Otevřít hlavní menu

Marie Kudeříková, často zmiňovaná jako Maruška Kudeříková, (24. března 1921 Vnorovy, okres Hodonín26. března 1943 Vratislav, Polsko) byla studentka aktivní za druhé světové války v komunistickém domácím odboji. Roku 1941 byla zatčena gestapem. V listopadu 1942 byla odsouzena k trestu smrti a v březnu 1943 popravena. Bylo jí 22 let. Ve Strážnici se na památku Marie Kudeříkové od roku 1956 podle ní jmenuje základní škola Marie Kudeříkové.[1] V Praze, Brně, Křelově, Svitavách, Veverské Bítýšce, Břeclavi, Ostravě, Havířově, Znojmě, Trutnově, Benešově a Ústí nad Labem jsou po ní pojmenované ulice. Na železniční stanici Vrbovce na moravsko- slovenském pomezí má pamětní desku s přidaným citátem z jejího posledního listu rodičům den před popravou.

Marie Kudeříková
Bustu Marie Kudeříkové v Kateřinské ulici v Olomouci vytvořil v roce 1966 Vojtěch Hořínek
Bustu Marie Kudeříkové v Kateřinské ulici v Olomouci vytvořil v roce 1966 Vojtěch Hořínek
Narození 24. března 1921
Vnorovy
Úmrtí 26. března 1943 (ve věku 22 let)
Vratislav
Příčina úmrtí poprava stětím
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Odrazy v kultuřeEditovat

V roce 1972 natočil režisér Jaromil Jireš film ...a pozdravuji vlaštovky,[2] který zachycuje posledních 99 dní života Marie Kudeříkové. V roce 1990 vydala punková kapela Požár mlýna album „Slzy Marie Kudeříkové,“ která pojednává o postavě Marie Kudeříkové. V roce 1981 vznikla v brněnském rozhlasovém studiu hra Hodina ve znamení tmy režiséra Jana Tůmy. V hlavní roli vystoupila Věra Zástěrová.[1] Pod názvem Zlomky života vyšel v roce 1962 výbor z dopisů Marie Kudeříkové, jež napsala v době od 7. prosince 1942 do 26. března 1943 v cele kandidátů smrti v ženské věznici ve Vratislavi.[2]

OdkazyEditovat