Mariánské Radčice
Mariánské Radčice (německy Maria Ratschitz) jsou obcí v okrese Most, která se nachází pět kilometrů jihovýchodně od Litvínova na březích Radčického potoka. Její součástí je i území bývalých Libkovic, což je zatím poslední obec, která byla v tomto regionu zlikvidovaná v souvislosti s těžbou hnědého uhlí. Žije zde 484[1] obyvatel.
| Mariánské Radčice | |
|---|---|
 Mariánské Radčice od jihu | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| LAU 2 (obec) | CZ0425 567302 |
| Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Litvínov |
| Okres (LAU 1) | Most (CZ0425) |
| Kraj (NUTS 3) | Ústecký (CZ042) |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 50°34′27″ s. š., 13°39′54″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 484 (2021)[1] |
| Rozloha | 12,49 km² |
| Nadmořská výška | 258 m n. m. |
| PSČ | 435 32 |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Obecní úřad Mariánské Radčice, Komenského 4, 435 32 Mariánské Radčice podatelna@marianskeradcice.cz |
| Starosta | Jaroslav Sikora |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Mariánské Radčice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 567302 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
NázevEditovat
Název obce je odvozen z osobního jména Radek ve významu osada lidí Radkových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Retschicz (1341), Reczicz (1352), Rzeczicz (1405), von Retszicz (1412), Maria-Ratschitz nebo Ržecžicze a Racžicze (1787), Ratschitz (1833), Radčice nebo Ratčic (1854), Radčice nebo Maria-Ratschitz (1886) a Mariánské Radčice nebo Maria-Ratschitz (1904).[2]
HistorieEditovat
Podle archeologických výzkumů bylo území obce osídleno primitivní zemědělskou kulturou již v mladší době kamenné. Nejstarším písemným dokladem o existenci vsi je královská listina z roku 1341, ve které se píše o vesnici Reitschitz. Své současné jméno vesnice získala v roce 1859 nařízením rakousko-uherského ministerstva vnitra, které původní název rozšířilo na Mariánské Radčice – Maria Ratschitz.
Dějiny vsi Mariánské Radčice byly v minulosti úzce propojené s cisterciáckým klášterem v nedalekém Oseku, jelikož byly jeho majetkem. Teprve po správní reformě v roce 1850 se Mariánské Radčice staly samostatnou obcí, ke které byly připojeny osady Lom a Libkovice. Obě vsi se v roce 1876 odpojily a vytvořily vlastní samostatné obce.
Ves se ve 13. století stala poutním místem, jehož význam rostl až do komunistického převratu v roce 1948. Na slavnou historii navázali členové cisterciáckého řádu po roce 1989, kdy se do této oblasti vrátili.
Obci Mariánské Radčice hrozil v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století zánik kvůli hlubinné těžbě uhlí na dolu Kohinoor II. Sousední Libkovice byly poslední obcí, která byla v první polovině devadesátých let z těchto důvodů likvidována. Jistotu existence Mariánské Radčici daly územní limity těžby schválené vládou v roce 1991, které stanovily hranice dobývacího prostoru a určily zásoby uhlí, které měly být odepsány.
Zájmové skupiny těžařů a energetiků se posléze opakovaně snažily prosadit prolomení schválených limitů. Podporu našli na konci února 2007 u ministra průmyslu a obchodu Martina Římana, který navrhl prolomení limitů v oblasti Mariánských Radčic a Lomu, kde těží firma Severočeské doly. Po ostré reakci ekologických organizací (např. STUŽ), Strany zelených a litvínovské ODS ministr svůj návrh odvolal, ale posléze ho znovu opakoval.[zdroj?]
Obecní symbolyEditovat
Mariánské Radčice získaly právo užívat obecní znak a vlajku na základě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 13 ze dne 13. listopadu 2002.[3]
ZnakEditovat
Ve stříbrném štítě nad modrým trojvrším se zkříženými stříbrnými hornickými kladívky červené srdce hořící dokola pěti zlatými plamínky.
VlajkaEditovat
List tvoří tři svislé pruhy, červený, bílý a modrý. V bílém pruhu červené srdce hořící dokola pěti žlutými plamínky nad modrými zkříženými hornickými kladívky. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
ObyvatelstvoEditovat
V polovině 19. století měla obec 75 domů a 455 obyvatel (pouze čtyři byli Češi). V roce 1930 žilo v Mariánské Radčici 1035 obyvatel. První vlna vysídlenců odtud odešla v souvislosti s Mnichovskou dohodou z roku 1938, německé obyvatelstvo bylo vyhnáno o sedm let později. Od té doby počet stále žijících osob trvale klesal – v roce 1950 tu bylo 763 obyvatel, v roce 1989 už pouhých 345 lidí. Díky snaze místního zastupitelstva, které financuje výstavbu nových domů, v současné době počet obyvatel po mnoha desetiletích opět roste.
