Otevřít hlavní menu

Matúš Dula

československý člen československého Národního shromáždění, senátor československého Národního shromáždění a politik slovenské národnosti
Možná hledáte: slovenského architekta jménem Matúš Dulla.

Matúš Dula (28. června 1846 Blatnica[1][2]13. června 1926[1] Ružomberok[3]) byl slovenský a československý politik, předseda Slovenské národní strany, předseda Slovenské národní rady meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR za Československou národní demokracii.

Matúš Dula
Matúš Dula.jpg

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925
Stranická příslušnost
Členství SNS
SNaRS
Čs. nár. demokracie

Narození 28. června 1846
Blatnica
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 13. června 1926
Ružomberok
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Národný cintorín
Profese advokát
Commons Kategorie Matúš Dula
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

BiografieEditovat

 
Dulův hrob na Národním hřbitově v Martině

Podílel se na založení Matice slovenské roku 1863. Spoluzakládal Slovenskou národní stranu a po víc než čtyřicet let patřil mezi její předáky. Působil jako advokát a zastupoval slovenské národovce v politických kauzách. Roku 1885 spoluzakládal a zasedal ve vedení finančního ústavu Tatra banka. O rok později založil také Knihkupecko–nakladatelský spolek. Roku 1887 se angažoval při vzniku Národního domu, Martinské spořitelny a dalších institucí v Turčianském Sv. Martině. Navazoval styky s českou politickou reprezentací. V roce 1898 vedl slovenskou delegaci na oslavy 100. výročí narození Františka Palackého, účastnil se i takzvaných luhačovických porad mezi Čechy a Slováky.[4]

Jeho tchánem byl Viliam Pauliny-Tóth. Vzal si za manželku jeho dceru Vilmu.[3]

V roce 1914 se stal předsedou Slovenské národní strany a téhož roku vyzval k sjednocení všech slovenských politických proudů do jedné střechové organizace. Tuto myšlenku zpočátku odmítl sociální demokrat Emanuel Lehocký i národovecký Milan Ivanka stejně jako představitelé Slovenské ľudové strany. Přesto se v květnu 1914 uskutečnila koordinační schůzka všech hlavních politických táborů Slováků a vznikla Slovenská národní rada. Během války se politický vývoj mezi Slováky zpočátku zastavil, ale koncem války se pak utvořila nová Slovenská národní rada, jejímž předsedou byl Dula. V roce 1917 na Dulu tlačil uherský předseda vlády István Tisza, aby jménem SNR vydal prohlášení proti spojení Slováků a Čechů a ve prospěch integrity historických Uher. Dula to odmítl s poukazem na zákaz politické činnosti po dobu války. SNR 30. října 1918 přijala pod jeho předsednictvím Martinskou deklaraci, kterou se Slováci přihlásili ke společnému státu s Čechy. Dula se podílel na organizování politického života na Slovensku v posledních měsících monarchie.[4][5][6]

Když ovšem krátce po vyhlášení samostatného Československa, provedla uherská (maďarská) armáda zátah na Slovensko, byl Dula dočasně počátkem listopadu 1918 internován. Propuštěn byl až poté, co za něj intervenoval maďarský předseda vlády Mihály Károlyi.[7]

Po roce 1918 zasedal v československém Revolučním národním shromáždění.[8] Byl profesí uváděn jako správce banky.[9] V Revolučním národním shromáždění vedl od 11. července 1919 poslanecký klub slovenské delegace a z titulu této funkce byl i jedním z místopředsedů parlamentu.[10]

Pak zastával post senátora. V parlamentních volbách roku 1920 kandidoval sice za Slovenskou národní a rolnickou stranu (SNaRS),[11] která se během 20. let propojila s Republikánskou stranou zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci), ale Dula v senátu zasedl v klubu Československé národní demokracie, která se během první republiky snažila vytvořit celostátní alianci s historickou Slovenskou národní stranou. Počátkem 20. let měl blízko k radikálně nacionalistickým formacím jakou byl Klub červenobílých předznamenávající fašismus. Dula podepsal roku 1922 výzvu tohoto klubu k veřejnosti.[4][12][13] V letech 1919-1926 byl předsedou Matice slovenské.

Zemřel v červnu 1926 v Ružomberku v bytě svého zetě Petra Makovického. V posledních třech letech života trpěl zhoršující se nemocí.[3] Je pohřben na Národním hřbitově v Martině.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-01-01]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c Matúš Dula mŕtvy. Národné noviny. Červen 1926, roč. 57, čís. 132, s. 1. Dostupné online. 
  4. a b c d JUDr. Matúš Dula [online]. osobnosti.sk [cit. 2011-11-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 518, 521, 527. (česky) 
  6. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 52, 63, 65. (česky) 
  7. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 71. (česky) 
  8. Matúš Dula [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-17]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-17]. Dostupné online. (česky) 
  10. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 79. (česky) 
  11. Zo slovenskej národnej a roľníckej strany. Národné noviny. Březen 1920, roč. 51, čís. 66, s. 1. Dostupné online. 
  12. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 597, 600, 629, 829. (česky) 
  13. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-14. (česky) 

Externí odkazyEditovat