Měď (minerál)

Měď, chemický vzorec Cu, je krychlový minerál, relativně nejhojnější ryzí kov vyskytující se v přírodě, zřejmě první prakticky využívaný na přechodu z mladší doby kamenné do doby bronzové (eneolit, též chalkolit, doba měděná). Jméno obecně slovanské, pův. snad podle starověké Médie (dnes v Turecku), odkud se kov dovážel do východní Evropy přes iónské osady na Černém moři,[1] nebo také z perského slova "med," kterým Peršané tento kov označovali.[2]

Měď
Přírodní forma mědi na podkladu.

Přírodní forma mědi na podkladu.

Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec Cu
Identifikace
Barva červená
Vzhled krystalu nepravidelné agregáty, nugety
Soustava krychlová
Tvrdost 2,5-3
Lesk kovový
Štěpnost není patrná
Vryp červený
Hustota 8,94-8,95 g ⋅ cm−3
Rozpustnost HNO3
Ostatní kujný, dobře vede el. proud

PůvodEditovat

V přírodě vzniká redukcí z roztoků např. v gosanu i v hlubších částech ložisek; sráží se na železných předmětech ve starých dolech. Největší množství ryzí mědi vzniká primárně z hydrotermálních roztoků. Ve formě jemných vtroušenin se vyskytuje v mnohých, zvláště bazických, vyvřelých horninách např. v serpentinizovaných peridotitech, dunitech a serpentinitech (možná zde vzniká rozpadem sulfidů s obsahem mědi). Vyskytuje se v dutinách melafyrů.

MorfologieEditovat

Tvoří krystaly nejčastěji tvaru osmistěnu, krychle a dvanáctistěnu. Pravidelně vyvinuté krystaly jsou vzácné, obvykle jednosměrně vyvinuté, velikosti do 15 cm. Agregáty keříčkovité, drátkovité, pletené až pérovité, také kusová a vtroušená, ve formě plíšků, desek, písku, zrn a valounků. Vzácně pseudomorfuje kalcit, aragonit a kuprit.

VlastnostiEditovat

  • Fyzikální vlastnosti: tvrdost 2,5-3, hustota 8,94-8,95 g/cm³, je kujná, štěpnost není patrná, lom hákovitý, lasturnatý. Velmi dobře vede elektrický proud a teplo. Před dmuchavkou se taví.
  • Optické vlastnosti: Barva: světle červená, rychle matní na měděně červenou až hnědočervenou, někdy na povrchu pestře nabíhá a také bývá naběhlá do hněda. Na povrchu často vyvinuty druhotné minerály zelené barvy (vzniklé korozí). Lesk kovový, průhlednost: neprůhledný, vryp červený.
 
Pohled na povrchový důl mědi. Chuquicamata, Chile.

ParagenezeEditovat

ZískáváníEditovat

Měděné rudy se těží zpravidla ve velkých povrchových dolech, které silně zasahují do tváře krajiny. Kovová měď se z rud (vesměs sulfidických) obohacených flotací získává hutními postupy (pražení aj. - viz měď - výroba).

VyužitíEditovat

 
Vývoj ceny mědi na komoditních burzách [3]

Díky své kujnosti a odolnosti proti korozi se používá jako střešní krytina, na okapy a svody dešťové vody, trubky pro rozvod vody ústředního vytápění. Dobré tepelné vodivosti se využívá při výrobě chladičů (v počítačích, průmyslových zařízeních), kotlů, kuchyňského nádobí. Elektrická vodivost mědi je využita v rozvodech elektřiny v bytech, v elektrotechnice na výrobu elektromotorů, integrovaných obvodů aj. Velký význam mají slitiny mědi s jinými kovy – bronz (měď + cín), mosaz (měď + zinek), alpaka (měď + nikl + zinek).

Měď je komoditní surovinou stejně jako např. kukuřice, zlato nebo ropa, se kterou se obchoduje na komoditních burzách.

NalezištěEditovat

  • Na Slovensku zejména z Bankova u Košic (keříčkovité agregáty 20 cm velké), poměrně hojná z Nandráže, na starých haldách ze Smolníku, v minulosti hojná ze Španí Doliny (Banská Bystřice).
  • V Evropě Odenwald a Siegenland (Německo), Vareš (Bosna), Moldova (Rumunsko), Langban (Švédsko).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Academia, 1971. 868 s. S. 357. 
  2. https://copperalliance.cz/o-medi/fakta-o-medi/
  3. Komodity - Měď - Vývoj ceny mědi na komoditních burzách
  4. KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech VI. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1963. 440 s. S. 269. 
  5. KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech IV. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1961. 386 s. S. 138. 
  6. KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech VI. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1963. 440 s. S. 139. 
  7. KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech V. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962. 492 s. S. 419. 
  8. a b SVOBODA, Josef a kol. Encyklopedický slovník geologických věd, 1. svazek. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 920 s. S. 829–830. 
  9. BERNARD, Jan H.; ROST, Rudolf a kol. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 704 s. ISBN 80-200-0360-6. S. 354. 

LiteraturaEditovat

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 99–102
  • DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat