Maxmilián z Pernštejna

český římskokatolický duchovní a šlechtic

Maxmilián z Pernštejna (asi 15752. září 1593 Řím) byl český šlechtic a kanovník kapituly sv. Václava v Olomouci, později zastával úřad papežského komorníka.

Maxmilián z Pernštejna
Busta Maxmiliána z Pernštejna na náhrobku v bazilice Panny Marie Sněžné. Autoři Gillis van den Vliete a Nicolaes Mostaert.
Busta Maxmiliána z Pernštejna na náhrobku v bazilice Panny Marie Sněžné. Autoři Gillis van den Vliete a Nicolaes Mostaert.
Narozeníasi 1575
Úmrtí2. září 1593 (ve věku 17–18 let)
Řím
Místo pohřbeníBazilika Panny Marie Sněžné
Povoláníduchovní - kanovník
Nábož. vyznáníkatolická církev
RodičeVratislav II. z Pernštejna a Marie Manrique de Lara y Mendoza
PříbuzníJan V. z Pernštejna a Polyxena z Lobkovic (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Bazilika Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore) v Římě, místo posledního odpočinku Maxmiliána z Pernštejna.

Pocházel z vlivného rodu Pernštejnů. Jeho rodiči byli nejvyšší kancléř Království českého Vratislav II. z Pernštejna a španělská dona Marie Manrique de Lara. V roce 1582 zemřel otec a sedmiletý Maxmilián zdědil se svým bratrem Janem nejen rozsáhlé panství, ale i velké dluhy. Proto museli velkou část postupně prodat.

Jelikož byl rodiči předurčen pro dráhu duchovního, žil již od dětství u dvora olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic. Ten se v roce 1585 obrátil přímo na papeže s prosbou o převod tehdy desetiletého Maxmiliána do olomoucké kanonie. V březnu 1589 Maxmilián odešel do jezuitské koleje v Římě, kde měl pokračovat ve vyšším studiu teologie. V roce 1590 mu papež udělil souhlas s nástupem do olomoucké kanonie. Ačkoli bylo původně měla proběhnou benefice, byla spojena s nižším vysvěcením.

Mezi Maxmiliánovy podporovatele patřil také papež Klement VIII., zvolený v roce 1592. Vyslal ho na diplomatickou misi ​​k polskému králi Zikmund III. Maxmilián mu měl doručit papežovo požehnání k získání švédské koruny. Po návratu mu papež potvrdil olomoucký úřad a současně jej jmenoval papežským komorníkem. Zároveň Maxmiliána podpořil jako možného kandidáta na nástupce olomoucké diecéze. K tomu však již nedošlo, neboť Maxmilián počátkem září 1593 během studií v Campo amico v Římě v pouhých osmnácti letech nečekaně zemřel.

Byl pochován v římské bazilice Santa Maria Maggiore při pravém západním vchodu před sakristií. Jeho matka nechala zřídit epitaf s jeho bustou a erbem Pernštejnů z bílého a černého mramoru.

LiteraturaEditovat

  • VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. 
  • PARMA, Tomáš. František kardinál Dietrichstein a jeho vztahy k římské kurii. Prostředky a metody politické komunikace ve službách moravské církve. Brno: Matice moravská, 2011. 636 s. ISBN 978-80-86488-88-2.