Malnický rybník
Malnický rybník se rozkládal severně od Malnic. Jeho plocha je ohraničena na západě a východě silnicemi ze Skupic k osadě Celnice u Postoloprt a z Malnic do Března. Na severu se přibližuje zmíněné Celnici a železniční trati z Lovosic do Postoloprt. Založen byl ve 2. polovině 14. nebo počátkem 15. století, roku 1832 došlo k jeho vysušení.Rozkládal se přibližně na ploše 116 hektarů.
| Malnický rybník | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
 | |
| Zeměpisné souřadnice | 50°20′53″ s. š., 13°42′56″ v. d. |
| Rozměry | |
| Rozloha | 120 ha |
| Ostatní | |
| Nadm. výška | 182 m |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Dobu založení rybníka lze určit jen přibližně. Nejstarší písemná zmínka o něm pochází ze srpna 1437.Tehdy císař Zikmund Lucemburský potvrdil městu Louny držbu Března a Malnic, kterých se zmocnily za husitských válek. Obě před tím patřily benediktinskému klášteru Porta Apostolorum (Brána apoštolů) v Postoloprtech, který husité v květnu 1420 vypálili. Příslušné místo zní v originálu: "K tomu také vsi Březen a Malnice s rybníkem pod Malnicí v svém loži položeném."[1] V průběhu doby se název rybníka proměňoval. Když si v roce 1559 Veitmilové dělili postoloprtské panství, byl rybník pojmenován "Starý zvaný též Svatojánský".[2] První jméno vzniklo v souvislosti s tím, že rybník byl zřejmé mnohem starší než rybníky zakládané Veitmily na panství od počátku 16. století. Druhé pak, že rybník dosahoval k návrší, na němž stojí skupický kostel svatého Jana Křtitele. Je takřka jisté, že rybník založil postoloprtský klášter. Nebylo to nic neobvyklého, kláštery ve středověku je zakládaly běžně kvůli rybám, hlavní potravě řeholníků v dobách půstů. Kromě toho byly ryby výhodným obchodním artiklem. Když v roce 1600 kupoval postoloprtské panství Štěpán Jiří ze Šternberka, patřil do něj i "rybník řečený Malnický".[2] Od té doby už mu tento název zůstal.
Údaje o rozloze rybníka se liší. Sommerova topografie z roku 1846 uvádí 156 jiter, tedy přibližně 90 hektarů,[3] stejně jako Ponfiklova topografie z roku 1828.[4] Ta uvádí tuto rozlohu prostřednictvím 468 měřic. Veselý v Dějinách postoloprtského panství píše o 201 jitrech (116 ha),[5] zatímco Tutteho Vlastivěda konstatuje 146 hektarů.[6] V roce 2001 poskytl Státní oblastní archiv v Třeboni, kde jsou uložené schwarzenberské písemnosti, postoloprtským radním údaj o 126 hektarech.[2] Přeměření plochy rybníka na mapě odpovídá nejspíše Veselého údaji.
Potok nenapájela Hasina, která se před Malnicemi stáčí ke Skupicím a za nimi se vlévá do Ohře, nýbrž Lipenecký potok. Tak je na mapách z 19. století označena dnešní vodoteč, která se před Malnicemi od Hasiny odděluje a protéká plochou rybníka. Roku 1708 se rybník upravoval. V hrázi se prokopala nová, 240 metrů dlouhá výpusť ve formě tunelu. Tekoucí voda se u Celnice vlévala do Ohře.[2]
V první třetině 19. století se rybník pomalu měnil v bažinu. Hejna komárů způsobovala obyvatelům okolních vesnic malárii. Proto bylo rozhodnuto o jeho vysušení. Poslední výlov se konal v roce 1832.[6] Plocha rybníka se začala využívat jako pole. Půda bohatá na humus umožňovala pěstování cukrové řepy, obilí, různých druhů zeleniny a zejména chmele, který se na tomto území pěstuje stále.
Na začátku 21. století se uvažovalo o obnově rybníka, k akci však nedošlo.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ MAREŠ, Jan. Císař Zikmund, lounské povětří a pohusitské restituce. Porta Bohemica. 2009, roč. 5, s. 134. ISSN 978-80-86971-88-9.
- ↑ a b c d ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Louny: Nakladatelství Digon, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 125–128.
- ↑ SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen. Statistisch-topografisch dargestelltt, Bd. 14 Saazer Kreis. Praha: Buchhandlung Friedrich Ehrlich, 1846. 317 s. Dostupné online. S. 67.
- ↑ PONFIKL, Joseph Eduard. Vollständiger Umriß einer Topographie des Saazer Kreises in Königreich Böhmen. Praha: Carl Wilhelm Enders, 1828. 768 s. Dostupné online. S. 80.
- ↑ VESELÝ, Johann. Geschichte der fürstlich Schwarzenberg´schen Domaine Postelberg. Praha: nákladem vlastním, 1893. 160 s. S. 49.
- ↑ a b TUTTE, Karl (ed). Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereins in Saaz, 1904. 918 s. S. 831.