Markéta Navarrská (1492–1549)

provdaná navarrská královna

Markéta Navarrská, francouzsky Marguerite de Navarre, nazývaná též Marguerite d'Angoulême, Marguerite d'Alençon, Marguerite de Valois nebo Marguerite de France (11. dubna 1492, Angoulême21. prosince 1549, Odos-en-Bigorre) byla rodem vévodkyně z Angoulême a prvním sňatkem vévodkyně z Alençonu, druhým pak navarrská královna. Sympatizovala s církevní reformací. V neposlední řadě byla významnou spisovatelkou, která patří mezi výjimečné a vzácné zjevy ženských autorek v renesanční literatuře. Spolu s Marie de France a Christine de Pisan tvoří významnou a ojedinělou trojici osobností žen ve francouzské literatuře v celém středověku a rané renesanci. Měla též přezdívky Desátá múza (La dixième muse) či (podle své sbírky básní) Perla perel (La Marguerite des Marguerites).

Markéta z Angoulême
královna navarrská
královna Markéta kolem roku 1530 autor portrétu Jean Clouet
královna Markéta kolem roku 1530
autor portrétu Jean Clouet
Doba vlády15271549
ManželKarel IV. z Alençonu
Jindřich II. Navarrský
Narození11. dubna 1492
Angoulême
Úmrtí21. prosince 1549 (ve věku 57 let)
Odos-en-Bigorre
PohřbenaKatedrála v Lescaru
PotomciJana III. Navarrská
Jan (1530)
RodKapetovci
DynastieValois-Angoulême
OtecKarel z Angoulême
MatkaLuisa Savojská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Markéta Navarrská

Narodila se 11. dubna roku 1492 jako první ze dvou potomků vévody Karla z Angoulême a jeho manželky Luisy Savojské. Jejím mladším bratrem byl francouzský král František I. V roce 1509 byla provdána za vévodu z Alençonu, v roce 1527 se jako vdova podruhé provdala za o 9 let mladšího navarrského krále Jindřicha II. Porodila mu dceru, Jeanne d'Albret (v navarrském království vládla jako Johana III.), která se jako jediná z dětí dožila dospělosti a stala se matkou budoucího krále Jindřicha IV. Navarrského, v jehož osobě roku 1589 nastoupila na francouzský trůn nová dynastie Bourbonů.

 
Erb královny Markéty

Když Markétin bratr nastoupil jako František I. na trůn Francie, přestěhovala se z pochmurného hradu a chudoby na dvůr, kde jako oblíbená králova sestra zářila jako hvězda. V roce 1525, když po prohrané bitvě u Pavie František I. padl do zajetí Karla V. Španělského a bylo ho třeba ho ze zajetí dostat ven, se zúčastnila v roli hlavní vyjednavačky komplikovaných politických jednání mezi Francií a Španělskem. Složitá situace Valoisovců se dala vyřešit záměnou krále za rukojmí – jeho dva syny, protože nechtěl dát jako výkupné Burgundsko. Toto byl postoj králova rádce Montmorencyho proti jinému názoru Markéty. Po jejím odchodu z jednání se její přístup také prosadil; František I. se odmítl do zajetí vrátit a nechal v něm své syny pět let.

Markéta byla velmi vzdělaná. Ovládala latinu, řečtinu, hebrejštinu, italštinu a španělštinu. Byla obdivovatelkou Platóna, Danteho, Petrarcy a Boccaccia. Byla v písemném styku se skvělými vzdělanci své doby.

Po roce 1535 na svém dvoře v Nérac udržovala a chránila umělce a umírněné reformátory katolicismu té doby a sama tvořila pod novými vlivy italské renesance. Za svou frašku Inkvizitor, v níž vytvořila postavu fanatického a špatného inkvizičního soudce, byla pohnána před soud, zachránilo ji však její postavení a kapetovský původ orleánské princezny.

K jejímu druhému střetu s inkvizicí došlo v roce 1525. Podporovala evangelický humanistický kroužek „Cénacle de Meaux“, který byl v roce 1525 rozpuštěn a členové popraveni. Markétu opět zachránil královský bratr František I.

Ke třetímu konfliktu vedla poéma Le miroir de l'Ame Pécheresse („Zrcadlo hříšné duše“). V roce 1529 ji za ni odsoudila Sorbonna, v atmosféře protireformace ji udal její chráněnec Gérard Roussel. Do situace zasáhl její bratr král a chránil ji. Zrcadlo hříšné duše je poéma s 1434 desetislabičnými verši (hexametry).

DíloEditovat

Jako spisovatelka představuje Markéta Navarrská ojedinělý zjev ženské autorky 16. století. Psala duchovní písně, morality, frašky, mystéria (náboženské divadlo), lyrické skladby-poémy a novely. Její básně vyšly pod názvem Marguerites de la Marguerite des princesses v roce 1547 a Dernières Poesie-Poslední verše (1890).

