Magnetická susceptibilita
Magnetická susceptibilita je fyzikální veličina, která popisuje chování materiálu ve vnějším magnetickém poli.
Jednotky a značení
editovat- Doporučená značka:[1] , někdy se používá také κ nebo K
- Jednotka v SI:[1] 1 (je to bezrozměrná veličina)
Definice
editovatMagnetická susceptibilita je definována vztahem platným pro lineární magnetikum:[1]
- , kde M je magnetizace a H intenzita magnetického pole
a je obecně tenzorem druhého řádu. U většiny běžných materiálů je vektor magnetizace stejného směru jako vektor intenzity magnetického pole a magnetická susceptibilita je pak veličinou skalární.
V obecném magnetiku je třeba uvažovat i nelineární efekty a disperzi; magnetizace proto závisí nejen na intenzitě magnetického pole, ale i na předchozí historii okolního elektromagnetického pole, a zobecněná magnetická susceptibilita je pak obecně operátorem, daným vztahem:
- , kde E značí intenzitu elektrického pole, r a t polohový vektor resp. čas.
Výpočet
editovatSkalární susceptibilita lineárního magnetika: , kde magnetizace M i intenzita magnetického pole H se dosazují ve stejných jednotkách (v SI se udávají v ampérech na metr).
Pomocí susceptibility lze v lineárním magnetiku vyjádřit magnetickou indukci B jako:
- , kde je permeabilita vakua a relativní permeabilita daného materiálu.
Rozdělení látek podle magnetické susceptibility
editovatPodle hodnoty magnetické susceptibility lze rozdělit materiály na:
- diamagnetické, pro ně
- paramagnetické, pokud
- feromagnetické, jestliže .