Otevřít hlavní menu

Malý Magellanův oblak nebo též Malé Magellanovo mračno (SMC, NGC 292, PGC 3085) je trpasličí nepravidelná galaxie (typu IrrI)[1]souhvězdí Tukana vzdálená asi 200 000 světelných let. Obsahuje několik stovek miliónů hvězd. Struktura této galaxie je nepravidelná, má náznak galaktické příčky.

Malý Magellanův oblak
VISTA’s view of the Small Magellanic Cloud.jpg
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ nepravidelná galaxie
Objevitel Fernão de Magalhães
Datum objevu 1521
Rektascenze 00h 52m 44,8s
Deklinace -72° 49' 43,0"
Souhvězdí Tukan (lat. Tucana - Tuc)
Zdánlivá magnituda (V) 2,7
Úhlová velikost 5° 20' × 3° 5'
Vzdálenost 197 ± 9 kly
Rudý posuv 158 ± 4 km/s
Fyzikální charakteristiky
Rozměr 19 600 × 11 400 ly
Absolutní magnituda (V) -16,3
Označení v katalozích
SMC, NGC 292, PGC 3085
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

JménoEditovat

Tato galaxie společně s Velkým Magellanovým oblakem je pojmenována po portugalském mořeplavci Fernandu Magellanovi. Pojmenoval je tak na jeho počest písař jeho výpravy Antonio Pigafetta. Obě galaxie byly však známy dávno předtím.

Sousedství s GalaxiíEditovat

Galaxie Malý Magellanův oblak patří do místní skupiny galaxií a je gravitačně vázaná s Galaxií, kterou společně s Velkým Magellanovým oblakem obíhá po kruhové dráze. Vlivem slapových sil je deformována – důkazem je takzvaný Magellanův proud – oblak vodíku, který je projevem začínajícího galaktického kanibalismu. Je pozorován ve vodíkové čáře 21 cm a spojuje oba Magellanovy oblaky a dosahuje až ke Galaxii. Tento oblak byl zachycen gravitací Galaxie při jejich blízkém průchodu kolem ní asi před 500 miliony let.[2]

CefeidyEditovat

V letech 18931906 zkoumala americká astronomka Henrietta Swan Leavittová fotografické desky tohoto objektu a objevila na nich dva a půl tisíce proměnných hvězd. Šestnáct z nich pak později určila jako cefeidy, do té doby známé jen z Galaxie. Tento objev, společně s dalším výzkumem, vedl k tomu, že v roce 1912 odhalila vztah mezi periodou jejich světelných změn a průměrnou svítivostí. To umožňuje určit jejich absolutní hvězdnou velikost a pomocí modulu vzdálenosti pak přesně i jejich vzdálenost.

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 260. 
  2. Galaktický kanibalismus

Externí odkazyEditovat