Marit Bjørgenová

norská běžkyně na lyžích

Marit Bjørgenová (* 21. března 1980Trondheimu) je bývalá norská běžkyně na lyžích. V dubnu 2018 oznámila ukončení aktivní sportovní kariéry.[1]

Marit Bjørgenová
Marit Bjørgenová (2009)
Marit Bjørgenová (2009)
Datum narození21. března 1980 (41 let)
Místo narozeníTrondheim, Norsko
Výška168 cm
Váha64 kg
Sportovní informace
Sportběh na lyžích
KlubRognes IL
LyžeFischer
Světový pohár
Debut27. 12. 1999
Nejlepší umístění1. místo (2004/05,
2005/06, 2011/12, 2014/15)
Počet výher83
113 (včetně dílčích etap)
Nejlépe v TdS1. místo (2015)
Medailový zisk
Olympijské hry8 - 4 - 3
Mistrovství světa18 - 5 - 3
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 12. 3. 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Běh na lyžích na ZOH
stříbro Salt Lake City 2002 štafeta 4×5 km
stříbro Turín 2006 10 km klasicky
bronz Vancouver 2010 10 km volně
zlato Vancouver 2010 sprint klasicky
zlato Vancouver 2010 skiatlon 15 km
zlato Vancouver 2010 štafeta 4×5 km
stříbro Vancouver 2010 30 km klasicky
zlato Soči 2014 skiatlon 15 km
zlato Soči 2014 sprint dvojic
zlato Soči 2014 30 km klasicky HS
zlato Pchjongčchang 2018 štafeta 4×5 km
zlato Pchjongčchang 2018 30 km klasicky
stříbro Pchjongčchang 2018 15 km skiatlon
bronz Pchjongčchang 2018 10 km volně
bronz Pchjongčchang 2018 sprint dvojic
Mistrovství světa v klasickém lyžování
stříbro MS 2003 štafeta 4×5 km
zlato MS 2003 sprint
zlato MS 2005 sprint dvojic
zlato MS 2005 30 km volně
zlato MS 2005 štafeta 4×5 km
stříbro MS 2005 skiatlon 2×7,5 km
bronz MS 2005 10 km volně
bronz MS 2007 sprint svojic
bronz MS 2007 štafeta 4×5 km
zlato MS 2011 10 km volně
zlato MS 2011 skiatlon 2×7,5 km
zlato MS 2011 sprint
zlato MS 2011 štafeta 4×5 km
stříbro MS 2011 30 km volně
zlato MS 2013 sprint
zlato MS 2013 skiatlon 2×7,5 km
stříbro MS 2013 10 km volně
zlato MS 2013 štafeta 4×5 km
zlato MS 2013 30 km volně
zlato MS 2015 sprint
zlato MS 2015 štafeta 4×5km
stříbro MS 2015 30 km volně
zlato MS 2017 skiatlon 2×7,5 km
zlato MS 2017 10 km volně
zlato MS 2017 štafeta 4 x 5km
zlato MS 2017 30 km volně

Sportovní kariéraEditovat

Prvním jejím velkým úspěchem byl zisk stříbrné medaile na Zimních olympijských hráchSalt Lake City ve štafetě na 4×5 km. Bjørgenová zprvu vynikala ve sprintech, svědčí o tom sedm jejích vítězství ve sprintu, které ji vyneslo v sezóně 2003/2004 druhé místo ve Světovém poháru. V této sezóně spočítaly noviny Adresseavisen, že si Marit vydělala lyžováním 800 000 norských korun a včetně sponzorských peněz a školného téměř 1 500 000 norských korun. V následující sezóně 2004/2005 Marit Bjørgenová ve Světovém poháru zvítězila a získala pět medailí na Mistrovství světaOberstdorfuNěmecku – tři zlaté medaile (běh na 30 km, team sprint, 4×5 km štafeta), jednu stříbrnou (7,5+7,5 km stíhací závod) a jednu bronzovou v běhu na 10 km. Na ZOH 2006Turíně však získala pouze stříbrnou medaili v závodě na 10 km klasicky a v ostatních závodech vyhořela, v cíli štafety zkolabovala, stěžovala si na bolest žaludku, bronchitidu i velký tlak.[2] Na MS 2007Sapporu získala dvě bronzové medaile ve štafetě a ve sprintu dvojic.

V sezónách 2007/08 a 2008/09 se jí nedařilo – v celkové klasifikaci Světového poháru skončila jedenáctá a desátá, což byla její nejhorší umístění od sezóny 2001/02. Na MS 2009 v Liberci skončila zcela bez medaile a jejím nejlepším individuálním umístěním bylo deváté místo ve sprintu. Následně byla kritizována, že je ve svých devětadvaceti letech příliš unavená a chybí jí motivace.[2] Na základě těchto neúspěchů se rozhodla změnit tréninkové metody a ukončila spolupráci se svým osobním trenérem Sveinem Tore Samdalem, zaměřila se na získání lepší techniky při bruslení pomocí tréninků rovnováhy, koordinace a síly. Lékařská vyšetření potvrdila zhoršení jejího onemocnění astmatem a od června 2009 jí bylo povoleno užívání nových léků.[3]

ZOH 2010 ve Vancouveru se jí podařilo konečně získat zlatou olympijskou medaili - ve sprintu klasicky, na stejné olympiádě pak přidala zlato ze skiatlonu a ze štafety.

