Makó

sídlo v župě Csongrád-Csanád v Maďarsku
Možná hledáte: Ma-kung, v minulosti nazývaný Makó.

Makó (chorvatsky Makovo, rumunsky Macău, slovensky Makov, v jidiš מאַקאָוו‎) je město v jihovýchodním Maďarsku v župě Csongrád, nacházející se těsně u hranic Rumunska (3 km), u břehu řeky Maros. Nachází se asi 22 km východně od Szegedu a je správním městem stejnojmenného okresu. V roce 2018 zde žilo 22 514 obyvatel, což jej činí 49. největším maďarským městem. Nachází se zde průmyslová zóna.

Makó
Letecký pohled na Makó
Letecký pohled na Makó
Makó – znak
znak
Makó – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
ŽupaCsongrád
OkresMakó
Administrativní děleníHlavní městské části: Ardics, Bajcsy-Ráday, Buják, Dózsatelep, Gerizdes, Honvéd, Ingó, Ipari terület, Makó-Rákos, Táncsicstelep, Üdülőtelep, Újváros, Vertán
Další části: Bajcsy lakótelep, Bánom, Cédulaház, Cigánybécs, Honvéd-telep, Igásitanya, Kelemenhíd, Kenderföld, Kenyerváró, Középváros, Lesi, Ószeged út menti járandó, Ószentlőrinc, Orosz fertály, Ráday lakótelep, Református városrész, Sovány, Újhegy, Újszentlőrinc, Vágóhíd, Vertán telep, Zsidó-városrész
Makó
Makó
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha229,23 km²
Počet obyvatel22 514 (2018)
Hustota zalidnění98,2 obyv./km²
Správa
StatusMěsto
StarostkaFarkas Éva Erzsébet
Vznik895
Oficiální webmako.hu
PSČ6900
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Město bylo historicky sídlem župy Csanád (dnes neexistuje; byla sloučena s nedalekou do Csongrád-Csanád). Město bylo již ve středověku důležitým místem obchodu, díky své povaze dopravního uzlu: nacházelo se na křižovatce silnic do Segedína, Hódmezővásárhelů a Aradu (dnes v Rumunsku). V letech 15521686 bylo součástí Osmanské říše. Pri stahování Turků bylo ustupujícími krymskotatarskými vojáky, bojujícími v osmanských řadách, vypáleno.

Od 18. století žila ve městě početná židovská komunita. Židovská škola zde byla od roku 1851. Synagoga byla postavena roku 1895. V roce 1900 činili cca 5 % místního obyvatelstva. Židé žili v Makó až do druhé světové války, kdy byli odvezeni transporty do vyhlazovacích táborů (holocaust).

Rozvoj města co do počtu obyvatel umožnila železnice, která dosáhla Makó v roce 1883. Vybudovala ji sem soukromá společnost Aradi és Csanádi Egyesült Vasutak (Aradsko-csanádské dráhy). Díky tomu město získalo spojení s nedalekým Segedínem. Postupně se z Makó stalo 12. největší město Uher. V roce 1900 se stalo Makó mětem.

Město je v Maďarsku známé kromě své polohy při hranicích jako centrum zemědělsky velmi aktivního regionu. Pěstována je zde především cibule (nachází se zde i pomník, který jí byl věnován) a také česnek. Místní producenti obou druhů zeleniny vystavovali již na veletrzích v Budapešti a ve Vídni v závěru 19. století. V centru města se nachází Dům cibule postavený dle projektu architekta Imre Makovcze.

V rámci industrializace po druhé světové válce zde byl postaven závod na výrobu zemědělských strojů. Vzhledem k blízkosti ne příliš k Maďarsku přátelské Jugoslávie (vzdálena cca 20 km jihozápadně od města) nebylo rozhodnuto o větším rozvoji města.

Nedaleko od města se nachází ložiska zemního plynu, která byla předmětem rozsáhlejšího průzkumu na počátku 21. století.

DopravaEditovat

Severně od města vede dálnice M43, která vede ze Segedína k rumunské hranici (Nădlac).

Známí rodáciEditovat

Externí odkazyEditovat