Sbírka novel HeptameronEditovat

 
Zrcadlo hříšné duše
 
Rukopis Zrcadlo hříšné duše

Nejvýznamnější dílo je její sbírka novel Heptameron (L'Héptameron). Vzorem jí byl Boccacciův Dekameron. Základní děj je podobný: pět mužů a pět žen se vrací z pyrenejských lázní Cauterets a když je zastaví povodeň a stržený most, uchýlí se do kláštera Notre-Dame de Sarrance.

Každý den během čekání si krátí vyprávěním příběhů. Některé z příběhů jsou napodobením Dekameronu, některé jsou starofrancouzské příběhy „fabliaux“, jiné reflektují tehdejší historické osobnosti, včetně Markéty samotné, jejího manžela i Františka I. Během osmi dnů si společnost odvypráví 72 příběhů, soubor má tedy 72 novel.

Dílo mělo být původně literaturou faktu, účastníci si vyprávěli poučné příběhy ze skutečného života. Heptameron se proto vymyká z tehdejšího sentimentálního stylu. Autorka psala stroze a autenticky. Její společnost podávala příběhy ze života ve formě jakýchsi stížností vazalů své princezně. V novelách se objevuje široké spektrum postaviček a postav tehdejší společnosti. Vypravěči si nejvíce stěžují na toulavé mnichy. Dílo je určeno vzdělané části poddaných. Formálně se Heptameron odlišuje od Dekameronu v kompozici každého příběhu, na rozdíl od Boccaccia se v Heptameronu na konci nenachází poučení ve formě veršované balady, ale volná debata kroužku dam a pánů na téma příslušného příběhu. Poučování či moralizování autorky zde chybí, šlo jí o názorné ztvárnění problému, aniž by vnucovala čtenáři názor. Heptameron je zajímavé svědectví o životě a reáliích první poloviny 16. století ve Francii. Lze ho považovat za poměrně věrné a pravdivé, vždyť už autorčina dcera Jeanne d'Albret odmítla změny v textu a raději našla pro knihu jiného nakladatele. Co se týče filozofických východisek díla, v novelách se projevuje vliv feminismu, novoplatonismu a kalvinismu. Markéta napsala Heptameron na zámcích Amboise a Clos Lucé, kam ji pozval její bratr František I.

Komedie – MystériaEditovat

  • Komedie o Mont-de-Marsan, 1548
  • Komedie o skonu královském, 1547
  • Komedie o čtyřech ženách,1542
  • Komedie o narození našeho pána Ježíše Krista, 1530 mystérium

FraškaEditovat

  • Pacient (Le malade),1536
  • Inkvizitor (L'inquisiteur), 1536

PoezieEditovat

  • Zrcadlo hříšné duše
  • Perly perly mezi princeznami Tento název (Marguerites de la Marguerite des princesses) využívá slovní hříčky, kdy její jméno Markéta/Marguerita znamená „perla“.
  • La Navire, ou Consolation du roi Francois I. á se soeur Marguerite 1547
  • Dialog ve formě noční vize (Le dialogue en forme de vision nocturne)

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Karel V. Francouzský
 
 
Ludvík z Valois
 
 
 
 
 
 
Johana Bourbonská
 
 
Jan Orleánský
 
 
 
 
 
 
Gian Galeazzo Visconti
 
 
Valentina Visconti
 
 
 
 
 
 
Izabela Francouzská
 
 
Karel z Angoulême
 
 
 
 
 
 
Alain VIII. de Rohan
 
 
Alain IX. z Rohanu
 
 
 
 
 
 
Béatrix de Clisson de Porhoet
 
 
Markéta z Rohane
 
 
 
 
 
 
Jan IV. Bretaňský
 
 
Markéta Bretaňská
 
 
 
 
 
 
Jana Navarrská
 
'Markéta Navarrská'
 
 
 
 
 
Amadeus VIII. Savojský
 
 
Ludvík Savojský
 
 
 
 
 
 
Marie Burgundská
 
 
Filip II. Savojský
 
 
 
 
 
 
Janus Kyperský
 
 
Anna Kyperská
 
 
 
 
 
 
Šarlota Bourbonská
 
 
Luisa Savojská
 
 
 
 
 
 
Jan I. Bourbonský
 
 
Karel I. Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Marie z Berry
 
 
Markéta Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Jan I. Burgundský
 
 
Anežka Burgundská
 
 
 
 
 
 
Markéta Bavorská
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margita Navarrská na slovenské Wikipedii.

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Karel IV. z Alençonu
  Vévodkyně z Alençonu
15251549
  Nástupce:
Doména francouzského království
(Jindřich II. Francouzský)
Předchůdce:
Karel IV. z Alençonu
  Hraběnka z Armagnacu a Rodezu
15251549
  Nástupce:
Jindřich II. Navarrský
{{{co}}}
Předchůdce:
Kateřina Navarrská
15271549
Markéta Navarrská (1492–1549)
Nástupce:
Jana III. Navarrská