Otevřít hlavní menu

McLaren

automobilová stáj formule 1
(přesměrováno z McLaren Racing Limited)
Další významy jsou uvedeny na stránce McLaren (rozcestník).

McLaren Racing Limited, v současnosti závodící jako McLaren F1 Team, je automobilová stáj formule 1, založená v roce 1963 Novozélanďanem Brucem McLarenem (1937–1970). První závod, kterého se tým zúčastnil, byla Velká cena Monaka v roce 1966. Firma sídlí v Anglii ve Wokingu. Současný tým vznikl sloučením původního závodního týmu Bruce McLarena s firmou Rona Dennise Project 4 v roce 1981. V současnosti je součástí společnosti McLaren Racing, člena McLaren Group. Do roku 2014 byly motory dodávány dceřinou společností spoluvlastníka, Mercedesem, od následujícího roku 2015 se však stáj rozhodla používat motory Honda.

Spojené království McLaren–Renault
Celý název McLaren F1 Team
Sídlo McLaren Technology Centre
Woking, Surrey, Velká Británie
Zakladatel(é) Bruce McLaren
Šéf týmu Zak Brown
(Chief Executive Officer)
Technický ředitel Pat Fry
(Engineering Director)
Andrea Stella
(Performance Director)
Jezdci Spojené království 4. Lando Norris
Španělsko 55 Carlos Sainz Jr.
Testovací jezdci Brazílie Sérgio Sette Câmara
Šasi MCL34
Pneumatiky Pirelli
Statistiky ve Formuli 1
Debut Grand Prix Monaka 1966
Počet startů 860 (856 startů)
Počet titulů konstruktérů 8 1974, 1984, 1985, 1988, 1989, 1990, 1991, 1998)
Počet titulů jezdců 12 1974, 1976, 1984, 1985, 1986, 1988, 1989, 1990, 1991, 1998, 1999, 2008)
Počet vítězství 182
Počet Pole position 155
Počet nejrychlejších kol 155
Piloti
Nejvíce startů Spojené království David Coulthard (150)
Nejvíce bodů Francie Alain Prost (458,5)
Nejvíce vítězství Brazílie Ayrton Senna (35)
Nejvíce podií Francie Alain Prost (63)
Nejvíce Pole Position Brazílie Ayrton Senna (46)
Nejvíce nejrychlejších kol Finsko Mika Häkkinen (25)
Nejvíce titulů Francie Alain Prost (3)
Brazílie Ayrton Senna (3)

Od sezony 2017 jezdí v týmu McLaren Španěl Fernando Alonso a Belgičan Stoffel Vandoorne.

Bruce McLaren řídí McLaren M7C na okruhu v Nürburgu v roce 1969

Závodní historie 1960–1999Editovat

60. létaEditovat

 
McLaren M1A sportovní auto z roku 1964

Počátky slavného týmu byly poněkud kostrbaté, zakladatel Bruce McLaren zvolil k pohonu svého závodního stroje hlučný, ale slabý motor Ford, mezi jehož nevýhody patřila i přílišná velikost a objem. Na radu okolí ještě ten rok motor několikrát změnil, až později zvolil spolehlivý Serenissima, s nímž také dosáhl prvního bodu. V roce 1967 poháněl nový auto motor BRM, který měl ovšem zásadní problémy se spolehlivostí, načež se Bruce rozhodl, že nejlepší bude důvěřovat sportovní divizi Fordu a sáhnout po agregátu firmy Cosworth.

Rok 1967 se ovšem i tak zapsal do historie závodního týmu McLaren. Tým totiž dominantním způsobem vyhrál severoamerickou závodní sérii CanAm sports cars, když dvojice Bruce McLaren (2) – Denny Hulme (3) postupně vyhrála pět závodů z celkových šesti. Stáj tuto výhru obhájila i ve čtyřech následujících ročnících.

 
Bruce McLaren, zakladatel týmu

Pro rok 1968 se McLarenovi podařila pozoruhodná věc, když do druhého vozu zlanařil mistra světa z předchozí sezony Dennyho Hulma, s nímž získal konečné druhé místo v poháru konstruktérů, což byla věc před zahájením sezóny naprosto nečekaná. Hulme se tehdy umístil na třetím místě a dokonce se mu podařilo vyhrát dva závody. První výhru pro stáj však zajistil sám zakladatel během Grand Prix Belgie na okruhu Spa-Francorchamps. Přestože se počítalo pouze s ročním Hulmovým angažmá, stala se mu stáj domovem až do roku 1974.

Na další výhru musela tato stáj počkat až do posledního závodu následující sezóny, kdy Hulme vyhrál Grand Prix Mexika. Tým dokončil rok na celkovém čtvrtém místě, ale Bruce McLaren dokázal získat třetí pozici alespoň poháru jezdců. Zapamatování hodná ovšem byla zejména další účast v CanAm, kde se jezdcům McLarenu podařilo vyhrát všech jedenáct závodů a dokázali tak, že se s touto malou stájí musí do budoucna počítat.

70. létaEditovat

Začátek nové dekády se ukázal jako katastrofální. Tým se zúčastnil podniku 500 mil Indianapolis, ale popáleného Hulmeho musel nahradit Peter Revson, který byl nakonec klasifikován na 22. místě, když se mu závod nepodařilo dokončit. Bruceův obchodní partner Teddy Mayer se rozhodl přejmout hlavní moc v týmu a podařilo se mu získat téměř veškerou kontrolu.

Neštěstí v tomto roce bylo dokonáno 2. června 1970, kdy se Bruce McLaren zabil při testu nového sportovního vozu M8D na okruhu Goodwood. V rychlosti přes 270 km/h se mu otrhla zadní část vozidla a to se tak stalo neovladatelným, auto se několikrát rychle otočilo a nakonec skončilo ve zdi. McLaren umírá přímo na místě. Vůz M8D později vyhrál osm závodů seriál CanAm a Hulme s ním získal titul.

Šťastnější období nastalo v roce 1972, kdy se tým umístil na třetí příčce, což dokázal v následující sezóně obhájit.

Do sezóny 1974 byl nasazen monopost McLaren M23, tedy stejný jako v minulém roce. Jeho návrhářem se stal Gordon Coppuck, který se inspiroval tím nejlepším z původních monopostů, ale zároveň okoukal i netradiční řešení kílu u vozu Lotus 72. Vůz byl navržen zejména s důrazem na aerodynamiku s ohledem na lehkou ovladatelnost a co nejvyšší maximální rychlost.

Během tohoto roku též nastal zásadní zlom v dějinách stáje. K týmu se připojil nadějný mladík Emerson Fittipaldi, jemuž se v předchozí sezóně podařilo získat celkové druhé místo v pořadí jezdců a o rok dříve se vyznamenal jako nejmladší mistr světa v historii. Tým nejprve získal vytoužený Pohár konstruktérů a později i Mistrovský titul a dokonce i debutové vítězství v závodě 500 mil Indianapolis. Teddymu Mayerovi se podařilo podepsat na svou dobu nevídaný dlouhodobý kontrakt s firmou Marlboro, trvající až do konce roku 1997.

Další rok už nebyl tak povedený, McLaren získal třetí místo v poháru konstruktérů a vyhrál pouhé tři závody, což bylo pro stáj rozhodně zklamáním. Chuť si mohli spravit v sezóně 1976, když narazili stejně jako v předchozím roce – díky jezdecké dvojici – na znovu probuzené Ferrari. McLaren získal stejný počet prvních míst jako Italská stáj, přesto se však mohl těšit z pouhého druhého místa.

Zbytek desetiletí se vyznačoval postupným úbytkem sil, když se po dalším třetím místě McLaren dramaticky propadl do boje o sedmé místo, a čekáním na zázrak, kterým se stal na začátku 80. let pečlivý Angličan Ron Dennis.

80. létaEditovat

Současný tým vznikl fúzí v roce 1980 původního týmu a stáje Rona Dennise z formule 2, Projektem 4. Příchod tohoto angličana s velkými plány se již zpočátku měl stát oživením týmu, jehož cílem se tak opět mohly stát mety nejvyšší, jediným problémem byl nedostatek financí. Roku 1981 bylo splynutí obou subjektů do jednoho plnohodnotného celku, McLaren International, dokončeno a Teddy Mayer opustil křeslo šéfa týmu. Na místo hlavního designéra nové generace revolučních monopostů byl dosazen návrhář John Barnard experimentující s uhlíkovým vláknem.

