Megadeth

americká metalová hudební skupina

Megadeth je americká thrashmetalová hudební skupina, kterou založili Dave Mustaine a David Ellefson roku 1983 v Los AngelesKalifornii. Mustaine tak učinil krátce po opuštění skupiny Metallica. Spolu se skupinami Metallica, Slayer a Anthrax jsou Megadeth neoficiálně označování za tzv. „velkou čtyřku“ amerického thrash metalu – čtyři kapely odpovědné za jeho rozvoj a popularizaci. Pro písně skupiny je typická komplexní struktura a rychlé rytmické sekce; texty většinou pojednávají o politice, válkách, smrti a v neposlední řadě náboženství.

Megadeth
Megadeth na festivalu Sonisphere v Milovicích v roce 2010
Megadeth na festivalu Sonisphere v Milovicích v roce 2010
Základní informace
Původ USA Los Angeles, Kalifornie, USA
Žánry heavy metal, thrash metal, speed metal
Aktivní roky 19832002, 2004–současnost
Vydavatelé Capitol, Combat, Sanctuary, Roadrunner, Tradecraft, Echo
Příbuzná témata MD.45, F5, White Lion, Metal Allegiance
Ocenění Genesis Award
Web www.megadeth.com
Současní členové
Dave Mustaine
David Ellefson
Kiko Loureiro
Dirk Verbeuren
Dřívější členové
Seznam členů Megadeth
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Debutové album skupiny s názvem Killing Is My Business… and Business Is Good! vyšlo v roce 1985 pod nezávislým vydavatelstvím Combat Records a dočkalo se poměrně velkého úspěchu. Skupiny si všimla významnější hudební vydavatelství, což nakonec vedlo k podepsání smlouvy s Capitol Records. Druhé album, Peace Sells… but Who's Buying?, vyšlo v roce 1986 a ovlivnilo zejména undergroundovou metalovou scénu té doby. Užívání drog a osobní spory přinesly Megadeth v tomto období množství negativní publicity.

Poté, co se sestava stabilizovala, vydala skupina několik platinových alb, například Rust in Peace (1990) a Countdown to Extinction (1992). Spolu s několika turné po celém světě jim právě tato alba přinesla slávu a uznání veřejnosti. V roce 2002 Megadeth dočasně ukončili činnost kvůli zranění ruky, které utrpěl kytarista a zpěvák Dave Mustaine. V roce 2004 skupina činnost obnovila, ovšem bez baskytaristy Ellefsona, který Mustaina soudil. Nakonec z procesu odstoupil a v roce 2010 se ke kapele vrátil. Od července roku 2005 skupina několikrát hostovala vlastní hudební festival s názvem Gigantour.

Megadeth vydali za dobu svého působení celosvětově přes 38 milionů nosičů;[1] šest z jejich patnácti studiových alb dostalo v USA platinovou desku[2] a dvanáctkrát byli nominováni na cenu Grammy (vyhráli ji jednou, v roce 2017 s písní „Dystopia“ v kategorii Nejlepší metalové vystoupení).[3] Maskot skupiny, Vic Rattlehead, se objevuje na přebalech téměř všech jejich alb a také vystupuje na pódiu během koncertů. V průběhu let skupina svou hudbou a texty vyvolala jistou kontroverzi; musela například zrušit několik plánovaných živých vystoupení a americká televizní stanice MTV odmítla hrát dva videoklipy, které podle nich tolerovaly sebevraždu.[4]

HistorieEditovat

1983–1984: VznikEditovat

Dave Mustaine byl od roku 1981 sólovým kytaristou skupiny Metallica, pro níž napsal několik prvních písní a obecně pozvedl její úroveň.[5][6] Dne 11. dubna 1983 byl však ze skupiny vyhozen kvůli alkoholismu, drogám, sporům s ostatními členy a agresivnímu chování.[7] Stalo se tak těsně před nahráváním debutového alba Kill 'Em All. Po svém vyhazovu se rozhodl založit rychlejší a tvrdší skupinu, než je Metallica.[8] V brožuře kalifornského senátora Alana Cranstona našel zmínku o termínu „megadeath“ (označujícím 1 milion obětí hypotetického jaderného konfliktu). Slovo se Mustainovi zalíbilo; brzy napsal první píseň své budoucí skupiny, kterou pojmenoval jako stejně znějící „Megadeth“.[9]

Po návratu do Los Angeles začal Mustaine hledat do kapely nové členy. Těmi se stali baskytarista David Ellefson a kytarista Greg Handevidt, kteří se přistěhovali z Minnesoty. Handevidt v kapele vydržel jen několik měsíců. Naproti tomu Ellefson (přezdívaný „Dave Junior“ či jen „Junior“, aby se odlišil od Mustaina[10]) se stal po Mustainovi druhým nejdéle působícím členem v její historii. Navzdory počátečnímu nadšení měl Mustaine se sháněním ostatních členů problémy (zejména s pozicí bubeníka, od kterého vyžadoval, aby ovládal tzv. metrum). Za bicí nakonec usedl Lee Rausch. Po šesti měsících shánění zpěváka se Mustaine rozhodl, že jím bude on sám.[11]

V roce 1984 skupina nahrála ve složení Mustaine, Ellefson a Rausch demo obsahující tři skladby.[12] Nahrávka Last Rites vyšla 9. března. Objevily se na ní první verze skladeb „Last Rites/Loved to Death“, „The Skull Beneath the Skin“ a „Mechanix“, které skupina později vydala na svém debutovém albu.[13] Kapele však stále chyběl druhý kytarista. Na jaře roku 1984 pozici nakrátko zastal Kerry King ze skupiny Slayer, ale brzy odešel.[12] Současně došlo k výměně Rausche za Gara Samuelsona, který předtím hrál v jazzové kapele The New Yorkers společně s kytaristou Chrisem Polandem, jenž se v prosinci 1984 stal novým sólovým kytaristou.[8]

1985: Killing Is My Business… and Business Is Good!Editovat

 
Maskot Vic Rattlehead, vedle něj Dave Mustaine (2018)

Pro debutové album Megadeth se Dave Mustaine rozhodoval mezi několika vydavatelstvími. Nakonec podepsal smlouvu s Combat Records, nezávislým newyorským vydavatelstvím, které mu na nahrávání a následné turné nabídlo nejvyšší částku (8 000 dolarů). Po utracení poloviny rozpočtu za jídlo, alkohol a drogy skupina vyhodila producenta a nahrávku dokončila sama.[14]

Navzdory nepříliš valné zvukové kvalitě, způsobené nedostatkem financí,[15] se album těšilo oblibě (především na undergroundové scéně) a o skupinu se začala zajímat velká vydavatelství.[16] Hudební kritik a spisovatel Joel McIver nahrávku ocenil zejména po technické stránce a uvedl, že zvedla laťku pro celou thrashmetalovou scénu a přinutila kytaristy hrát přesněji a s větším zápalem.[17] Na přebalu se poprvé objevil maskot Vic Rattlehead, kterého lze od té doby nalézt na přední straně či uvnitř bookletu drtivé většiny alb skupiny.[18]

Součástí alba je skladba „Mechanix“, kterou Mustaine napsal během působení v kapele Metallica. Přesto, že při odchodu skupině zakázal použít své písně, Metallica píseň nahrála v pomalejším tempu, doprostřed přidala rytmickou sekci a vydala ji na svém debutovém albu jako „The Four Horsemen“.[19] Další písní alba je coververze „These Boots Are Made For Walkin'“ od Nancy Sinatry, v rychlejším tempu a s pozměněným textem. V 90. letech píseň vyvolala kontroverzi, když autor původního textu, Lee Hazlewood, označil Mustainovy změny v písni za odporné a ofenzivní.[20] Pod výhrůžkou soudu byla píseň z pozdějších vydání alba (1995–2001) odstraněna.[21]

V polovině roku 1985 se Megadeth po boku kanadské speedmetalové skupiny Exciter vydali na své první turné po Spojených státech, Killing for a Living Tour. Kytaristu Chrise Polanda, který se potýkal s drogovou závislosti, nahradil po dobu turné Mike Albert.[22] Poland podstoupil léčbu a krátce před začátkem nahrávání dalšího studiového alba se do kapely vrátil.[23]

1986–1987: Peace Sells… but Who's Buying?Editovat

Podle Mustaina byla skupina pod velkým tlakem, aby vytvořila další úspěšné album: „Druhá nahrávka je pro jakoukoli kapelu vším. Buď se posunete na další úroveň, nebo je to začátek konce.“[24] Všechny skladby vznikly poměrně rychle ve starém skladu na jih od Los Angeles[23] (hudbu složil Mustaine, ostatní členové se podíleli na uspořádání a technických detailech[25]), poté začalo nahrávání.

Vydavatelství Combat Records poskytlo rozpočet 25 000 dolarů, se kterým však kapela nebyla spokojena a přešla ke Capitol Records. Vydavatelství koupilo práva k albu a najalo producenta Paula Laniho, aby remixoval několik již nahraných skladeb. Album s názvem Peace Sells… but Who's Buying? vyšlo v roce 1986; znát na něm byla jednak lepší úroveň produkce, jednak sofistikovanější hudba a texty.[26] Mustaine chtěl, aby byly texty sociálně uvědomělé, na rozdíl od mainstreamových metalových kapel, které podle něj zpívaly o „hédonistických rozkoších“.[27] Nahrávka se umístila na 76. pozici americkém žebříčku a později se stala zlatou.[28] Album se proslavilo právě kritikou politiky a pomohlo Megadeth rozšířit fanouškovskou základnu.[29] Politicky zaměřená titulní skladba vyšla jako hlavní singl a skupina k ní natočila i videoklip, který hojně vysílala hudební televizní stanice MTV.[30]

 
Logo Megadeth se v této podobě poprvé objevilo na druhém studiovém albu, od té doby je na všech nahrávkách skupiny[31]

V únoru 1987 hráli Megadeth jako předkapela na turné Constrictor Tour Alice Coopera[32] a tentýž rok uspořádali první světové turné, na kterém hráli jako headliner. Trvalo téměř 18 měsíců, začalo ve Spojeném království a pokračovalo ve Spojených státech. V jeho průběhu uvažovali Mustaine a Ellefson o vyhození Samuelsona kvůli užívání drog;[33] podle Mustainových slov ho už nezvládali, když byl pod vlivem. Samuelsonův přítel Poland jim to ale zakázal se slovy, že jako kapela musí držet při sobě. Ke konci turné doprovázel Megadeth bubeník Chuck Behler, protože členové skupiny se báli, že Samuelson nebude schopný pokračovat.[34] Když se později Poland pohádal s Mustainem, protože potřeboval peníze na drogy, Mustaine jeho i Samuelsona vyhodil.[33]

Behler se tedy stal plnohodnotným členem skupiny.[28] Polanda nejprve nahradil Jay Reynolds ze skupiny Malice, která však záhy začala připravovat nové studiové album, takže na hraní s další kapelou neměl čas. Po šesti týdnech nahrávání třetího alba Megadeth ho nahradil jeho učitel hry na kytaru, Jeff Young.[34]

1988–1989: So Far, So Good… So What!Editovat

Třetí studiové album s názvem So Far, So Good… So What! už mělo nahrávací rozpočet velkého vydavatelství a vznikalo přes pět měsíců. Produkci doprovázelo mnoho problémů, částečně způsobených Mustainovou drogovou závislostí. Sám později uvedl, že „produkce byla hrozná, právě kvůli drogám a kvůli naším tehdejším prioritám.“ Nesouhlasil s producentem Paulem Lanim, který měl v úmyslu nahrát bicí a činely zvlášť, což bylo pro rockové bubeníky něco naprosto neslýchaného.[35] Jejich názory se nakonec rozešly natolik, že byl Lani nahrazen Michaelem Wagenerem, který provedl remix celé nahrávky.[36]

So Far, So Good... So What! vyšlo v lednu roku 1988 a fanoušci i kritici ho přijali kladně.[37] Jedna ze skladeb na albu je coververze „Anarchy in the U.K.“ od punkových Sex Pistols, ke které Mustaine pozměnil text; později tvrdil, že mu jen špatně rozuměl. Na podporu alba se Megadeth vydali na světové turné, které trvalo téměř osm měsíců. Ve Spojených státech hráli jako předkapela Dio (spolu se Savatage, v rámci turné Dream Evil) a také Iron Maiden na turné k jejich albu Seventh Son of a Seventh Son.[38] Uspořádali také severoamerickou šňůru se skupinami Warlock a Sanctuary (první album Sanctuary, Refuge Denied, produkoval Mustaine) a cestu po Evropě, kde hráli s Testament, Nuclear Assault, Flotsam and Jetsam a opět s kapelou Sanctuary.[39]

V červnu roku 1988 se Megadeth objevili v dokumentu Penelope Spheerisové s názvem The Decline of Western Civilization Part II: The Metal Years.[40][41] Dokument pojednával o losangeleské heavymetalové scéně konce 80. let. Spheerisová, která Megadeth režírovala klip k písni „Wake Up Dead“, se je rozhodla uvést, aby vedle glammetalových skupin snímek představil i ty serióznější.[42] Mustaina však film zklamal, protože spojoval Megadeth s kapelami, které podle něj za nic nestály.[43]

V srpnu vystupovali Megadeth na festivalu Monsters of Rock v městečku Castle Donington ve Spojeném království před více než statisícovým publikem. Skupina měla být i součástí evropského turné Monsters of Rock, ale po prvním koncertě turné opustila kvůli Ellefsonovi, který měl dlouhodobé problémy s drogami a podstoupil léčbu.[44] Na koncertech je nahradila kapela Testament.[45]

Krátce po Monsters of Rock Mustaine vyhodil Behlera a Younga a zrušil nadcházející turné po Austrálii. „Na turné se z malé pohraniční potyčky postupem času stala zuřící válka“, vzpomínal později: „Myslím, že hodně z nás bylo labilních kvůli drogám.“[46] Během turné si Mustaine všiml problémů, které kolem Behlera vznikaly, a přizval bubeníka Nicka Menzu jako technika. Menza zároveň sloužil jako záložník v případě, že by Behler nebyl schopný v turné pokračovat (jako dříve Behler za Samuelsona).[47] Vyhazov Younga byl výsledkem Mustainova podezření, že měl poměr s jeho přítelkyní. Young toto nařčení ovšem popřel.[48]

Skupina nebyla schopná za Younga rychle najít náhradu. V důsledku toho se rok 1989 stal prvním od začátku jejich kariéry, kdy se nezúčastnili turné, ani neuspořádali žádný koncert. Nahráli pouze coververzi „No More Mr. Nice Guy“ od Alice Coopera. Byla použita v soundtracku k hororovému filmu Shocker, který režíroval Wes Craven, a stala se velmi populární.[49] K písni vznikl i videoklip, který režírovala Penelope Spheerisová. Natáčení označila za „héraklův úkol“, protože Mustainova drogová závislost byla natolik závažná, že mu znemožňovala hrát. V březnu 1989, kdy probíhaly konkurzy na nového kytaristu, byl Mustaine zatčen za držení omamných látek a řízení pod vlivem, když naboural do zaparkovaného auta, ve kterém seděl policista.[50] Krátce poté musel podstoupit soudem předepsanou protidrogovou léčbu, a poprvé za deset let přestal drogy užívat.[41]

1990–1991: Rust in PeaceEditovat

S konečně střízlivým Mustainem hledali Megadeth i nadále nového hlavního kytaristu. Mezi kandidáty patřili Lee Altus ze skupiny Heave a Eric MeyerDark Angel. Meyer dostal pozvání hned po Polandově odchodu, ale nakonec zůstal u Dark Angel.[51] Podobně se zachoval SlashGuns N Roses – s Mustainem a Ellefsonem několikrát hrál, ale členem se nestal.[52] Nabídku odmítl i Dimebag Darrell z kapely Pantera, když Mustaine nevzal do Megadeth jeho bratra, bubeníka Vinnieho Paula, protože už přijal Nicka Menzu.[53] Pozván byl i Criss Oliva, který se rozhodl zůstat u skupiny Savatage. Konkurzu se zúčastnil také osmnáctiletý Jeff Loomis, který později založil progressivemetalovou kapelu Nevermore. Mustainovi se ale zdál příliš mladý.[54]

 
Megadeth vystupující ve Sloss FurnacesBirminghamu v červenci 1991

Na doporučení Rona Laffitteho, jednoho z manažerů Capitol Records, se ujal pozice kytaristy Marty Friedman. Laffitte ho doporučil poté, co si poslechl Dragon's Kiss, Friedmanovu sólovou nahrávku z doby, kdy působil ve skupině Cacophony.[55] Mustaine a Ellefson byli s Friedmanovým stylem spokojení a také jim připadalo, že jejich hudbě rozumí.[56] S Friedmanem jako plnohodnotným členem tak vznikla sestava, kterou mnozí fanoušci považují za nejlepší.[57] Takto oživená skupina začala v březnu roku 1990 spolu s koproducentem Mikem Clinkem v Los Angeles nahrávat své kritiky nejvíce vychvalované album, Rust in Peace. Skladby složili členové skupiny opět pod vlivem drog,[58] kromě nově příchozího Martyho Friedmana.[10] Clink se stal prvním producentem, který dokončil desku Megadeth, aniž by ho kapela vyhodila.[59] Nahrávání bylo zdokumentováno ve videu Rusted Pieces, jenž vyšlo v roce 1991 a na kterém je šest videoklipů a rozhovor se členy skupiny.[60]

Rust in Peace vyšlo v září roku 1990. Ve Spojených státech se umístilo na 23. příčce žebříčku, ve Spojeném království na 8. příčce.[61][62] Mustaine vyvinul styl psaní skladeb, který byl rytmicky komplexnější a s progresivními prvky. V písních se objevila delší kytarová sóla a časté změny tempa.[63] Album upevnilo pozici Megadeth v hudebním průmyslu;[11] dle magazínu Decibel definovalo celý thrashmetalový žánr.[55] Robert Palmer z Rolling Stone vyzdvihl jednak technickou a zvukovou stránku alba, jednak Nicka Menzu, který dovedl kapelu ke skvělému výkonu.[60] Z desky vzešly dva singly, Holy Wars… The Punishment Due a Hangar 18. K oběma vznikl videoklip a staly se nedílnou součástí živých vystoupení. V roce 1991 obdrželo album nominaci na cenu Grammy za Nejlepší metalové vystoupení[3][64] a v prosinci 1994 se stalo třetím platinovým albem skupiny.[65]

Na začátku roku 1990 se Megadeth spolu s kapelami Slayer, Testament a Suicidal Tendencies zúčastnili úspěšného evropského turné Clash of the Titans.[66] O rok později vznikla i čistě americká odnož, kterou uspořádali Megadeth, Slayer a Anthrax. Na turné se střídali v pozici headlinera, doprovázela je kapela Alice in Chains.[67] Megadeth s Testament také na konci roku 1990 doprovázeli Judas Priest na jejich turné k albu Painkiller a hráli na historicky druhém festivalu Rock in Rio v lednu 1991.[68] V červenci se jejich skladba „Go to Hell“ objevila ve filmu Bill & Ted's Bogus Journey.[69]

1992–1993: Countdown to ExtinctionEditovat

 
Marty Friedman, kytarista kapely v letech 1990–2000

Nahrávání pátého studiového alba začalo v lednu 1992 v Enterprise Studios v Kalifornii. Protože byla kapela spokojená s výkonem producenta Maxe Normana na Rust in Peace, přizvala ho i tentokrát.[70] Ve studiu s ním strávili téměř čtyři měsíce, na jejichž konci stálo komerčně nejúspěšnější album Megadeth, Countdown to Extinction.[71] Na psaní skladeb se podíleli všichni členové skupiny, název navrhl Menza.[72] Ellefson vysvětlil, že skupina změnila svůj přístup a začala psát melodičtější písně.[73]

Countdown to Extinction vyšlo v červenci roku 1992. Dostalo se na 2. místo žebříčku Billboard 200 a ve Spojených státech se stalo trojnásobně platinovým.[2][74] Album mělo úspěch i v zahraničí a výrazně přispělo k rozšíření fanouškovské základny Megadeth.[75] V roce 1993 bylo nominováno na cenu Grammy[76] a jeho titulní skladba získala ocenění Genesis za zvýšení všeobecného povědomí o problematice práv zvířat.[77] Ellefson později uvedl, že byl s Friedmanem zklamaný a šokovaný, že cenu Grammy nakonec nevyhráli: „Byla to dost zvláštní chvíle – jako by to množství práce, které vrcholilo právě v tu slibnou noc, bylo ve vteřině pryč.“[78]

Světové turné na podporu alba odstartovalo na konci roku 1992, s doprovodnými kapelami Pantera a White Zombie.[78] Na začátku roku 1993 uspořádali Megadeth také severoamerickou část, na které je doprovázela skupina Stone Temple Pilots. Turné však po měsíci skončilo a naplánované koncerty byly zrušeny, protože se Mustaine vrátil k užívání drog a skončil na pohotovosti.[79] Po sedmi týdnech léčby se vrátil se skupinou do studia, aby mohli nahrát skladbu „Angry Again“. Objevila se na soundtracku k filmu Last Action Hero z roku 1993 a o rok později byla nominována na cenu Grammy.

V průběhu roku 1993 se Megadeth účastnili mnoha vystoupení v Evropě spolu se skupinou Metallica. Na prvním z nich, v Milton Keynes Bowl v Anglii, s nimi hrála také kapela Diamond Head. V červenci téhož roku hráli Megadeth jako předkapela Aerosmith v rámci jejich Get a Grip Tour, ale odehráli jen tři vystoupení.[80] Podle Aerosmith „dostali padáka“ kvůli Mustainovu nevyzpytatelnému chování, podle Capitol Records to bylo kvůli „uměleckému omezení“.[81] Po zrušení turné po Spojených státech se Megadeth vrátili do studia a nahráli skladbu „99 Ways to Die“, která vyšla na kompilačním albu The Beavis and Butt-Head Experience, kde se objevily písně různých skupin, prokládané komentářem hlavních postav z animovaného seriálu Beavis and Butt-head. Skladba byla nominována na cenu Grammy roku 1995 v kategorii Nejlepší metalové vystoupení.[82] Megadeth také nahráli coververzi písně „Paranoid“ od Black Sabbath, která vyšla na albu Nativity in Black a dostala nominaci o rok později.[83]

1994–1995: YouthanasiaEditovat

Na začátku roku 1994 se Megadeth znovu spojili s producentem Maxem Normanem, aby mohli navázat na úspěšné album Countdown to Extinction. Protože tři členové skupiny bydleli v tu dobu v Arizoně, začalo nahrávání ve Phase Four Studios v hlavním městě Arizony, Phoenixu.[84] Problémy s vybavením však donutily skupinu hledat nové studio ještě ve fázi předprodukce. Mustaine trval na nahrávání v Arizoně, ale Megadeth nebyli schopní najít vhodné prostory. Na Normanovu žádost si v Arizoně zařídili vlastní studio v pronajatém skladu, později pojmenované „Fat Planet in Hangar 18“.[85] Během jeho výstavby probíhaly přípravy a psaní skladeb ve Vintage Recorders ve Phoenixu.[28] Na Normanovu radu měly písně na albu Youthanasia pomalejší tempo, okolo 120 úderů za minutu. Kapela upustila od předchozích progresivních prvků a zaměřila se více na vokální melodie a jednodušší kompozice, vhodnější pro hraní v rádiu.[86] Poprvé ve své historii Megadeth napsali a sestavili celé album ve studiu. Nahrávání bylo zdokumentováno a záznam z něj vyšel v roce 1995 jako Evolver: The Making of Youthanasia.

Po osmi měsících strávených ve studiu, v listopadu 1994, vyšlo album Youthanasia. Kromě 4. příčky v Billboard 200 se umístilo i na několika evropských žebříčcích.[87] V den vydání se v Kanadě stalo zlatým[88] a v USA o dva měsíce později platinovým.[2] Na podporu alba Megadeth hráli na halloweenském představení „Night of the Living Megadeth“ v New Yorku, které vysílala živě MTV.[89] V listopadu se dvakrát objevili v pořadu Late Show with David Letterman, kde zahráli „Train of Consequences“ a „À Tout le Monde“.[90][91]

V listopadu 1994 začalo v Jižní Americe jedenáctiměsíční turné. Následující rok hráli Megadeth v Evropě a Severní Americe s několika předkapelami, mimo jiné Corrosion of Conformity, Fear Factory a Korn.[92] V dubnu poprvé vystupovali v České republice.[93] Turné vyvrcholilo vystoupením na festivalu Monsters of Rock v Brazílii, kde Megadeth hráli po boku Alice Coopera a Ozzyho Osbourna.[92] V lednu 1995 se píseň „Diadems“ objevila na soundtracku k hororovému filmu Demon Knight.[94] V červnu vydali Megadeth Hidden TreasuresEP se skladbami, které byly součástí soundtracků nebo jiných alb.[95]

1996–1998: Cryptic WritingsEditovat

Po dlouhém turné k albu Youthanasia si Megadeth dali po zbytek roku 1985 pauzu. Mustaine začal pracovat na svém vedlejším projektu MD.45, společně se zpěvákem Lee Vingem ze skupiny Fear. Doplnil je bubeník Jimmy DeGrasso.[96] Marty Friedman si doma ve Phoenixu zřídil vlastní nahrávací studio a dokončil své čtvrté sólové album, které vyšlo v dubnu roku 1996. V září toho roku se Megadeth vydali do Londýna, kde začali psát skladby pro další studiovou nahrávku. Proces byl pod bedlivým dohledem nového manažera Buda Pragera, který přispěl mnoha texty a nápady; několik názvů písní skupina na jeho žádost změnila.[97] Ohledně Pragerova vlivu se Mustaine vyjádřil takto: „Došel jsem k závěru, že mi třeba tenhle chlápek [Prager] pomůže vytvořit tu skvělou desku, po které jsem tak toužil.“[98] Album, nahrané v Nashvillu, bylo prvním v historii, kdy s Megadeth spolupracoval countrypopový producent Dann Huff, který se s Mustainem znal již z dřívějška.[99]

Cryptic Writings vyšlo v červnu roku 1997. Album se umístilo na desáté pozici Billboard 200 a v USA se stalo zlatým. Hlavní singl „Trust“, který z alba vzešel, je se svým pátým místem největším úspěchem skupiny na žebříčku Mainstream Rock v historii.[100] V roce 1998 byl nominován na cenu Grammy.[101] Přestože se i zbylé tři singly umístily v nejlepší dvacítce Mainstream Rock Tracks chart, album v tisku obdrželo smíšený ohlas.[102] Na desce se objevil rozmanitý soubor skladeb, který Los Angeles Times označily za „strhující rovnováhu“ mezi starší tvorbou a experimentálními písněmi.[103] Stephne Thomas Erlewine z Allmusic hodnotil album jako odklon od thrashmetalových kořenů, na který však skupině chybí dovednost a představivost. Megadeth podle něj znějí unaveně, bez zápalu.[102] Na otázky ohledně různorodosti alba reagoval Mustaine tvrzením, že je Cryptic Writings rozděleno na třetiny. První je založena na rychlejším, agresivnější metalu, na druhé jsou písně vhodné do rádia (jako ty na albu Youthanasia) a závěr je více melodický.[104]

S více než roční pauzou od posledního vystoupení se Megadeth v červnu 1997 vydali na světové turné spolu s kapelou The Misfits. Hráli také ve Spojených státech, s Life of Agony a Coal Chamber.[92] V červenci se zúčastnili festivalu Ozzfest, ale jen nakrátko – Menza údajně zjistil, že má nádor v koleni, a podstoupil operaci.[105] Na zbytku turné ho nahradil Jimmy DeGrasso, který s Mustainem hrál již v MD.45.[106] Ačkoliv měl původně být jen dočasný člen, po skončení turné v kapele zůstal. Mustaine později uvedl, že Menzu propustil kvůli svému přesvědčení, že ohledně rakoviny lhal.[53]

1999–2000: RiskEditovat

 
Menzův nástupce Jimmy DeGrasso

Po mainstreamovém úspěchu Cryptic Writings se Megadeth rozhodli opět spolupracovat s Dannem Huffem. Psaní skladeb začalo v lednu 1999 a i tentokrát na něj dohlížel manažer Bud Prager, kterému je připisováno spoluautorství pěti z dvanácti písní na albu.[107] Vzhledem k vysokému očekávání po úspěšném singlu „Trust“ přesvědčil Prager Mustaina, aby dal Huffovi nad nahráváním ještě větší moc, čehož Mustaine později litoval.[108]

Album s názvem Risk, vydané v srpnu roku 1999, bylo neúspěchem po kritické i komerční stránce a vyvolalo negativní odezvu řady dlouhodobých fanoušků. Přestože již jeho dva předchůdci kombinovali tradičněji znějící heavymetalový zvuk s rockovými prvky, na albu Risk metal v podstatě zcela chyběl.[109][110] Co se týče hudebního směru kapely, Mustaine uvedl toto: „S albem Risk jsme se dostali až na úplné dno a já jsem si poté přísahal, že se vrátíme ke svým kořenům. Chvíli to trvalo.“[111] Přesto se album stalo ve Spojených státech zlatým.[112] Hlavní singl, „Crush 'Em“, se stal součástí soundtracku Universal Soldier: The Return a byl používán jako nástupní hudba při NHL a profesionálních zápasech.[113]

14. července 1999 zemřel ve věku 41 let bývalý bubeník skupiny, Gar Samuelson, na selhání jater.[114] O tři dny později mu Mustaine věnoval skladbu „Peace Sells“ na vystoupení ve Woodstocku 1999. V červenci Megadeth také vydali coververzi „Never Say Die“ od Black Sabbath pro druhé album Nativity in Black.[115] V září se vydali na turné na podporu alba Risk, v Evropě hráli spolu s Iron Maiden. Po třech měsících ohlásil Friedman svůj odchod, aby se mohl věnovat jiné tvorbě.[116] Mustaine později uvedl: „Po albu Risk jsem řekl [Martymu], že se musíme vrátit ke kořenům a hrát metal, a on odešel.“[117] V lednu 2000 se novým kytaristou skupiny stal Al Pitrelli, původně člen Savatage a Trans-Siberian Orchestra.[118]

V dubnu se Megadeth vrátili po studia a začali pracovat na devátém studiovém albu. Po měsíci dostali nabídku zúčastnit se turné Maximum Rock po boku Anthrax a Mötley Crüe. Megadeth přerušili nahrávání a v polovině roku hráli v Severní Americe.[92] Skupina Anthrax z programu brzy vypadla, takže Megadeth se dělili o pozici headlinera jen s Mötley Crüe.[119] Turné však celkově nebylo úspěšné a prodalo se jen málo vstupenek.[120]

2000–2001: The World Needs a HeroEditovat

 
Al Pitrelli byl kytaristou od roku 2000 do rozpadu kapely

Po patnácti letech s Capitol Records zrušili Megadeth v červenci roku 2000 smlouvu. Podle Mustaina bylo příčinou rostoucí napětí mezi skupinou a managementem společnosti.[121] Capitol Records kapele vrátili nejnovější nahrávky a vydali „best of“ album s názvem Capitol Punishment: The Megadeth Years, se dvěma novými skladbami „Kill the King“ a „Dread and the Fugitive Mind“.[122] V říjnu se Megadeth vrátili do studia (album již bylo téměř hotové) a o měsíc později podepsali smlouvu se Sanctuary Records. V reakci na neúspěch Risk[123] Mustaine Pragera vyhodil a produkci řídil sám.[124] Sám také napsal všechny skladby, kromě „Promises“, na které se podílel i Pitrelli.[125] Dva dny před vydáním The World Needs a Hero se Megadeth objevili na televizní stanici VH1 v jedné z epizod pořadu Behind the Music, kde vystupovali spolu s Mustainovými bývalými spoluhráči z Metallicy, Jamesem Hetfieldem a Larsem Ulrichem.[126]

The World Needs a Hero vyšlo v květnu roku 2001 a na Billboard 200 se dostalo na sedmou pozici. Po předchozích dvou albech deska znamenala návrat k agresivnějšímu zvuku,[125] ale podle kritiků přesto nesplnila očekávání.[127] Mustaine nahrávku přirovnal k zaoceánské lodi na moři, snažící se najít správný kurs.[121] Hlavní singl, „Moto Psycho“, se umístil na 22. místě žebříčku Mainstream Rock.[128] V Malajsii bylo album zakázáno – vláda rozhodla, že přebal alba je „nevhodný pro jejich mládež“.[129] Skupina zároveň musela zrušit plánovaný srpnový koncert v Kuala Lumpuru.[130]

V polovině roku 2001 skupina hrála na evropském turné spolu s AC/DC a v září se s Iced Earth a Endo vydala do Ameriky.[126] Mustaine fanouškům dovolil vybrat si vlastní setlist pro každé město.[129] Kvůli útokům 11. září však byly všechny koncerty zrušeny, stejně tak plánované DVD z vystoupení v Argentině. Kapela místo toho zahrála dvakrát v Arizoně, 16. a 17. listopadu. Ze záznamu vystoupení vzniklo první živé album Megadeth, Rude Awakening.[131] Ke konci roku vyšlo remasterované album Killing Is My Business… and Business Is Good!, s novým přebalem a několika bonusovými skladbami.[132]

2002–2003: RozpadEditovat

 
Mustaine v roce 2002 Megadeth rozpustil, protože utrpěl zranění ruky, které mu znemožnilo hrát na kytaru

V lednu roku 2002 byl Mustaine hospitalizován za účelem odstranění ledvinového kamene. Dostal analgetika, kvůli kterým znovu upadl do drogové závislosti. Po propuštění z nemocnice se zapsal do rehabilitačního centra v Texasu. V průběhu léčby usnul s levou paží před opěradlo židle, což způsobilo stlačení radiálního nervu. Následně mu byla diagnostikována radiální neuropatie – téměř ztratil cit v levé ruce, nemohl ji ani sevřít v pěst.[133][134]

Dne 3. dubna Mustaine veřejně oznámil, že Megadeth rozpouští, neboť mu zranění znemožňuje hrát.[135] Následující čtyři měsíce docházel pět dní v týdnu na fyzioterapii.[136] Aby splnili smlouvu se Sanctuary Records, vydali Megadeth kompilační album Still Alive… and Well?. První polovinu tvoří skladby nahrané živě ve Web Theatre ve Phoenixu, druhá polovina obsahuje skladby z The World Needs a Hero.[137]

Po téměř ročním zotavování, zahrnujícím různé rehabilitace, fyzioterapii a elektroléčbu, začal Mustaine pracovat na albu, které se mělo stát debutem jeho sólové kariéry. Nahrávání probíhalo v říjnu 2003 spolu s hudebníky Vinniem Colaiutou a Jimmiem Lee Sloasem. Projekt byl pozastaven, když Mustaine souhlasil provést remixování a remastering předchozích osmi alb Megadeth pod Capitol Records,[138] s opětovným nahráním částí, které byly původně bez jeho vědomí odstraněny či pozměněny.[139]

2004–2005: The System Has FailedEditovat

 
Sestava Megadeth z let 2004–2006: Shawn Drover, James MacDonough, Dave Mustaine a Glen Drover

V květnu 2004 se Mustaine vrátil ke svému sólovému projektu. Kvůli závazkům ve smlouvě s evropským vydavatelstvím EMI se však ukázalo, že album bude muset vyjít jako nahrávka Megadeth.[140] Mustaine kapelu obnovil a kontaktoval zbytek úspěšné a u fanoušků oblíbené sestavy z dob Rust in Peace. Bubeník Nick Menza s návratem souhlasil, ale Marty Friedman a David Ellefson se s Mustainem nedohodli.[141] Menza byl několik dní před turné na podporu nového alba poslán domů. Dle Mustaina nebyl na turné po Severní Americe dostatečně fyzický připravený, a také to mezi nimi „prostě nefungovalo“.[142] S Mustainem spolupracoval na kytarových sólech po 20 letech Chris Poland, který hrál na prvních dvou albech kapely. Stálým členem skupiny se však podruhé nestal, chtěl se věnovat hlavně svému jazzfusionovému projektu OHM.[143]

The System Has Failed vyšlo v září roku 2004. Kritika hlásila, že deska je návratem do formy. Magazín Revolver také hodnotil album kladně – „Nejvíce pomstychtivé, pronikavé a po hudební stránce komplexní album Megadeth od Countdown to Extinction z roku 1992.“[144] Jedná se o první desku v historii Megadeth bez Ellefsona. Nahrávka znamenala posun zvuku skupiny zpět k začátkům; publicista Amy Sciarretto z CMJ Music Report prohlásil, že se na albu objevily neothrashové riffy a ostré, politicky laděné texty.[145] The System Has Failed se dostalo na 18. příčku Billboard 200[61] a hlavní singl „Die Dead Enough“ se umístil 21. na Mainstream Rock.[128] Mustaine oznámil, že jde o poslední album Megadeth, skupina zakončí kariéru rozlučkovým turné a on se vydá na sólovou dráhu.[146]

Megadeth se v říjnu vydali na světové turné s názvem Blackmail the Universe. Přibrali kytaristu Glena Drovera (Eidolon, King Diamond), pozice baskytaristy se ujal James MacDonough (Iced Earth). Pět dní před prvním vystoupením nahradil Menzu Shawn Drover, který se stal novým bubeníkem skupiny.[147] Ve Spojených státech se k Megadeth připojila kapela Exodus, v Evropě Dungeon a Diamond Head.[148][149] V červnu roku 2005 vydala společnost Capitol Records kompilaci největších hitů – Greatest Hits: Back to the Start – sestávající z remixovaných a remasterovaných skladeb, které vybrali fanoušci.[150]

2005–2006: GigantourEditovat

 
James LoMenzo byl baskytaristou Megadeth v letech 2006–2010

V polovině roku 2005 zorganizovali Megadeth každoroční thrashmetalové festivalové turné, Gigantour. Na zahajovacím turné vystupovali spolu s Dream Theater, Nevermore, Anthrax, Fear Factory a dalšími. Koncerty z Montréalu a Vancouveru byly nahrány a vyšly jako set živého CD a DVD v polovině roku 2006.[151] Po úspěchu The System Has Failed a světového turné Blackmail the Universe oznámil Mustaine během vyprodaného koncertu na festivalu Pepsi Music v Argentině, že Megadeth svoji činnost neukončují.[152] Záznam z tohoto vystoupení, kterého se zúčastnilo přes 25 000 lidí, vyšel v roce 2007 jako That One Night: Live in Buenos Aires.[153]

Baskytarista James MacDonough se v únoru roku 2006 rozhodl skupinu z osobních důvodu opustit.[154] Nahradil ho James LoMenzo, který v minulosti spolupracoval s Davidem Lee Rothem a skupinami White Lion a Black Label Society.[155] Nová sestava debutovala jako headliner na Dubai Desert Rock Festival ve Spojených arabských emirátech, spolu s kapelou Testament.[156] V březnu vydalo Capitol Records sadu dvou DVD, Arsenal of Megadeth, s archivními záběry, rozhovory, záběry z živých vystoupení a množstvím videoklipů skupiny. Kvůli problémům s licencováním se na albu neobjevily ani skladby použité jako soundtrack, ani videa, která nenatočilo vydavatelství Capitol Records.[157] Druhý Gigantour začal v létě roku 2006; Megadeth opět vystupovali jako headliner a turné se zúčastnily skupiny Lamb of God, Arch Enemy a Overkill.[158] Tři koncerty proběhly v Austrálii, kde skupinu doprovázeli Soulfly, Arch Enemy a Caliban.[159]

2006–2008: United AbominationsEditovat

 
Kytarista Chris Broderick se k Megadeth připojil v roce 2008 jako náhrada za Glena Drovera

V květnu roku 2006 Megadeth oznámili, že jejich jedenácté studiové album, United Abominations, je téměř dokončené. Původně mělo vyjít v říjnu, ale Mustaine prohlásil, že skupina ještě provádí „finální úpravy“, a vydání odložil na květen následujícího roku.[160] Vydání okomentoval slovy „Metalová scéna potřebuje nějakou pořádnou nahrávku. Myslím, že se nám to povedlo. Není to Rust in Peace 2, ale mohlo by to být album, díky kterému zapomenu na to všechno mezi tím.“[161] United Abominations je prvním albem skupiny, na kterém účinkovali Glen Drover, Shawn Drover a James Lomenzo. Jedna ze skladeb je novější verzi „À Tout le Monde“ z alba Youthanasia, nazvaná „À Tout le Monde (Set Me Free)“. Verze z roku 2007 je duet, na kterém s kapelou spolupracovala italská zpěvačka Cristina Scabbia ze skupiny Lacuna Coil. Skladba byla nahrána v rychlejším tempu a kytarové sólo je delší než v původní verzi.[162]

United Abominations, vydané v květnu 2007, se umístilo na osmé příčce žebříčku Billboard 200 s prodejem 54 000 nosičů v prvním týdnu po vydání.[163] V březnu začalo turné v Severní Americe, kde Megadeth hráli jako předkapela nově vzniklých Heaven and Hell. V Kanadě hráli Megadeth s kapelou Down, v USA s Machine Head.[164] Následovalo letní turné po evropských festivalech. Později toho roku se Megadeth vrátili do Spojených států, aby hráli jako headliner na turné s názvem Tour of Duty.[165] V listopadu zavítali v rámci Gigantour do Austrálie, kde je doprovázeli mj. Static-X, DevilDriver a Lacuna Coil.[166]

V lednu roku 2008 Glen Drover skupinu opustil. Jako důvod uvedl, že ho častá turné unavují a že chce trávit více času s rodinou. Zmínil také osobní problémy s ostatními členy kapely.[167] Nahradil ho Chris Broderick, původně kytarista kapel Nevermore a Jag Panzer.[168] Po značně neformálním konkurzu u Mustaina doma se stal novým členem Megadeth;[169] podle Mustainových slov to byl nejlepší kytarista, kterého kdy měli.[170] Van Williams, bývalý Broderickův spoluhráč z Nevermore, Megadeth gratuloval k přijetí skvělého kytaristy a zároveň dobrého člověka.[171]

Nová sestava vystupovala poprvé 4. února v Helsinki Ice Hall ve Finsku. Krátce nato začal třetí ročník Gigantour, s 29 naplánovanými koncerty po Severní Americe.[172] Mustaine vystoupení Megadeth zkrátil, aby mohli vyniknout i ostatní účinkující – In Flames, Children of Bodom, Job for a Cowboy a High on Fire.[173] Turné Tour of Duty pokračovalo v květnu a červnu v Jižní Americe. V září vyšlo kompilační album Anthology: Set the World Afire.[174]

2009–2010: EndgameEditovat

V únoru 2009 měli Megadeth a Testament doprovázet Judas Priest na evropském turné „Priest Feast“.[175] V tu dobu byla skupina Metallica uvedena do Rokenrolové síně slávy a její členové na akci přizvali Mustaina (ten se dozvěděl, že jemu se oné pocty nedostane, protože se nezúčastnil nahrávání žádného alba).[176] Mustaine skupině upřímně pogratuloval a rozhodl se dodržet plánované turné s Judas Priest.[177] V dubnu na turné Canadian Carnage Megadeth hráli po více než patnácti letech se Slayer. V červnu proběhly další čtyři koncerty, kde vystupovaly skupiny Machine Head a Suicide Silence.[178]

V květnu dokončilo Megadeth nahrávání svého dvanáctého alba, Endgame.[179] Datum vydání zveřejnila skupina na oficiálních webových stránkách; první recenzi skladbu po skladbě vypracoval magazín Metal Hammer.[180] Turné na podporu alba trvalo od října do prosince. S Megadeth hrálo množství skupin, např. Machine Head, Suicide Silence a Warbringer.[181] V lednu 2010 se měli vydat na turné American Carnage se Slayer a Testament, ale turné bylo odloženo na červenec – frontman Slayer, Tom Araya, musel podstoupit operaci páteře.[182] O několik týdnů později dostali Megadeth osmou nominaci na cenu Grammy – v kategorii Nejlepší metalové vystoupení s písní „Head Crusher“.[183]

V březnu se Megadeth vydali na turné k dvacetiletému výročí vydání alba Rust in Peace. Skupinu doprovázeli Testament a Exodus, vystoupení se konala v Severní Americe. Během turné hráli Megadeth celé album.[184] Před začátkem turné se ke skupině po osmi letech vrátil baskytarista David Ellefson. V rozhovoru pro magazín Classic Rock uvedl, že ho kontaktoval Shawn Drover, informoval ho o odchodu současného baskytaristy LoMenza a řekl mu: „Jestli byl někdy správný čas promluvit si s Davem [Mustainem], tak teď.“[185]

2010–2012: ThirteenEditovat

 
David Ellefson a Dave Mustaine na festivalu Norway Rock v červenci 2010

Kapely tvořící tzv. „velkou čtyřku“ thrash metalu (Megadeth, Metallica, Slayer a Anthrax) se rozhodly uspořádat v průběhu roku 2010 společná vystoupení. Koncerty byly součástí festivalu Sonisphere a konaly se v mnoha evropských zemích.[186] V Česku proběhl koncert na letišti v Milovicích, v rámci festivalu Sonisphere.[187] Záznam z vystoupení v Sofii v Bulharsku vyšel jako živé album s názvem The Big Four: Live from Sofia, Bulgaria.[188] Další rok koncerty pokračovaly ve Spojených státech.