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 399 | 454 | 456 | 749 | 915 | 1 007 | 1 035 | 763 | 732 | 578 | 419 | 324 | 377 | 441 |
| Domy | 67 | 75 | 75 | 95 | 104 | 110 | 127 | 126 | 113 | 109 | 96 | 92 | 102 | 125 |
| Rok | 1971 | 1972 | 1973 | 1974 | 1975 | 1976 | 1977 | 1978 | 1979 | 1980 | 1981 | 1982 | 1983 | 1984 | 1985 | 1986 | 1987 | 1988 | 1989 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 582 | 579 | 563 | 523 | 529 | 495 | 488 | 462 | 444 | 421 | 397 | 357 | 341 | 336 | 332 | 321 | 299 | 299 | 293 |
| Rok | 1990 | 1991 | 1992 | 1993 | 1994 | 1995 | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 290 | 322 | 314 | 314 | 319 | 318 | 310 | 320 | 317 | 333 | 345 | 388 | 396 | 400 | 416 | 419 | 436 | 436 | ... |
Seznam ulicEditovat
- Československé armády
- Dukelských hrdinů
- Husova
- Kohinoor II
- Komenského
- Luční
- Mostecká
- Příčná
- V Zahradách
- V Zátiší
- Nádražní
PamětihodnostiEditovat
Kostel Panny Marie Bolestné byl vystavěn v barokním slohu v letech 1698–1718 (podle jiných zdrojů 1692–1703[7]), podle projektu architekta Jana B. Matheye a Octavia Broggia, pravděpodobně na místě starší svatyně, k níž se mariánský kult vztahoval již od roku 1280. O výstavbu barokního kostela a věhlas poutního místa se v první čtvrtině 18. století osecký postaral cisterciák Augustin Sartorius.[8] Kostel byl v interiéru obnoven v roce 1844 (krucifix) a roku 1880, kdy získal novou výzdobu a oltář. Hlavní oltář pochází z roku 1910. Poutní socha Panny Marie bolestné je dřevěná s kovovým příkrovem. Josef Opitz ji považoval za pozdně gotickou, jiní historikové ji datují až do 17. století. Areál kostela Panny Marie Bolestné s ambitem a šesti nárožními kaplemi (s barokními oltářními obrazy od F. A. Kuhna z let 1713–1716) byl po několik staletí významným poutním místem litoměřické diecéze. Poutě byly obnoveny roku 1994.[9]
Ke kostelu vedla poutní cesta z Libkovic lemovaná kapličkami a stromořadím. Čtyři dochované kaple byly po likvidaci Libkovic přemístěny do Vtelna. Větší poutní trasa propojovala Mariánské Radčice s Osekem, Zahražanami (Mostem), Chomutovem, Květnovem a Bohosudovem.
K dalším památkám patří barokní sousoší Nejsvětější Trojice a most s barokními sochami.
Mariánské Radčice se staly v období těžby uhlí záchranným místem pro drobnější památkové stavby a předměty z okolních obcí i ze vzdálenějších míst. Byl sem přestěhován mj. sloup svatého Vavřince, socha svatého Jana Nepomuckého, socha svatého Felixe a boží muka (vše z Holešic); socha Madony v ambitech (z Kamenné Vody); sokl s reliéfem Madony (z Velkého Března); sloup Nejsvětější Trojice, boží muka, soubor dvou smírčích křížů, oltář svatého Jana Nepomuckého (z Dřínova), dva náhrobky rodu Hochhauserů (z Albrechtic).
Od roku 2002 jsou památkově chráněné některé provozní budovy Dolu Kohinoor II.[10]
FotogalerieEditovat
Jedna z tváří severních Čech
A druhá tvář
Kostel
Most se sochami
Socha před farou
Sloup Nejsvětější Trojice
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 511–512.
- ↑ Obecní znak a vlajka
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 406, 407.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 310.
- ↑ Český statistický úřad ve formátu XLS
- ↑ Zdeněk Boháč, Poutní místa v Čechách. Praha 1995, s. 274–275
- ↑ SARTORIUS, Augustinus. Marianischer Atlas, Oder Beschreibung Der Marianischen Gnaden-Bilder Durch die gantze Christen-Welt. Praha: [s.n.], 1717. [ttps://books.google.cz/books?redir_esc=y&hl=cs&id=oMddAAAAcAAJ&q=Saras#v=snippet&q=Saras&f=false Dostupné online]. (německy)
- ↑ Dana Stehlíková: 800 let kláštera v Oseku (1196–1996). Praha 1996, s. 90.
- ↑ Důl Koh-i-noor II. – část [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-12-26]. Dostupné online.
LiteraturaEditovat
- Kurze Geschichte und Beschreibung der Pfarr- und Wallfahrtskirche Maria-Ratschitz von einem Ordenspriester, Brüx (Most) 1873
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mariánské Radčice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Radčice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Mariánské Radčice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Pouť v Mariánských Radčicích (fotogalerie)
