. Sangmo Sohn, Ricardo P. Schiavon, Emanuele Dalessandro, Francesco R. Ferraro: Ultraviolet properties of Galactic globular clusters with GALEX. II. Integrated colors. In: The Astronomical Journal. 24. září 2012. DOI 10.1088/0004-6256/144/5/126.
  5. SIMBAD.
  6. Lee Spitler, Duncan A Forbes: Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008. DOI 10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
  7. a b c d Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Cote, Roberto De Propris: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
  8. a b KOLEVA, M.; PRUGNIEL, Ph.; OCVIRK, P., et al. Spectroscopic ages and metallicities of stellar populations: validation of full spectrum fitting. S. 1998–2010. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Duben 2008 [cit. 2018-02-07]. Roč. 385, čís. 4, s. 1998–2010. Dostupné online. arXiv 0801.0871. DOI 10.1111/j.1365-2966.2008.12908.x. Bibcode 2008MNRAS.385.1998K. (anglicky) 
  9. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 79 [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-02-06]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  11. a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  12. Deklinace 25° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 65° od jižního nebeského pólu. Jižně od 65° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 65° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  13. LÓPEZ-CORREDOIRA, M.; MOMANY, Y.; ZAGGIA, S.; CABRERA-LAVERS, A. Re-affirming the connection between the Galactic stellar warp and the Canis Major over-density. S. L47-L50. Astronomy and Astrophysics [online]. 2007-09-04 [cit. 2018-02-07]. Roč. 472, čís. 3, s. L47-L50. Dostupné online. arXiv 0707.4440. DOI 10.1051/0004-6361:20077813. Bibcode 2007A&A...472L..47L. (anglicky) 

Literatura editovat

Knihy editovat

Mapy hvězdné oblohy editovat

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
  • TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 79 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 79 [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 79 [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Zajíc [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kometa Lovejoy před kulovou hvězdokupou [online]. astro.cz, 2014-12-31 [cit. 2018-02-06]. Dostupné online.