Manuel Belgrano

argentinský voják a politik

Manuel Belgrano (3. červen 1770, Buenos Aires20. červen 1820, tamt.) byl argentinský advokát a politik, vojenský velitel války za nezávislost. V roce 1810 se stal členem revoluční vlády (junty), která bojovala proti koloniálnímu Španělsku. V letech 1812–1814 velel vlasteneckým oddílům v severozápadní Argentině a v Horním Peru, které porazily španělskou armádu v rozhodných bitvách.[1][2]

Manuel Belgrano
Manuel Belgrano.JPG
Narození3. června 1770
Buenos Aires
Úmrtí20. června 1820 (ve věku 50 let)
Buenos Aires
Příčina úmrtíedém
Místo pohřbeníSanto Domingo convent
Povoláníadvokát, novinář, ekonom, politik, voják a právník
Alma materUniverzita v Salamance
Univerzita ve Valladolidu
Politická příslušnostCarlotism
DětiPedro Rosas y Belgrano
PříbuzníFrancisco Belgrano a Joaquín Belgrano (sourozenci)
Manuel Belgrano Cabral (synovec)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a působeníEditovat

Vystudoval práva v Buenos Aires a ve Španělsku. Po návratu roku 1794 byl jmenován sekretářem hospodářské komory, která měla podporovat hospodářství v zemi. V tomto postavení obhajoval liberální myšlenky, a to nejen v oblasti ekonomické, ale i ve vzdělávání.

První vojenské zkušenosti získal během neúspěšné britské invaze v letech 1806-1807, kdy se Britové pokusili ovládnout tehdejší místokrálovství Río de la Plata (vedle dnešní Argentiny zabíralo i území současných států Paraguay, Uruguay a Bolívie), jež ovládali Španělé. Britové definitivně prohráli se Španělskem v roce 1810, ovšem Španělé museli čelit vnitřnímu protikoloniálnímu povstání, když byl svržen místokrál a vlády se ujala revoluční vojenská vláda (Junta Gubernative Nacional Provisional de Rio de la Plata). Belgrano se stal jejím členem. Junta měla dva cíle: jednak porazit Španěly, a jednak udržet celistvost země, neboť Paraguay, Uruguay i Bolívie začaly usilovat o odtržení. Belgrano byl jmenován velitelem armády a vedl nejprve jednotky, které se pokusily udržet ve státě Paraguay. V tom nebyl úspěšný a Paraguay získala roku 1811 nezávislost. Naopak se mu podařilo porazit prošpanělské síly u Tucumán a Salta na argentinském severozápadě, což byly rozhodující bitvy k udržení nezávislosti. Roku 1813 však byl poražen v Horním Peru (dnešní Bolívie) a na základě toho byl roku 1814 jako velitel armády nahrazen José de San Martínem. Ani ten však nezabránil, aby se odtrhla Uruguay v letech 1814-1828 a Bolívie roku 1825.

Belgrano, stejně jako mnoho jiných vůdců jihoamerických hnutí za nezávislost, usiloval o vytvoření monarchického typu vlády. K nalezení krále se roku 1814 vydal do Evropy, spolu s Bernardino Rivadaviem. Jejich mise nebyla úspěšná a Rivadavia se později paradoxně stal prvním presidentem Argentinské republiky.

OceněníEditovat

  • Roku 1812 Belgrano poprvé použil pro své vojsko modro-bílo-modrou (dnes národní) argentinskou vlajku, která se užívá dodnes. Ve výročí dne jeho úmrtí (20. června 1820) je v Argentině od roku 1938 slaven státní svátek, Den vlajky (španělsky Dia de la bandiera).
  • Jedna z hlavních ulic v Buenos Aires s k jeho poctě jmenuje Avenida Belgrano, stejně jako městská čtvrť Belgrano na severu tohoto města.
  • Na nádvoří kláštera Santo Domingo stojí mohutné sousoší jako jeho mauzoleum.
  • Belgranova podobizna je na desetipesové argentinské bankovce.

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Manuel Belgrano na německé Wikipedii.