Magnus III. Norský
Magnus III. Norský (norsky: Magnus Berrføtt, staroseversky: Magnús berfœttr; 1073 – 24. srpna 1103) byl norský král v letech 1093 až 1103 a v letech 1099 až 1103 král ostrova Man a severních ostrovů.[1]
| Magnus III. Norský | |
|---|---|
| norský král, král Ostrovů | |
 Titulní strana Ságy Magnuse Bosého, Heimskringla. | |
| Doba vlády | 1093–1103 |
| Narození | 1073 Norsko |
| Úmrtí | 24. srpna 1103 (ve věku 29–30 let) Ulster, Irsko |
| Předchůdce | Olaf III. Norský |
| Nástupce | Øystein Magnusson Sigurd I. Norský Olaf Magnusson |
| Manželka | Markéta Fredkulla |
| Otec | Olaf III. Norský |
| Matka | Thora |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Magnus byl nemanželským synem Olafa III. Jeho přízvisko berfœtt neboli bosý vycházela podle Snorri Sturlusona z jeho záliby v gaelském stylu oblékání, při kterém se dolní část nohou nechávala odhalená. Saxo Grammaticus naopak píše, že přezdívku získal, protože byl nucen před útokem utéct bosý.[2]
Vláda editovat
Po smrti Olafa III. v roce 1093 byl Magnus prohlášen králem ve Vikenu, v Trondheimu, zatímco jeho bratranec Haakon Magnusson byl králem prohlášen v Trondheimu. Brzy se Magnus dostal s Haakonem do konfliktu a válka se zdála nevyhnutelná. Haakon však náhle zemřel v roce 1094 při cesttě přes horu Dovrefjell. Magnus se tak stal jediným vládcem Norska. Uvěznil Haakonova pěstouna Toreho på Steiga a poté ho nechal oběsit.[3]
Magnus chtěl obnovit norský vliv v okolí Irského moře. V roce 1098 odplul s flotilou 60 lodí a pěti tisíci muži nejdříve na Orkneje, kde obnovil moc norského krále, a poté do Walesu, kde porazil Normany. Kromě Orknejí Magnus dobyl i Hebridy a ostrov Man. Edgar Skotský podepsal s Magnusem smlouvu, která obsahovala vymezení východní hranice Skotska a uznávala Magnusův nárok na Hebridy a Kintyre, což bylo potvrzení již existujícího stavu. Do Norska se Magnus vrátil na začátku roku 1099.
V roce 1100 Magnus III začal boj se švédským králem Inge I. kvůli svým nárokům na oblast západně od jezera Vänern a vyplenil větší část Götalandu. Tato válka však nepřinesla trvalé výsledky. Na mírovém setkání v roce 1101 (tzv. setkání tří králů) v norské Kungahälle se sešli tři skandinávští králové: Inge I. Švédský, Erik I. Dánský a Magnus III. Norský. Magnus souhlasil s tím, že se ožení s Ingeho dcerou Markétou.
V roce 1103 Magnus uzavřel alianci s velekrálem Irska Muirchertachem Ua Briainen, jehož dcera Blathmin O'Brien se vdala za Magnusova syna Sigurda. V roce 1103 se chystal vrátit do Norska, ale 24. srpna byl v Ulsteru zabit v bitvě. Byl posledním norským králem, který zemřel v bitvě za hranicemi své země. Norové, které tomuto přepadení unikli, odpluli zpět do své země.[4]
Magnus III. neměl potomky se svou manželkou Markétou, ale v době jeho smrti přesto měl tři syny: Øysteina Magnussona , Sigurda Magnussona a Olafa Magnussona. Každý z nich měl jinou matku. Tito tři synové se stali Magnusovými následníky jako vládci Norska.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnus III of Norway na anglické Wikipedii.
- ↑ Magnus 3 Olavsson Berrføtt – utdypning (Store norske leksikon)
- ↑ Magnus Berrføtt (Magnus Berrføtt's coinage)
- ↑ Magnus Berrføtts saga (Snorre Sturluson: Heimskringla). lind.no [online]. [cit. 2012-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-22.
- ↑ Magnus Barefoot's saga (Heimskringla or The Chronicle of the Kings of Norway. omacl.org [online]. [cit. 2012-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-06-21.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Magnus III. Norský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Olaf III. Norský |
|
Norský král 1093–1103 s Haakonem Magnussonem (1093–1094) |
|
Nástupce: Øystein Magnusson Sigurd I. Norský Olaf Magnusson |
