Další významy jsou uvedeny na stránce Mazanec (rozcestník).

Mazanec či velikonoční bochník je bochánek pečený zpravidla na Velikonoce ze sladkého kynutého těsta, které se používá i na vánočku, patřící mezi nejstarší druhy českého obřadního pečiva.[1] Pečení mazance probíhalo tradičně na Bílou sobotu.[1] V závislosti na tom, pro koho byl mazanec dříve určen, se lišilo jeho složení. Pro čeledíny se dělal mazanec z obyčejného kynutého těsta, naproti tomu pro návštěvy bylo těsto obohaceno rozinkami a mandlemi.[1]

Mazanec
Nakrájený mazanec
Nakrájený mazanec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mazanec

Hutnější těsto mívá nažloutlou barvu a bývají v něm zapečené rozinky či kousky kandovaného ovoce. Nahoře pak bývá před pečením udělán ostrým předmětem kříž[1] či je vrchol posypán krájenými mandlemi. Vlastní receptura mazance se liší v závislosti na použitém receptu.

Jako mazanec se kdysi označoval i koláč z krajíčků sušeného chleba, který se pak namočil do vína a prokládal se makovou či mandlovou kaší.[2]

Historie editovat

 
Detail na krájené mandle na povrchu mazance

Nejstarší české kuchařské předpisy na mazanec pocházejí z 15. a počátku 16. století, kdy některé byly také určené na Velikonoce, jinak se pekly i mimo Velikonoce.[2] Do těsta se tehdy nedával cukr, neboť nebyl ještě příliš znám a byl drahý, pouze se dávala sladká smetana. Dále pak bílá mouka, kvasnice, vejce a koření (zmiňovány jsou šafrán a hřebíček), případně i sladký tvaroh v majetnějších rodinách.[1]

Dříve záleželo na majetkových poměrech v rodině, jestli budou mít v domácnosti jeden velký mazanec, ze kterého dostal každý svůj díl, a nebo jestli se v případě majetnějších rodin dostane malý bochánek na každého člena.[1]

Odkazy editovat

Související články editovat

Reference editovat

  1. a b c d e f POSPĚCHOVÁ, Petra. Mazanec patří mezi nejstarší druhy českého obřadního pečiva [online]. Ihned.cz [cit. 2011-04-25]. Dostupné online. 
  2. a b Magdalena Beranová – Jídlo a pití v pravěku a ve středověku, ISBN 80-200-1340-7

Literatura editovat

  • Magdalena Beranová – Jídlo a pití v pravěku a ve středověku, ISBN 80-200-1340-7

Externí odkazy editovat