Medvědice (Třebenice)

část města Třebenice v okrese Litoměřice

Medvědice jsou vesnice, část města Třebenice v okrese Litoměřice. Nachází se asi 6,5 km na severozápad od Třebenic, při severovýchodním úpatí Lipské hory. V roce 2009 zde bylo evidováno 62 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 104 obyvatel.

Medvědice
Kostel svaté Kateřiny
Kostel svaté Kateřiny
Lokalita
Charaktervesnice
ObecTřebenice
OkresLitoměřice
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel120 (2021)[1]
Katastrální územíMedvědice (4,08 km²)
PSČ411 15
Počet domů56 (2011)[2]
Medvědice
Medvědice
Další údaje
Kód části obce92690
Kód k. ú.692697
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medvědice je také název katastrálního území o rozloze 4,08 km².[4]

Jméno vesnice je odvozeno přivlastňovací příponou z osobního jména Medvědík ve významu Medvědíkův dvůr. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: de Medwediz (1209), de Medeweditsch (1251), de Medewitz (1276), de Medwedycze (1327), Medwyedicz (1352), Nedwyedicz (1369), in Medwyedicz (1397), de Nedwiedicze (1420), in Medwyedicz (1427), v Nedvědíči (1522), Nedwedicž (1603), Nedwieticz (1787) a Nedweditsch nebo Nedwedič (1833).[5]

Historie

editovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1209 a objevuje se v přídomku Martina z Medvědic, který je uveden jako svědek na falzu listiny vydané biskupem Danielem II. oseckému klášteru. Přestože se jedná o falzum, je pravděpodobné, že Medvědice existovaly již na konci dvanáctého století. I další zmínky se objevují jen v přídomcích. Listiny z let 1250 a 1251 uvádí přídomky Drslava a podruhé Drslava a Lva z Medvědic. V roce 1307 jsou takto připomínáni ještě bratři Protivec a Chotěbor z Vchynic a Medvědic.[6]

Z roku 1352 pochází první zmínka o medvědickém kostelu.[7] Z rozdělení patronátního práva k němu vyplývá, že roku 1364 byla vesnice rozdělena mezi tři majitele. První díl patřil bratrům Václavovi a Buškovi z Čížkovic, druhý měl Prokop z Čížkovic a třetí bratři Ješek a Blahuta.[8][9] Ješek s Blahutou žili ješte roku 1398. O několik let dříve jsou zmiňováni ještě Lacek Vchynický (1393) a Bohuslav Vchynický (1397).[8] Bohuslav zemřel roku 1401 a jeho majetek získal panovník, který ho převedl na Bohuslavova bratra Smila z Vchynic.[9]

Nejspíše v poslední čtvrtině čtrnáctého století byla postavena medvědická tvrz.[10] První zmínka o ní pochází z roku 1404, kdy Janek z Vchynic obdaroval místní kostel svaté Kateřiny ročním platem jedné kopy a čtyř grošů a právy na dům s pozemky ve vsi Staré. V té době byla vesnice rozdělena na dva díly. Část s tvrzí patřila bratrům Janovi a Zikmundovi z Vchynic, zatímco druhou po Smilovi z Vchynic držel Smil Opárenský z Vchynic, který zemřel roku 1417.[9] Janek z Vchynic zemřel dříve než Zikmund, protože v roce 1427 se v Medvědicích kromě Zikmunda uvádí ještě jeho druhý bratr Hynek, který byl poručníkem Jankových dětí. V roce 1439 žil jen Hynkův stejnojmenný syn a Zikmundovy dcery Anežka a Afra. Anežka se provdala za Václava z Račiněvsi, který před rokem 1465 získal spolu se svými syny Zikmundem a Janem druhý díl vesnice. Buď Zikmund, nebo Jan měl tři syny: Byčena, Kryštofa a Balcara, kteří si vesnici rozdělili na tři díly.[8]

Balcar svůj díl přenechal Šebestiánovi z Veitmile, od kterého ji roku 1526 koupil Smil Vliněvský z Vliněvsi. Jeho syn Jindřich svou třetinu prodal Václavu Kaplíři ze Sulevic, který odkoupil i zbývající díly od Jana, Václava, Mikuláše, Jindřicha a Kryštofa z Račiněvsi.[8] Václavův syn Bohuslav Kaplíř roku 1584[8] nebo 1586[11] vyměnil medvědické panství s Jiřím starším z Lobkovic za Doubravskou horu. Od něj je roku 1589 koupil Jiří Kamatér Kaplíř ze Sulevic, který Medvědice připojil k milešovskému panství. U něj, až na krátké období v letech 1669–1672, kdy patřila Evě Lidmile Chřepické, rozené Kaplířové ze Sulevic, vesnice už zůstala.[8]

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel a domů[12][13]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 389 435 390 377 393 385 367 194 171 144 122 107 102 104
Domy 79 78 80 79 83 83 77 58 101 39 39 43 55 56
Počet domů v roce 1961 zahrnuje domy místních částí Kocourov, Lhota, Lipá a Mrsklesy.

Pamětihodnosti

editovat

Reference

editovat
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-30. 
  5. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Nedvědíč, s. 191. 
  6. Oltářík. Hrad Jakoubka z Vřesovic. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2015. 134 s. ISBN 978-80-86531-14-4. S. 80. Dále jen Lehký, Sýkora (2015). 
  7. Lehký, Sýkora (2015), s. 81
  8. a b c d e f SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Okolí Milešova, s. 343. 
  9. a b c Lehký, Sýkora (2015), s. 82
  10. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Medvědice – tvrz, s. 302. 
  11. Lehký, Sýkora (2015), s. 83
  12. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 390, 391.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  13. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 301.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  14. Lehký, Sýkora (2015), s. 87

Externí odkazy

editovat