Markus Sittikus von Hohenems (salcburský arcibiskup)

rakouský šlechtic

Markus Sittikus hrabě z Hohenemsu, též Marcus Sitticus IV. de Hohenems (24. června 1574, Hohenems9. října 1619, Salcburk) byl římskokatolický duchovní, který byl v letech 16121619 salcburským arcibiskupem a kardinálem.

Marcus Sitticus von Hohenems
Markus Sittikus IV. z Hohenemsu
Portrét s vedutou zámku Hellbrunn
Portrét s vedutou zámku Hellbrunn
Narození24. června 1574
Hohenems
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí9. října 1619
Salcburk
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povoláníkatolický kněz
Nábož. vyznáníkatolická církev
RodičeJakub Hanibal I. z Hohenemsu
Funkcearcibiskup salcburský
kardinál
Citát
Numen vel dissita iungit.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Hrabě Markus Sittikus z Hohenemsu pocházel ze šlechtického rodu pánů z z Emsu. Narodil se jako čtvrté z pěti dětí Jakoba Hannibala I. hraběte z Hohenemsu (1530–1587) a jeho manželky Hortensie z Borromea (1551–1578), kteří byli oddáni roku 1565 v Římě. Jeho starší bratr Kašpar získal výhodu dědice panství. Markus byl již při narození zaslíben duchovní dráze. Jako třináctiletý od svého strýce, kardinála Marka Sittika Altemse obdržel kanonikát při biskupství v Kostnici, dále v roce 1589 kanonikát v Salcburku a roku 1605 kanonikát v Augsburgu, poslední dva po intervenci svého bratrance Wolfa Dietricha z Raitenau, po němž byl také zvolen salcburským knížetem arcibiskupem[1] a kardinálem.[2] S rodovým erbem užíval heslo "Numen vel dissita iungit." (česky: Božská síla spojuje rozdělené.)

SídlaEditovat

 
Portrét Marka Sittika na fresce v hudebním sále zámku Hellbrunn, Donato Arsenio Mascagni, po 1610
 
Znak Marca Sittica jako salcburského arcibiskupa

Kromě arcibiskupského paláce a zámku Mirabell si dal v letech 1610-1615 postavit v jižním okolí Salcburku soukromou rezidenci zámek Hellbrunn se zahradami, v níž se věnoval svým renesančním zálibám v přírodních vědách, hudbě, sběratelství výtvarného umění a kuriozit i vodním atrakcím v parku.

PortrétyEditovat

Poprvé byl vyobrazen od nizozemského malíře Anthoni Bayse roku 1577 jako dvouletý chlapec na skupinovém portrétu s rodiči a sourozenci, nyní v majetku Muzea a galerie v Poličce.[3] Druhý oficiální portrét pochází z galerie salcburských arcibiskupů v Salcburku. Na třetím se dal namalovat s vedutou svého zámku Hellbrunn a na čtvrtém jako hudebník a patron hudby v hudebním sále zámku Hellbrunn.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Každý salcburský arcibiskup byl nástupem do úřadu povýšen na knížete.
  2. Werner Rainer: Marcus Sitticus. Die Regierung des Fürsterzbischofs nach der Chronik von Johannes Stainhauser, Salzburg 2012, s. 397.
  3. Podoby a příběhy. Portréty renesanční šlechty. Katalog výstavy NPÚ Praha 2017, s. 182

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat