Otevřít hlavní menu

Matyáš Gottfried Wunschwitz

šlechtic a sběratel

Matyáš Gottfried Wunschwitz, též Matyáš Bohumír z Vunšvic (1632 Praha1695 Poběžovice) byl český šlechtic z rodu Wunschwitzů, významný sběratel a spoluzakladatel památek kultu Jana Nepomuckého.

Matyáš Gottfried Wunschwitz
Jan Kryštof Sartorius, Portrét Matyáše Gottfrieda Wunschwitze podle obrazu J.G.Schommera, mědirytina, 1707.jpg
Narození 1632
Praha
Úmrtí 1695 (ve věku 62–63 let)
Poběžovice
Manžel(ka) Anna Feliciana Wunschwitzová
Děti Gottfried Daniel Wunschwitz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Pocházel z nižšího šlechtického rodu, doloženého od 15. století v horním Sasku a v Lužici. V erbu rodu byl jelen s korunkou na krku, zobrazený na trojvrší ve skoku (heraldicky) doprava, v klenotu vyrůstající jelen s korunkou.

Narodil do právnické rodiny v Praze na Novém Městě, kde obýval Vunšvicovský dům čp. 793/II na Václavském náměstí, zbořený roku 1912[1]. Tento dům dal roku 1679 přestavět a zřídit v něm kapli Jana Nepomuckého. Podle pověsti měl být jako sedmiletý chlapec unesen a prodán tureckému pánovi za sluhu. Po modlitbě k Janu Nepomuckému se údajně zázračně vrátil do rodného domu.

Po studiích filozofie a práv na pražské univerzitě se ve 23 letech stal císařským prokurátorem a diplomatem v Polsku. Výhodně se oženil s Annou Feliciánou, dcerou císařského rady hraběte Daniela Norberta Pachty z Rájova (1648-1718),[2] s níž vyženil panství Poběžovice. V Praze a v Plzni vykonával praxi advokáta, byl rovněž přísedícím českého zemského soudu v Praze a místokomorníkem krále Leopolda I. Později byl jmenován do úřadu krajského hejtmana v Plzni. Jeho nejstarší syn Gottfried Daniel Wunschwitz pokračoval v otcově sběratelské činnosti, rozšířil jeho knihovnu a věnoval se genealogii a heraldice.

DíloEditovat

Wunschwitz se větší část svého života věnoval sbírání dokladů o životě a zázracích Jana Nepomuckého, kterého povýšil na rodinného ochránce a světce dávno před jeho svatořečením. Roku 1683 dal postavit na Karlově mostě bronzovou sochu Jana Nepomuckého, odlitou v Norimberku podle dřevěného vzoru od sochaře Jana Brokofa, jehož hostil a zaměstnával v letech 1680–1683, po dobu pražské morové epidemie na svém venkovském sídle v Ronšperku. Dřevěnou sochu i její předlohu – hliněné modeletto od M. Rauchmülera si ponechal ve svém domě, který byl střediskem nepomucenského kultu až do roku 1819[3]

ReferenceEditovat

  1. Václav Vilém Štech-Zdeněk Wirth-Václav Vojtíšek: Zmizelá Praha 1, 1946, s. 67
  2. https://de.wikisource.org/wiki/BLK%C3%96:Wunschwitz,_Matthias_Gottfried_von
  3. Vít Vlnas, Jan Nepomucký, česká legenda. Mladá fronta : Praha 1993, s. 181-182.

LiteraturaEditovat