Téhož roku Ron Dennis vyplatil i ostatní vlastníky týmu a stanul tak v jeho čele. V roce 1983 přesvědčil Dennis podporovatele konkurenčního týmu Williams, Mansoura Ojjeha, aby se stal jeho společníkem ve vedení týmu. Ojjeh investoval množství financí do vývoje turbo motorů od firmy Porsche, které nesly jméno jeho společnosti Techniques d'Avant Garde, zkráceně TAG.

Nové vedení týmu a zejména inovované pojetí monopostů si též vyžádalo změnu jejich pojmenování. Původní Mx (kde x značilo číslo monopostu dle jeho výroby) bylo nahrazeno mezi lety 1981-2001 tajemným MP4/x, kde bylo později lomítko nahrazeno pomlčkou. Zpočátku zkratka symbolizovala jméno hlavního sponzora spojené s původním Dennisovým týmem "Marlboro Project 4", což bylo po odchodu Marlbora v roce 1997 změněno na "McLaren Project 4". Nové značení nebylo pouhým ohlášením změn, ale zejména upozornění na revoluční generaci jednotlivých šasi, které se později staly inspirací pro celý formulový svět.

Pod taktovkou precizního Rona Dennisa zaznamenal tým zásadní obrat ve své historii. Revoluční šasi Mclaren MP4/2 navržené Johnem Barnardem se ve spojení s motorem Porche Turbo ukázalo jako velmi silné. Jednalo se o první šasi postavené výhradně pomocí uhlíkových vláken. Pomocí slibné generace jezdců (Niki Lauda, Alain Prost, Keke Rosberg…), postupně vybírané Ronem Dennisem, se týmu podařilo prosadit se mezi velikány formule 1. McLaren-Porsche vyhrál v letech 1984 a 1985 jak pohár jezdců, tak i titul v konstruktérech. Sezóna 1986 znamenala triumf Alaina Prosta v barvách tohoto týmu, ačkoli zisk konstruktérského poháru se tentokrát nezdařil.

Po prohrách s Williamsem v letech 1986 a 1987 se Ron Dennis opět ukázal jako bezkonkurenční vyjednavač a podařilo se mu získat od svého konkurenta motory Honda, díky kterým nejenže zrychlil své monoposty, ale zároveň učinil tým Williams – přinucený přechodem na slabší motory Judd – neškodným. Monopost McLaren MP4/4 poháněný japonskými agregáty se ukázal v sezóně 1988 jako neporazitelný, když se mu podařilo vyhrát 15 závodů z 16. Červenobílé vozy z Wokingu jezdily závody jen samy proti sobě a jen výjimečně nedeklasovaly zbytek startovního pole jedním celým kolem. Toho roku se McLarenu nepodařilo vyhrát pouze Grand Prix Itálie v Monze, kde se Ayrton Senna, který v tu chvíli měl pohodlný náskok, srazil s o kolo pomalejším vozem Williamsem. Domácí vítězství tak k vlastnímu překvapení obdržela stáj Scuderia Ferrari. Ayrton Senna získal v Brazílie svůj první titul s anglickou stájí. V následujícím roce s evolučním vozem McLaren oba tituly obhájil, když si po kontroverzní srážce s týmovým kolegou v Grand Prix Japonska odnesl jezdecký titul Alain Prost. Přesto byl pro tým závěr šampionátu pro tým hořkosladký. Alain Prost již neunesl přílišnou konkurenci ze strany svého kolegy Ayrtona Senny a rozhodl se, že zamíří k Ferrari.

90. létaEditovat

Náhradou za Prosta se stal Gerhard Berger, který byl v tu chvíli bez místa a i díky jemu získal McLaren v letech 1990 a 1991 všechny čtyři tituly. Jezdecký triumf v obou sezónách ale slavil Brazilec Senna. V sezóně 1992 začala být ovšem nadvláda McLarenu nahlodávána znovu se probouzejícím Williamsem, který posílily motory od Renaultu. McLaren skončil na celkovém druhém místě a musel si hledat náhradu za odcházející motory od Hondy. Nejlepší možnou volbou se stal navrátivší Ford. Berger se po třech letech u anglické stáje sbalil a vrátil se zpět k Ferrari. Dennis se rozhodl nečekaně obsadit na jeho místa nováčka, jenž měl s formulí 1 jen malé zkušenosti, Michaela Andrettiho pocházející ze slavné rodiny amerických závodníků.

Nový monopost se ukázal jako stabilní, avšak kvůli několika výpadkům a slabé týmové dvojce zůstal McLaren opět bez jediného titulu. Zatímco Senna se dokázal stabilně ucházet o bodovaná místa a neměl problémy ani se ziskem pódií, mladý Andretti zaostal za všemi očekáváními a krom jediného třetího místa – ve svém posledním závodě – měl problémy dostat se vůbec do cíle. Ještě během sezóny tak byl Američan nahrazen perspektivním Finem Mikou Häkkinenem, který dostal možnost dokončit poslední tři závody jako týmová dvojka – získal jedno pódium a dva závody pro technické závady nedokončil. Celkově tým obhájil druhou pozici a stejné výsledné umístění si připsal i Senna, který byl poražen svým bývalým kolegou Prostem. Pokles na stříbrnou příčku se ovšem ukázal jen jako předzvěst dalšího dlouhodobého poklesu. Rok 1994 je pro každého fanouška motorsportu znám především díky černému víkendu v Imole… Sir Frank Williams zlanařil Sennu k přechodu do své stáje, kde mu nabídl značně nestabilní monopost. Mika Häkkinen tak po krátké době stanul na pozici tahouna týmu a jeho jediným cílem se stalo soustředění na zisk titulu. Do druhého monopostu přibyl Martin Brundle. Ale vůz poháněný motorem Peugeot byl nevýrazný a zdálo se, že se blíží konec jedné legendy. V následujícím roce tedy začalo přemlouvání společnosti Mercedes, aby se stala partnerem projektu McLaren a stala se tak jeho výhradním dodavatelem. Mercedes působil ve své reinkarnaci jako dodavatel motorů teprve rok, ale ve spojení se Sauberem se dokázal velmi rychle nasměrovat a jeho vývoj v motorsportu byl pozoruhodný. Dohoda nakonec byla podepsána a všeobecně se očekávalo, že McLaren Mercedes bude úspěšný tým. Nestalo se tak. McLaren MP4/10 byl příliš těžký a špatně ovladatelný, s čímž si nedokázal poradit ani náhradník za Marina Brundla známý Nigel Mansell. Týmu se podařilo pouze obhájit čtvrtou příčku.

Sezóna 1996 se do historie spíše než honem za prvními místy zapsala rozchodem se společnosti Marlboro, která zamířila k rudým vozům do Maranella. Pro následující rok se tak hlavním sponzorem stal West a tým mohl poprvé přijmout jak barvy sponzora, tak i svého dodavatele motorů, od kterého též přijal pojmenování "stříbrné šípy".

 
David Coulthard ve voze týmu West McLaren Mercedes.

Návratem na výsluní se měl stát rok 1997, piloti McLarenu Mika Häkkinen a David Coulthard udělali společně s týmem, výrobcem motorů a společností Ilmor slušný pokrok. Coulthard vyhrál první závod a už už se tým začal radovat, že se opět dostane do boje o titul. Jenže monopost se ukázal jako velmi nespolehlivý a bylo tedy spíše třeba soustředit se na vývoj než první pozice. Přesto si tým připsal celkové tři výhry a skončil na čtvrtém místě, přičemž Coulthard poskočil díky diskvalifikaci němce Schumachera na celkovém třetím místě. Tento formulový ročník přinesl krom konečného zklamání z týmové formy i zbytečně vyvolaný skandál ohledně inovativního řešení brzdných kotoučů, kdy dokázal jezdec ovlivňovat pouze brzdění zadní částí auta, čímž získával výhodu v prudkých zatáčkách a eliminoval přetáčivost vozu. Na žádost Ferrari byl systém mezinárodní automobilovou federací definitivně zakázán až v Grand Prix Brazílie 1998.

Během též sezóny se ještě týmu podařilo ulovit úspěšného designéra Adriana Neweye, který ihned začal pracovat na monopostu pro následující ročník. Slušná reorganizace týmu a zisk klíčových osobností dokonce dovedl novináře k myšlence, že posledním krokem jak maximalizovat šance na titul může už být snad jen zisk dvojnásobného mistra světa Michaela Schumachera, který začal být považován za jednoho z nejtalentovanějších jezdců celé historie.

Spekulace o velmi kvalitní týmové sestavě se na konci roku 1998 ukázaly jako pravdivé. McLaren totiž dokázal vyhrát jak pohár konstruktérů, tak i jezdecký titul pro Miku Häkkinena. V následujícím roce dokázal fin i díky zranění Michaela Schumachera titul obhájit, ovšem pro McLaren se stal pohár konstruktérů z loňské sezóny na dlouhou dobu posledním. Největší zajímavostí sezóny se stala dominance McLarenu v úvodní Grand Prix Austrálie 1998, v níž si dovolil nový konstruktér vyzkoušet v praxi systém pro rekuperaci kinetické energie (obdobný tomu, který je od sezóny 2009 povolen ), který jim přinášel ohromné zrychlení v každém kole. Deset let po dominanci McLarenu v roce 1988 se tak opět opakovala situace, kdy si stříbrné šípy jeli vlastní závod s malým rozestupem a ostatním nadělili celé kolo. Za zmínku též stojí že po odmítnutí ostatních týmů podobný systém instalovat do vlastních monopostů bylo McLarenu jeho používání, přestože byl legální, zakázáno.

21. stoletíEditovat

2007Editovat

Pro sezonu 2007 McLaren kompletně obměnil jezdeckou sestavu. Místo Kimiho Räikkönena přišel dvojnásobný mistr světa Fernando Alonso a místo Juana Pabla Montoyi přišel nováček, mistr GP2 Lewis Hamilton. Novým hlavním sponzorem týmu se stala společnost Vodafone. Své nové jezdecké složení a vůz MP4/22 McLaren představil 15. ledna ve Valencii.

Nový McLaren se na začátku sezony zdál být velice slibným vozem. Ve svém druhém závodě za McLaren, v grand prix Malajsie, s ním Fernando Alonso vyhrál a Hamilton navíc v závodě dojel na druhém místě. Tým tak mohl slavit své 41. dvojité vítězství. Hamilton se stal jediným pilotem F1, který ve své první sezoně dokázal vystoupit na stupně vítězů ve čtyřech po sobě následujících závodech. Tento rekord navíc vylepšil, když v dalších pěti závodech také dojel na stupních vítězů. Po španělské grand prix se Hamilton stal nejmladším jezdcem historie, který vedl šampionát.

 
Fernando Alonso při britské grand prix.

V Monaku vyhrál Alonso, před druhým Hamiltonem, a získal pro tým 150. vítězství. Díky těmto výsledkům byly ve vedení šampionátu oba piloti McLarenu, oba s 38 body (ale v této chvíli by šampionát vyhrál Alonso, díky dvěma vítězstvím), a také McLaren navýšil svůj náskok v poháru konstruktéru o více než 20 bodů před Ferrari.

V Montrealu Hamilton vyhrál kvalifikaci a svou první grand prix a dostal se do čela šampionátu. Alonso odstartoval pomaleji a navíc byl penalizován 10 sekundami, ale nakonec získal sedmé místo a dobré dva body. O týden později v Indianapolis Hamilton opět vyhrál jak kvalifikaci, tak celý závod. Alonso s Hamiltonem sváděli tvrdý souboj, především ve 38. kole, kdy vozy jely bok po boku. Hamilton nakonec svou pozici uhájil a v čele šampionátu získal náskok 10 bodů. McLaren měl v poháru konstruktérů před Ferrari náskok 35 bodů.

Další závod se jel ve Francii, na okruhu v Magny-Cours. Alonsův vůz postihla ve třetí části kvalifikace porucha transmise a musel tak do závodu odstartovat z 10. místa. V závodě si dojel pro 7. místo, kdežto jeho týmový kolega získal třetí místo, za oběma Ferrari. Hamilton měl tak po tomto závodě v čele šampionátu pohodlný náskok před druhým Alonsem.

 
Lewis Hamilton při britské grand prix.

Dalším závodem na řadě byla grand prix na Silverstone. Hamilton na domácí treti čelil velkému tlaku médií i fanoušků. Startoval z pole position, ale v závodě skončil na třetím místě. Toto byl také poslední závod v řadě, při kterém Hamilton vystoupil na stupně vítězů. Alonso skončil druhý, po skvělé strategii zastávek v boxu zvítězil Kimi Räikkönen s Ferrari.

Evropská grand prix byla díky dešti zatím bez pochyby, ze strany diváka, nejzajímavějším závodem letošní sezony. První přeháňka přišla hned po prvním kole a byla extrémně prudká. Hamilton vylétl z trati v první zatáčce, ale vůz nebyl poškozen a motor pořád běžel, a tak se za pomoci traťových komisařů vrátil zpět na trať. Po této chybě udělal ještě další, když si vybral naprosto špatnou směs pneumatik a se špatně ovladatelným vozem skončil na 9. místě. Naopak Alonso odjel závod bez jediné chyby a svůj vůz na mokré trati ovládal bez nejmenších chyb. Pět kol před koncem předjel Felipe Massu, získal vítězství a snížil náskok Hamiltona v čele šampionátu na dva body.

Aféra při Grand Prix Maďarska
Maďarská grand prix naplno ukázala jaké vztahy panují mezi oběma jezdci McLarenu i v samotném týmu. Podle dohody měl do první části kvalifikace vyjet z boxu McLarenu jako první Alonso, aby mohl spotřebovat více paliva. Jenže Hamilton vyjel před ním a to vyvolalo napětí v boxech. Hamilton byl pětkrát požádán, aby si s Alonsem pořadí vyměnili, ale neuposlechl. Tím se celý plán McLarenu pro kvalifikaci prakticky zhroutil. Když pak byl Alonso při předposlední zastávce v boxech pozdržen a situaci navíc zkomplikovala zamotaná tkanice ohřívací deky Alonsovy pravé pneumatiky, dostal se tým pod časový tlak. Při příjezdu do boxu k poslední zastávce dostal Alonso vysílačkou od svého inženýra pokyn, aby po odbavení počkal 20 sekund kvůli provozu na trati (což potvrdil záznam z kamer). Alonso vyjel až asi deset sekund poté, co k tomu dostal pokyn. Do svého posledního kola vjížděl pouhé dvě sekundy před vypršením časového limitu. Hamiltonova zastávka trvala šest sekund, další sekundy ztratil rozjetím a znovu zastavením. Takže tedy není vůbec jisté, zda by i bez Alonsova manévru své poslední měřené kolo stihnul (během nájezdu do něj musel tak či tak zpomalit, aby před sebe pustil Räikkönena jedoucího měřené kolo). Přesto se případem začali zabývat sportovní komisaři. Alonso byl potrestán posunem o pět míst na startu, což v pravidlech vůbec není napsáno (za blokování jiného jezdce při kvalifikaci se uděluje posun o deset míst nebo anulování dosažených časů). Ještě nepochopitelnější je trest pro McLaren – nezapočtení bodů do Poháru konstruktérů a neúčast na stupních vítězů viní z nesportovního chování i tým. Hamilton závod vyhrál, Alonso skončil po startu ze šestého místa čtvrtý. Po závodě se navíc začaly nést fámy o údajném odchodu Alonsa z týmu.

Před grand prix Turecka se vedení týmu sešlo s Alonsem a Hamiltonem – nejprve nezávisle na sobě, a poté se sešli oba jezdci přímo – aby události, které se staly na Hungaroringu, společně tzv. „hodili za hlavu“ a uklidnili napětí v týmu. Pole position získal Massa s Ferrari, Hamilton byl druhý, ale hned po startu se propadl na třetí místo, když jej ještě před první zatáčkou předjel Räikkönen. Těsně před druhou zastávkou se z Hamiltonova vozu oddělil běhoun pravé přední pneumatiky. Hamilton kvůli tomu ztratil mnoho času a možnost skončit v závodě na stupních vítězů. Alonso se nakonec dostal na třetí místo za obě Ferrari, díky dobře naplánovaných zastávkách v boxu.

 
Fernando Alonso v Monze.

Před italskou grand prix byly oba jezdci McLarenu a samozřejmě i celý tým pod velkým psychickým tlakem. V příštím týdnu se totiž mělo rozhodnout o potrestání týmu za špionáž. Ovšem jako by tato událost neměla na jezdce žádný vliv. Alonso vyhrál kvalifikaci, Hamilton v ní skončil druhý a v závodě skončili ve stejném pořadí a získali tak pro McLaren double na domácí půdě Ferrari.

Ve čtvrtek 13. září, před Grand Prix Belgie, se v Paříži uskutečnilo zasedání Světové rady motoristického sportu, která rozhodla o tom, že je McLaren vyloučen z letošního šampionátu konstruktérů a navíc dostane pokutu 100 milionů amerických dolarů.

 
Lewis Hamilton v Belgii.

O tři dny později se jel závod na nově zmodernizovaném okruhu ve Spa-Francorchamps. Kvalifikace i samotný závod dopadl z pohledu týmů přesně naopak, než o týden dříve v Itálii. Z prvního místa odstartoval do závodu Räikkönen, následován svým stájovým kolegou Massou. Do cíle dojeli ve stejném pořadí, Alonso skončil třetí a Hamilton čtvrtý.

Na nově zrekonstruovaném okruhu Fudži v Japonsku vyhrál Hamilton závod, který se odehrál v téměř nepřípustných podmínkách. Závod musel být kvůli neustávajícímu a silnému dešti odstartován za safety carem. Navíc Hamiltonův jeho největší soupeř o titul mistra světa a zároveň týmový kolega Fernando Alonso vypadl ze závodu v 41. kole. Jeho vůz dostal v důsledku aquaplaningu smyk a narazil do bariéry z pneumatik, od které se už nepojízdný vůz odrazil zpátky na trať. Na trať musel znovu vyjet safety car, aby mohly být odklizeny trosky Alonsova vozu.

V dalším závodě v Číně, opět na mokré trati, získal Hamilton pole position. Do 28. kola vedl, ale před další zastávkou v boxu se mu začal drolit pravá zadní pneumatika. Ještě dvě kola odkroužil na druhém místě a potom byl povolán do boxu, ale v nájezdu na pitlane nezlvádl svůj vůz a dostal se do únikové zóny, ze které se mu už nepovedlo vyjet. Závod vyhrál Räikkönen, před druhým Alonsem. Alonso snížil Hamiltonův náskok v čele šampionátu na 4 a Räikkönen na 7 bodů. O mistru světa se tak rozhodlo až v posledním závodě sezony v Brazílii.

Pole Position v Brazílii vybojoval Massa, před Hamiltonem, Räikkönenem a Alonsem. Hned po startu se do čela dostali oba vozy Ferrari a Alonso předjel Hamiltona. Hamilton se mu snažil předjetí vrátit, ale neuspěl a navíc ztratil několik pozic. Pak navíc stiskl nesprávné tlačítko na volantu svého vozu a než se podařilo restartovat řídící systém, tak se Hamilton propadl až na 18. místo. Hamilton nakonec dokončil na sedmém místě, ale k titulu mu to nestačilo. Stejně tak ani Alonso titul nezískal, když dojel do cíle na třetím místě. Vítězem se stal Kimi Räikkönen, který se tak poprvé stal mistrem světa, o bod před dvojicí jezdců McLarenu.

2. listopadu vedení týmu oznámilo rozvázání smlouvy s Fernandem Alonsem, která měla platit až do roku 2009. Alonso navíc nemusí týmu platit žádné odstupné.

Diskvalifikace týmu z Poháru konstruktérůEditovat

Špionážní aféra, kvůli které byl McLaren vyloučen z letošního Poháru konstruktérů vypukla před závodem v Británii. Tehdy tým Ferrari oficiálně zveřejnil své podezření ze zneužití informací konkurenčním týmem formule 1. Ferrari oznámilo, že jeho inženýr Nigel Stepney předal důvěrné informace o vývoji a závodní strategii Ferrari svému příteli Miku Coughlanovi z McLarenu. Na tom by ještě nebylo nic trestného, kdyby vedení McLarenu neoznámilo, že má takové dokumenty k dispozici. Jak se později potvrdilo, někteří inženýři se uvedenými fakty zabývali, konzultovali je s jezdci a prověřovali je při vlastních testech. Tím porušili pravidla mezinárodních sportovních řádů.

Začátkem července Ferrari propustilo Stepneye a vzápětí Mclaren suspendoval Coughlana. Na popud Ferrari se sešel nejvyšší řídící orgán formule 1: Světová rada motorsportu. Na zasedání 26. července konstatovala, že vedoucí konstruktér McLarenu Coughlan neoprávněně vlastnil 780stránkovou sbírku důvěrných informací o Ferrari, ale tým se ničím neprovinil. Vzhledem k nedostatečným důkazům, že by tým měl obsah materiálů k dispozici a vytěžil z něj ve svůj prospěch, rada neuvalila žádné sankce.

Tak to mohlo i zůstat, nebýt dusné atmosféry uvnitř týmu McLaren. Vyhrocením vzájemných vztahů byla kvalifikace na Grand Prix Maďarska. Poté v neděli dopoledne, před závodem, přišel Alonso za šéfem týmu Ronem Dennisem. Během bouřlivé debaty se Alonso zmínil, že má ve svém počítači důkazy, že se o informacích od Ferrari diskutovalo. Dennis poté zatelefonoval prezidentu FIA Maxi Mosleymu a celý rozhovor mu vylíčil. Před samotným závodem za Dennisem přišel Alonsův manažer a řekl mu, že se Alonso přestal ovládat a všechno, co řekl, odvolal. Na to Dennis opět zatelefonoval Mosleymu, který tuto situaci naprosto chápal a řekl, že než podnikne nějaké kroky, tak se s Dennisem opět spojí.

Mosley skutečně kroky podnikl. Vyzval všechny tři jezdce McLarenu, Alonsa, Hamiltona a de la Rosu, aby pod slibem beztrestnosti předložili veškerou korespondenci ze svých počítačů. Zprávy z elektronické pošty přiznané Pedrem de la Rosou a Fernandem Alonsem ukazují, že informace, které Coughlan dostával od Stepneyho, McLaren sdílel.

13. září se v Paříži opět schází Světová rada motorsportu, aby znovu projednávala tuto aféru ve světle nových skutečností. Do Paříže jsou předvoláni vedoucí pracovníci McLarenu. Po téměř šestihodinovém jednání Světová rada motorsportu rozhodla takto:

  • Tým Vodafone McLaren Mercedes je vyloučen z Poháru konstruktérů pro rok 2007.
  • Tým Vodafone McLaren Mercedes zaplatí pokutu 100 milionů dolarů.
  • Pilotům týmu Fernandu Alonsovi a Lewisi Hamiltonovi budou jejich body ponechány.
  • Pokud ve zbývajících závodech zvítězí jezdec McLarenu, nebude na stupni vítězů přítomen zástupce týmu, který by převzal vítěznou trofej pro nejlepší tým.
  • Světová rada motoristického sportu obdrží plnou technickou zprávu o vozech McLarenu pro rok 2008 a během svého zasedání v prosinci 2007 učiní rozhodnutí, zda a případně jaký trest uloží týmu pro sezonu 2008, pokud se prokáže, že tým použil nějaké komponenty z vozu Ferrari.

2008Editovat

Po odchodu Fernanda Alonsa nastala situace podobná té loňské, když tým delší dobu vybíral jeho náhradníka. Mezi největší favority patřili němci Nico Rosberg s Adrianem Sutilem a fin Heikki Kovalainen. Právě finský závodník je nakonec ten, kdo usedne do monopostu MP4-23 s číslem 23. Že se jedná o volbu správnou dokazoval tento závodník již během zimních testů, kdy povětšinou patřil mezi absolutní špičku a několikrát se mu povedlo zajet výborný čas, který nebyl doposud překonán. Přestože za Hamiltonem nijak výrazně nezaostával, stal se poněkud podceňovaným a většina expertů jej odsunula až na druhou kolej. Přesto se však již na začátku sezóny ukázalo, že se rozhodně nejedná o jezce, se kterým by se do boje o titul nemělo počítat. Poučil se z loňských chyb a začal jezdit převážně hlavou.

McLaren disponuje druhou nejméně zkušenou závodní dvojicí (po Toro Rosso), ale za chybu to rozhodně nepovažuje. Oba piloti se totiž ukázali jako nesmírně vyrovnaní a již ve své debutové sezóně prokázali talent, když dokázali porazit své mnohem zkušenější týmové kolegy. Tou pravou zatěžkávací zkouškou nejen pro ně, ale též pro tým a monopost se však ukázal až první závod, ve kterém nechtěli těžit jen z výborné startovní rychlosti, ale jejich cílem bylo umístit se na špičce startovního roštu.

 
Lewis Hamilton během Grand Prix Austrálie 2008.

Již první volné tréninky v Austrálii mohly být ukazatelem formy týmu, jenže jak by řekl leckterý fanoušek, nesuď, dokud o nic nejde. Jediné co se z nich tak dalo vyvodit byl zajímavý postup BMW Sauberu oproti prvním testovacím dnům. První velkou zkouškou se tedy stala až kvalifikace, v níž získal své sedmé pole position Lewis Hamilton, když na poslední chvíli překonal skvěle rozjetého ovšem chybujícího Poláka Kubicu. Kovalainen si po famózním nástupu v první části, kde zajel jasně nejlepší čas,připsal konečně třetí místo a oba nejbližší soupeři zůstali uvězněni až za ním, když favorit a obhájce loňského prvenství Räikkönen doplatil na technickou závadu a byl neúprosně lapen sítem první části, odkud jej nenechali postoupit traťový maršálové. Pro závod tedy vše bylo připraveno dle plánu, teď totiž přijde Velká cena, závod který prověří spolehlivost komponent a soustředěnost pilotů. Jen ten se totiž opravdu počítá do konečného součtu…

Že se první Grand Prix nové sezóny ukázala jako pořádná zkouška dokazuje již počet vozů, které dokončily celou závodní distanci, bylo jich totiž pouze šest, přičemž 90% limit pro klasifikaci splnilo devět monopostů (po DQ Rubense Barrichella klasifikováno osm jezdců). Po úspěšném startu se oběma pilotům stříbrných šípů podařilo udržet své kvalifikační pozice a již nedlouho po samotném startu, kdy jednotlivé vozy opadávaly jako podzimní listí, se zdálo, že má tým nakročeno k úspěšnému dvojitému vítězství. Převaze však zabránilo několik výjezdů safety caru, který stmelil celé pole do jednoho celku. Právě zpomalovací vůz se nakonec stal tou největší smůlou, která tým z Wokingu potkala, když vyjel jen chvíli před tím, než měl ke své plánované zastávce zajet Heikki Kovalainen, obnovující McLarenskou tradici finských jezdců. Malé rozdíly mezi jednotlivými závodními stroji jej odsoudily k výjezdu až na jeho samotném konci, přestože tento mladík ještě statečně zabojoval a na malý okamžik překonal i Fernanda Alonsa stačilo mu to až na konečnou pátou příčku. To Lewis Hamilton měl o poznání povedenější víkend. Po povedeném startu neměl problém udržet si dostatečný odstup od ostatních a jak sám potvrdil rychlost vozu ani naplno nevyužil, snažil se hlavně držet tempo a nedělat zbytečné chyby a šetřit monopost pro další závod. Přesto mu však k výhře pomohlo i štěstí, neboť závod se ukázal spíše jako nebezpečná loterie. Dobře naplánovaná strategie mu umožnila vjezd do pit lane v moment, kdy bylo pole dostatečně roztažené a tak na rozdíl od svého kolegy na problém se safety carem nenarazil. Po prvním závodě se McLaren dostal do vedení poháru konstruktérů, když se svými čtrnácti body získal šestibodový náskok na BMW Sauber. Předpokládaný největší konkurent Ferrari získal po diskvalifikaci Rubense Barrichella jeden bod. Ve vedení závodu se ukázaly pouze monoposty McLarenu.

Po smolném víkendu rudých vozů z Maranella přišel i nepříliš vydařený závod pro tým McLaren. Už páteční tréninky ukázaly, že Ferrari přivezlo do Malajsie velmi konkurenceschopné vozy a když oba červené monoposty stanuly hravě v první řadě, bylo jasné, že Italové pojedou svou vlastní ligu. Na McLaren tak zbyla řada druhá, ovšem po penalizaci obou vozů za blokování Nicka Heidfelda byly stříbrné šípy nuceny startovat z osmé (Kovalainen), respektive deváté (Hamilton) pozice. Start se obou vozům povedlo, Hamilton dokonce poskočil o několik míst vzhůru, ale byl nucen dojezdit první fázi za Markem Webberem. Po zajetí Red Bullu k plánované zastávce v boxech vydržel Brit na trati ještě několik kol a vybudoval si náskok bohatě stačící k vylepšení své pozice. Drobný problém s montáží a demontáží disku na přední pneumatice jej však stál drahých deset sekund, z čehož vyplynula ztráta a propad zpět za Webbera. Z této situace těžil jak nejvíce mohl Heikki Kovalainen, který si po svém prvním rychlém kole v australské Grand Prix dojel pro debutové podium s McLarenem. Zaostal však o jednu pozici oproti svému loňskému maximu, ale i tak získal svůj první bronz. Hamilton si díky druhé zastávce polepšil o jedno místo a závod dokončil na pátém místě.

Ani další Grand Prix se britskému týmu příliš nepovedla a nejlepší z dua McLarenu, Heikki Kovalainen, se musel sklonit nejen před oběma jezdci Ferrari, ale též před vozy stáje BMW Sauber, který v Bahrajnu potvrdil svou vzestupnou tendenci a dostal se do průběžného vedení v poháru konstruktérů. Na pouštní závodní víkend bude chtít zapomenout zejména Lewis Hamilton, který nejprve zaspal start a z třetího místa se propadl až na desátou pozici, kterou musel přepustit kvůli neplánované zastávce v boxech po zaviněné kolizi s Fernandem Alonsem. Celkově dokončil závod na slabém třináctém místě a nepřipsal si tak ani jeden bod. Kovalainen měl naopak start velmi podařený a rychle vybojoval třetí příčku, jenže byl téměř okamžitě předjet Räikkönenem a kvůli probrzdění pneumatiky a jím způsobeným vibracím se rozhodl raději příliš netlačit na pilu. Chování auta se srovnalo po první zastávce v boxech, ale to již bylo pozdě. Fin si tak připsal pátou příčku a nejrychlejší kolo. Po dlouhých devatenácti závodech se tak musely poprvé stupně vítězů obejít bez zástupce Stříbrných šípů. Tým se svými 28 body – oba jezdci přispěli rovným dílem – propadl na průběžné třetí místo v poháru konstruktérů.

Kompletní výsledky ve Formuli 1Editovat

Legenda k tabulce
Barva Výsledek Zkratka
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován NC
Fialová Nedokončil DNF
Odstoupil Ret
Červená Nekvalifikoval se DNQ
Nepředkvalifikoval se DNPQ
Černá Diskvalifikován DSQ
Bílá Nestartoval DNS
Závod zrušen C
Světle modrá Pouze trénoval PO
Páteční testovací jezdec – od roku 2003 TD
Bez barvy Netrénoval DNP
Nepřijel DNA
Vyřazen EX
Zraněn nebo nemocen Inj
Technická závada TZ
Alternativní pilot AP
Odvolal účast WD

  2 (Postoupil o 2 pozice)
  2 (Propadl se o 2 pozice)
  2 (Odstoupil ze 2. pozice)

Tučně – Pole position
Kurzívou – Nejrychlejší kolo závodu

Rok Šasi Motor Pneu Jezdci 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 Body Umístění
1966 M2B Ford 406 3.0 V8 F MON BEL FRA GBR NED GER ITA USA MEX 2 9. místo
  Bruce McLaren Ret 5 Ret
Serenissima M166 3.0 V8 DNS 6 DNS 1 12. místo
1967 M4B BRM P111 2.1 V8 G RSA MON NED BEL FRA GBR GER CAN ITA USA MEX 3 10. místo
  Bruce McLaren 4 Ret
M5A BRM P142 3.0 V12 7 Ret Ret Ret
1968 M5A BRM P142 3.0 V12 G RSA ESP MON BEL NED FRA GBR GER ITA CAN USA MEX 3 10. místo
  Denny Hulme 5
M7A Ford Cosworth DFV 3.0 V8 2 5 Ret Ret 5 4 7 1 1 Ret Ret 49 2. místo
  Bruce McLaren Ret Ret 1 Ret 8 7 13 Ret 2 6 2
1969 M7A
M7B
M7C
M9A
Ford Cosworth DFV 3.0 V8 G RSA ESP MON NED FRA GBR GER ITA CAN USA MEX 38 (40) 5. místo
  Bruce McLaren 5 2 5 Ret 4 3 3 4 5 DNS DNS
  Denny Hulme 3 4 6 4 8 Ret Ret 7 Ret Ret 1
  Derek Bell Ret
1970 M7D
M14A
M14D
Ford Cosworth DFV 3.0 G RSA ESP MON BEL NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA MEX 35 5. místo
  Bruce McLaren Ret 2 Ret
  Denny Hulme 2 Ret 4 4 3 3 Ret 4 Ret 7 3
  Peter Gethin Ret Ret 10 Ret 6 14 Ret
  Dan Gurney Ret 6 Ret
M7D
M14D
Alfa Romeo T33 3.0 V8   Andrea de Adamich DNQ DNQ DNQ NC DNS DNQ 12 8 Ret DNQ 0 NC
  Nanni Galli DNQ
1971 M14A
M19A
Ford Cosworth DFV 3.0 V8 G RSA ESP MON NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA 10 6. místo
  Denny Hulme 6 5 4 12 Ret Ret Ret Ret 4 Ret
  Peter Gethin Ret 8 Ret Ret 9 Ret Ret
  Jackie Oliver Ret 9 7
1972 M19A
M19C
Ford Cosworth DFV 3.0 V8 G ARG RSA ESP MON BEL FRA GBR GER AUT ITA CAN USA 47 (49) 3. místo
  Denny Hulme 2 1 Ret 15 3 7 5 Ret 2 3 3 3
  Peter Revson Ret 3 5 7 3 3 4 2 18
  Brian Redman 5 9 5
  Jody Scheckter 9
1973 M19A
M19C
M23
Ford Cosworth DFV 3.0 V8 G ARG BRA RSA ESP BEL MON SWE FRA GBR NED GER AUT ITA CAN USA 58 3. místo
  Denny Hulme 5 3 5 6 7 6 1 8 3 Ret 12 8 15 13 4
  Peter Revson 8 Ret 2 4 Ret 5 7 1 4 9 Ret 3 1 5
  Jody Scheckter 9 Ret Ret Ret Ret
  Jacky Ickx 3
1974 M23 Ford Cosworth DFV 3.0 V8 G ARG BRA RSA ESP BEL MON SWE NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA 73 (75) 1. místo
  Emerson Fittipaldi 10 1 7 3 1 5 4 3 Ret 2 Ret Ret 2 1 4
  Denny Hulme 1 12 9 6 6 Ret Ret Ret 6 7 DSQ 2 6 6 Ret
  Mike Hailwood 4 5 3 9 7 Ret Ret 4 7 Ret 15
  David Hobbs 7 9
  Jochen Mass 16 7
1975 M23 Ford Cosworth DFV 3.0 V8 G ARG BRA RSA ESP MON BEL SWE NED FRA GBR GER AUT ITA USA 53 3. místo
  Emerson Fittipaldi 1 2 Ret DNS 2 7 8 Ret 4 1 Ret 9 2 2
  Jochen Mass 14 3 6 1 6 Ret Ret Ret 3 7 Ret 4 Ret 3
1976 M23
M26
Ford Cosworth DFV 3.0 V8 G BRA RSA USW ESP BEL MON SWE FRA GBR GER AUT NED ITA CAN USA JPN 74 (75) 2. místo
  James Hunt Ret 2 Ret 1 Ret Ret 5 1 DSQ 1 4 1 Ret 1 1 3
  Jochen Mass 6 3 5 Ret 6 5 11 15 Ret 3 7 9 Ret 5 4 Ret
1977 M23
M26
Ford Cosworth DFV 3.0 V8 G ARG BRA RSA USW ESP MON BEL SWE FRA GBR GER AUT NED ITA USA CAN JPN 60 3. místo
  James Hunt Ret 2 4 7 Ret Ret 7 12 3 1 Ret Ret Ret Ret 1 Ret 1
  Jochen Mass Ret Ret 5 Ret 4 4 Ret 2 9 4 Ret 6 Ret 4 Ret 3 Ret
  Gilles Villeneuve 11
  Bruno Giacomelli Ret
1978 M26 Ford Cosworth DFV 3.0 V8 G ARG BRA RSA USW MON BEL ESP SWE FRA GBR GER AUT NED ITA USA CAN 15 8. místo
  James Hunt 4 Ret Ret Ret Ret Ret 6 8 3 Ret DSQ Ret 10 Ret 7 Ret
  Patrick Tambay 6 Ret Ret 12 7 Ret 4 9 6 Ret Ret 9 5 6 8
  Bruno Giacomelli 8 Ret 7 Ret 14
1979 M26
M28
M28B
M28C
M29
Ford Cosworth DFV 3.0 V8 G ARG BRA RSA USW ESP BEL MON FRA GBR GER AUT NED ITA CAN USA 15 7. místo
  John Watson 3 8 Ret Ret Ret 6 4 11 4 5 9 Ret Ret 6 6
  Patrick Tambay Ret Ret 10 Ret 13 DNQ DNQ 10 7 Ret 10 Ret Ret Ret Ret
1980 M29B
M29C
M30
Ford Cosworth DFV 3.0 V8 G ARG BRA RSA USW BEL MON FRA GBR GER AUT NED ITA CAN USA 11 9. místo
  John Watson Ret 11 11 4 Ret DNQ 7 8 Ret Ret Ret Ret 4 NC
  Alain Prost 6 5 DNS Ret Ret Ret 6 11 7 6 7 Ret DNS
  Stephen South DNQ
1981 M29F
MP4
Ford Cosworth DFV 3.0 V8 M USW BRA ARG SMR BEL MON ESP FRA GBR GER AUT NED ITA CAN CPL 28 6. místo
  John Watson Ret 8 Ret 10 7 Ret 3 2 1 6 6 Ret Ret 2 7
  Andrea de Cesaris Ret Ret 11 6 Ret Ret Ret 11 Ret Ret 8 DNS 7 Ret 12
1982 MP4B Ford Cosworth DFV 3.0 V8 M RSA BRA USW SMR BEL MON DET CAN NED GBR FRA GER AUT SUI ITA CPL 69 2. místo
  Niki Lauda 4 Ret 1 DSQ Ret Ret Ret 4 1 8 DNS 5 3 Ret Ret
  John Watson 6 2 6 1 Ret 1 3 9 Ret Ret Ret 9 13 4 2
1983 MP4/1C Ford Cosworth DFV 3.0 V8
Ford Cosworth DFY 3.0 V8
M BRA USW FRA SMR MON BEL DET CAN GBR GER AUT NED ITA EUR RSA 34 5. místo
  Niki Lauda 3 2 Ret Ret DNQ Ret Ret Ret 6 DSQ 6
  John Watson Ret 1 Ret 5 DNQ Ret 3 6 9 5 9 3
MP4/1E TAG TTE PO1 1.5 V6 t   Niki Lauda Ret Ret Ret 11 0 NC
  John Watson Ret Ret DSQ
1984 MP4/2 TAG TTE PO1 1.5 V6 t M BRA RSA BEL SMR FRA MON CAN DET DAL GBR GER AUT NED ITA EUR POR 143,5 1. místo
  Niki Lauda Ret 1 Ret Ret 1 Ret 2 Ret Ret 1 2 1 2 1 4 2
  Alain Prost 1 2 Ret 1 7 1 3 4 Ret Ret 1 Ret 1 Ret 1 1
1985 MP4/2B TAG TTE PO1 1.5 V6 t G BRA POR SMR MON CAN DET FRA GBR GER AUT NED ITA BEL EUR RSA AUS 90 1. místo
  Niki Lauda Ret Ret 4 Ret Ret Ret Ret Ret 5 Ret 1 Ret DNS Ret Ret
  John Watson 7
  Alain Prost 1 Ret DSQ 1 3 Ret 3 1 2 1 2 1 3 4 3 Ret
1986 MP4/2C TAG TTE PO1 1.5 V6 t G BRA ESP SMR MON BEL CAN DET FRA GBR GER HUN AUT ITA POR MEX AUS 96 2. místo
  Alain Prost Ret 3 1 1 6 2 3 2 3 6 Ret 1 DSQ 2 2 1
  Keke Rosberg Ret 4 5 2 Ret 4 Ret 4 Ret 5 Ret 9 4 Ret Ret Ret
1987 MP4/3 TAG TTE PO1 1.5 V6 t G BRA SMR BEL MON DET FRA GBR GER HUN AUT ITA POR ESP MEX JPN AUS 76 2. místo
  Alain Prost 1 Ret 1 9 3 3 Ret 7 3 6 15 1 2 Ret 7 Ret
  Stefan Johansson 3 4 2 Ret 7 8 Ret 2 Ret 7 6 5 3 Ret 3 Ret
1988 MP4/4 Honda RA168E 1.5 V6 t G BRA SMR MON MEX CAN DET FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 199 1. místo
  Alain Prost 1 2 1 1 2 2 1 Ret 2 2 2 Ret 1 1 2 1
  Ayrton Senna DSQ 1 Ret 2 1 1 2 1 1 1 1 10 6 4 1 2
1989 MP4/5 Honda RA109E 3.5 V10 G BRA SMR MON MEX USA CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 141 1. místo
  Ayrton Senna 11 1 1 1 Ret 7 Ret Ret 1 2 1 Ret Ret 1 DSQ Ret
  Alain Prost 2 2 2 5 1 Ret 1 1 2 4 2 1 2 3 Ret Ret
1990 MP4/5B Honda RA100E 3.5 V10 G USA BRA SMR MON CAN MEX FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 121 1. místo
  Ayrton Senna 1 3 Ret 1 1 20 3 3 1 2 1 1 2 Ret Ret Ret
  Gerhard Berger Ret 2 2 3 4 3 5 14 3 16 3 3 4 Ret Ret 4
1991 MP4/6 Honda RA121E 3.5 V12 G USA BRA SMR MON CAN MEX FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 139 1. místo
  Ayrton Senna 1 1 1 1 Ret 3 3 4 7 1 1 2 2 5 2 1
  Gerhard Berger Ret 3 2 Ret Ret Ret Ret 2 4 4 2 4 Ret Ret 1 3
1992 MP4/6B
MP4/7A
Honda RA122E 3.5 V12
Honda RA122E/B 3.5 V12
G RSA MEX BRA ESP SMR MON CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR JPN AUS 99 2. místo
  Ayrton Senna 3 Ret Ret 9 3 1 Ret Ret Ret 2 1 5 1 3 Ret Ret
  Gerhard Berger 5 4 Ret 4 Ret Ret 1 Ret 5 Ret 3 Ret 4 2 2 1
1993 MP4/8 Ford HBE7 3.5 V8
Ford HBA8 3.5 V8
G RSA BRA EUR SMR ESP MON CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR JPN AUS 84 2. místo
  Michael Andretti Ret Ret Ret Ret 5 8 14 6 Ret Ret Ret 8 3
  Mika Häkkinen Ret 3 Ret
  Ayrton Senna 2 1 1 Ret 2 1 18 4 5 4 Ret 4 Ret Ret 1 1
1994 MP4/9 Peugeot A6 3.5 V10 G BRA PAC SMR MON ESP CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR EUR JPN AUS 42 4. místo
  Mika Häkkinen Ret Ret 3 Ret Ret Ret Ret 3 Ret 2 3 3 3 7 12
  Philippe Alliot Ret
  Martin Brundle Ret Ret 8 2 11 Ret Ret Ret Ret 4 Ret 5 6 Ret Ret 3
1995 MP4/10
MP4/10B
MP4/10C
Mercedes FO 110 3.0 V10 G BRA ARG SMR ESP MON CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR EUR PAC JPN AUS 30 4. místo
  Mark Blundell 6 Ret 5 Ret 11 5 Ret Ret 5 4 9 Ret 9 7 4
  Nigel Mansell 10 Ret
  Mika Häkkinen 4 Ret 5 Ret Ret Ret 7 Ret Ret Ret Ret 2 Ret 8 2 DNS
  Jan Magnussen 10
1996 MP4/11 Mercedes FO 110 3.0 V10 G AUS BRA ARG EUR SMR MON ESP CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR JPN 49 4. místo
  Mika Häkkinen 5 4 Ret 8 8 6 5 5 5 3 Ret 4 3 3 Ret 3
  David Coulthard Ret Ret 7 3 Ret 2 Ret 4 6 5 5 Ret Ret Ret 13 8
1997 MP4/12 Mercedes FO110E 3.0 V10
Mercedes FO110F 3.0 V10
G AUS BRA ARG SMR MON ESP CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA AUT LUX JPN EUR 63 4. místo
  Mika Häkkinen 3 4 5 6 Ret 7 Ret Ret Ret 3 Ret DSQ 9 Ret Ret 4 1
  David Coulthard 1 10 Ret Ret Ret 6 7 7 4 Ret Ret Ret 1 2 Ret 10 2
1998 MP4/13 Mercedes FO110G 3.0 V10 B AUS BRA ARG SMR ESP MON CAN FRA GBR AUT GER HUN BEL ITA LUX JPN 156 1. místo
  David Coulthard 2 2 6 1 2 Ret Ret 6 Ret 2 2 2 7 Ret 3 3
  Mika Häkkinen 1 1 2 Ret 1 1 Ret 3 2 1 1 6 Ret 4 1 1
1999 MP4/14 Mercedes FO110H 3.0 V10 B AUS BRA SMR MON ESP CAN FRA GBR AUT GER HUN BEL ITA EUR MAL JPN 124 2. místo
  Mika Häkkinen Ret 1 Ret 3 1 1 2 Ret 3 Ret 1 2 Ret 5 3 1
  David Coulthard Ret Ret 2 Ret 2 7 Ret 1 2 5 2 1 5 Ret Ret Ret
2000 MP4/15 Mercedes FO110J 3.0 V10 B AUS BRA SMR GBR ESP EUR MON CAN FRA AUT GER HUN BEL ITA USA JPN MAL 152 2. místo
  Mika Häkkinen Ret Ret 2 2 1 2 6 4 2 1 2 1 1 2 Ret 2 4
  David Coulthard Ret DSQ 3 1 2 3 1 7 1 2 3 3 4 Ret 5 3 2
2001 MP4-16 Mercedes FO110K 3.0 V10 B AUS MAL BRA SMR ESP AUT MON CAN EUR FRA GBR GER HUN BEL ITA USA JPN 102 2. místo
  Mika Häkkinen Ret 6 Ret 4 9 Ret Ret 3 6 DNS 1 Ret 5 4 Ret 1 4
  David Coulthard 2 3 1 2 5 1 5 Ret 3 4 Ret Ret 3 2 Ret 3 3
2002 MP4-17 Mercedes FO110M 3.0 V10 M AUS MAL BRA SMR ESP AUT MON CAN EUR GBR FRA GER HUN BEL ITA USA JPN 65 3. místo
  David Coulthard Ret Ret 3 6 3 6 1 2 Ret 10 3 5 5 4 7 3 Ret
  Kimi Räikkönen 3 Ret 12 Ret Ret Ret Ret 4 3 Ret 2 Ret 4 Ret Ret Ret 3
2003 MP4-17D Mercedes FO110M 3.0 V10
Mercedes FO110P 3.0 V10
