Malvína Friedmannová-Fantová
Malvína Friedmannová-Fantová (1. března 1917 Cejkov, Rakousko-Uhersko – 2013 Naharija, Izrael) byla příslušnice Rudé armády a československých pozemních jednotek na východní frontě v letech 1941–1945. Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska v roce 1939 odešla do Polska a následně Sovětského svazu. Po napadení SSSR vstoupila jako zdravotnice do Rudé armády a posléze se stala první ženskou příslušnicí vznikajícího 1. čs. samost. polního praporu.[1] Jako velitelka zdravotní hlídky se účastnila prvního nasazení čs. jednotek v SSSR v bitvě u Sokolova. Za výjimečnou statečnost jí byl jako první československé ženě udělen sovětský Řád rudé hvězdy a současně Československý válečný kříž 1939.[2] Zdravotnicí čs. jednotek byla až do konce války, přičemž se účastnila také Karpatsko-dukelské operace a osvobození Ostravy.[3] Po válce žila v Praze, ale roku 1948 odešla do Izraele a stala se velitelkou zdravotnické čety organizace Hagana.[2] V Izraeli pak žila až do své smrti.
| Malvína Friedmannová-Fantová | |
|---|---|
| Narození | 1. března 1917 Cejkov, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 2013 Naharija, Izrael |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Kapitán |
| Doba služby | 1942–1948 |
| Sloužil | Sovětský svaz Československo Izrael |
| Složka | Rudá armáda Československá armáda Hagana |
| Jednotka | 1. čs. samost. polní prapor |
| Války | Druhá světová válka |
| Bitvy | Bitva u Sokolova Karpatsko-dukelská operace Osvobození Ostravy První arabsko-izraelská válka |
| Vyznamenání | Československý válečný kříž 1939 Řád rudé hvězdy a další |
Mládí editovat
Malvína Friedmannová se narodila 1. března 1917 v Čekově v okrese Trebišov. Byla židovského původu. Přihlásila se k maďarské národnosti.[4] Vystudovala čtyřletou měšťanku s maďarským vyučovacím jazykem a po absolvování zdravotních kurzů Československého červeného kříže pracovala jako zdravotní sestra v Benešově.[1]
Druhá světové válka editovat
Zlom v životě Malvíny Friedmannové nastal po německé okupaci Československa. V létě roku 1939 odešla do Polska. Vypuknutí druhé světové války ji zastihlo v Katovicích.[1] Se skupinou čs. emigrantů odešla do Rovna, které bylo od roku 1939 součástí Sovětského svazu (Ukrajinské SSR). Aby získala statut politického uprchlíka, formálně se provdala za příslušníka Rudé armády Andreje Kaboše.[5] V SSSR pracovala jako zdravotní sestra v nemocnicích ve Stalingradské oblasti.[1] Po přepadení SSSR německou armádou se stala zdravotnicí v lazaretech Rudé armády. Na podzim 1941 byla evakuována do Kustanay v Kazachstánu.[1] Počátkem roku 1942 se v Buzuluku začala formovat československá vojenská jednotka, do které Malvína Friedmannová narukovala 11. února 1942 jako zdravotnice.[3] Stala se tak první ženou ve vojenské jednotce v Buzuluku.[4] Po absolvování základního a polního výcviku se věnovala výcviku ošetřovatelek.[1]
V březnu 1943 se jako velitelka zdravotní hlídky 1. roty 1. čs. samostatného polního praporu účastnila bitvy u Sokolova. Společně s vojáky 1. roty kapitána Otakara Jaroše byla v těžké palbě v první linii, přičemž z boje vynesla desítky raněných vojáků a v kritické chvíli se neváhala bránit pomocí samopalu. Za projevenou statečnost jí byl jako první československé ženě udělen sovětský Řád rudé hvězdy a současně Československý válečný kříž 1939.[2] V roce 1943 byla příslušnicí zdravotní roty 1. čs. samostatné brigády. V letech 1944–1945 patřila ke zdravotnímu praporu 3. čs. samostatné brigády, se kterým účastnila osvobození Československa, včetně Karpatsko-dukelské operace a osvobození Ostravy.[3] Ještě během války se Malvína Fantová rozvedla. Poté se provdala za Kurta Fantu (rodným jménem Kurt Frucht[1]), který byl také příslušníkem čs. vojenské jednotky v SSSR.[4]
