Wikipedie

M109 (houfnice)

americká 155mm samohybná houfnice
(přesměrováno z M109 Paladin)

M109 je americká samohybná kanónová houfnice vzniklá k náhradě vozidel M44.

M109
M109A6 Paladin
M109A6 Paladin
Typ vozidlasamohybná houfnice
Země původuSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Historie
VýrobceUnited Defense/BAE Systems
Návrh1956
Období výroby1962–dosud
Vyrobeno kusůmin. 4000
Ve službě1962–dosud
Základní charakteristika
Posádka4 (řidič, nabíječ, střelec, velitel)(M109A6)[1]
Délka6,807 m (podvozek)
9,677 m (vč. hlavně)[1]
Šířka3,922 m[1]
Výška3,24 m[1]
Hmotnost28 849 kg (bojová)[1]
Pancéřování a výzbroj
Pancéřováníaluminiové
Hlavní zbraň155mm/L39 kanónová houfnice M284[1]
Sekundární zbraněkulomet M2HB ráže 12,7 mm[1]
Pohon a pohyb
Motorpřeplňovaný vznětový osmiválcový vidlicový motor Detroit Diesel Model 8V-71T LHR[1]
Síla motoru440 hp (328,10 kW)[1]
Odpruženítorzní tyče
Max. rychlost64,4 km/h na komunikaci[1]
Poměr výkon/hmotnost15,25 hp/tunu[1]
Dojezd344 km[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Objednávka vývoje byla zadána v roce 1952, první prototyp byl dokončen roku 1959[2] a první sériové jednotky opustily montážní haly v roce 1962.[3] Po zavedení četných vylepšení se M109 stala nejrozšířenější samohybnou houfnicí na světě. Vozidla tohoto typu se zúčastnila vietnamského konfliktu, arabsko-izraelských válek, irácko-íránské války a války v Zálivu.

Spojené státy prodaly vozidla tohoto typu do téměř 30 zemí.[3]

M109 může po přípravě silou překonávat vodní překážky a vystřelovat různé typy střel, včetně taktické jaderné dělostřelecké munice[3] a laserově naváděných granátů M712 Copperhead.[2] Dělo má šroubový závěr a nemá nabíjecí automat - nabíjí se manuálně.[4]

V následujících letech byla modernizována lafetace děla, konstrukce věže i samotné dělo, proběhla také instalace automatického systému řízení palby a zesílení pancéřování.

Hlavní modernizací byla verze M109A6 Paladin z 90. let 20. století,[5] která používala nový věžový systém, digitální systém řízení palby, vylepšenou houfnici M284 a upravený pohonný systém.[4] Byla poháněna motorem 8V-71T o výkonu 450 hp.[4] Doba zahájení palby od okamžiku zastavení vozidla se snížila na 30 sekund a kadence palby se mírně zvýšila.[4] S nábojem typu M203/M203A1 dosáhla dostřelu až 30 km.[5] Od verze M109A6 byl také standardizován granát s prodlouženým dostřelem a GPS naváděním M982 Excalibur.[6]

Od roku 2013 se vyrábí verze M109A7, s novým podvozkem s komponenty unifikovanými s bojovým vozidlem pěchoty M2 Bradley a zesíleným pancéřováním.[4] Byl použit motor VTA903T o výkonu 600–675 k. Modernizováno bylo i vybavení věže. S houfnicí spolupracují muniční vozidla M992A3 založená na stejném podvozku.[4]

K roku 1979 bylo vyrobeno přes 4000 samohybných houfnic M109.[2]

Varianty editovat

  • M109A1 - šestičlenná posádka, dělo M126 ráže 155 mm
  • M109A2 / A3 - dělo M185
  • M109A3 GE A1 - německá licenční výroba M109A3
  • M109A4 - dělo M185
  • M109A5 - dělo M284
  • M109A6 Paladin - čtyřčlenná posádka
  • K55 / K55A1 - licenční jihorejská verze
  • M109L - varianta modifikovaná italskou firmou OTO Melara. Korba odpovídá verzi M109A3, výzbroj je tvořena dělem o délce hlavně L/39, které může užívat munici shodnou s taženou houfnicí FH-70 dosahující dostřelu 24 000 nebo, při použití střel s pomocným raketovým motorem, až 30 000 m.[7]
  • M109A7 - nejnovější verze

Služba editovat

Bojově byly nasazeny také za ruské invaze na Ukrajinu z února 2022 na straně ukrajinské armády. Houfnice byly darovány Ukrajině několika spřátelenými státy: Norsko darovalo 23 kusů verze M109A3GN, Lotyšsko 6 kusů verze M109A5Ö, Itálie 100+ kusů verze M109L, Velká Británie 20 kusů verze M109A4BE a Spojené státy americké 18 kusů verze M109A6.[8] Dle nezávislého webu Oryx ztratila Ukrajina k březnu 2024 dle volně dostupné fotodokumentace nejméně 41 M109 všech verzí a dalších 16 bylo poškozeno.[9]

Uživatelé editovat

 
Přehled uživatelů: modře současní, červeně bývalí
 
Houfnice M109 US Army ve Vietnamu
 
Egyptská M109
 
M109A3
 
M109A3GN pozemního vojska Ukrajiny
 
M109 Izraelských obranných sil
 
Testy M109A7
M109
M109A
M109A2/A3
M109A2/A5
M109A4
M109A5
K55/K55A1
M109L
M109A6 Paladin
M109A7

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků M109 SPH na polské Wikipedii, M109 (obuseiro autopropulsado) na portugalské Wikipedii a M109 na slovinské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l Jane's 2011, s. 864.
  2. ↑ a b c Jane's 2011, s. 865.
  3. ↑ a b c Hogg 2000, s. 279.
  4. ↑ a b c d e f Ratka 2018.
  5. ↑ a b Jane's 2011, s. 863.
  6. ↑ Jane's 2011, s. 866.
  7. ↑ Oto Melara 155 mm M109L self-propelled howitzer (Italy), Self-propelled guns and howitzers (tracked). Jane's Armour and Artillery [online]. Jane's Information Group, 2008-12-11 [cit. 2022-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-12-12. (anglicky) 
  8. ↑ Jakub Janovsky; naalsio26; Aloha; Dan; Kemal. Answering The Call: Heavy Weaponry Supplied To Ukraine [online]. Oryx [cit. 2023-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ MITZER, Stijn; JANOVSKY, Jakub. Attack On Europe: Documenting Ukrainian Equipment Losses During The 2022 Russian Invasion Of Ukraine [online]. Oryx [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Norway to provide Ukraine with M109A3GN 155mm tracked self-propelled howitzers. Defense News [online]. armyrecognition.com, 2022-05-01 [cit. 2022-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ NATO weapons boost for Ukraine. Sky News [online]. 2022-06-16 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Armour Focus – New Latvian M109 SPH [online]. 2018-04-04 [cit. 2022-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Eng.LSM.lv. Latvia donates helicopters and howitzers to Ukraine Share. LSM.lv [online]. Lotyšské veřejnoprávní zpravodajství, 2022-08-15 [cit. 2022-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Cannoni e mezzi hi tech, ecco le armi date dall’Italia per l’offensiva ucraina. la Repubblica. 2022-10-30. Dostupné online [cit. 2022-11-02]. (italsky) 
  15. ↑ DEYOUNG, Karen; HORTON, Alex. U.S. pledges $3 billion in arms to help Ukraine ‘retake territory’. The Washington Post. 2023-01-06. Dostupné online [cit. 2023-01-07]. (anglicky) 

Literatura editovat

  • BAE Systems, US Combat Systems M109A6 155 mm Paladin self-propelled howitzer; BAE Systems, US Combat Systems M109 Series of 155 mm self-propelled howitzers. In: FOSS, Christopher C. Jane's Armour and Artillery 2011-2012. 32. vyd. Coulsdon, Surrey: Jane's Information Group Limited ISBN 978-0-7106-2960-9. S. 863–870. (anglicky)
  • HOGG, Ian, 2000. Dělostřelectvo dvacátého století. Překlad Petr Tůma. 1. vyd. Praha 3 - Královské Vinohrady: Svojtka & Co.. 320 s. ISBN 80-7237-350-1. Kapitola M109. 
  • RATKA, Damian, 2018. M109A7 - nowe wcielenie Paladyna. Nowa Technika Wojskowa. Varšava: Magnum-X, červen 2018, čís. 6/2018, s. 42–44. (polsky) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=M109_(houfnice)&oldid=23766924“