M AUS MAL BRA SMR ESP AUT MON CAN EUR FRA GBR GER HUN ITA USA JPN 142 3. místo
  David Coulthard 1 Ret 4 5 Ret 5 7 Ret 15 5 5 2 5 Ret Ret 3
  Kimi Räikkönen 3 1 2 2 Ret 2 2 6 Ret 4 3 Ret 2 4 2 2
2004 MP4-19
MP4-19B
Mercedes FO 110Q 3.0 V10 M AUS MAL BHR SMR ESP MON EUR CAN USA FRA GBR GER HUN BEL ITA CHN JPN BRA 69 5. místo
  David Coulthard 8 6 Ret 12 10 Ret Ret 6 7 6 7 4 9 7 6 9 Ret 11
  Kimi Räikkönen Ret Ret Ret 8 11 Ret Ret 5 6 7 2 Ret Ret 1 Ret 3 6 2
2005 MP4-20 Mercedes FO 110R 3.0 V10 M AUS MAL BHR SMR ESP MON EUR CAN USA FRA GBR GER HUN TUR ITA BEL BRA JPN CHN 182 2. místo
  Kimi Räikkönen 8 9 3 Ret 1 1 11 1 DNS 2 3 Ret 1 1 4 1 2 1 2
  Juan Pablo Montoya 6 4 7 5 7 DSQ DNS Ret 1 2 Ret 3 1 14 1 Ret Ret
  Pedro de la Rosa 5
  Alexander Wurz 3
2006 MP4-21 Mercedes FO 108S 2.4 V8 M BHR MAL AUS SMR EUR ESP MON GBR CAN USA FRA GER HUN TUR ITA CHN JPN BRA 110 3. místo
  Kimi Räikkönen 3 Ret 2 5 4 5 Ret 3 3 Ret 5 3 Ret Ret 2 Ret 5 5
  Juan Pablo Montoya 5 4 Ret 3 Ret Ret 2 6 Ret Ret
  Pedro de la Rosa 7 Ret 2 5 Ret 5 11 8
2007 MP4-22 Mercedes FO 108T 2.4 V8 B AUS MAL BHR ESP MON CAN USA FRA GBR EUR HUN TUR ITA BEL JPN CHN BRA 0 (203) DSQ
  Fernando Alonso 2 1 5 3 1 7 2 7 2 1 4 3 1 3 Ret 2 3
  Lewis Hamilton 3 2 2 2 2 1 1 3 3 9 1 5 2 4 1 Ret 7
2008 MP4-23 Mercedes FO 108T 2.4 V8 B AUS MAL BHR ESP TUR MON CAN FRA GBR GER HUN EUR BEL ITA SIN JPN CHN BRA 151 2. místo
  Lewis Hamilton 1 5 13 3 2 1 Ret 10 1 1 5 2 3 7 3 12 1 5
  Heikki Kovalainen 5 3 5 Ret 12 8 9 4 5 5 1 4 10 2 10 Ret Ret 7
2009 MP4-24 Mercedes FO 108W 2.4 V8 B AUS MAL CHN BHR ESP MON TUR GBR GER HUN EUR BEL ITA SIN JPN BRA ABU 71 3. místo
  Lewis Hamilton DSQ 7 6 4 9 12 13 16 18 1 2 Ret 12 1 3 3 Ret
  Heikki Kovalainen Ret Ret 5 12 Ret Ret 14 Ret 8 5 4 6 6 7 11 12 11
2010 MP4-25 Mercedes FO 108X 2.4 V8 B BHR AUS MAL CHN ESP MON TUR CAN EUR GBR GER HUN BEL ITA SIN JPN KOR BRA ABU 454 2. místo
  Jenson Button 7 1 8 1 5 Ret 2 2 3 4 5 8 Ret 2 4 4 12 5 3
  Lewis Hamilton 3 6 6 2 14 5 1 1 2 2 4 Ret 1 Ret Ret 5 2 4 2
2011 MP4-26 Mercedes FO 108Y 2.4 V8 P AUS MAL CHN TUR ESP MON CAN EUR GBR GER HUN BEL ITA SIN JPN KOR IND ABU BRA 497 2. místo
  Lewis Hamilton 2 8 1 4 2 6 Ret 4 4 1 4 Ret 4 5 5 2 7 1 Ret
  Jenson Button 6 2 4 6 3 3 1 6 Ret Ret 1 3 2 2 1 4 2 3 3
2012 MP4-27 Mercedes FO 108Z 2.4 V8 P AUS MAL CHN BHR ESP MON CAN EUR GBR GER HUN BEL ITA SIN JPN KOR IND ABU USA BRA 378 3. místo
  Jenson Button 1 14 2 18 9 16 16 8 10 2 6 1 Ret 2 4 Ret 5 4 5 1
  Lewis Hamilton 3 3 3 8 8 5 1 19 8 Ret 1 Ret 1 Ret 5 10 4 Ret 1 Ret
2013 MP4-28 Mercedes FO 108F 2.4 V8 P AUS MAL CHN BHR ESP MON CAN GBR GER HUN BEL ITA SIN KOR JPN IND ABU USA BRA 122 5. místo
  Jenson Button 9 17 5 10 8 6 12 13 6 7 6 10 7 8 9 14 12 10 4
  Sergio Pérez 11 9 11 6 9 16 11 20 8 9 11 12 8 10 15 5 9 7 6
2014 MP4-29 Mercedes PU106A Hybrid 1.6 V6 t P AUS MAL BHR CHN ESP MON CAN AUT GBR GER HUN BEL ITA SIN JPN RUS USA BRA ABU 181 5. místo
  Kevin Magnussen 2 9 Ret 13 12 10 9 7 7 9 12 12 10 10 14 5 8 9 11
  Jenson Button 3 6 17 11 11 6 4 11 4 8 10 6 8 Ret 5 4 12 4 5
2015 MP4-30 Honda RA615H 1.6 V6 t P AUS MAL CHN BHR ESP MON CAN AUT GBR HUN BEL ITA SIN JPN RUS USA MEX BRA ABU 27 9. místo
  Kevin Magnussen DNS
  Fernando Alonso Ret 12 11 Ret Ret Ret Ret 10 5 13 18 Ret 11 11 11 Ret 15 17
  Jenson Button 11 Ret 14 DNS 16 8 Ret Ret Ret 9 14 14 Ret 16 9 6 14 14 12
2016 MP4-31 Honda RA616H 1.6 V6 t P AUS BHR CHN RUS ESP MON CAN EUR AUT GBR HUN GER BEL ITA SIN MAL JPN USA MEX BRA ABU 76 6. místo
  Fernando Alonso Ret 12 6 Ret 5 11 Ret 18 13 7 12 7 14 7 7 16 5 13 10 10
  Stoffel Vandoorne 10
  Jenson Button 14 Ret 13 10 9 9 Ret 11 6 12 Ret 8 Ret 12 Ret 9 18 9 12 16 Ret
2017 MCL32 Honda RA617H 1.6 V6 t P AUS CHN BHR RUS ESP MON CAN AZE AUT GBR HUN BEL ITA SIN MAL JPN USA MEX BRA ABU 30 9. místo
  Fernando Alonso Ret Ret 14 DNS 12 16 9 Ret Ret 6 Ret 17 Ret 11 11 Ret 10 8 9
  Jenson Button Ret
  Stoffel Vandoorne 13 Ret DNS 14 Ret Ret 14 12 12 11 10 14 Ret 7 7 14 12 12 Ret 12
2018 MCL33 Renault R.E.18 1.6 V6 t P AUS BHR CHN AZE ESP MON CAN FRA AUT GBR GER HUN BEL ITA SIN RUS JPN USA MEX BRA ABU 62 6. místo
  Fernando Alonso 5 7 7 7 8 Ret Ret 16 8 8 16 8 Ret Ret 7 14 14 Ret Ret 17 11
  Stoffel Vandoorne 9 8 13 9 Ret 14 16 12 15 11 13 Ret 15 12 12 16 15 11 8 15 14
2019 MCL34 Renault E-Tech 19 1.6 V6 t P AUS BHR CHN AZE ESP MON CAN FRA AUT GBR GER HUN BEL ITA SIN RUS JPN MEX USA BRA ABU 83* 4. místo*
  Carlos Sainz Jr. Ret 19 14 7 8 6 11 6 8 6 5 5 Ret Ret
  Lando Norris 12 6 18 8 Ret 11 Ret 9 6 11 Ret 9 11 10
Poznámky
  • ‡ Poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75% délky závodu.
  • † Nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90% délky závodu.
  • * Sezóna v průběhu

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat


Externí odkazyEditovat