V červenci 2010, po evropských vystoupeních „velké čtyřky“, zahájili Megadeth a Slayer turné American Carnage Tour. Megadeth hráli u příležitosti 20. výročí vydání celé Rust in Peace; Slayer své úspěšné album Seasons in the Abyss, také vydané v roce 1990.[189] Počínaje těmito koncerty se maskot Megadeth, Vic Rattlehead, začal pravidelně objevovat na pódiu, aby pozvedl úroveň živých vystoupení.[190] Brzy poté hrály obě skupiny s kapelou Anthrax v rámci pravidelného amerického turné Jägermeister Music Tour.[191] Během závěrečného koncertu, v Gibson Amphitheatre v Hollywoodu při písni „Rattlehead“, hrál s Megadeth Kerry King, poprvé od roku 1984.[192] Megadeth hráli se Slayer i nadále na European Carnage Tour v březnu a dubnu roku 2011, mj. v pražské O2 aréně.[193] Vystupovali rovněž jako headliner na každoročním Mayhem Festival v červenci a srpnu téhož roku.[194]

V září vydala skupina DVD album Rust in Peace Live, nahrané v Hollywood Palladium v Los Angeles.[195] Tentýž měsíc vydali Megadeth „Sudden Death“ pro videohru Guitar Hero: Warriors of Rock.[196] Píseň vznikla na objednávku vydavatelů série Guitar Hero, kteří si přáli skladbu s ponurým textem a několika kytarovými sóly.[197] Byla nominována na cenu Grammy v kategorii Nejlepší metalové vystoupení.[198]

Megadeth se vrátili do vlastního studia Vic's Garage, aby nahráli v pořadí třinácté studiové album. Produkoval ho Johnny K, protože producent předchozích dvou alb, Andy Sneap, nebyl tou dobou k zastižení.[199] Album s názvem Thirteen vyšlo v listopadu 2011 a obsahovalo některé již dříve vydané skladby („Sudden Death“, „Never Dead“).[200] Dostalo se na 11. pozici Billboard 200 a hlavní singl, „Public Enemy No. 1“, byl nominován na cenu Grammy za Nejlepší hardrockové/metalové vystoupení, ale nevyhrál.[201] Krátce po vydání alba Mustaine uvedl, že se po čtyřleté pauze bude v roce 2012 konat Gigantour.[202] Sestavu tvořily kromě Megadeth kapely Motörhead, Volbeat a Lacuna Coil.[203] Po skončení Gigantouru se Megadeth vydali na krátké letní turné po Spojených státech spolu s Robem Zombiem.[204]

2012–2014: Super ColliderEditovat

V září 2012 Megadeth oznámili, že znovu vydají Countdown to Extinction u příležitosti 20. výročí. Uspořádali koncertní turné, kde hráli celé album.[205] Jedno z vystoupení, v Pomona Fox Theater v Kalifornii, vyšlo následující rok jako živé album Countdown to Extinction: Live.[206] Další skladba z alba Thirteen, „Whose Life (Is It Anyways?)“, byla nominována na cenu Grammy za Nejlepší hardrockové/metalové vystoupení, ale prohrála s „Love Bites (So Do I)“ skupiny Halestorm.[207]

 
Shawn Drover a Chris Broderick rozdávají autogramy na palubě americké ponorky USS Helena

V srpnu oznámili Megadeth nahrávání čtrnáctého alba, opět s producentem Johnnym K.[208] Na začátku roku 2013 opustili Roadrunner Records a přešli k Mustainovu nově založenému vydavatelství Tradecraft, distribuovanému společností Universal Music Group.[209][210] Album s názvem Super Collider vyšlo v říjnu a umístilo se na 6. pozici Billboard 200, což byl nejlepší výkon od dob Youthanasia z roku 1994. Reakce kritiky byla však značně negativní.[211] Krátce po vydání Mustaine oznámil, že již přemýšlí o dalším, v pořadí patnáctém albu. Uvedl, že pobídkou bylo úmrtí hlavního kytaristy Slayer, Jeffa Hannemana, díky které si uvědomil, že také nebude mít příležitost tvořit věčně.[212] Myšlenku rozvedl v rozhovoru pro magazín Ultimate Guitar: „Času je málo. Nikdo neví, jak dlouho bude žít. Vím, co se stalo Jeffovi, proto chci psát co nejvíc, dokud můžu.“[213]

Gigantour roku 2013 zahrnoval předkapely Black Label Society, Hellyeah, Device a Newsted.[214] Při závěrečném vystoupení hrál s Megadeth Jason Newsted – bývalý baskytarista skupiny Metallica – píseň „Phantom Lord“, jejímž spoluautorem je Mustaine.[215] Na začátku roku 2014 měli Megadeth hrát na festivalu Soundwave v Austrálii, ale z plánu sešlo kvůli neshodám s pořadatelem ohledně vedlejšího programu skupiny s Newstedem.[216] V únoru vyšla kompilace jedenácti písní Megadeth z dob spolupráce s Capitol Records s názvem Icon.[217][pozn. 1]

2014–2017: DystopiaEditovat

 
Bubeník Dirk Verbeuren se stal členem skupiny v roce 2016, nahradil Chrise Adlera

Zbytek roku 2014 přinesl skupině množství nezdarů. V květnu zemřel bratr baskytaristy Davida Ellefsona; skupina v reakci na to na měsíc přerušila turné, během kterého měla mj. vystoupit na Aerodrome festivalu v Praze.[218] Srpnový koncert v Tel Avivu musel být zrušen kvůli ozbrojenému konfliktu mezi Izraelem a pásmem Gazy.[219] Megadeth měli na konci září vystupovat na Motörboat cruise kapely Motörhead, ale odstoupili kvůli Mustainovým zdravotním komplikacím po operaci krční páteře.[220] Na konci listopadu opustil skupinu po deseti letech bubeník Drover, protože se chtěl věnovat vlastním zájmům. Krátce poté odešel i kytarista Broderick, kvůli uměleckým a hudebním neshodám.[221] Ellefson popřel zvěsti o rozpadu skupiny a uvedl, že on a Mustaine budou pokračovat v hudební tvorbě.[222] Mustaine prohlásil, že jedním z důvodů Broderickova a Droverova odchodu byla frustrace způsobená fanoušky skupiny, kteří se dožadovali obnovení sestavy s Friedmanem a Menzou.[223] Na nahrávání patnáctého studiového alba Megadeth byli přizváni bubeník Chris Adler ze skupiny Lamb of God a kytarista Kiko Loureiro ze skupiny Angra.[224]

 
Kiko Loureiro (vpravo) a Dave Mustaine na koncertě v roce 2018

V říjnu 2015 vydali Megadeth skladbu „Fatal Illusion“ z jejich nového alba Dystopia, které vyšlo v lednu následujícího roku.[225] Na jeho podporu se vydali na severoamerické turné, doprovázeli je Suicidal Tendencies, Children of Bodom a Havok (skupina Havok byla brzy odebrána kvůli sporům o smlouvu).[226] Mustaine oznámil, že Adler, který hrál v té době v Lamb of God a Megadeth zároveň, už není členem kapely kvůli překrývajícím se časům vystoupení. Na Adlerovo doporučení se novým bubeníkem stal Dirk Verbeuren ze skupiny Soilwork.[227] V září a říjnu se konalo další turné po Spojených státech, s Amon Amarth, Suicidal Tendencies, Metal Church a Butcher Babies.[228]

Bývalý bubeník Menza zemřel 21. května 2016 na srdeční selhání, stalo se tak během vystoupení s kapelou OHMjazzovém klubu v Los Angeles.[229]

Na otázky ohledně vystoupení „velké čtyřky“ Mustaine odpovídal, že by byl potřeba zásah vyšší moci, neboť všechny skupiny pořádaly v roce 2017 turné podporující jejich nová alba (Hardwired...to Self-Destruct, For All Kings a Repentless).[230] Po dvanácti nominacích na cenu Grammy ji Megadeth vyhráli, s titulní skladbou alba Dystopia v kategorii Nejlepší metalové vystoupení.[3] Předávání se zúčastnili Mustaine, Loureiro, Ellefson a Verbeuren; bývalý bubeník Chris Adler, kterému byla cena také určena, se nedostavil. Během přejímání ceny hrál house bandMaster of Puppets“ od skupiny Metallica, což způsobilo rozruch mezi fanoušky.[231] Mustaine v rozhovoru uvedl, že mu to nevadilo, ale že to byla nejhorší verze „Master of Puppets“, jakou kdy slyšel.[232]

2017–současnost: připravované šestnácté albumEditovat

V červnu 2017 uvedl Mustaine v rozhovoru s No Brown M&Ms, že Megadeth se chystají na konci roku začít nahrávat své šestnácté studiové album. Záměr skupiny dále rozvedl slovy: „Plánujeme se vrátit do studia, kde si koncem roku začneme navzájem představovat nové nápady. Plánujeme to na listopad nebo prosinec.“[233] O měsíc později se vyjádřil na Twitteru, že začal „sbírat nápady“ pro nové album, ale uvedl, že do studia se pravděpodobně dostanou až v polovině roku 2018 a nahrávku vydají v roce 2019.[234]

V dubnu 2018 oznámili Megadeth znovuvydání Killing Is My Business… and Business Is Good!, s remasterovanými verzemi všech skladeb a novou verzí „These Boots“, jejíž text se více blíží originálu od Lee Hazlewooda.[235] Reedice, Killing Is My Business… and Business Is Good! – The Final Kill, vyšla 8. června 2018.

Dne 25. září 2018 Megadeth oznámili, že se vydávají na svou první plavbu s názvem MegaCruise, která měla proběhnout v Tichém oceánu v roce 2019.[236] O dva týdny později bylo ohlášeno, že akce začne 13. října v Los Angeles a další koncerty budou v San Diegu a Ensenadě. Bylo přizváno mnoho dalších kapel; samotní Megadeth se nakonec nezúčastnili, protože Mustainovi byla mezitím diagnostikována rakovina hrtanu.[237]

Mustaine sdílel 6. listopadu 2018 na svém Instagramu video se skladbou z nadcházejícího šestnáctého alba, které mělo vyjít v roce 2019.[238] Megadeth 10. května 2019 oznámili, že zahájili předprodukci alba ve Franklinu v Tennessee, opět s Chrisem Rakestrawem, koproducentem Dystopia.[239]

Kompilační album Warheads on Foreheads vyšlo 22. března 2019 u příležitosti 35. výročí založení skupiny. Mustaine proto vybral 35 skladeb; alespoň jednu z každého studiového alba.[240] Dle frontmanových slov se jedná o „35 nejúčinnějších zbraní z arzenálu skupiny“.[241] Kritika desku přijala kladně.[240]

Megadeth 17. června 2019 oznámili, že kvůli Mustainově zdravotnímu stavu ruší několik plánovaných vystoupení. Skupina měla původně vystupovat s Ozzym Osbournem na severoamerické části jeho No More Tours II, které se odložilo na rok 2020 a Megadeth nahradil Marilyn Manson.[242][243] Navzdory Mustainově nemoci kapela slíbila, že bude nadále pracovat na novém albu.[242]

Dne 21. srpna 2019 bylo oznámeno, že Megadeth budou na začátku následujícího roku poprvé od Mustainovy nemoci hrát naživo – doprovázeli Five Finger Death Punch na jejich evropském turné;[244] 14. února vystoupili v pražské Tipsport aréně.[245] Závěr turné přerušila pandemie covidu-19. V polovině roku 2020 se vrátili do studia v Nashville. Ellefson potvrdil, že práce na novém albu pokračuje; dále uvedl, že mezi nadcházejícími skladbami by se mohla objevit jím zpívaná píseň popisující jeho dřívější spory s Mustainem.[246] Předběžné datum vydání nové desky je 2021.[247][248] Na její podporu skupina plánuje na léto toho roku turné po Spojených státech, doprovázet je mají Lamb of God, Trivium a In Flames.[249]

KontroverzeEditovat

Mustaine měl v průběhu let mnoho buřičských prohlášení v tisku, většinou ohledně problémů s bývalými spoluhráči ze skupiny Metallica.[250] Nevraživost vznikla v důsledku jeho vyhazovu a neshod ohledně uvedení autorství skladeb.[251] Svůj vztek vyjádřil Mustaine ve filmu Metallica: Some Kind of Monster,[252] ve scéně, se kterou později nesouhlasil, protože ho podle něj špatně charakterizovala a nevystihovala dobře celou situaci.[253]

V roce 1988, během živého vystoupení, při písni „Anarchy in the U.K.“ v Antrimu v Severním Irsku Mustaine skladbu v opilosti zmateně věnoval „cíli“ dát „Irsko zpátky do rukou Irům“.[pozn. 2][59][254] V reakci na to se v obecenstvu strhla potyčka mezi katolíky a protestanty a Megadeth museli zpět do Dublinu odjet v neprůstřelném autobusu.[119] Mustaine později tvrdil, že mu padělatelé triček před koncertem špatně vyložili, co přesně onen „cíl“ znamená. Netušil, že se jedná o eufemismus pro skupinu, která tou dobou páchala teroristické útoky.[255] Incident posloužil jako inspirace k napsání písně „Holy Wars... The Punishment Due“.[256]

Kapele také způsobily řadu problémů kontroverzní či mylně vyložené texty. V roce 1988 stanice MTV tvrdila, že skladba „In My Darkest Hour“ podporuje sebevraždu a zakázala její videoklip.[257] Ze stejného důvodu bylo zakázáno i hraní klipu k „À Tout le Monde“, ačkoliv se Mustaine vyjádřil, že píseň je psaná z pohledu umírajícího muže, říkajícího svá poslední slova svým milovaným.[162] Podle něj se také MTV zdála videa k „Skin o' My Teeth“ a „Symphony of Destruction“ „trochu moc drsná“ a odmítla je hrát.[258]

V roce 2001 zrušila malajská vláda plánované vystoupení kapely v hlavním městě, protože hudba a image skupiny byly vnímány negativně.[130] Vláda mimo jiné označila maskota skupiny, Vica Rattleheada, za nevhodného; členům kapely bylo řečeno, že jestli uspořádají koncert, budou zatčeni.[259] Dave Mustaine se vyjádřil slovy „Rozumím, co se malajská vláda snaží udělat, a je obdivuhodné, že se snaží chránit mladé lidi své země. Na druhou stranu to ale ukazuje míru ignorance a apatie, kterou vůči onomu problému má.“[121] Svůj historicky první koncert v zemi Megadeth uspořádali až o šestnáct let později, v květnu roku 2017.[260] Členové skupiny to označili za „velké vítězství malajského lidu a obecně všech milovníku metalu.“ Tamější islámská strana sice vyjádřila svůj nesouhlas s koncertem, ale žádné protesty se nekonaly,[260] za což Mustaine na Twitteru poděkoval.[261]

V roce 2003 se Mustaine uzdravil ze zranění ruky, které málem ukončilo jeho kariéru, a stal se znovuzrozeným křesťanem.[262] Mírnou kontroverzi vyvolal oznámením, že kvůli jeho víře již nebudou Megadeth hrát naživo některé skladby.[263] V květnu 2005 údajně hrozil zrušením koncertů v Řecku a Izraeli kvůli protikřesťanským názorům blackmetalových kapel, které Megadeth doprovázely (Rotting Christ a Dissection). Tyto dvě skupiny nakonec svá vystoupení zrušily.[264]

V červenci roku 2004 Ellefson soudil Mustaina o osmnáct a půl milionu dolarů.[265] Tvrdil, že ho Mustaine podvedl při rozdělování peněz za příjmy z turné a autorské poplatky. Proces byl v roce 2005 odvolán a Mustaine podal protižalobu s tvrzením, že Ellefson použil jméno skupiny v reklamě na hudební vybavení.[266] Spor nakonec vyřešili mimo soud.[267]

HudbaEditovat

Vliv, styl hudbyEditovat

Zvuk Megadeth značně ovlivnily klasické heavymetalové kapely (UFO, Budgie či Black Sabbath[268]), skupiny nové vlny britského heavy metalu jako Judas Priest, Motörhead, Iron Maiden, Venom a Diamond Head, a v neposlední řadě punkrockové skupiny jako Sex Pistols nebo Ramones.[269] U stylu hry na kytaru se Megadeth nechali inspirovat mimo jiné hardrockovými skupinami jako AC/DC,[270] Queen,[271] Led Zeppelin[272] a Scorpions.[273] Přestože má jejich hudba své kořeny v punku,[274] univerzitní profesor Jason Bivins napsal, že Megadeth následovali hudební osnovu kapel Motörhead a Iron Maiden a smísili „instrumentální virtuozitu kapel nové vlny britského heavy metalu s rychlostí a agresí hardcore punku.“[275] Mustaine také uvedl, že ho ovlivnila alba Beatles a Davida Bowieho.[276]

Mustaine je hlavním textařem a skladatelem Megadeth. Při tvoření skladeb začíná riffem, který se po úpravách stane hlavní částí skladby.[277] Dále uvedl, že částí písní vznikají odděleně, a až pak z nich skupina vytvoří celistvou skladbu.[278] Bubeník Shawn Drover prohlásil, že si Mustaine nechal v zásobě množství nepoužitých riffů, a že některé novější skladby jsou tedy založené na starých, nevydaných demonahrávkách.[279] Ellefson uvedl, že kapela stále vytváří nový materiál a že vytváření nahrávky začíná setkáním ve studiu a následnou výměnou nápadů a diskusí ohledně konceptu alba, výtvarné stránky a názvů skladeb.[280] Texty vznikají většinou až po složení hudby.[281] Dle Mustaina je mnoho textů inspirováno literaturou, např. romány George Orwella.[282]

V hudbě Megadeth a jejich současníků z undergroundového metalu 80. let se objevují chraplavé vokály, trhané riffy, tremola a specifické akordy, tzv. power chords. Nahrávky z této éry měly často velmi omezené rozpočty.[283] Po založení Megadeth se Mustaine nadále soustředil – jako předtím ve skupině Metallica – na thrash metal, s větším důrazem na rychlost a intenzitu.[284] Pro Megadeth je typická vysoká instrumentální úroveň skladeb, s rychlými rytmickými pasážemi a komplexní strukturou.[75] Většina skladeb je nahrána se standardním laděním kytar – Mustaine tvrdí, že oproti jiným druhům ladění je melodičtější.[285] V roce 2017 Ellefson nicméně uvedl, že skupina nedávno přešla na nižší ladění, mj. proto, že to Mustainovi usnadňuje zpěv.[286]

V začátcích kapely byl Mustaine doprovodný kytarista a Chris Poland sólový. Ačkoli se Poland podílel jen na prvních dvou albech, hudební kritici Pete Prown a Harvey P. Newquist tvrdí, že byla hudba Megadeth díky jeho jazzovým prvkům pestřejší. Svou zásluhu na zvuku kapely měl i bubeník Samuelson, rovněž původně jazzový hudebník.[11] Podle redaktora magazínu Metal Maniacs, Jeffa Wagnera, dosáhla kapela textařského vrcholu na albu Rust in Peace, které popsal jako „příval přesnosti a ladnosti podporující tvrzení, že jsou Megadeth nejmodernější speedmetalovou kapelou světa.“[287] Muzikolog Glenn Pillsbury uvedl, že z hlediska kytar je nahrávka směsicí Mustainova „řízeného chaosu“ a Friedmanovy „technické brilantnosti“.[63] Na dalších deskách skupiny z devadesátých let se pak objevily skladby s kompaktní strukturou a prostšími riffy.[288]

TextyEditovat

Texty Megadeth často pojednávají o smrti, (jaderné) válce, náboženství a politice.[289] Po lyrické stránce se zaměřují spíše na nihilistická témata, ale někdy se zabývají např. odcizením či sociálními problémy.[74] Na prvních albech se také objevily motivy okultismu, černé magie, satanismu a násilí.[21][290] Mustaine roku 2010 v rozhovoru uvedl, že je pro něj velmi těžké hrát skladbu „The Conjuring“, jelikož se v roce 2003 stal křesťanem.[291]

Alba Rust in Peace a Countdown to Extinction se vyznačují množstvím skladeb o vojensko-průmyslovém komplexu, vládních konspiracích a jaderných konfliktech („Hangar 18“, „Rust in Peace… Polaris“, „Architecture of Aggresion“) či jejich následcích („Dawn Patrol“, „Ashes in Your Mouth“).[67]

Důležitým tématem je též politika. Píseň „Hook in Mouth“ se vyjadřuje proti političce Tipper Goreové a komisi PMRC, kterou založila a která bojovala za cenzuru „nevhodné“ hudby.[292] V „Symphony of Destruction“ se Mustaine vyjadřuje proti diktatuře. „Peace Sells“ a „United Abominations“ kritizují Organizaci spojených národů pro její neúčinnost; United Abominations je satirou na anglický název organizace, United Nations.[293] Texty pozdějších nahrávek se nesou v podobném duchu – Mustainův všeobecný cynismus vůči politice je patrný např. ve skladbách „The World Needs A Hero“ a „Blackmail the Universe“.[75][294]

Když byla kapela po komerční stránce na vrcholu, soustředil se Mustaine na osobnější témata, jako mezilidské vztahy, závislosti či hazard („Poison Was the Cure“, „Use the Man“, „Tornado of Souls“, „Addicted to Chaos“, „Family Tree“, „À Tout le Monde“). Například texty na Cryptic Writings podle svých slov napsal tak, aby zapůsobily na širší publikum.[295]

MaskotEditovat

Maskotem Megadeth je Vic Rattlehead; vyskytuje se na mnoha albech kapely, dále na tričkách, plakátech a dalších předmětech.[296] Vic má tělo kostlivce, který ztělesňuje „neslyším zlo, nevidím zlo, nemluvím zlo“ – jeho oči jsou zakryté přinýtovaným hledím, ústa jsou sevřená svorkami a na uších má kovové klapky.[297] Nosí tmavý oblek s košilí a kravatou, na albech někdy také vojenskou uniformu.

Vic se poprvé objevil na přebalu demonahrávky The Last Rites jen jako hrubý nákres hlavy (lebky), jehož autorem byl Mustaine.[298][13] Znovu se objevil na prvním studiovém albu, Killing Is My Business… and Business Is Good!; jeho stvoření popisuje píseň „Skull Beneath the Skin“ z téhož alba. Mustainovi se ale nová verze nelíbila, definitivní vzhled tak maskot dostal až na přebalu alba Peace Sells… but Who's Buying?. „Vic“ je zkratkou anglického slova „victim“, oběť[299]; „Rattlehead“ je výraz, který používala Mustainova matka, když ho viděla při metlení.[297] Dave Mustaine uvedl, že maskot reprezentuje jeho pocity ohledně náboženského útlaku a svobody projevu.[299] Vic se objevil na přebalu prvních čtyř studiových alb (1985–1990), na předních stranách nahrávek z let 1991–2000 se nevyskytoval. Vrátil se v roce 2001 s albem The World Needs a Hero; od té doby se v různé podobě objevuje na přebalu či v bookletu všech dalších alb Megadeth: na přebalu Greatest Hits: Back to the Start lze jeho hlavu vidět v atomovém hřibu, na přední straně Super Collider je pouze jako zastřený odraz, na albu Dystopia jako robot atd.

Na albu United Abominations má Vic podobu starého muže s prvky jezdců Apokalypsy.[300] Skupina si tehdy přála dát mu po dvaceti letech novou tvář a vyhlásila soutěž. Autorem vítězného návrhu byl John Lorenzi.[301] Ačkoliv byl autorem Vica i na albech Warchest, Endgame a Thirteen, maskotovi se vrátila jeho původní podoba.

Od roku 2010 se Vic objevuje na pódiu během živých vystoupení.[190][297]

OdkazEditovat

S celosvětovým prodejem 38 milionů nosičů jsou Megadeth jednou z mála amerických undergroundových skupin 80. let, které získaly mainstreamový komerční úspěch.[302] Spolu se svými současníky (Metallica, Slayer, Anthrax) jsou Megadeth považování za jednu z klíčových a zakládajících thrashmetalových skupin.[303] Tyto čtyři kapely se neformálně označují jako tzv. „velká čtyřka“ thrash metalu,[304] zodpovědná za jeho rozvoj a popularizaci. Magazin Loudwire umístil Megadeth na třetí místo žebříčku nejlepších thrashmetalových skupin všech dob (za kapely Slayer a Metallica) a ocenil „provokativní texty a dechberoucí virtuozitu“.[305] Podle CMJ New Music Report je debutové album klíčovou metalovou nahrávkou a představuje „zlatou éru speed metalu“.[306] Billboard podobně označil druhé album, Peace Sells... but Who's Buying?, za „milník thrashmetalového hnutí“ a jeho texty považoval po dvaceti letech za stále relevantní.[307] Za významné Megadeth označila i MTV, která vyzdvihla zejména technickou stránku jejich prvních alb.[308] Magazín Loudwire umístil Peace Sells… but Who's Buying? na čtvrté místo v žebříčku nejlepších padesáti thrashmetalových alba všech dob; Rust in Peace se umístilo osmé.[309]

Megadeth jsou považování za jednu z hudebně nejvlivnějších skupin, které vznikly v 80. letech 20. století. Protože byli důležitými aktéry počátků amerického thrash metalu, ovlivnila jejich tvorba např. death metal.[283] Sociolog Keith Kahn-Harris uvedl, že mainstreamový úspěch Megadeth pomohl přinést extrémní metal do zemí, kde byl předtím prakticky neznámý.[310] Zvuk kapely a přebaly jejich alb inspirovaly množství thrashmetalových skupin 21. století;[311] jen ve Spojených státech prodali Megadeth mezi lety 1991 a 2014 přes 9 milionů nosičů.[312]

ČlenovéEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů Megadeth.

DiskografieEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Megadeth.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Kompilace je součástí série alb od různých interpretů, vydaných mezi lety 2010–2014, vždy pod názvem Icon.
  2. Před koncertem v Antrimu Mustaine zjistil, že na místě konání se prodávají padělaná trička Megadeth. Prodejce mu vysvětlil, že vybírá peníze pro „cíl“. Mustaine návrh podpořil a nevědomky věnoval organizaci poslední skladbu vystoupení slovy „This one’s for the cause, give Ireland back to the Irish, anarchy in Antrim.“ Inspirací mu byla píseň Paula McCartneyho s názvem „Give Ireland Back to the Irish.“

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Megadeth na anglické Wikipedii a Megadeth na německé Wikipedii.

