Otevřít hlavní menu

Mat na poslední řadě

označení pro jednoduchý mat v šachu
Ukázka algebraické šachové notace Tento článek používá k popisu tahů šachovou notaci.
abcdefgh
8
Chessboard480.svg
d8 černý kroužek
g8 černý král
f7 černý pěšec
g7 černý pěšec
h7 černý pěšec
f2 bílý pěšec
g2 bílý pěšec
h2 bílý pěšec
d1 bílý věž
g1 bílý král
8
77
66
55
44
33
22
11
abcdefgh
Bílý na tahu dává mat: 1. Vd8#

Mat na poslední řadě je označení pro jednoduchý mat, při němž věž nebo dáma stojící na první nebo osmé řadě soupeře útočí na soupeřova krále na této řadě a úniku krále ze šachu v tomto případě brání jeho vlastní pěšci. Tento způsob matu často využívají amatérští hráči, u silných šachistů pak bývá motiv slabé první/osmé řady součástí složitějších kombinací,[1] jako je ta na diagramu níže.

abcdefgh
8
Chessboard480.svg
d8 černý věž
g8 černý král
a7 černý pěšec
f7 černý pěšec
g7 černý pěšec
h7 černý pěšec
b6 černý dáma
c3 bílý věž
e3 bílý pěšec
a2 bílý pěšec
e2 bílý dáma
f2 bílý pěšec
g2 bílý pěšec
h2 bílý pěšec
g1 bílý král
8
77
66
55
44
33
22
11
abcdefgh
Bernstein−Capablanca, pozice po 29. tahu bílého

V partii Ossip BernsteinJosé Raúl Capablanca (Moskva, 1914) zahrál po 29. tahu bílého Capablanca vyhrávající tah 29…Db2!!, který využívá slabosti první řady. Černá dáma napadá bílou dámu a věž. Pokud bílý zahraje 30.D×b2, černý dává mat 30…Vd1#. Pokud bílý zahraje 30.De1, černý odebere věž 30…D×c3 a dámu nelze opět brát pro mat na d1, takže černý získá rozhodující materiální převahu. Po jiném možném tahu 30.Vc2 černý zahraje 30…Db1+ a po pokračování 31.Df1 D×c2 má černý opět vyhranou pozici.[2]

Matu na poslední řadě lze předcházet postupem pěšců před králem, kteří mu tak uvolňují ústupové pole. Tento postup pěšců nicméně může v některých pozicích vytvářet jiné taktické slabiny okolo krále.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b BURGESS, G. The Mammoth Book of Chess. [s.l.]: Running Press ISBN 978-0-7624-3726-9. S. 16. (anglicky) 
  2. 14. lekce: Kombinace, mat na poslední řadě [online]. Šachový svaz České republiky [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat