Maurice de Saxe

francouzský maršál
(přesměrováno z Maréchal de Saxe)

Maurice de Saxe, česky Heřman Mořic hrabě Saský, německy Hermann Moritz von Sachsen, někdy také uváděný jako Maréchal de Saxe (28. října 1696, Goslar30. listopadu 1750, zámek Chambord) byl německý šlechtic a vojevůdce ve francouzských službách, v letech 1726–1729 vévoda kuronský a od roku 1747 jeden ze sedmi francouzských generálmaršálů.

Maurice de Saxe
Narození28. října 1696
Goslar
Úmrtí30. listopadu 1750 (ve věku 54 let)
Zámek Chambord
Místo pohřbeníSaint Thomas Church, Strasbourg
Povolánívojevůdce, důstojník, politik a spisovatel
Oceněnímaršál Francie
Řád bílé orlice
ChoťJohanna Victoria Tugendreich von Loeben (od 1714)[1]
DětiMarie-Aurore de Saxe
August Adolf von Sachsen[2]
RodičeAugust II. Silný[2] a Marie-Aurora Kœnigsmarková[2]
RodWettinové
PříbuzníAnna Karolína Orzelská, Anna Marie Kateřina Rutowská, Friederike Alexandrine Moszyńska, August III. Polský, Fryderyk August Cosel, Friedrich August Rutowski a Jan Jiří Saský (sourozenci)
Maurice Dupin de Francueil (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Maréchal de Saxe (1839)

Heřman Mořic, hrabě Saský byl levoboček saského kurfiřta a pozdějšího polského krále Augusta Silného (1670–1733) a Marie Aurory von Königsmarck (1662–1728). Od otce dostal titul hraběte saského a místo plukovníka v kyrysnickém pluku. Od roku 1706 studoval hudbu a filosofii v Halle, ale už v roce 1709 bojoval ve Flandrech pod Evženem Savojským a vévodou z Marlborough, kde se vyznamenal, stejně jako roku 1711 u Stralsundu před očima svého otce. Matka ho oženila se zámožnou hraběnkou z Löben, manželé se ale 1721 rozvedli.

Přes jistý sklon k výstřelkům se věnoval studiu válečnictví. 1717 se účastnil v Uhrách bojů proti Turkům pod Evženem Savojským a 1720 vstoupil jako maréchal de camp, zhruba generálmajor, do francouzských služeb. Roku 1726 byl na podnět vévodkyně-vdovy Anny Ivanovny, dcery cara Ivana V., zvolen kuronským vévodou, ale už roku 1729 musel na ruský nátlak abdikovat a vrátil se do Francie. Roku 1733 se vyznamenal ve válce o polské dědictví. Roku 1738 naverboval vojsko a vytáhl do války o rakouské dědictví. V noci 25.–26. listopadu 1741 dobyl Prahu, 19. dubna 1742 Cheb, pak válčil v Bavorsku, kde se přidal k vyprošťovací armádě maršála Mailleboise na jeho neúspěšném podzimním tažení na Tachovsko a přes Cheb ke Kadani, roku 1743 byl z Bavorska převelen do Špýru k vojsku vévody de Noaillles v Porýní, kde – už povýšen na generálporučíka – dobyl Lauterburg.

Jeho tažení do Flander 1744 pod formálním velením Ludvíka XV., když silnějšího protivníka donutil k nečinnosti, platilo za mistrovskou ukázku válečnického umění. V únoru 1745 dobyl Brusel, 11. května 1745 porazil Angličany v bitvě u Fontenoy a 11. října 1746 opět v Roucoux. Byl povýšen na generalissima (Maréchal général des camps et armées du roi) a po vítězství v bitvě u Lauffeldu (2. července 1747) a dobytí Bergen op Zoom (16. září 1747) se stal vrchním velitelem dobytého Nizozemí.

 
Náhrobek v protestantském kostele sv. Tomáše ve Štrasburku. Maršál sestupuje do rakve, kterou mu otvírá smrt. Francie se ho snaží zadržet, Herkules truchlí a heraldická zvířata vlevo, rakouský orel, holandský lev a anglický levhart, symbolizují poražené země.

Když byl 18. října 1748 uzavřen mír v Cáchách, stáhl se na zámek Chambord, který mu král doživotně přenechal, dal ho upravit a zval si tam učence, umělce a filosofy. Zemřel 30. listopadu 1750 a byl pohřben v protestantském kostele sv. Tomáše ve Štrasburku, kde mu v letech 1765–1776 sochař Jean-Baptiste Pigalle vybudoval velkolepý náhrobek.

Potomci editovat

S Marií Rinteau de Verrières (1730–1775) měl nemanželskou dceru Marii-Auroru von Sachsen, která se provdala za Claude Dupina de Franceuil (1748–1821). Její vnučkou byla slavná francouzská spisovatelka George Sandová, vlastním jménem Aurora Dupin. Jediný syn z manželství s hraběnkou z Loeben brzy zemřel.

Spisy editovat

  • Les Reveries Ou Memoires Sur L'Art De La Guerre (Sny či paměti o válečném umění, 1756)
  • Mes rêveries. Ouvrage posthume de Maurice comte de Saxe. (Moje sny. Posmrtně 1757) (zde Gallica)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura editovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Moric, hrabě Saský. Sv. 17, str. 735.
  • Jean-Pierre Bois: Maurice de Saxe. Fayard, Paris 1992, ISBN 2-213-03007-3.
  • Frédéric Hulot: Le Maréchal de Saxe. Pygmalion, Paris 1997, ISBN 2-85704-295-7.
  • Michael Ranft: Leben und Thaten des weltberühmten Grafens Mauritii von Sachsen, Marschalls von Franckreich. Heinfius, Leipzig 1746 (Online).
  • Karl von Weber: Moritz, Graf von Sachsen, Marschall von Frankreich. Nach archivalischen Quellen. Tauchnitz, Leipzig 1863 (Online).

Externí odkazy editovat

Předchůdce:
Bedřich Vilém Kettler
(Anna Ivanovna jako regentka)
  Vévoda kuronský a zemgalský
17261730
(pouze zvolen, vlády se neujal)
  Nástupce:
Ferdinand Kettler