  1. INGLE, Laura. Megadeth's Dave Mustaine: "I'd like to Win" a Grammy for 'Dystopia'. Fox News Radio. 2016-19-12. Dostupné online [cit. 2020-05-08]. (anglicky) 
  2. a b c GOLD & PLATINUM [online]. riaa.com [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Megadeth [online]. 2014-03-17 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. 15 Music Videos That Were Banned By MTV [online]. TheTalko, 2017-02-15 [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Mustaine 2010, s. 101.
  6. Gulla 2009, s. 101.
  7. CECOLINI, Vinny. Foreclosure of a Team. Metal Hammer. Listopad 1998. (anglicky) 
  8. a b Wagner 2010, s. 42.
  9. SUMMERS, Jodi Beth. Out to Lunch. Hit Parader [online]. Rockmetal.art.pl, Červen 1987 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b POSPÍŠIL, Zdeněk; BALČIRÁK, Karel. Megadeth: Z pekla zpátky na svět. Spark. 09. 2020, roč. 29, čís. 327, s. 26–33. ISSN 1211-5223. 
  11. a b c Prown a Newquist 1997, s. 227.
  12. a b DOE, Bernard. Megadeth – Love It To Death. Metal Forces [online]. Prosinec 1985 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b Mustaine 2011, s. 124.
  14. Ellefson a McIver 2013, s. 53.
  15. Ellefson a McIver 2013, s. 55.
  16. Bukszpan 2003, s. 242.
  17. McIver 2008, Kapitola 7.
  18. Megadeth: The Making Of The New 'Vic Rattlehead' Mask. Blabbermouth.net. 2012-10-02. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. (anglicky) 
  19. HART, Josh. Dave Mustaine on Early Days With Metallica: "I Had Always Called Us the 'Four Horsemen'" [online]. Guitar World, 2011-08-15 [cit. 2013-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-12. (anglicky) 
  20. Killing Is My Business… and Business Is Good! liner notes (2002 reissue). [s.l.]: Loud Records, 2002. S. 8. 
  21. a b BEGRAND, Adrien. Megadeth: Killing Is My Business… and Business Is Good!. [s.l.]: [s.n.], 2002-04-30. Dostupné online. 
  22. Ellefson a McIver 2013, s. 55–56.
  23. a b Ellefson a McIver 2013, s. 58.
  24. KOT, Greg. Megadeth's Dave Mustaine says he and Metallica have hugged out. Chicago Tribune. 2010-08-15. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. (anglicky) 
  25. Tarquin 2012, s. 72.
  26. Konow 2009, s. 243.
  27. MATSUMOTO, Jon. Megadeth: These Heavy Metalers Thrash For Peace. Los Angeles Times. 1986-10-16. Dostupné online [cit. 2020-05-10]. (anglicky) 
  28. a b c Rees a Crampton 1999, s. 658.
  29. Talevski 2010, s. 570.
  30. Ellefson a McIver 2013, s. 61.
  31. STERN, Lauren. Megadeth – Best Band Logos [online]. 2012-08-06 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. POPSON, Tom. Megadeth Hed To Go Here. Chicago Tribune. February 6, 1987. Dostupné online [cit. 2020-05-11]. (anglicky) 
  33. a b Konow 2009, s. 244.
  34. a b GOMES, Celesete. So Far, So Good For Megadeth. Classic Rock [online]. Rockmetal.art.pl, Srpen 1988 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. So Far, So Good... So What! (2004 reissue). [s.l.]: Capitol Records, 2004. S. 2. (anglicky) 
  36. Ellefson a McIver 2013, s. 71.
  37. CHRISTGAU, Robert. Consumer Guide Reviews. The Village Voice [online]. 1987 [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. Rees a Crampton 1999, s. 546.
  39. Megadeth. metallipromo.com [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. 
  40. Ellefson a McIver 2013, s. 66.
  41. a b Bukszpan 2003, s. 244.
  42. Unterberger a Hicks 1999, s. 416.
  43. Megadeth: Rusted Pieces VHS. [s.l.]: Capitol Records/EMI, 1991. (anglicky) 
  44. Ellefson a McIver 2013, s. 72.
  45. Ex-MEGADETH Guitarist JEFF YOUNG Responds To DAVE MUSTAINE's Drug Allegations. BLABBERMOUTH.NET. 2009-12-20. Dostupné online [cit. 2020-05-12]. (anglicky) 
  46. NILES, Eric. Rust in Peace. Music Connection [online]. Rockmetal.art.pl, September 1990 [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Kajzer a Lotring 2010, s. 192.
  48. DOME, Malcolm. Megadeth Bitching: Mustaine And Young At War!. Classic Rock [online]. 2009-12-21 [cit. 2013-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 013-12-11. (anglicky) 
  49. Buckley 2003, s. 660.
  50. Janosik 2006, s. 97.
  51. WILLEMS, Steven. Interview With Dark Angel. www.voicesfromthedarkside.de [online]. Voices From The Dark Side, 2000-12-04 [cit. 2014-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-04. (anglicky) 
  52. Ellefson a McIver 2013, s. 79.
  53. a b Dave Mustaine: Kerry King Hates My Guts. Blabbermouth.net [online]. Ultimate-Guitar.com, 2013-08-16 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Guitarist Jeff Loomis-"If I Had Joined Megadeth [online]. 2010-07-03 [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. a b Megadeth "Rust in Peace". Decibel [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. Ellefson a McIver 2013, s. 88.
  57. Kajzer a Lotring 2010, s. 320.
  58. Ellefson a McIver 2013, s. 90.
  59. a b BIENSTOCK, Richard. Megadeth: Rust Never Sleeps [online]. 2010-09-17 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. a b Rubiner 1993, s. 167.
  61. a b Megadeth – Chart History (Albums) [online]. [cit. 2020-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-08. (anglicky) 
  62. The Official Charts Company – Megadeth. Official Charts Company [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. a b Pillsbury 2006, s. 82.
  64. Megadeth: First Look At 'Rust In Peace Live' DVD. Blabbermouth.net. 2010-08-23. Dostupné online [cit. 2020-05-20]. (anglicky) 
  65. MORRIS, Chris. Ace Of Base, 'Lion King' Lead Record Certs. Billboard. 1995-01-14, s. 76. Dostupné online [cit. 2020-05-20]. (anglicky) 
  66. Ellefson a McIver 2013, s. 94.
  67. a b Harrison 2011, s. 60.
  68. Ellefson a McIver 2013, s. 101.
  69. Bill & Ted's Bogus Journey: Official Motion Picture Soundtrack. www.allmusic.com [online]. Allmusic. Dostupné online. (anglicky) 
  70. Countdown to Extinction liner notes (Japanese edition). [s.l.]: Capitol Records, 1992. S. 3–5, 7–8, 10. 
  71. HERRMANN, Brenda. Megadeth – Countdown to Extinction (Capitol). Chicago Tribune. 1992-07-30. Dostupné online [cit. 2020-05-20]. (anglicky) 
  72. PRINCE, Patrick. Megadeth fully embraces "Countdown" anniversary [online]. 2012-11-19 [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. Ellefson a McIver 2013, s. 103.
  74. a b Joyner 2002, s. 301.
  75. a b c ERLEWINE, Stephen Thomas. Megadeth Biography [online]. Allmusic [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. MACDONALD, Patrick. Grammys show influence of Seattle music. The Seattle Times. 1993-01-08. Dostupné online [cit. 2020-05-20]. (anglicky) 
  77. GROW, Kory. Megadeth – Countdown To Extinction 20th Anniversary Edition Cover Art Shown In New York's Times Square. Brave Words & Bloody Knuckles [online]. 2012-09-13 [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. a b Ellefson a McIver 2013, s. 106.
  79. CHIRAZI, Steffan. Trial by Fire. RIP [online]. Rockmetal.art.pl, 1993-08 [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. RAMIREZ, Carlos. 10 Most Underrated Megadeth Songs. Noisecreep [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. Spin staff. Clash of the Quasi-Titans. Spin. 1993-08, roč. 9, s. 36. Dostupné online [cit. 2020-05-20]. (anglicky) 
  82. HARRIS, Chris. The Grammys Don't Understand Metal [online]. 2010-01-29 [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  83. MACDONALD, Patrick. Presidents of the U.S. are riding high in the musical polls. The Seattle Times. 1996-01-05. Dostupné online [cit. 2020-05-21]. (anglicky) 
  84. Larkin 1995, s. 2777.
  85. Youthanasia liner notes (2004 reissue). [s.l.]: Capitol Records, 2004. S. 2, 24–25. 
  86. ERLEWINE, Stephen Thomas. Megadeth: Youthanasia. Allmusic [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. Nielsen Business Media. Billboard 200. Billboard. 1994-11-19, s. 88. Dostupné online [cit. 2020-05-21]. (anglicky) 
  88. Canadian album certifications – Megadeth – Youthanasia [online]. Music Canada [cit. 2013-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-12. (anglicky) 
  89. Ellefson a McIver 2013, s. 118.
  90. Late Show With David Letterman: Episode Guide [online]. MSN Entertainment, 1994-11-18 [cit. 2014-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-27. (anglicky) 
  91. MENZA, Nick. When Megadeth Needed a Drummer [online]. Nick Menza's Official Website [cit. 2014-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-27. (anglicky) 
  92. a b c d History [online]. Megadeth.com [cit. 2013-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-09-06. (anglicky) 
  93. 05.04.1995 - Youth in Europe [online]. megadeth.cz, rev. 2013-04-12 [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. 
  94. HENDERSON, Alex. Tales from the Crypt: Demon Knight (Original Soundtrack) [online]. Allmusic [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  95. GOLEMIS, Dean. Megadeth: Hidden Treasures (Capitol). Chicago Tribune. 1995-11-09. Dostupné online [cit. 2020-05-21]. (anglicky) 
  96. PRATO, Greg. MD.45 – Biography [online]. Allmusic [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  97. Ellefson a McIver 2013, s. 129.
  98. Cryptic Writings liner notes (2004 reissue). [s.l.]: Capitol Records, 2004. S. 2–3. 
  99. Mustaine 2011, s. 275.
  100. Megadeth – Chart History (Songs) – second page [online]. Billboard [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  101. Billboard staff. 40th Annual Grammy Awards: Final Nominations. Billboard. 1998-01-17, s. 78. Dostupné online [cit. 2020-05-25]. 
  102. a b Cryptic Writings – Megadeth – Charts [online]. Allmusic [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  103. MASUO, Sandy. In Brief: Megadeth, "Cryptic Writing," Capitol.. Los Angeles Times. 1997-06-29. Dostupné online [cit. 2020-05-25]. (anglicky) 
  104. WIEDERHORN, Jon. Last Men Standing [online]. Rockmetal.art.pl, 1998-06 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  105. Metal Sludge staff. 20 question with ex-Megadeth drummer Nick Menza. Metal Sludge [online]. 2002-03-12 [cit. 2013-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-25. (anglicky) 
  106. Nick Menza: "I Was Fired From Megadeth Two Days After Surgery". RockRage [online]. Blabbermouth.net, 2002-02-19 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. Risk liner notes (2004 reissue). [s.l.]: Capitol Records, 2004. S. 2–5, 9, 11, 13, 15. 
  108. HJELM, Fredrik. It Wasn't Fun Anymore. Shockwaves Online [online]. Rockmetal.art.pl, 2001 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  109. STAGNO, Mike. Megadeth: Risk [online]. Sputnikmusic, 2006-09-19 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  110. HUEY, Steve. Risk – Megadeth [online]. Allmusic [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  111. PLENDA, Melanie. Frontman Dave Mustaine talks about reviving thrash-metal sound, getting back into the studio, hitting the road. NewHampshire.com [online]. July 3, 2013 [cit. 2013-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-02. (anglicky) 
  112. SCIARRETTO, Amy. Loud Rock News. CMJ New Music Report. 2000-01-31, roč. 61, s. 35. Dostupné online [cit. 2020-05-25]. (anglicky) 
  113. Megadeth's Mustaine Raring To "Crush 'Em". MTV [online]. 1999-06-23 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  114. MTV News staff. Original Megadeth Drummer Samuelson Dead At 41. MTV [online]. 1999-07-23 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  115. Rosen 2011, s. 92.
  116. SAIDMAN, Sorelle. Megadeth Guitarist Marty Friedman Leaves Band. MTV [online]. 2000-01-10 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  117. PRATO, Greg. Megadeth's Dave Mustaine Talks New Riffs, Old Drama. Rolling Stone [online]. 2009-07-29 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  118. NEWMAN, Melinda. The Beat. Billboard. 2000-01-22, s. 18. Dostupné online [cit. 2020-05-25]. (anglicky) 
  119. a b Metal Sludge staff. 23 Questions With Dave Mustaine [online]. Metal Sludge, 2001-09-04 [cit. 2020-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-13. (anglicky) 
  120. Ellefson a McIver 2013, s. 136.
  121. a b c BAIRD, Kirk. Acerbic Mustaine explains Megadeth's metal issues. Las Vegas Sun. 2001-09-14. Dostupné online [cit. 2020-05-25]. (anglicky) 
  122. HUEY, Steve. Capitol Punishment: The Megadeth Years [online]. Allmusic [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  123. HUEY, Steve. Megadeth: The World Needs A Hero [online]. Allmusic [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  124. Megadeth Completes 'Hero'. Billboard [online]. 2001-01-22 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  125. a b CHANDRASEKHAR, Chaitra. Back to their Metallic Roots. The Tech. 2001-05-15, roč. 121, čís. 26. Dostupné online [cit. 2020-05-25]. (anglicky) 
  126. a b Metal Returns: Megadeth, Halford, Slayer. Billboard [online]. 2001-02-20 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  127. BRACKETT, Nathan; HOARD, Christian David. The New Rolling Stone Album Guide. [s.l.]: Simon & Schuster, 2004. ISBN 0-7432-0169-8. S. 534. 
  128. a b Megadeth – Chart History (Songs) [online]. [cit. 2020-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-08. (anglicky) 
  129. a b Fans To Choose Set Lists For U.S. Megadeth Trek. Billboard [online]. 2001-08-06 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  130. a b JECKELL, Barry A. Billboard Bits: LL Cool J, Megadeth, Money Mark [online]. 2001-08-06 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  131. Ellefson a McIver 2013, s. 139.
  132. Ellefson a McIver 2013, s. 218.
  133. WIEDERHORN, Jon. Megadeth Pack It In After Nearly 20 Years [online]. MTV, 2004-03-02 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  134. Injury Forces Mustaine To Disband Megadeth. Billboard [online]. 2002-04-03 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  135. Megadeth to split up. BBC News. 2002-04-04. Dostupné online [cit. 2020-05-25]. (anglicky) 
  136. EPSTEIN, Dan. Die Another Day. Guitar World [online]. Rockmetal.art.pl, 2003-08 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  137. TORREANO, Bradley. Megadeth: Still, Alive...and Well? [online]. Allmusic [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  138. Dave Mustaine: 'I Am And Always Will Be Megadeth'. Blabbermouth.net. 2003-07-12. Dostupné online [cit. 2020-05-25]. (anglicky) 
  139. AYERS, Chris. Megadeth: Remixed and Remastered Series. Exclaim! [online]. 2005-03 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  140. WIEDERHORN, Jon. Dave Mustaine, Megadeth Return To Life With New System. MTV [online]. 2004-09-10 [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  141. NALBANDIAN, Bob. Dave Mustaine Interview [online]. Hard Radio, 2004-08-28 [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  142. Megadeth's Mustaine Says Nick Menza Wasn't Prepared To Tour With The Band. Blabbermouth.net. 2004-11-16. Dostupné online [cit. 2020-05-27]. (anglicky) 
  143. GITTER, Mike. Where Are They Now? Chris Poland of Megadeth [online]. Noisecreep, 2012-10-24 [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  144. DIZON, Joey. A Life of 'Deth. The Philippine Star. 2012-07-07. Dostupné online [cit. 2020-05-27]. (anglicky) 
  145. SCIARRETTO, Amy. Genre Focus – Megadeth; The System Has Failed. CMJ New Music Report. 2004-09-13, s. 22. Dostupné online [cit. 2020-06-03]. (anglicky) 
  146. Dave Mustaine Discusses Going Solo, Dimebag, Kerry King And Metallica. Blabbermouth.net. 2005-02-11. Dostupné online [cit. 2020-06-03]. (anglicky) 
  147. Megadeth Tour Manager Talks About Drummer Nick Menza's Departure. Brave Words & Bloody Knuckles [online]. 2004-11-05 [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  148. Updated: Exodus Added To More Dates On Megadeth's U.S. Tour. Blabbermouth.net. 2004-10-16. Dostupné online [cit. 2020-05-27]. (anglicky) 
  149. Diamond Head To Support Megadeth In Europe. Blabbermouth.net. 2004-12-30. Dostupné online [cit. 2020-05-27]. (anglicky) 
  150. BEGRAND, Adrien. Megadeth: Greatest Hits: Back to the Start. Popmatters. 2005-07-28. Dostupné online [cit. 2020-05-27]. (anglicky) 
  151. BOWAR, Chad. Gigantour DVD Review [online]. About.com, 2006-10-01 [cit. 2014-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-23. (anglicky) 
  152. Megadeth Will Continue [online]. Ultimate-Guitar.com, 2005-10-10 [cit. 2020-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  153. That One Night: Live in Buenos Aires CD liner notes. [s.l.]: Image Entertainment, 2007. S. 3. 
  154. Ex-Megadeth Bassist MacDonough: 'There Is No Animosity Here'. Blabbermouth.net. 2006-02-20. Dostupné online [cit. 2020-06-02]. (anglicky) 
  155. Megadeth bassist James Lomenzo joins Yamaha Guitars [online]. Yamaha Corporation, 2008-01-25 [cit. 2020-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  156. Megadeth Play First Show With Bassist James LoMenzo. Blabbermouth.net. 2006-03-18. Dostupné online [cit. 2020-06-02]. (anglicky) 
  157. BOWAR, Chad. Megadeth – Arsenal Of Megadeth DVD [online]. About.com, 2006-03-21 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  158. Gigantour 2006 Announced: Megadeth, Lamb of God, Opeth, Arch Enemy, Overkill Confirmed. Blabbermouth.net. 2006-07-23. Dostupné online [cit. 2020-06-11]. (anglicky) 
  159. Gigantour 2006 – Australian Mini-Tour. Brave Words & Bloody Knuckles [online]. 2006-11-10 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  160. Megadeth: New Album Pushed Back To 2007. Blabbermouth.net. 2006-08-23. Dostupné online [cit. 2020-07-16]. (anglicky) 
  161. Megadeth: 'United Abominations' To Be Released In May. Blabbermouth.net. 2007-01-21. Dostupné online [cit. 2020-07-16]. (anglicky) 
  162. a b Megadeth's New Version Of 'A Tout Le Monde' To Feature Lacuna Coil's Scabbia. Blabbermouth.net. 2007-03-03. Dostupné online [cit. 2020-07-16]. (anglicky) 
  163. HASTY, Katie. Linkin Park Scores Year's Best Debut With 'Midnight'. Billboard [online]. 2007-05-23 [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  164. FREEMAN, John. Heaven and Hell (Black Sabbath), Megadeth, Machine Head. Dallas Observer. 2007-05-03. Dostupné online [cit. 2020-07-20]. (anglicky) 
  165. KILGORE, Kym. Megadeth's 'Tour of Duty' [online]. 2007´07-10 [cit. 2013-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-03. (anglicky) 
  166. Megadeth, Static-X, DevilDriver, Lacuna Coil Team Up For Australia's Gigantour. Blabbermouth.net. 2007-08-08. Dostupné online [cit. 2020-07-20]. (anglicky) 
  167. DODGIN, Rich. Interview with Glen Drover [online]. 2013-10-31 [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  168. LAING, Robert. Rumour: Megadeth to recruit new guitarist [online]. MusicRadar, 2008-01-08 [cit. 2020-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-20. (anglicky) 
  169. ALEDORT, Andy. Interview: Megadeth's Chris Broderick Talks Technique [online]. 2013-07-13 [cit. 2013-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-03. (anglicky) 
  170. BEZER, Terry. Megadeth's Dave Mustaine: Broderick Is 'Best Guitarist Megadeth Has Ever Had' [online]. 2009-03-09 [cit. 2020-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-03. (anglicky) 
  171. Nevermore drummer: Megadeth is getting "One Hell Of A Good Player, Great Guy And True Friend". Blabbermouth.net. 2008-01-16. Dostupné online [cit. 2020-07-20]. (anglicky) 
  172. Guitar World staff. Dave Mustaine Announces Gigantour 2008 & New Guitarist [online]. 2008-01-14 [cit. 2014-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14. (anglicky) 
  173. RATLIFF, Ben. Thrash Times Five When Bands Convene. The New York Times. 2008-04-24. Dostupné online [cit. 2020-07-20]. (anglicky) 
  174. BOWAR, Chad. Megadeth – Anthology: Set The World Afire [online]. About.com, 2008-09-30 [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  175. 'Priest Feast' Featuring Judas Priest, Megadeth, Testament: Dutch Date Added. Blabbermouth.net. 2008-10-29. Dostupné online [cit. 2020-07-20]. (anglicky) 
  176. Mustaine 2011, s. 370.
  177. Dave Mustaine to Metallica: I Am So Very Proud of All You Have Accomplished. Blabbermouth.net. 2009-02-27. Dostupné online [cit. 2020-07-20]. (anglicky) 
  178. Megadeth And Slayer To Co-Headline 'Canadian Carnage' Trek. Blabbermouth.net. 2009-04-27. Dostupné online [cit. 2020-07-20]. (anglicky) 
  179. BEZER, Terry. Megadeth Reveal More About New Album [online]. 2009-06-19 [cit. 2020-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-15. (anglicky) 
  180. BEZER, Terry. Megadeth 'Endgame' Track-By-Track Preview [online]. 2009-07-27 [cit. 2020-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-15. (anglicky) 
  181. BUCHANAN, David. Megadeth brings Endgame to life, tours North America. Consequence of Sound. 2009-09-15. Dostupné online [cit. 2020-07-22]. (anglicky) 
  182. Slayer, Megadeth, Testament: Complete 'American Carnage' Details Revealed. Blabbermouth.net. 2009-11-16. Dostupné online. 
  183. MEGADETH NOMINATED FOR GRAMMY AWARD [online]. megadeth.com, 2009-12-03 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  184. Guitar World staff. Megadeth Announce 'Rust In Peace' 20th Anniversary Tour Dates [online]. 2010-01-25 [cit. 2013-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-17. (anglicky) 
  185. DOME, Malcolm. David Ellefson Exclusive: Why I'm Back In Megadeth [online]. 2010-02-09 [cit. 2020-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-01. (anglicky) 
  186. MusicRadar staff. Thrash metal's 'Big Four' for Sonisphere 2010! [online]. MusicRadar, 2009-12-15 [cit. 2020-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-24. (anglicky) 
  187. BLÁHA, Petr. Metalové vánoce uprostřed června [online]. musicserver.cz, 2010-06-20 [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. 
  188. PAINE, Andre. Metallica Heading To Cinemas. Billboard [online]. 2010-06-10 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  189. Guitar World staff. Slayer to Perform Complete 'Seasons in the Abyss' Album on Upcoming Tour [online]. 2010-04-26 [cit. 2020-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-24. (anglicky) 
  190. a b BEZER, Terry. Vic Rattlehead Makes Megadeth Live Debut [online]. 2010-08-10 [cit. 2020-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-05. (anglicky) 
  191. FREEDMAN, Pete. Backstage with Anthrax, Megadeth & Slayer! [online]. 2010-09-30 [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  192. VICK, Megan. Slayer's Kerry King Performs with Megadeth [online]. 2010-10-25 [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  193. BÍLÝ, Matěj. Thrashmetalový masakr v Praze [online]. musicserver.cz, 2011-04-11 [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. 
  194. DEBENEDICTIS, Matt. Disturbed, Godsmack, Megadeth Headlining Rockstar Mayhem Festival 2011 [online]. Noisecreep, 2011-01-31 [cit. 2013-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  195. Megadeth to Release 'Rust In Peace Live' Blu-Ray, DVD and CD [online]. 2010-07-23 [cit. 2020-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-10. (anglicky) 
  196. EAST, Thomas. Guitar Hero: Warriors Of Rock Megadeth trailer [online]. 2010-09-01 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  197. HARRIS, Chris. Mustaine Pens Fresh Megadeth Track For 'Guitar Hero' [online]. 2010-07-04 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  198. SCIARRETTO, Amy. Grammy Nominees 2011 Announced for Hard Rock and [online]. Noisecreep, 2010-12-01 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  199. GRAFF, Gary. Megadeth's Dave Mustaine: 6 Questions About 'Thirteen' [online]. 2011-10-31 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  200. PRATO, Greg. Dave Mustaine Reveals New Megadeth Album Details [online]. 2011-07-12 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  201. BITTKE, Brett. Megadeth Receives their 10th Grammy Nomination [online]. Screamer magazine, 2011-12-02 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  202. YOUNG, Alex. Megadeth, Motorhead, team up for Gigantour 2012. Consequence of Sound. 2011-11-01. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  203. MACINTYRE, Dave. Gigantour 2012 featuring Lacuna Coil, Volbeat, Motorhead and Megadeth. PopMatters. 2012-02-16. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  204. RIDDLE, Tree. Rob Zombie and Megadeth To Embark on Co-Headlining 2012 U.S. Tour [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  205. CHILDERS, Chad. Megadeth to Celebrate 20th Anniversary of 'Countdown to Extinction' With Reissue and Fall 2012 Tour [online]. 2012-09-10 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  206. OUELLETTE, Mary. Megadeth Reveal 'Countdown To Extinction: Live' Trailer [online]. 2013-09-21 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  207. Halestorm: "Winning A Grammy Is A Huge Milestone For Us" [online]. 2013-02-12 [cit. 2020-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-03. (anglicky) 
  208. Megadeth Taps Producer Johnny K For New Album. Blabbermouth.net [online]. 2012-08-22 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  209. Megadeth Working On 'Dark', 'Heavy' And 'Fast' New Album. Blabbermouth.net [online]. 2013-01-28 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  210. HARTMANN, Graham. Megadeth Announce June Release for Upcoming Album 'Super Collider' [online]. 2013-02-12 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  211. Super Collider – Megadeth. Metacritic [online]. CBS Interactive [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  212. WISE, Lauren. Megadeth's Dave Mustaine: There's Been a Renaissance With Us. Phoenix New Times [online]. 2013-11-25 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  213. Megadeth Planning New Album: 'Time Is Short'. www.ultimate-guitar.com [online]. Ultimate-Guitar.com, 2013-07-24 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  214. HARTMANN, Graham. Black Label Society Join Lineup for Megadeth’s Gigantour 2013 + Dates Announced [online]. 2013-05-03 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  215. BOWAR, Chad. Megadeth and Jason Newsted Play Metallica’s 'Phantom Lord' During Toronto Gigantour Finale [online]. August 12, 2013-08-12 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  216. VINCENT, Peter. Soundwave 2014: Megadeth cancels Australian tour. The Sydney Morning Herald. 2014-02-10. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  217. Megadeth: 'Icon'-Series Compilation Due This Month. Blabbermouth.net. 2014-02-15. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  218. MEGADETH ruší část turné. Nepřijedou ani na Aerodrome festival do Prahy [online]. SMILE MUSIC s.r.o., 2014-05-22 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. 
  219. JOYCE, Colin. Cee Lo Green and Megadeth Cancel Israel Shows [online]. 2014-08-05 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  220. LEIGHT, Elias. Megadeth Pulls Out of Motorhead's Motorboat Cruise [online]. 2014-09-10 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  221. MICHAELS, Sean. One half of Megadeth leave group citing creative differences [online]. The Guardian, 2014-11-27 [cit. 2014-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  222. KAUFMAN, Spencer. Megadeth's David Ellefson: We Are Not Disbanding [online]. 2014-12-02 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  223. EPSTEIN, Dan. Interview: Megadeth’s Dave Mustaine Gives Update from the Studio [online]. 2015-07-10 [cit. 2020-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-21. (anglicky) 
  224. Meet Megadeth's New Guitarist: Kiko Loureiro of Angra [online]. 2015-04-02 [cit. 2020-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-02. (anglicky) 
  225. BIENSTOCK, Richard. Megadeth Premiere New Song, "Fatal Illusion" [online]. 2015-10-01 [cit. 2020-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-02. (anglicky) 
  226. Megadeth, Suicidal Tendencies, Children Bodom: North American Tour Dates Announced. Blabbermouth.net. 2015-12-07. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  227. CHILDERS, Chad. Megadeth Officially Confirm Dirk Verbeuren as New Drummer [online]. 2016-07-14 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  228. Butcher Babies Added To Megadeth's Tour With Amon Amarth, Suicidal Tendencies, Metal Church. Blabbermouth.net. 2016-09-10. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  229. KENNEDY, Maev. Former Megadeth drummer Nick Menza dies after collapsing on stage [online]. 2016-05-22 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  230. Megadeth's Dave Mustaine calls for 2017 Big Four tour. Metal Hammer. 2016-12-06. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  231. TEITELMAN, Bram. Megadeth's Dave Mustaine Reflects on First Grammy Win, House Band Playing Metallica [online]. 2017-02-19 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  232. TEITELMAN, Bram. Megadeth's Dave Mustaine Reflects on First Grammy Win, House Band Playing Metallica. billboard.com [online]. 2017-02-19 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  233. Megadeth New Album In 2018. Loudwire. June 28, 2017-07-28. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  234. Megadeth To 'Probably' Begin Recording New Album Next Summer. Blabbermouth.net. 2017-12-28. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  235. 'KILLING IS MY BUSINESS...AND BUSINESS IS GOOD: THE FINAL KILL' DELUXE REISSUE! [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-12. (anglicky) 
