Mechanický pomeranč (film)

film Stanley Kubricka

Mechanický pomeranč je anglický barevný film z roku 1971 napsaný, režírovaný a produkovaný Stanleyem Kubrickem. Je založený na stejnojmenném románu Anthony Burgesse. Film je dramatem s prvky science fiction o lidských sklonech k násilí.

Mechanický pomeranč
Základní informace
Původní názevA Clockwork Orange
Země původuSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Jazykangličtina
Délka136 min.
Žánrdrama
PředlohaMechanický pomeranč
Scénář a režieStanley Kubrick
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleMalcolm McDowell
Patrick Magee
ProdukceStanley Kubrick
HudbaWendy Carlos
Rachel Elkind
KameraJohn Alcott
KostýmyMilena Canonero
StřihBill Butler
Výroba a distribuce
Premiéra19. prosince 1971
Produkční společnostiWarner Bros.
Warner Bros. Pictures
DistribuceWarner Bros.
Rozpočet2 200 000 USD (odhad)
Tržby26,6 mil. $[1]
OceněníCena Hugo za nejlepší hrané představení (1972)
Mechanický pomeranč na ČSFD, Kinoboxu, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Film se odehrává v blízké budoucnosti v Anglii. Hlavní postavou je mladík Alex, mezi jehož hlavní životní záliby patří klasická hudba (zvláště Beethoven), znásilňování žen a násilné chování vůbec. Vede malou skupinku násilníků, s nimiž se (pod vlivem stimulujících drog) vydává terorizovat náhodné oběti. Po jedné loupežné vraždě je chycen policií a odsouzen na 14 let do vězení. Po dvou letech podstoupí experimentální terapii, která u něho způsobí averzi k násilí, sexu a jako nezamýšlený vedlejší efekt i k Beethovenově Deváté symfonii. Touto metodou se vláda snaží najít řešení problému násilí.

Po vyléčení Alex není schopen násilného a sexuálně motivovaného jednání, pouhá představa u něho vyvolává fyzickou nevolnost, která mu brání jednání realizovat. Stejné důsledky má pro Alexe i poslech Beethovenovy Deváté symfonie. Po propuštění z léčení je Alex odmítnut rodiči, kteří jeho pokoj pronajali muži, jenž s nimi žije a svým způsobem jim nahrazuje nezdárného syna. Alex při cestě městem potkává některé ze svých bývalých obětí a dva své bývalé druhy. Ti se však stali policisty a Alexe téměř utopí. Poté se Alex dostane do moci protivládních aktivistů, kteří ho hodlají využít k diskreditaci vlády. Jeden z nich však je zároveň Alexovou obětí, a proto ho mučí poslechem Beethovenovy Deváté. Alex se neúspěšně pokusí spáchat sebevraždu skokem z okna.

Po dlouhé léčbě v nemocnici to vypadá, že Alex se vrátil do svého původního stavu před léčbou jeho násilných sklonů, neboť násilné a sexuální představy se mu již nepříčí. Ministr vnitra, který ho původně osobně vybral do terapie, se mu omluví a nabídne mu práci pro vládu, pokud Alex vládě pomůže opět získat podporu veřejnosti, která vládě zazlívala důsledky experimentální terapie, jež vyústila v Alexův pokus o sebevraždu. Alex souhlasí a film končí zobrazením jeho surrealistické představy, v níž se oddává sexu s ženou na sněhu. Je obklopen muži oblečenými ve viktoriánském stylu, kteří mu aplaudují, a v pozadí zní Beethovenova Devátá symfonie.

Obsazení

editovat
Malcolm McDowell Alex Burgess (Alex DeLarge)
Warren Clarke Dim
John Savident spiklenec
David Prowse Julian
James Marcus Georgie
Carl Duering Dr. Brodsky
Patrick Magee Mr. Alexander

Poznámky k filmu

editovat
  • Film byl označován jako nejlepší antiutopie 70. let. Inspiroval takovou vlnu napodobování v tehdejší kriticky naladěné společnosti, že Kubrick požádal o jeho stažení z distribuce.[2]

Reference

editovat
  1. Dostupné online.
  2. ADAMOVIČ, Ivan. Encyklopedie fantastického filmu. Praha: CINEMA, 1994. ISBN 80-901675-3-5. Kapitola 300 hlavních filmů – Clockwork Orange, s. 34. 

Literatura

editovat
  • Burgess, Anthony (1978). Clockwork Oranges. In 1985. London: Hutchinson. ISBN 0-09-136080-3

Externí odkazy

editovat