Otevřít hlavní menu

Malešice (Dříteň)

část obce Dříteň v okrese České Budějovice

Malešice (německy Maleschitz) jsou vesnice, část obce Dříteň v okrese České Budějovice. Nachází se asi 2,5 km na severozápad od Dřítně. Je zde evidováno 57 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 104 obyvatel.[2]

Malešice
Kaple ve vsi
Kaple ve vsi
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 104 (2011)
Domů 57 (2009)
Lokalita
PSČ 373 51
Obec Dříteň
Okres České Budějovice
Historická země Čechy
Katastrální území Chvalešovice (14,26 km²)
Zeměpisné souřadnice
Malešice
Malešice
Další údaje
Web http://Malešice (Dříteň)
Kód části obce 54992
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malešice leží v katastrálním území Chvalešovice o výměře 14,26 km².

Součástí Malešic je též osada Bílá Hůrka s gotickým kostelem svatého Štěpána

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1227.[3]

Už jméno samo značí starobylé české osídlení. Pochází od Maleše – pohlavára rodu, který ves založil. Vesnice patřila za starodávna k Netolickému a později k Prácheňskému kraji. Záhy se stala majetkem panenského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Jeho zakladatelkou byla Milada Mlada, sestra knížete Boleslava II Pobožného, jež klášter daroval.

Za husitských válek byly klášterní panny donuceny klášter sv. Jiří opustit. Všechen jejich majetek propadl husitské šlechtě nebo králi Zikmundovi. jež ho rozdělil mezi své přívržence. Jedním z nich byl Jan Smil. Držel s Táborskou stranou. Malešice spolu s jinými obdržel roku 1437. Dlouho se však neradoval. Roku 1444 odpůrce husitů Bedřich z Rožmberka zajal Jana Smila a majetek připadl jemu.

Bedřich se však díky neustálým bojům s husity velmi zadlužil, později proto spolu se svým synem – Janem z Rožmberka byli nuceni veškeré své statky dát do zástavy. Statek Heřmaňský, ke kterému patřila i ves Malešice s Bílou Hůrkou přišel do zástavy Malovcům z Libějovic. Od roku 1496 jsou Malešice uváděny jako majetek Lvy Malovce na Libějovicích.

Malovci získali v 15. století také Chvalešovice, Sedlec a část Lhota pod Horami Horami. Roku 1548 se synové Lvy Malovce (Diviš, Pavel a Zikmund) o tyto statky rozdělili. Malešice spolu s Chvalešovicemi, Újezdem, částí Lhoty pod Horami a Bílou Hůrkou s kostelem připadli Zikmundovi. Ten se usadil ve Chvalešovicích a vybudoval zde tvrz.

Klášter sv. Jiří měl bídu, přesto chtěly představené abatyše alespoň něco ze zastaveného jmění získat zpět. Samy neměly peníze, ale Jindřich ze Švamberka – bohatý držitel hradu Zvíkov jim nabídl odkoupení některých zastavených statků. Roku 1514 začala jednání s panem Levou o výplatu městečka Heřmaně a některých vsí, mezi nimiž byly i Malešice. Věc nebyla tehdy dojednána. Roku 1529 si vymohla panna Barbora ze Štenberka, abatyše sv. Jiří, aby vsi, jež drží v zástavě pan Diviš Malovec na Libějovicích, syn Lvův, mohla dědičně prodat. Na základě královského svolení prodala roku 1530 tyto statky za 2000 kop grošů českých panu Krištofu ze Švamberka na Zvíkově. Odporem pánů Malovců ani tehdy nebyla jednání skončena. Dle všeho požadovali Malovci větší odstupné. Jednání a prodej se podařila dokončit až roku 1548. Dle smlouvy postoupil Jindřich ze Švamberka bratřím Malovcům ze zboží Heřmaňského ves Malešice, tři mlýny na řece Blanici aj. Od roku 1548 patřily Malešice ke Chvalešovicím. Vlastnil je Václav Malovec Chvalešovický – syn Zikmunda. Ten je v roce 1616 (rok před svou smrtí) prodal spolu s Bílou Hůrkou, Sedlicí, Lhotou a Újezdem Malovcům Dříteňským na Hluboké. Malešice poté patřily ke Dřítni – Václavu Malovcovi řečenému mladšímu. Tomu však byly statky pro účast ve vzpouře konfiskovány a dostal je s celým Hlubockým panstvím císařský generál Don Baltazar de Maraudas. Po něm koupili panství Schwarzenbergové.

PamětihodnostiEditovat

  • Kostel svatého Štěpána

ReferenceEditovat

  1. Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 9. říjnu 2009
  2. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 165. 
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 188. 

Externí odkazyEditovat