  236. MEGADETH Announces First-Ever 'Megacruise'. Blabbermouth. 2018-09-25. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  237. MEGADETH: No Official Decision Has Yet Been Made Regarding DAVE MUSTAINE's Involvement In 'Megacruise'. Blabbermouth. 2019-09-21. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  238. Megadeth share rehearsal footage from new album sessions. Metal Hammer Magazine. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  239. MEGADETH Enters Studio For New Album Pre-Production. Blabbermouth.net. 2019-05-10. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  240. a b THOMAS, Fred. Warheads on Foreheads - Megadeth - Songs, Reviews, Credits - AllMusic [online]. AllMusic [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  241. MAHECHA, Sebastian. SPILL ALBUM REVIEW: MEGADETH – WARHEADS ON FOREHEADS [online]. The Spill Magazine [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  242. a b Megadeth's Dave Mustaine Diagnosed With Throat Cancer [online]. blabbermouth.net, 2019-06-17 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  243. OZZY OSBOURNE Announces 2019 North American Tour With MEGADETH. Blabbermouth.net. 2018-11-05. Dostupné online [cit. 2020-09-03]. (anglicky) 
  244. FIVE FINGER DEATH PUNCH To Tour Europe With MEGADETH And BAD WOLVES. Blabbermouth.net. 2019-08-21. Dostupné online [cit. 2020-08-30]. (anglicky) 
  245. VONDROUŠ, Roman. V Praze zahrály kapely Five Finger Death Punch a Megadeth [online]. ceskenoviny.cz, 2020-02-14, rev. 2020-02-14 [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. 
  246. Megadeth Have Finally Started to Record Their New Album.. bonusarticle.info [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  247. DAVID ELLEFSON Will Travel To Nashville This Week To Begin Recording New MEGADETH Album. Blabbermouth.net. 2020-05-19. Dostupné online [cit. 2020-09-03]. (anglicky) 
  248. DAVE MUSTAINE Says New MEGADETH Album Is 'Coming Along Great'. Blabbermouth.net. 2020-07-25. Dostupné online [cit. 2020-09-03]. (anglicky) 
  249. MEGADETH, LAMB OF GOD, TRIVIUM And IN FLAMES Announce 2021 Dates For 'The Metal Tour Of The Year'. Blabbermouth.net. 2019-09-09. Dostupné online [cit. 2020-09-03]. (anglicky) 
  250. CRAWFORD, Allyson B. Megadeth Frontman Dave Mustaine's Most Controversial Quotes [online]. Noisecreep, 2012-04-05 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  251. HARTMANN, Graham. Metallica vs. Dave Mustaine – Nastiest Rock Feuds [online]. 2012-08-31 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  252. HAY, Carla. "Monster" Film Reveals Metallica's Dynamics. Billboard. 2004-01-17, roč. 116, s. 15. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  253. WIEDERHORN, Jon. Megadeth Frontman, Filmmakers At Odds Over Metallica Doc [online]. MTV, 2004-07-20 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  254. HERZOG, Kenny. Dave Mustaine Interview [online]. 2011-07-18 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  255. Mustaine's Terrorist Blunder [online]. contactmusic.com, 2005-11-12 [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  256. Holy Wars...The Punishment Due [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-09. (anglicky) 
  257. MANN, Laura. The Ten Best Music Videos Banned by MTV [online]. 2011-08-01 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  258. PESSIN, Anna Lisa. Dressed for Success. Spin. 1992-08, roč. 8, s. 52. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. (anglicky) 
  259. 'Hero' Takes A Fall In Malaysia [online]. 2001-07-24 [cit. 2020-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  260. a b Megadeth gives a rousing performance in KL, 16 years after the original show was banned [online]. thestar.com, 2017-05-05 [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  261. Megadeth frontman thanks PAS for no protest [online]. malaymail.com, 2017-05-04 [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  262. STROUMBOULOPOULOS, George. Interview: Dave Mustaine [online]. CBS [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  263. PRINCE, Patrick. Dave Mustaine at 'Peace' in his career, 25 years later [online]. 2011-07-13 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  264. KERBY, Jeff. Dave Mustaine Speaks to KNAC.com From Gigantour [online]. KNAC.com, 2005-07-24 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  265. Megadeth Founders Exchange Lawsuits [online]. 2004-08-09 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  266. Megadeth's Mustaine Sues Former Bassist [online]. 2005-07-26 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  267. WIEDERHORN, Jon. Megadeth Frontman Extends Olive Branch to Original Bassist [online]. Noisecreep, 2010-02-10 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  268. GROW, Kory. Exclusive Excerpt From Dave Mustaine’s Autobiography: Meeting Lars Ulrich [online]. NewBay Media, 2010-08-03. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-20. (anglicky) 
  269. SMYERS, Darryl. Megadeth's Dave Ellefson Talks About Christianity and Lady Gaga. Dallas Observer. 2012-03-01. Dostupné online [cit. 2020-08-30]. (anglicky) 
  270. Full Metal Jackie. Megadeth Frontman Dave Mustaine on Touring With Iron Maiden, Social Media + More [online]. 2013-10-07 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  271. EGLINTON, Mark. Th1rt3en Best: Dave Mustaine Of Megadeth's Favourite Albums [online]. thequietus.com, 2016-03-16 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  272. Edmondson 2013, s. 147.
  273. RIVADAVIA, Eduardo. 10 BANDS WHO INFLUENCED MEGADETH [online]. loudwire.com, 2019-01-29 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  274. Dika 2012, s. 188.
  275. Bivins 2008, s. 74.
  276. CARNEY, Christine. Megadeth's Mustaine Talks About Albums That Influenced Him; [online]. Blabbermouth.net, 2007-09-18 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  277. SHARKEN, Lisa. Dave Mustaine of Megadeth [online]. 2007-01-09 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  278. BOSSO, Joe. Interview: Megadeth's Dave Mustaine talks Thirteen, Metallica and riffs [online]. MusicRadar, 2011-12-14 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  279. TOTO, Anthony. Interview: Megadeth [online]. 2013-11-29 [cit. 2020-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-10. (anglicky) 
  280. WISE, Lauren. Megadeth's Dave Ellefson: "All The Best Things In My Life Were Not My Idea" [online]. 2013-10-28 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  281. CHAMBERLAIN, Rich. Dave Mustaine on Super Collider, Endgame, Risk and more [online]. MusicRadar, 2013-07-03 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  282. RUGGIERO, Bob. Megadeth's Dave Mustaine Hopes You're Still Buying [online]. 2013-12-11 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  283. a b Purcell 2003, s. 53.
  284. Megadeth Biography [online]. Simon & Schuster, 2001 [cit. 2020-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-06. (anglicky) 
  285. BIENSTOCK, Richard. Interview: Megadeth Guitarist Dave Mustaine on 2009's 'Endgame' [online]. 2013-01-17 [cit. 2020-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-05. (anglicky) 
  286. SCIAKY, Davide. Interview: Megadeth (David Ellefson) [online]. 2017-08-17 [cit. 2020-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-12. (anglicky) 
  287. Wagner 2010, s. 43.
  288. MICHAEL MOSES, Dan Kaye. What Did You Do In The War, Daddy?. Billboard. 1999-07-05, s. 12. Dostupné online [cit. November 22, 2013]. (anglicky) 
  289. Arnett 1996, s. 44.
  290. POWELL, Mike. Diggin' In the Crates For Untold Treasures. Spin. 2011-09, roč. 27, s. 92. Dostupné online [cit. 2020-08-30]. (anglicky) 
  291. Dave Mustaine: 'Wake Up Dead' Autobiography Due In April [online]. ultimate-guitar.com, 2010-02-08 [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  292. AllMusic Review by Steve Huey [online]. allmusic.com [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  293. Phillips a Cogan 2009, s. 157.
  294. Moore 2009, s. 102.
  295. TAYLOR, Chuck. Metal Mainstay Megadeth Alters Its Lyrics But Not Its Music For The '90s. Billboard. 1997-11-29, s. 74. Dostupné online [cit. 2020-08-30]. (anglicky) 
  296. Megadeth: The Return Of Vic Rattlehead [online]. Blabbermouth.net, 2010-08-19 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  297. a b c DOWNEY, Ryan. EXCLUSIVE - THE HISTORY OF VIC RATTLEHEAD [online]. roadrunnerrecords.com, 2011-10-11 [cit. 2020-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-17. (anglicky) 
  298. VIC RATTLEHEAD: A HISTORY OF THE MEGADETH MASCOT [online]. greenandblackmusic.com, 2017-09-28 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  299. a b MUSTAINE, Dave. Mustaine: A Heavy Metal Memoir. New York, New York, USA: Harper Collins, 2011. Dostupné online. ISBN 0-06-171437-2. S. 135, 136. 
  300. Megadeth: 'United Abominations' Artwork Unveiled [online]. Blabbermouth.net, 2006-08-02 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  301. Ex-Dementra Frontman Reveals Megadeth's Vic Rattlehead Contest Submission [online]. Blabbermouth.net, 2006-03-05 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  302. Edmondson 2013, s. 49.
  303. Thompson 2007, s. 135.
  304. Phillips a Cogan 2009, s. 210.
  305. RIVADAVIA, Eduardo. 10 Best Thrash Metal Bands of All Time [online]. 2013-08-15 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  306. CMJ Network, Inc. Loud Rock. CMJ New Music Report. 2002-02-11, s. 45. Dostupné online [cit. 2020-08-30]. (anglicky) 
  307. PAOLETTA, Michael. Vital Reissues. Billboard. 2004-08-14, s. 45. Dostupné online [cit. 2020-08-30]. (anglicky) 
  308. WIEDERHORN, Jon. Greatest Metal Bands – Honorable Mentions [online]. MTV [cit. 2020-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-21. (anglicky) 
  309. RIVADAVIA, Eduard. Top 50 Thrash Metal Albums of All Time [online]. loudwire.com, 2017-08-30 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  310. Kahn-Harris 2007, s. 132.
  311. RAMIREZ, Carlos. Top 10 New School Thrash Bands [online]. Noisecreep, 2009-07-29 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  312. GENSLER, Andy. How Marty Friedman Went From Megadeth to the 'Ryan Seacrest Of Japan' [online]. 2014-07-03 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • ARNETT, Jeffrey Jensen. Metalheads: Heavy Metal Music And Adolescent Alienation. [s.l.]: Westview Press, 1996. Dostupné online. ISBN 0-8133-2813-6. 
  • BIVINS, Jason C. Religion of Fear: The Politics of Horror in Conservative Evangelicalism. [s.l.]: Oxford University Press, 2008. ISBN 978-0-19-988769-9. 
  • BUCKLEY, Peter. The Rough Guide to Rock. [s.l.]: Rough Guides, 2003. Dostupné online. ISBN 1-84353-105-4. 
  • BUKSZPAN, Daniel. The Encyclopedia of Heavy Metal. [s.l.]: Barnes & Noble, 2003. ISBN 0-7607-4218-9. 
  • DIKA, Vera. The (Moving) Pictures Generation: The Cinematic Impulse in Downtown New York Art and Film. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2012. ISBN 978-1-137-11851-6. 
  • EDMONDSON, Jacqueline. Music in American Life: An Encyclopedia of the Songs, Styles, Stars, and Stories That Shaped Our Culture. [s.l.]: ABC-CLIO, 2013. ISBN 0-313-39348-6. 
  • ELLEFSON, David; MCIVER, Joel. My Life with Deth: Discovering Meaning in a Life of Rock & Roll. [s.l.]: Simon & Schuster, 2013. Dostupné online. ISBN 1-4516-9988-3. 
  • GULLA, Bob. Guitar Gods: The 25 Players who Made Rock History. [s.l.]: ABC-CLIO, 2009. ISBN 0-313-35806-0. 
  • HARRISON, Thomas. Music of the 1980s. [s.l.]: ABC-CLIO, 2011. ISBN 0-313-36599-7. 
  • JANOSIK, Mary Ann. The Greenwood Encyclopedia of Rock History: The video generation, 1981–1990. [s.l.]: Greenwood Press, 2006. ISBN 0-313-32943-5. 
  • JOYNER, David Lee. American popular music. [s.l.]: McGraw-Hill Higher Education, 2002. ISBN 0-07-241424-3. 
  • KAHN-HARRIS, Keith. Extreme Metal: Music and Culture on the Edge. [s.l.]: Berg Publishers, 2007. ISBN 1-84520-399-2. 
  • KAJZER, Jackie; LOTRING, Roger. Full Metal Jackie Certified: The 50 Most Influential Metal Songs of the '80s. [s.l.]: Cengage Learning, 2010. ISBN 1-4354-5569-X. 
  • KONOW, David. Bang Your Head: The Rise and Fall of Heavy Metal. [s.l.]: Crown Publishing Group, 2009. ISBN 0-307-56560-2. 
  • LARKIN, Colin. The Guinness Encyclopedia of Popular Music: Lincoln, Abe-Primettes. [s.l.]: Guinness Publishing, 1995. ISBN 1-56159-176-9. 
  • MCIVER, Joel. The Bloody Reign of Slayer. [s.l.]: Omnibus Press, 2008. ISBN 978-0-85712-038-0. 
  • MOORE, Ryan. Sells like Teen Spirit: Music, Youth Culture, and Social Crisis. [s.l.]: NYU Press, 2009. Dostupné online. ISBN 0-8147-9603-6. 
  • MUSTAINE, Dave. Mustaine: A Life in Metal. New York, New York, USA: Harper Collins, 2010. ISBN 0-00-732410-3. 
  • MUSTAINE, Dave. Mustaine: A Heavy Metal Memoir. New York, New York, USA: Harper Collins, 2011. Dostupné online. ISBN 0-06-171437-2. 
  • PHILLIPS, William; COGAN, Brian. Encyclopedia of heavy metal music. [s.l.]: Greenwood Press, 2009. ISBN 0-313-34800-6. 
  • PILLSBURY, Glenn. Damage Incorporated: Metallica and the Production of Musical Identity. [s.l.]: Routledge, 2006. ISBN 0-415-97373-2. 
  • POPOFF, Martin. The Top 500 Heavy Metal Songs of All Time. [s.l.]: ECW Press, 2002. ISBN 978-1-55022-530-3. 
  • PROWN, Pete; NEWQUIST, Harvey P. Legends of Rock Guitar: The Essential Reference of Rock's Greatest Guitarists. [s.l.]: Hal Leonard Corporation, 1997. ISBN 0-7935-4042-9. 
  • PURCELL, Natalie J. Death Metal Music: The Passion and Politics of a Subculture. [s.l.]: McFarland, 2003. ISBN 0-7864-8406-3. 
  • REES, Dafydd; CRAMPTON, Luke. Rock stars encyclopedia. [s.l.]: DK Publishing, 1999. Dostupné online. ISBN 0-7894-4613-8. 
  • ROSEN, Steven. Black Sabbath – Uncensored On the Record. [s.l.]: Coda Books Ltd, 2011. ISBN 1-908538-85-6. 
  • RUBINER, Julia. Contemporary Musicians: Profiles of the People in Music. [s.l.]: Gale Group, 1993. Dostupné online. ISBN 0-8103-2217-X. 
  • TALEVSKI, Nick. Rock Obituaries – Knocking On Heaven's Door. [s.l.]: Omnibus Press, 2010. ISBN 0-85712-117-0. 
  • TARQUIN, Brian. Recording Techniques of the Guitar Masters. [s.l.]: Cengage Learning, 2012. ISBN 1-4354-6017-0. 
  • THOMPSON, Graham. American culture in the 1980s. [s.l.]: Edinburgh University Press, 2007. ISBN 0-7486-1910-0. 
  • UNTERBERGER, Richie; HICKS, Samb. Music USA: The Rough Guide. [s.l.]: Rough Guides, 1999. Dostupné online. ISBN 1-85828-421-X. 
  • WAGNER, Jeff. Mean Deviation: Four Decades of Progressive Heavy Metal. [s.l.]: Bazillion Points Books, 2010. ISBN 0-9796163-3-6. 

Externí odkazyEditovat