Měď (minerál)
Měď, chemický vzorec Cu, je krychlový minerál, relativně nejhojnější ryzí kov vyskytující se v přírodě, zřejmě první prakticky využívaný na přechodu z mladší doby kamenné do doby bronzové (eneolit, též chalkolit, doba měděná). Jméno obecně slovanské, pův. snad podle starověké Médie (dnes v Turecku), odkud se kov dovážel do východní Evropy přes iónské osady na Černém moři,[1] nebo také z perského slova "med," kterým Peršané tento kov označovali.[2]
| Měď | |
|---|---|
 Přírodní forma mědi na podkladu. | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | Cu |
| Identifikace | |
| Barva | červená |
| Vzhled krystalu | nepravidelné agregáty, nugety |
| Soustava | krychlová |
| Tvrdost | 2,5-3 |
| Lesk | kovový |
| Štěpnost | není patrná |
| Vryp | červený |
| Hustota | 8,94-8,95 g ⋅ cm−3 |
| Rozpustnost | HNO3 |
| Ostatní | kujný, dobře vede el. proud |
Původ editovat
V přírodě vzniká redukcí z roztoků např. v gosanu i v hlubších částech ložisek; sráží se na železných předmětech ve starých dolech. Největší množství ryzí mědi vzniká primárně z hydrotermálních roztoků. Ve formě jemných vtroušenin se vyskytuje v mnohých, zvláště bazických, vyvřelých horninách např. v serpentinizovaných peridotitech, dunitech a serpentinitech (možná zde vzniká rozpadem sulfidů s obsahem mědi). Vyskytuje se v dutinách melafyrů.
Morfologie editovat
Tvoří krystaly nejčastěji tvaru osmistěnu, krychle a dvanáctistěnu. Pravidelně vyvinuté krystaly jsou vzácné, obvykle jednosměrně vyvinuté, velikosti do 15 cm. Agregáty keříčkovité, drátkovité, pletené až pérovité, také kusová a vtroušená, ve formě plíšků, desek, písku, zrn a valounků. Vzácně pseudomorfuje kalcit, aragonit a kuprit.
Vlastnosti editovat
- Fyzikální vlastnosti: tvrdost 2,5-3, hustota 8,94-8,95 g/cm³, je kujná, štěpnost není patrná, lom hákovitý, lasturnatý. Velmi dobře vede elektrický proud a teplo. Před dmuchavkou se taví.
- Optické vlastnosti: Barva: světle červená, rychle matní na měděně červenou až hnědočervenou, někdy na povrchu pestře nabíhá a také bývá naběhlá do hněda. Na povrchu často vyvinuty druhotné minerály zelené barvy (vzniklé korozí). Lesk kovový, průhlednost: neprůhledný, vryp červený.
- Chemické vlastnosti: Složení: teoreticky Cu 100 %, příměsi Ag, As, Bi, Fe. Rozpouští se v kyselině dusičné za vzniku modrého roztoku dusičnanu měďnatého. Plamen barví zeleně, v přítomnosti chlóru blankytně modře.
Parageneze editovat
Získávání editovat
Měděné rudy se těží zpravidla ve velkých povrchových dolech, které silně zasahují do tváře krajiny. Kovová měď se z rud (vesměs sulfidických) obohacených flotací získává hutními postupy (pražení aj. - viz měď - výroba).
Využití editovat
Díky své kujnosti a odolnosti proti korozi se používá jako střešní krytina, na okapy a svody dešťové vody, trubky pro rozvod vody ústředního vytápění. Dobré tepelné vodivosti se využívá při výrobě chladičů (v počítačích, průmyslových zařízeních), kotlů, kuchyňského nádobí. Elektrická vodivost mědi je využita v rozvodech elektřiny v bytech, v elektrotechnice na výrobu elektromotorů, integrovaných obvodů aj. Velký význam mají slitiny mědi s jinými kovy – bronz (měď + cín), mosaz (měď + zinek), alpaka (měď + nikl + zinek).
Měď je komoditní surovinou stejně jako např. kukuřice, zlato nebo ropa, se kterou se obchoduje na komoditních burzách.
Naleziště editovat
- V Čechách z melafyrů - Studenec[4], vrch Babka, Lomnice nad Popelkou[5] a Stav (u Staré Paky); rudních ložisek (Horní Slavkov[6], Tisová u Kraslic, Vrchoslav), Rokytnice nad Jizerou[7], Běloves u Náchoda; na Moravě Borovec (část Štěpánova nad Svratkou),[8] ve Slezsku pěkné ukázky ze Zlatých Hor (Modrá štola;[9] plechy a kusy o velikosti i 10 cm).
- Na Slovensku zejména z Bankova u Košic (keříčkovité agregáty 20 cm velké), poměrně hojná z Nandráže, na starých haldách ze Smolníku, v minulosti hojná ze Španí Doliny (Banská Bystřice).
- V Evropě Odenwald a Siegenland (Německo), Vareš (Bosna), Moldova (Rumunsko), Langban (Švédsko).
- Ve světě např. z Džezgazganu (Kazachstán), Mednorudjanska na Urale (Rusko), v exhalačních produktech vulkánu Tolbačik na Kamčatce, ložisko Burra-Burra (Jižní Austrálie), překrásné ukázky z melafyrů z poloostrova Keweenaw Point v Michiganu v USA, Coro-Coro (Bolívie).[8] Největší nalezený valoun ryzí mědi měl hmotnost přesahující 420 tun.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Academia, 1971. 868 s. S. 357.
- ↑ Archivovaná kopie. copperalliance.cz [online]. [cit. 2021-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-31.
- ↑ Komodity - Měď - Vývoj ceny mědi na komoditních burzách
- ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech VI. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1963. 440 s. S. 269.
- ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech IV. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1961. 386 s. S. 138.
- ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech VI. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1963. 440 s. S. 139.
- ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech V. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962. 492 s. S. 419.
- ↑ a b SVOBODA, Josef a kol. Encyklopedický slovník geologických věd, 1. svazek. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 920 s. S. 829–830.
- ↑ BERNARD, Jan H.; ROST, Rudolf a kol. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 704 s. ISBN 80-200-0360-6. S. 354.
Literatura editovat
- Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 99–102
- ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu měď na Wikimedia Commons - Měď na webu mindat.org (anglicky)
- Měď na webu Webmineral (anglicky)
- Měď v atlasu minerálů (německy)
- Mineral data publishing (PDF)
