Wikipedie

Městská muzea v Žitavě

sdružení muzeí v Žitavě

Městská muzea v Žitavě (německy Städtische Museen Zittau) jsou sdružení několika muzejních institucí, které fungují pod záštitou města Žitavy. Hlavním střediskem sdružení je Kulturně-historické muzeum, které se nachází v komplexu budov bývalého františkánského kláštera. Kromě toho do městských muzeí patří ještě Muzeum v kostele sv. Kříže a Přírodovědecké muzeum „Dr. Curta Heinkeho“. Tato instituce byla založena v roce 1854, a je tedy nejstarším městským muzeem v Sasku. Nejvýznamnějšími exponáty jsou Velké žitavské postní plátno, vystavené v kostele sv. Kříže, a Malé žitavské postní plátno vystavené v Kulturně-historickém muzeu.

Městská muzea v Žitavě
Barokní sál v Heffterbau
Barokní sál v Heffterbau
Údaje o muzeu
StátNěmeckoNěmecko Německo
MěstoŽitava
AdresaKlosterstraße 3, 02763 Zittau
ZakladatelChristian Adolph Pescheck
VlastníkŽitava
Založeno1854
Zaměřeníkulturně-historická expozice, mineralogie, geologie
Původní účel budovyfrantiškánský klášter, kostel, obytný dům
Další budovyMuzeum v kostele sv. Kříže, Hauptsches Haus, Exnersches Haus („Heinke-Museum“)
Vyhledávané exponátyVelké žitavské postní plátno, Malé žitavské postní plátno, sbírka epitafů, kabinet kuriozit
ŘeditelDr. phil. Peter Knüvener
Webové stránky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:

Historie editovat

 
Velké žitavské postní plátno (1472)
 
Malé žitavské postní plátno (1573)

Městským muzeím v Žitavě předchází dlouhá tradice sběratelství, jejíž počátky sahají již do 16. století. Prvním získaným exponátem byly v roce 1564 sluneční hodiny (gnómón), který tehdy žitavské knihovně věnoval vídeňský profesor a rodák z Lubáně Paul Fabricius. V průběhu více než 200 let vznikla sbírka knih, kuriozit a artefaktů, které byly od roku 1709 vystaveny v reprezentativním kabinetu kuriozit v sále přístavby bývalého františkánského kláštera, tzv. Heffterbau. Tato sbírka je základem pozdějšího fondu Městských muzeí.[1]

Se vznikem historiografie jako samostatné vědy byly dějiny zkoumány stále systematičtěji. Žitavským průkopníkem v této oblasti je pastor Christian Adolph Pescheck (1787–1859), jenž sám nejprve soukromě sbíral starožitnosti, které pak veřejně vystavil na radnici v „Muzeu starožitností“. Otevření proběhlo v roce 1854. Ke sloučení sbírky kuriozit v Heffterbau a tohoto muzea došlo roku 1860, rok po Pescheckově smrti. Od této doby byl městský knihovník současně vedoucím muzejních fondů. Zároveň přibývalo exponátů, které věnovali měšťané, spolky a magistrát města, takže prostory brzy přestaly dostačovat. Když v roce 1900 navštívil město a muzeum historik umění Cornelius Gurlitt, pokoušel se neuspokojivý stav zlepšit. Na jeho doporučení vznikl projekt renomované drážďanské architektonické kanceláře Lossow & Kühne na rychlou adaptaci areálu františkánského kláštera na nové muzeum. Projekt však narazil na vlastnická práva, neboť v areálu bydlely od 16. století církevně zaopatřené potřebné ženy a evangelická církevní obec se nechtěla vzdát ani pozemku s bývalým hřbitovem. Uprostřed těchto vlastnických sporů vypukla první světová válka a zhatila všechny naděje a plány.[1]

V hospodářsky obtížných 20. letech to byly především dva spolky, které podporovaly stavební úpravy prostor muzea: v roce 1889 založený spolek Gesellschaft für die Geschichte Zittaus a roku 1910 Bernhardem Bruhnsem iniciovaný Zittauer Museumsverein. Jakmile se v roce 1924 oba spolky sloučily jakožto Zittauer Geschichts- und Museumsverein, započaly práce na přestavbě bývalého klášterního prostoru. Tyto práce bržděné a přerušované stálým nedostatkem financí byly dokončeny teprve roku 1937, čímž byl téměř po 40 letech celý projekt završen. Během této stavební fáze spravoval historik Reinhard Müller jako kustod současně knihovnu i muzeum a dařilo se mu přitom překonávat problémy s pomocí kreativní improvizace. Müller v muzeu pracoval od roku 1921 až do svého propuštění v roce 1933. Ve 20. letech byly položeny základy k pozdějšímu rozkvětu muzea, které tehdy díky architektonickým změnám získalo atraktivní a funkční prostory. Od roku 1934 byl vedoucím muzea ambiciózní teatrolog a historik umění Herbert Hoffmann, který se zde pokusil vytvořit „Galerii jiholužického umění“. Výrazem tohoto příklonu k „umění domoviny“, tzv. Heimatkunst, byla roku 1935 výstava „Hornolužické umění v 19. století“. Vedle významných lokálních sběratelů oslovil Hoffmann i galerie v Mnichově, Drážďanech a Mannheimu. Prezentována byla díla Caspara Davida Friedricha, Carla Gustava Cara, Franze Gareise, Heinricha Theodora Wehleho, Adolfa Thomase, Christopha Natheho a dalších umělců spojených se Saskem a Lužicí. V dormitoriu tehdy vznikla stálá výstava věnovaná kultuře a náboženství, na níž byly vystaveny i četné epitafy. Hoffmann se snažil dobře vycházet s vládnoucími nacionálními socialisty, o čemž svědčí propagandistická výstava „Vůle a dílo“ v roce 1939, která oslavovala připojení Sudet k Německé říši. Za Hoffmanna byly získány nové sbírkové fondy, např. Moschkauova sbírka z Oybinu, později rovněž vzácné malby francouzského původu. K tomu posloužily jeho kontakty na obchodníka Karla Haberstocka, jenž byl v době nacismu velmi vlivnou postavou německého obchodu s uměním. Druhá světová válka přinesla sbírkám muzea jen nepatrné škody s výjimkou těžkého poškození Velkého postního plátna.[1]

V poválečném období dění kolem žitavského muzea spíše utichlo. V roce 1951 byly knihovna a muzeum odděleny, což znamenalo rozdělení starobylých sbírek. Rostoucí zanedbávání vedlo ke značným ztrátám na sbírkových předmětech. Také budova muzea přestávala postupně dostačovat svému účelu, což je zřejmé ze stavebně-policejního uzavření Heffterbau v roce 1977. Ke konci období NDR byly bohužel zcizeny významné části fondů jako výsledek státní centralistické muzejní politiky. Např. velké části sbírky hudebních nástrojů se dnes nacházejí v Muzeu Viadrina ve Frankfurtu nad Odrou. Rozsáhlé barokní grafické konvoluty, mezi nimi 80 Piranesiho rytin, musely být odevzdány Winckelmannovu muzeu ve Stendalu.[1]

V období po roce 1990 prošlo pod vedením ředitele Dr. Volkera Dudecka muzeum restrukturalizací, zejména však bylo restaurováno Velké postní plátno, které je od roku 1999 trvale prezentováno v pro tento účel restaurovaném Kostele sv. Kříže. Tím se muzeum stalo mezinárodně známou atrakcí. Velké pozornosti se dočkala výstava „Svět, moc, duch: Habsburkové a Horní Lužice v letech 1526–1635“, kterou si přišlo prohlédnout 70 000 návštěvníků, následovalo trvalé vystavení Malého postního plátna a sanace dormitoria. V roce 2009 byl pod koncepčním vedením Mariuse Winzelera znovu otevřen kabinet kuriozit jako jedno z význačných a unikátních míst v Žitavě. Dalším pomyslným vrcholem bylo restaurování sbírky epitafů, jež je od roku 2013 prezentována v rekonstruovaném klášterním kostele. Ten je od roku 2017 integrován do muzejních prohlídek. Podstatný krok v péči o sbírky znamenalo zřízení centrálního depotu a postupné rušení někdejších dílčích depotů od roku 2016. Novým ředitelem muzeí se téhož roku stal historik umění, klasický archeolog a historik středověku Peter Knüvener.[2] V roce 2022 muzeum oslavilo 550 let Velkého žitavského postního plátna tradiční poutí.[3][4] Centrálním úkolem zůstává obnova Přírodovědeckého muzea „Dr. Curta Heinkeho“.[1] Město rovněž zvažuje přesun částí sbírek do historické budovy Stavební školy na náměstí Karl-Liebknecht-Ring, která prošla celkovou rekonstrukcí.[5][6]

Budovy editovat

 
Epitaf žitavského městského soudce Johanna Christiana Meyera (1653–1709)
 
Epitaf Petera Moritze von Prittwitz a Gaffron (1666–1685)
 
Klášterní nádvoří s kryptami
 
Model Žitavy před rokem 1757

Kulturně-historické muzeum ve Františkánském klášteře editovat

Bývalý františkánský klášter v Klosterstraße 3 je stavební celek sestávající z těchto památek: západní křídlo (Heffterbau), v jehož přízemí se nacházela modlitebna českých exulantů, východní křídlo s muzejní expozicí, klášterní nádvoří s četnými kryptami s bohatou sochařskou výzdobou, kovaná fontána u východního křídla a klášterní kostel sv. Petra a Pavla s vystavenými epitafy. V klášterní expozici si lze prohlédnout model města před zničením dvou třetin budov při ostřelování císařskými vojsky v roce 1757, dále malířská a sochařská díla, sakrální plastiky, liturgické předměty, mince, uměleckořemeslné exponáty, zbrojnici, nábytek, žitavskou fajáns a řadu dokladů každodenního života na jihu Horní Lužice. Zlatým hřebem této trvalé expozice jsou proslulé epitafy v klášterním kostele, kabinet kuriozit v sále západní přístavby a klášterní dvůr s kryptami a sepulkrálními sochami, z nichž je nejznámější žitavský Hermés z hrobky kupce Christiana Bessera.[7]

Muzeum v kostele sv. Kříže editovat

V kostele sv. Kříže ve Frauenstraße 23 je v největší muzejní vitríně na světě, zapsané v Guinnessově knize rekordů, vystaveno Velké postní plátno z roku 1472, které je prezentováno ve své původní funkci překrytí oltáře. 8,2 m vysoké a 6,8 m široké plátno vypráví v 90 obrazech biblický příběh od stvoření světa až po Poslední soud. Spolu s tapisérií z Bayeux patří mezi nejpůsobivější textilní umělecká díla západní tradice. Z 18 dosud existujících postních pláten tohoto typu je jediné, které se v Německu dochovalo. Více než 600 let starý pohřební kostel nabízí unikátní svědectví o měšťanské sepulkrální kultuře se vzácným raně barokním zařízením, četnými pohřebišti a epitafy a přilehlým hřbitovem.[8]

Hauptsches Haus editovat

V této honosné barokní budově s mansardovou střechou, trojúhelníkovým štítem a krásným portálem na náměstí Klosterplatz 1 sídlí správa Městských muzeí v Žitavě a muzejní knihovna zaměřená na regionální a městské dějiny, dějiny umění a muzeologii.

Exnersches Haus („Heinke-Museum“) editovat

Prostá klasicistní budova v Kirchstraße 13 je sídlem Přírodovědeckého muzea „Dr. Curta Heinkeho“. Původní mineralogická a geologická expozice, která byla vybudována v roce 1976, je od roku 2001 trvale uzavřena. Městská muzea však plánují celkovou obnovu budovy a modernizaci zastarávající expozice.

Sbírky editovat

Městská muzea v Žitavě mají bohatý fond sbírek s dalekosáhlou tradicí. V průběhu staletí se tyto sbírky neustále rozšiřovaly. Nejcennějšími sbírkovými předměty jsou dvě postní plátna, velké z roku 1472 a malé z roku 1573, obě unikátní mistrovská díla textilního umění evropského významu. Dalším těžištěm sbírek jsou fondy výtvarného a užitého umění od 14. století do současnosti. Významné soubory exponátů jsou v numismatické sbírce a sbírce militarií. Vedle Budyšína muzeum disponuje nejvýznamnějšími fondy folklóru a lidového umění Horní Lužice. Důležité inventární skupiny tvoří archeologie a geologie. Samostatná speciální sbírka je věnována ikonografii kříže a zahrnuje grafiku, obrazy a uměleckořemeslné předměty (Sbírka Wolfganga Sternlinga). Cenná je také sbírka Přírodovědeckého muzea „Dr. Curta Heinkeho“ se zaměřením na regionální geologii a mineralogii.[9]

  •  
    Expozice sakrálního umění v sakristii
  •  
    Oltářní obraz Modlitba Ježíšova na hoře Olivetské, Eleazar Zeißig, zvaný Schenau (1737–1806)
  •  
    Svatý Václav, pískovec, 1300–1330, socha z fasády někdejšího kostela sv. Jana Křitele
  •  
    Užité umění v dormitoriu
  •  
    Brakteáty z žitavské královské mincovny (nález: Cvikov u České Lípy), 1255/1300
  •  
    Liparská harfa v expozici hudebních nástrojů
  •  
    Šenkovní džbán žitavského zednického a kamenického cechu (1562)
  •  
    Amor a Psýché, Adolf Thomas (1834–1887), olej na plátně (kolem 1873)

Publikace editovat

  • Das grosse Zittauer Fastentuch : hy schaffte hym̄el und erde got. Příprava vydání Volker Dudeck. 1. vyd. Bad Muskau: Oettel, 1997. 119 s. ISBN 978-3-9804900-6-1. (německy) 
  • Welt - Macht - Geist: das Haus Habsburg und die Oberlausitz 1526 bis 1635. Příprava vydání Joachim Bahlcke ; Volker Dudeck. Görlitz ; Zittau: Oettel, 2002. 456 s. ISBN 978-3-932693-61-8. (německy) 
  • Weises Geschenk : Gelehrsamkeit, Unterhaltung und Repräsentation im barocken Zittau : 300 Jahre Bibliotheksaal und Wunderkammer in Zittau. Příprava vydání Marius Winzeler. Görlitz: Gunter Oettel, 2009. 144 s. ISBN 978-3-938583-50-0. (německy) 
  • Für Krone, Salz und Kelch : Wege von Prag nach Zittau = Ve jménu koruny, soli a kalicha : cesty z Prahy do Žitavy. Příprava vydání Marius Winzeler ; Uwe Kahl. Görlitz: Verlag Gunter Oettel, 2011. 152 s. ISBN 978-3-938583-69-2.  (německy) (česky)
  • Adolf Böhlich - Meister des Aquarells : dem Maler, Zeichner und Grafiker zum 80. Geburtstag : [Ausstellung im Kulturhistorischen Museum Franziskanerkloster (4.5 - 16.6.2013)]. Příprava vydání Marius Winzeler. Zittau: Städtische Museen, 2013. 64 s. ISBN 978-3-929744-77-4. (německy) 
  • Baden ohne Grenzen : [im Rahmen der gleichnamigen Ausstellung der Städtischen Museen Zittau und der Olastní galerie (Regionalgalerie) in Liberec] = Koupání bez hranic. Příprava vydání Petra Šternová ; Marius Winzeler. Görlitz: Oettel, 2013. 48 s. ISBN 978-3-944560-02-1.  (německy) (česky)
  • Lebensräume, Lebensgeschichten : historische Persönlichkeiten im Kleinen Dreieck: Zittau-Hrádek-Bogatynia = Životní prostory, životní příběhy. Zittau: Städtische Museen, 2013. 63 s.  (německy) (česky)
  • Pioniere des Automobils an der Neiße : [phänomenal!] = Pionýři automobilismu podél Nisy. Příprava vydání Marius Winzeler. Görlitz: Oettel, 2013. 280 s. ISBN 978-3-938583-96-8.  (německy) (česky)
  • 450 Jahre Sammeln in Zittau - 90 Jahre Zittauer Geschichts- und Museumsverein. Görlitz: Oettel, 2014. 72 s. ISBN 978-3-944560-11-3. (německy) 
  • Der Zittauer Kunstmaler Hans Lillig : (1894–1977) ; [Begleitheft zur Ausstellung „Ein Zittauer Kunstpapst?“ Der Maler Hans Lillig und Seine Zeitgenossen in den Städtischen Museen Zittau vom 8.2.2014 bis 27.4.2014]. Příprava vydání Steffen Gärtner. Görlitz: Oettel, 2014. 72 s. (Zittauer Geschichtsblätter ; H. 49). ISBN 978-3-944560-04-5. (německy) 
  • Philipp Leubner : Spätbarock an der Lausitzer Neiße : 1733–1803. Příprava vydání Zuzana Štěpanovičová, Marius Winzeler. 1. vyd. Görlitz ; Zittau: Verlag Gunter Oettel, [2015]. 335 s. ISBN 978-3-944560-24-3. (německy) 
  • Zittauer Zimelien : der große Prager Bücherschatz : Katalog zur Ausstellung in den Städtischen Museen Zittau, Kulturhistorisches Museum Franziskanerkloster vom 9. Oktober 2015 bis 10. Januar 2016. Příprava vydání Marius Winzeler. Luzern: Quaternio Verlag, [2015]. 63 s. (Buchmalerei des 15. Jahrhunderts in Mitteleuropa ; Bd. 14). ISBN 978-3-905924-42-8. (německy) 
  • Jan Hus: Wege der Wahrheit: das Erbe des böhmischen Reformators in der Oberlausitz und in Nordböhmen = cesty pravdy: dědictví českého reformátora v Horní Lužici a v severních Čechách. Příprava vydání Marius Winzeler. Görlitz: Gunter Oettel, 2015. 272 s. ISBN 978-3-944560-25-0.  (německy) (česky)
  • Priber Sommer Zittau 2016. Příprava vydání Peter Knüvener. Görlitz: Verlag Gunter Oettel, 2017. 92 s. ISBN 978-3-944560-38-0. (německy) 
  • Epitaphien, Netzwerke, Reformation : Zittau und die Oberlausitz im konfessionellen Zeitalter : mit einem Bestandskatalog der Zittauer Epitaphien. Příprava vydání Peter Knüvener. [Görlitz]: Verlag Gunter Oettel, 2018. 612 s. ISBN 978-3-944560-43-4. (německy) 
  • FRÖHLICH-SCHAUSEIL, Anke. Der Oybin und die Malerei der Romantik in der Oberlausitz. Příprava vydání Peter Knüvener. Petersberg: Michael Imhof Verlag, [2019]. 280 s. ISBN 978-3-7319-0907-1. (německy) 
  • Natur im Porträt : Rudolf Schramm-Zittau und die Tiermalerei. Příprava vydání Katrin Bielmeier. Petersberg: Michael Imhof Verlag, [2020]. 96 s. ISBN 978-3-7319-0427-4. (německy) 
  • PIETSCHMANN, Thorsten. Denkmäler im Dreiländereck. [Zittau]: Städtische Museen Zittau, [2020]. 44 s. (německy) 
  • JANSEN, Claudia. Ursache & Wirkung : Grafik in der DDR aus der Sammlung Nowoisky. Görlitz: Verlag Gunter Oettel, [2021]. 91 s. ISBN 978-3-944560-81-6. (německy) 
  • Städtische Museen Zittau. Příprava vydání Peter Knüvener, Katja Margarethe Mieth. 1. vyd. Wettin-Löbejün: Verlag Janos Stekovics, [2021]. 424 s. (Sächsische Museen ; Bd. 23). ISBN 978-3-89923-425-1. (německy) 
  • 550 Jahre grosses Zittauer Fastentuch : und seine einzigartigen „Geschwister“ zu Gast in den Kirchen der Stadt Zittau und Umgebung. Zittau: Städtische Museen Zittau, Verein Zittauer Fastentücher e.V., 2022. 55 s. (německy) 

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e STEMPEL, Cornelius; KNÜVENER, Peter. Einführung: Die Sammlungs- und Museumsgeschichte. In: KNÜVENER, Peter; MIETH, Katja Margarethe. Städtische Museen Zittau. 1. vyd. Wettin-Löbejün: Verlag Janos Stekovics, [2021]. ISBN 978-3-89923-425-1. S. 10–15. (německy)
  2. ↑ Peter Knüvener [online]. Lukas Verlag für Kunst- und Geistesgeschichte, rev. 2022 [cit. 2022-08-27]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Zittau feiert Jubiläum mit Fastentuch-Fahrt. Sächsische Zeitung [online]. DDV Mediengruppe GmbH & Co. KG, 2022-02-24 [cit. 2022-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-27. ISSN 0232-2021. (německy) 
  4. ↑ JOHNE, Andreas; KNÜVENER, Peter. 550 Jahre Großes Zittauer Fastentuch [online]. Oberlausitz TV, 2022-04-08 [cit. 2022-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-08-27. (německy) 
  5. ↑ MIELKE, Thomas. Zieht das Museum in Baugewerkeschule?. Sächsische Zeitung [online]. DDV Mediengruppe GmbH & Co. KG, 2021-04-06 [cit. 2022-08-27]. Dostupné online. ISSN 0232-2021. (německy) 
  6. ↑ LANGE, Jan. Zittauer Museum zieht später in Baugewerkeschule. Sächsische Zeitung [online]. DDV Mediengruppe GmbH & Co. KG, 2021-12-29 [cit. 2022-08-27]. Dostupné online. ISSN 0232-2021. (německy) 
  7. ↑ Zittaus Götterbote Hermes steht im Dresdner Schloss [online]. MDR Sachsen, 2022-04-27 [cit. 2022-09-02]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ Museum Kirche zum Heiligen Kreuz: Großes Zittauer Fastentuch in architektonischer Kostbarkeit [online]. Städtische Museen Zittau, rev. 2022 [cit. 2022-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-08-27. (německy) 
  9. ↑ Sammlungen [online]. Städtische Museen Zittau, rev. 2022 [cit. 2022-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-08-27. (německy) 

Literatura editovat

  • Die archäologische Sammlung der Städtischen Museen Zittau = Archeologická sbírka městských muzeí Žitava. Teil 1., Ur- und Frühgeschichte. Příprava vydání Gunter Oettel. Görlitz: Oettel, 2011. 116 s.  (německy) (česky)
  • Die Zittauer Bibel : Bilder und Texte zum großen Fastentuch von 1472. Příprava vydání Friedhelm Mennekes. Stuttgart: Verl. Kath. Bibelwerk, 1998. 176 s. ISBN 978-3-460-33142-6. (německy) 
  • DUDECK, Volker. Oltářní plátna, forma pašijové pobožnosti v německy hovořících zemích. In: Mandava : vlastivědné čtení z Varnsdorfu a Šluknovského výběžku. Ročenka kruhu přátel muzea Varnsdorf. Varnsdorf: Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2007. S. 159–166.
  • DUDECK, Volker. Strategien, Realitäten und Utopien eines europäischen Herrscherhauses in einem deutschen Markgraftentum. Ein Ausstellungsprojekt der Städtischen Museen Zittau für das Jahr 2002. In: WIATER, Przemysław. 350 rocznica pokoju Westfalskiego na terenach Euroregionu Nysa. Jelenia Góra: Jaremen, 1999. ISBN 83-911-081-6-3. S. 87–91. (německy)
  • KNÜVENER, Peter. „... bürtig auf der alten Prager Stadt Bürger und Mahler alhir in Zittau“ : Kunsthistorische Beobachtungen zum Zittauer Epitaphienschatz. In: SCHIECK, Sarah. Zittau und die Oberlausitz im konfessionellen Zeitalter : mit einem Bestandskatalog der Zittauer Epitaphen. Görlitz: Verlag Gunter Oettel, [2018]. ISBN 978-3-944560-43-4. S. 299–318. (německy)
  • KRIESCHE-KARUTH, Marianne. Die Zittauer Fastentücher. In: Villingen im Wandel der Zeit : Jahresheft. Villingen : Geschichts- und Heimatverein Villingen: Geschichts- und Heimatverein Villingen, 2009. Dostupné online. S. 103–106. (německy)
  • Mitteilungen des Zittauer Geschichts- und Museumsvereins. Zittau: Zittauer Geschichts- und Museumsverein, 1927-. ISSN 1439-2704. (německy) 
  • PRESCHER, Hans; WALTHER, Harald. Museum für Geologie der Südostoberlausitz : eine Einführung in die Ausstellung. Zittau : Städtische Museen: Zittau : Städtische Museen, 1977. 67 s. (německy) 
  • STEMPEL, Cornelius; KNÜVENER, Peter. Einführung: Die Sammlungs- und Museumsgeschichte. In: KNÜVENER, Peter; MIETH, Katja Margarethe. Städtische Museen Zittau. 1. vyd. Wettin-Löbejün: Verlag Janos Stekovics, [2021]. ISBN 978-3-89923-425-1. S. 10–15. (německy)
  • VIETZE, Arwed; DUDECK, Volker; FISCHER, Klaus. Zittau : Städtische Museen. Leipzig: PinkVoss, [ca. 1996]. 24 s. (německy) 
  • WINZELER, Marius. Die Zittauer Fastentücher und Epitaphien als Spiegel des Reformationsprozesses. Oberlausitzer Kunstwerke als Kommunikationsmedien im konfessionellen Zeitalter. In: Reformation als Kommunikationsprozess. Böhmische Kronländer und Sachsen. Wien: Böhlau Verlag, 2021. ISBN 978-3-412-51953-7. S. 313–332. (německy)
  • YAGODKA, Valentyna. Velké a malé žitavské postní plátno v kontextu obdobných památek Německa a Rakouska. České Budějovice, 2013 [cit. 2022-08-26]. 92 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Michal Šroněk. Dostupné online.
  • ZINSMEYER, Sabine. [Rezension von: Epitaphien, Netzwerke, Reformation]. Neues Archiv für sächsische Geschichte. 2020, roč. 91, s. 433–435. Dostupné online. ISSN 0944-8195. (německy) 
  • Zittauer Fastentuch : biblische Betrachtungen. Příprava vydání Friedhelm Mennekes ; Edeltrud Meistermann. Stuttgart: Verl. Kath. Bibelwerk, 1998. 151 s. ISBN 978-3-460-33143-3. (německy) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Městská_muzea_v_Žitavě&oldid=23577291“