Na MS 2011Oslo proměnila ve vítězství čtyři z pěti závodů, ve kterých startovala (sprint, skiatlon, 10 km klasicky a štafetu) a jen 2. místo v závěrečném běhu na 30 km jí zabránilo ve vyrovnání rekordu Rusky Jeleny Vjalbeové, která na MS v roce 1997 v Trondheimu vyhrála pět závodů. Od 20. března 2011 je rekordmankou v počtu vítězství ve Světovém poháru, když překonala 45 vítězství Jeleny Vjalbeové.[4] V celé sezóně 2010/11 si ve Světovém poháru připsala 17 vítězství[5], čímž překonala rekord Bente Skariové z roku 2003. Do roku 2015 zvítězila v 75 individuálních závodech a čtyřikrát zvítězila i v celkovém pořadí (2004/05, 2005/06, 2011/12, 2014/15).

Na ZOH 2014 v Soči získala tři zlaté medaile a stala se tak nejúspěšnější olympioničkou v historii zimních her s celkovým ziskem 6 zlatých, 3 stříbrných a jedné bronzové medaile.[6]

V lednu 2015 se stala celkovou vítězkou Tour de Ski. Na Mistrovství světa v klasickém lyžování 2015 ve Falunu získala dvě zlaté medaile, čímž zvýšila svůj celkový počet triumfů na šampionátu na 14 a vyrovnala historický rekord Jeleny Vjalbeové z let 1989 až 1997.[7]

Sezónu 2015/16 vynechala kvůli těhotenství a do Světového poháru se vrátila ve finské Ruce v listopadu 2016, jedenáct měsíců po narození syna Mariuse. V úvodním sprintu byla desátá a ve druhém závodě – na 10 km klasicky – si připsala své 103. pohárové vítězství v kariéře.[8] Rekordmankou se stala na Mistrovství světa v klasickém lyžování 2017Lahti, kdy získala patnáctou zlatou medaili ve skiatlonu na 2×7,5 km. Po šampionátu měla pozitivní dopingový test. Podařilo se jí prokázat, že zvýšená hladina 19-Norandrosteronu v jejím vzorku byla způsobena povoleným přípravkem Primolut-N a byla omilostněna.[9] Na Zimních olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu vyhrála závod na 30 km klasickým stylem a štafetu 4×5 km, byla druhá ve skiatlonu a třetí na 10 km volným stylem a ve sprintu dvojic. Stala se tak historicky nejúspěšnější účastnicí zimních olympijských her s bilancí osmi zlatých, čtyř stříbrných a tří bronzových medailí.[10] Je také rekordmankou Světového poháru se 114 individuálními a 30 týmovými vítězstvími.[11]

V letech 2005 a 2018 získala Idrettsgallaen pro norskou sportovkyni roku a v roce 2014 obdržela cenu International Fair Play Mecenate Award za sportovní chování.

V roce 2020 oznámila, že se vrací k lyžování, bude se však účastnit pouze dálkových běhů. O rok později skončila druhá na Vasově běhu.

Osobní životEditovat

Je svobodná a žije v Oslo se svým přítelem Fredem Børre Lundbergem[12], bývalým olympijským vítězem v severské kombinaci. 26. prosince 2015 porodila Lundbergovi syna.[13] Od svých devatenácti let, kdy studovala na střední škole, měla v levém obočí umístěn piercing.[14] V březnu 2019 se jí narodil druhý syn.

ReferenceEditovat

  1. ČTK. 15 olympijských medailí a dost. Marit Björgenová ve 38 letech ukončila kariéru. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-04-06 [cit. 2018-04-06]. Dostupné online. 
  2. a b MACEK, Tomáš. Prý je stará a bez motivace. Ale Björgenová kraluje. iDnes.cz [online]. 22. 2. 2010. Dostupné online. 
  3. SKJERDINGSTAD, Anders. Bjørgen «endelig» syk nok. Nettavisen [online]. Srpen 2009. Dostupné online. (norsky) 
  4. Björgenová potvrdila pozici jedničky a překonala historický rekord
  5. ČTK. Třináctá výhra v sezoně. Johaugová kralovala na pětce ve Falunu. iDnes.cz [online]. 13. 2. 2016. Dostupné online. 
  6. SUCHAN, Jan. Björgenová se zapsala do historie jako nejúspěšnější sportovkyně ZOH. rozhlas.cz [online]. Dostupné online. 
  7. Severský štafetový souboj vyhrály Norky před Švédkami a Finkami
  8. ČTK, iDnes.cz. Björgenová prožila vítězný návrat, ovládla klasickou desítku v Ruce. iDnes.cz [online]. 27. 11. 2016. Dostupné online. 
  9. Zděšení a panika. Hrozné peklo, popisuje největší hvězda zimních olympiád životní drama. Sport.cz [online]. 2021-10-12 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. 
  10. Björgenová vyhrála poslední závod her, získala rekordní osmé olympijské zlato. Český rozhlas [online]. 2018-02-25 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. 
  11. Železná dáma se loučí. Jak Björgenová patnáct let vládla lyžařskému světu. iDNES.cz [online]. 2018-4-10 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. 
  12. Archivovaná kopie. www.aipsmedia.com [online]. [cit. 2010-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-27. 
  13. http://www.vg.no/sport/langrenn/langrenn/bjoergen-er-blitt-mamma/a/23571156/
  14. MACEK, Tomáš. Kdo je nejlepší? Venkovanka s piercingem. iDNES.cz [online]. 2005-01-17 [cit. 2020-07-15]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat