Otevřít hlavní menu

Martináč hrušňový

druh hmyzu

Martináč hrušňový (Saturnia pyri), ve starší literatuře někdy také paví oko hruškové[1] je známý a nápadný noční motýl z čeledi martináčovitých. Jedná se o největšího motýla České republiky a Evropy vůbec.[2] V ČR je chráněn zákonem a ačkoli na vhodných stanovištích se může vyskytovat poměrně hojně,[3] jeho stavy v přírodě se snižují, zejména vlivem chemizace životního prostředí.[4]

Jak číst taxoboxMartináč hrušňový
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída hmyz (Insecta)
Podtřída křídlatí (Pterygota)
Řád motýli (Lepidoptera)
Čeleď martináčovití (Saturniidae)
Rod martináč (Saturnia)
Binomické jméno
Saturnia pyri
Denis & Schiffermüller, 1775
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RozšířeníEditovat

Martináč hrušňový se vyskytuje v jižní části Evropy, na severu Afriky a v oblastech Malé a Střední Asie. Ve střední Evropě se vyskytuje na jižní Moravě a jižním Slovensku, které představují severní hranici výskytu druhu. V Čechách se předpokládá potenciální možnost výskytu na Kolínsku.[2]
Původním biotopem tohoto motýla jsou lesostepi s bohatým keřovým podrostem, v kulturní krajině se s ním lze setkat v sadech a zahradách.[4] Údolími řek se může dostávat i do horských oblastí, děje se tak ale jen vzácně.[5]

PopisEditovat

 
Sbírkový exemplář (samec)
(svrchní a spodní pohled)

Imago je mohutný, nápadně zbarvený motýl. Délka předního křídla je 60–72 mm. Zbarvení obou párů křídel je až na detaily totožné. Základní barvou je hnědá, v přední polovině spíše do šeda, v zadní polovině čokoládově tmavá. Pole jsou oddělena klikatou, skořicově hnědou příčkou. Kořen křídel je tmavý, vnější okraj je lemován smetanově-okrovým páskem. V předním šedohnědém poli všech čtyř křídel se nacházejí výrazná oka s černým středem a červenobílým půlměsíčkovým obvodem. Rozpoznávání pohlaví je snadné – samec má nápadná, dlouze hřebenitá tykadla. Samice má tykadla hřebenitá jen krátce, navíc je mohutnější, s plnějším zadečkem a širšími křídly.[2][5]

Bělavě zbarvená vajíčka jsou velká až 3 mm, hladká, oválného tvaru.[2][4]

Housenky jsou po vylíhnutí černé, 6 mm dlouhé, s červeně zbarvenými bradavkami na tělních článcích, ze kterých vyrůstají zrzavé chloupky. Housenky 2. instaru si barvu zachovávají, počínaje 3. instarem se ale základní barvou stává zelená. Housenky absolvují celkem 5 instarů. V závěru svého vývoje mají světle zelenou pokožku s výraznými, modrými bradavkami, ze kterých raší vždy skupinka tuhých, ostrých trnů, a pak také sporadické dlouhé, drátovité chlupy, na konci paličkovitě rozšířené. Hlava je zelená, nožky, pošinky a anální chlopeň jsou červené. Stigmata jsou žlutá, žlutý je také boční pruh, který vede podél spodní třetiny těla. Těsně před kuklením mění housenka barvu na žlutou až okrovou. Tou dobou může být až 12 cm dlouhá, 15 g těžká, a tlustá jako lidský prst.

Kukla je černohnědá, matná, uložená v tuhém, hnědém kokonu hruškovitého tvaru, 6 až 8 cm dlouhém.[2][5]

BionomieEditovat

Ve středoevropských podmínkách se dospělci líhnou v dubnu a květnu. Jejich sací ústrojí je zakrnělé, nemohou tedy přijímat potravu a žijí pouze do doby, než vyčerpají tukové zásoby, které nashromáždili ve stádiu housenky. Přes den odpočívají martináči na stromech, domech či plotech, létají večer a v noci. Způsobem letu i svou velikostí mohou připomínat menší netopýry. Často obletují umělé zdroje světla. Samci vyhledávají samice a páří se s nimi, přičemž kopulace trvá 14–16 hodin. Oplozené samičky kladou vajíčka jednotlivě či v malých skupinkách na tenké větve živných rostlin.[2][4]

Housenky se z vajíček líhnou zhruba po 14 dnech, v závislosti na teplotě. Od června do srpna okusují listí různých dřevin (jsou polyfágní) – živnými rostlinami mohou být ovocné stromy (jabloně, hrušně, třešně, meruňky, švestky, ořešáky aj.), ale také například jilmy, jasany, topoly či vrby. V teplejších oblastech je lze nalézt na mandloních, či různých citrusech. Housenky jsou velmi žravé a rychle rostou. V ohrožení dokáží z bradavek vylučovat kapky čiré, odporně páchnoucí tekutiny.[2][4]

Kuklení probíhá zpravidla na kůře živného stromu, ať už při jeho patě, nebo v rozsoše korunních větví, nicméně housenky mohou putovat i dále od stromu a zakuklit se ve skalní štěrbině, na sloupech, plotech či na zdi domu.[5] Housenka si nejprve upřede odolný kokon, uvnitř kterého se pak mění v kuklu. Kukly přezimují, některé i více než jednu zimu.[2][4]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-08-01]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e f g h HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. 352 s. 
  3. LULÁK M., KRNÁČ J. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721. 
  4. a b c d e f ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997. 
  5. a b c d PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s. 

Externí odkazyEditovat