Malnice

část obce Postoloprty v okrese Louny

Malnice (německy Mallnitz) jsou malá vesnice, část města Postoloprty v okrese Louny. Nachází se asi 3,5 km na jihovýchod od Postoloprt. V roce 2009 zde bylo evidováno 39 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 108 obyvatel.[3]

Malnice
Malnice od Skupic
Malnice od Skupic
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecPostoloprty
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel108 (2011)[1]
Katastrální územíMalnice (5,81 km²)
PSČ440 01
Počet domů38 (2011)[1]
Malnice
Malnice
Další údaje
Webwww.postoloprty.cz/malnice/d-2313/p1=1491
Kód části obce149128
Kód k. ú.749125
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malnice je také název katastrálního území o rozloze 5,81 km².[4]

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1238.[3] V listině datované v Praze 6. srpna potvrdil král Václav I. vlastnictví majetku v Malnicích břevnovskému benediktinskému klášteru.[5] Neznámo kdy se stal majitelem této části vsi konvent kláštera Porta Apostolorum (Brána apoštolů) v Postoloprtech. Musel ji získat před rokem 1358, kdy zde už klášter pozemky s poddanými měl.[6] Na začátku 15. století pak benediktini postupně od jednotlivých šlechticů jejich malnická zboží vykoupili. Přibližná výměra je známá v případě rytíře Čeňka z Frýdlantu v roce 1411, kdy šlo o šest lánů, což představovalo asi 110 hektarů.[7]

 
Kaple z roku 1782 na návsi

Po vypálení kláštera husity v květnu 1420 se většiny klášterních vesnic včetně Malnic zmocnilo město Louny. Při majetkové revizi roku 1454 je však muselo vrátit státu (klášter už neexistoval) s výjimkou Března a právě Malnic. Obě vesnice vydal v roce 1437 Lounům do dědičného držení Zikmund Lucemburský, který tím zaplatil čtrnáctidenní pobyt svůj a svého dvora ve městě v srpnu toho roku.[8] Důvody, proč si Lounští zvolili právě tyto dvě vsi, spočívaly zřejmě v případě Března v jeho velikosti a existenci dvou mlýnů, v případě Malnic pak rozlehlého rybníka. Malnice byly v držení Loun ještě v roce 1518.[9] Díky dochovanému účetnictví Loun z poloviny 15. století jsou známa jména sedláků, kteří odváděli do městské pokladny vrchnostenské poplatky. Jménem i příjmením jsou uvedeni Petr a Vaněk Šimonovic, Bartoš Svatin, Tomáš Křížův, Peša Jakubův a Martin Přibyl. Dalších deset sedláků je identifikováno jen křestními jmény. V Malnicích byla hospoda, kterou provozoval Šimon, rychtářem byl Kouba. V Malnicích byl i vrchnostenský dvůr, který si pronajímal Kuneš.[10]

 
Sušárna chmele u čp. 10

V roce 1519 vykoupili Malnice z lounského majetku Krabicové z Veitmile, kteří už v té době vlastnili celé postoloprtské panství. Od té doby až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848 patřila vesnice k Postoloprtům. V létě 1611 se krajem potulovaly zbytky pasovského vojska, které do Čech povolal Rudolf II. 28. července toho roku vtrhli valonští jezdci do Malnic a vypálili zde devět statků a pastoušku.[11] To byla předzvěst událostí, které venkovu přinesla třicetiletá válka. Podle údajů v berní rule, sestavené v roce 1654, šest let po ukončení války, byly ve vsi z osmnácti statků čtyři opuštěné.[12] Podle tereziánského katastru z roku 1757 stálo v Malnicích sedmnáct statků. Dvanáct z nich patřilo do nejvyšší berní kategorie tzv. láníků, když jejich držitelé obhospodařovali přibližně jeden lán (asi 18,6 hektaru) půdy.[13] Nejpozději v roce 1828 zde obec ve vlastní režii provozovala cihelnu.[14]

Se školním vyučováním se v Malnicích začalo v roce 1789, první učitel se jmenoval Josef Müller. Roku 1817 byla postavena samostatná školní budova, dnešní čp. 25. Od roku 1840 převzala nad školou patronát schwarzenberská vrchnost. V polovině 19. století školu navštěvovalo kolem čtyřiceti dětí. V pořadí druhou samostatnou školní budovu postavila obec roku 1898, nese popisné číslo 48.[15]