Život po válce editovat
Po válce se Fantovi usadili v Praze. Malvína Fantová vystudovala dvouletou zdravotní školu Československého červeného kříže a až do srpna 1948 pracovala v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.[5] Oba přitom byli důstojníky československé armády. Sama Malvína Fantová dosáhla hodnosti kapitána zdravotnictva.[5]
Odchod od Izraele editovat
V létě 1948 se manželé Fantovi přihlásili do židovské brigády, která v té době procházela výcvikem ve vojenském újezdu Libavá.[5] V prosinci s brigádou odjeli do Izraele, aby se zapojili do probíhající války za nezávislost. Malvína Fantová se stala velitelkou zdravotnické čety organizace Hagana.[3] Plánovali, že se po válce vrátí do Československa, nakonec se ale usadili v Haifě. Malvína Fantová pracovala v tamní nemocnici. Po smrti manžela v roce 1984 se přestěhovala do Naharije. Zemřela roku 2013.[5]
V umění editovat
Ve filmové trilogii Otakara Vávry Dny zrady (1973), Sokolovo (1974) a Osvobození Prahy (1977) vystupuje fiktivní hrdinka Anka Kadlecová (Renáta Doleželová), jejímž předobrazem byla právě Malvína Friedmannová. Z politických důvodů bylo změněno její jméno a zamlčena židovská národnost, která byla nahrazena identitou české vlastenky z dělnické komunistické rodiny.[6]
Vyznamenání[1] editovat
- Řád rudé hvězdy (1943),
- Československý válečný kříž 1939 (1943)
- Československá medaile za zásluhy I. stupně (1944)
- Sokolovská pamětní medaile (1948)
- Za zásluhy o Československou armádu I. stupně (1990)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g h Zlatica Zudová-Lešková. Fantová Malvína sborník = Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. In: Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. ISBN 80-7278-233-9. S. 69. Archivováno 1. 1. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ a b c Československo a jeho vojenská pomoc státu Izrael v prvním období jeho samostatné existence 10. díl [online]. Vojsko.net [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Ženy v jednotkách čs. armády v SSSR [online]. Československé ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za II. světové války [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c VITÁKOVÁ, Alena. Ženy v řadách 1. čs. samostatného polního praporu: vznik jednotky v Buzuluku a první bojové nasazení u Sokolova [online]. Bakalářská práce, Historický ústav Filosofické fakulty Masarykovy university v Brně [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Ivo Pejčoch. Zachraňovala životy pod palbou. Lidové noviny. 3. 2016, roč. XXIX, s. 20. ISSN 0862-5921.
- ↑ Friedmannová-Fantová, Malvína [online]. Fórum válka [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Malvína Fantová - první československá vojačka. Hobby historie. Srpen 2015, roč. 6, čís. 31, s. 44–45. ISSN 1804-2228.
- Moje vojenské cesty na Západ skončily na Východě: Vzpomíná plukovnice v. v. Malvína Fantová-Friedmannová. In: Zlatica Zudová-Lešková. Bojovali na všech frontách: Vzpomínky židovských vojáků a odbojářů z druhé světové války. Praha: Magen, 2011. ISBN 978-80-254-8138-7. Kapitola Rozhovory, s. 251–.
- PŘIPRAVIL KOLEKTIV ČLENEK ČESKÉHO SVAZU BOJOVNÍKŮ ZA SVOBODU. Ženy bojující v zahraničních jednotkách za druhé světové války. Praha: Naše vojsko, 1992. 77 s. ISBN 80-206-0363-8.
- KULKA, Erich. Židé v československé Svobodově armádě. Praha: Naše vojsko, 1990. 390 s. ISBN 80-206-0068-X.