Nejstarším spolkem v obci bylo Německé zemědělské kasino, založené roku 1893. Počátkem 20. století byly v Malnicích dva hostince spojené s koloniálem a živnost zde provozovali dva ševci, kovář a zedník. V okolí se dařilo chmelu, hlavně na ploše bývalého Malnického rybníka.[16]

Za první republiky se k české národnosti hlásila asi jedna čtvrtina obyvatel vesnice, což se projevilo i v adekvátním zastoupení v obecním zastupitelstvu. Byla zde zřízena česká škola. Roku 1926 vznikla v Malnicích odbočka Národní jednoty severočeské.[17]

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[3][18]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 204 271 244 277 240 233 211 156 171 160 136 91 110 108
Domy 27 30 30 37 39 43 45 47 . 34 31 32 38 38
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů místní části Skupice.

PamětihodnostiEditovat

  • Údolí Hasiny u Lipence – paleontologické naleziště
  • Sušárna chmele při domu čp. 10 pochází zřejmě z první poloviny 19. století. Venkovní pavlač je přístupná po venkovním schodišti, přízemí je zaklenuté valenou klenbou se dvěma lunetami.[19]
  • Kaplička se zvoničkou na hřebeni střechy. Její zasvěcení není známo. Stojí na návsi od roku 1782, kdy byla postavena nákladem obce.[16]
  • Výklenková kaplička v polích jihozápadně od vesnice je zasvěcená Svaté Trojici. V roce 1860 byla postavena nákladem Vincence Rudolfa jako náhrada za kapli, která na jejím místě stála od roku 1694.[20]
  • Výklenková kaplička z 19. století se dvěma nikami a trojúhelníkovým štítem u domu čp. 27.

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. a b c Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-01. 
  5. ERBEN, Karel Jaromír (ed). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae I, 600–1253. Praha: Královská česká společnost nauk, 1855. 813 s. Dostupné online. S. 443. 
  6. VESELÝ, Johann. Geschichte der fürstlich Schwarzenberg´schen Domaine Postelberg. Praha: nákladem vlastním, 1893. 160 s. S. 9. 
  7. ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Louny: Nakladatelství Digon, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 123.  (Dále jen Roedl 2021).
  8. MAREŠ, Jan. Císař Zikmund, lounské povětří a pohusitské restituce. Porta Bohemica. 2010, roč. 5, s. 126–127. ISSN 978-80-8697188-9. 
  9. VANIŠ, Jaroslav. Kniha počtů královského města Loun z let 1450–1472 a 1490–1491. Praha: Academia, 1979. 966 s. S. 14.  (Dále jen Vaniš 1979).
  10. Vaniš 1979, s. 833–834.
  11. Roedl 2021, s. 124.
  12. LIŠKOVÁ, Marie (ed.). Berní rula, sv. 33. Kraj Žatecký, díl 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954. 771 s. S. 359. 
  13. BURDOVÁ, Pavla a kol. (ed). Tereziánský katastr český. Praha: Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1970. S. 402. 
  14. PONFIKL, Josef Eduard. Vollständiger umriss einer statistischen topographie des Saazer Kreises. Praha: [s.n.], 1828. 768 s. Dostupné online. S. 429–430. 
  15. Roedl 2021, s. 125.
  16. a b TUTTE, Karl. Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereins in Saaz, 1904. 918 s. S. 831. 
  17. POLÁNEK, Karel; FENCL, Josef. Náš vývoj v severních Čechách pod ochranou Národní jednoty severočeské 1910–1935. Díl I, kraje žatecký a podbořanský. Praha: Národní jednota Severočeská, 1936. 186 s. S. 99. 
  18. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306. 
  19. Sušárna u č. p. 10 [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  20. Roedl 2021, s. 131.

LiteraturaEditovat

  • Korelus, Josef, Křídový útvar mezi Lipencem a Malnicemi, Krajem Lučanů 12, 1938, s. 12–17.
  • Tvrdík, Otto, Sibylino proroctví o Malnickém rybníku, Krajem Lučanů 3, 1929, s. 33.

Externí odkazyEditovat