Lukrécie Nekšovna z Landeka

česká šlechtična

Lukrecie Nekšovna z Landeka (* 1582/1584 † 23. března 1614) byla moravská šlechtična a manželka Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna.

Lukrécie Nekšovna z Landeka
Jiná jména z Víckova (1599 - 1608), z Valdštejna (od 1609)
Narození 1582/1585
Úmrtí 23. března 1614
Vsetín
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo pohřbení Štípa (1614-1623), Radim (1623 - asi 1632), Valdice (asi 1632-1785), Mnichovo Hradiště (od 1785)
Manžel(ka) Arkleb z Víckova (1599-1608), Albrecht z Valdštejna (od 1609)
Rodiče Zikmund Nekeš z Landeka, Mandalena Muchkovna z Bukova
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Lukrecie Valdštejnská z Landeka byla posledním výhonkem Nekšů z Landeka, rodu nevyjasněného, zřejmě měšťanského původu z Chebu, pošlechtěného roku 1494 Maxmiliánem I. Habsburským (1459-1519). K roku 1503 jsou Nekšové doloženi v Čechách a v prvé polovině 16. století se objevují na různých místech na Moravě. Roku 1548 získal Přemek z Víckova pro své vnuky a poručence Jana a Přemka Nekše z Landeka, syny své dcery Bohunky a Zikmunda Nekše z Landeka na Kuřimi, rozsáhlé východomoravské statky Vsetín a Lukov. Přemek zemřel bezdětný, Jan († 1568) zanechal při smrti nezletilé syny Zikmunda († 1591) a Václava († 1606), jimž za poručníky ustanovil svou choť Barboru rozenou Bítovskou ze Slavíkovic († 1576), strýce Jana Záviše Bítovského ze Slavíkovic, Přemka z Víckova na Bystřici pod Hostýnem a vizovického pána Zdeňka Kavku z Říčan (1545-1582). Ten spravoval sirotčí zboží zřejmě do roku 1578, ne ovšem ke spokojenosti bratří, neboť starší Zikmund, když se ujal dědictví, z něhož si ponechal Vsetín, jej pohnal k soudu. Zikmund Nekeš z Landeka vstoupil do služeb císaře Rudolfa II. Habsburského (1552-1612), jenž ho jmenoval do úřadu truksasa (stolníka). Dvorní hodnost se promítla i do svatebního daru, (nejspíše střibrného) poháru v hodnotě 40 zlatých, který Zikmund obdržel od císaře k sňatku uzavřenému zřejmě na jaře nebo v létě roku 1581 s Mandalenou Muchkovnou z Bukova, z českého rytířského rodu původem ze severozápadních Čech. Nevíme, zda byla potomkem větve spojené službou s Rožmberky nebo z linie usedlé na Tchořovicích u Blatné. Mandalena záhy umírá a Zikmundovi zůstává z krátkého manželství jediné dítě, dcera Lukrecie. V červenci roku 1585 vešel Zikmund Nekeš z Landeka v druhé manželství s Annou z Kunštátu, dcerou Viléma Kuny. Jak již roku 1934 dokázala pracovnice historického oddělení Moravského muzea v Brně a autorka odborné literatury Vlasta Fialová (1896-1972) na základě archivních pramenů a genealogie Nekšů z Landeka, je narození Lukrecie Nekšovny z Landeka poměrně přesně ohraničeno datem prvního a druhého sňatku jejího otce. Na svět nemohla přijít dříve než roku 1582 a ne později než na začátku roku 1585.

Zikmund Nekeš z Landeka zemřel roku 1591, aniž by splodil další potomky a Lukrecie se stává dědičkou Vsetína. Ujímá se jí strýc Václav Nekeš z Landeka, pán na Lukově, ženatý tehdy s Barborou Podstatskou z Prusinovic. Pravděpodobně pod vlivem této tety, která „zřekši se před roku 1598 luterských bludů”, konvertovala Lukrecie ke katolictví. Bohatá nevěsta neměla zřejmě nouzi o nápadníky, jmenovitě známe pouze dva, za něž se přimlouval císař Rudolf II., roku 1595 za Albrechta z Šlejnic a roku 1598 za Viléma Doubravského z Vřesovic na Podsedicích. Václav Nekeš z Landeka oba odmítl a zamluvil Lukrecii příbuznému Arklebovi z Víckova († 1608) na Prusinovicích a Bystřici po Hostýnem, přibližně o dvacet let staršímu dvojnásobnému vdovci evangelického vyznání. Ke svatbě došlo asi počátkem roku 1599. Moravská šlechtická obec se tehdy v otázkách víry chovala pragmaticky a nábožensky smíšená manželství nebyla ničím výjimečným. Nic na tom nezměnil ani polský rodák a katolík Bartoloměj Paprocký z Hlohol (1540/1543-1614), když ve zřejmé snaze přivést Arkleba z Víckova zpět do lůna katolické církve dedikoval manželům svůj spisek z roku 1607 Rozmlouvání kolátora s farářem velmi pěkné, každému křesťanskému člověku užitečné. Arkleb zemřel roku 1608 a byl pohřben do rodové hrobky pánů z Víckova v kostele sv. Kateřiny v Prusinovicích, tehdy evangelickém a zasvěceném Svaté Trojici. Osmileté manželství zůstalo stejně jako dva předchozí Arklebovy svazky bezdětné. Ještě před smrtí manžela se Lukrecie po strýci Václavovi Nekšovi z Landeka, který ze tří manželství neměl přeživší potomky, ujala lukovského panství. Václavova závěť stanovila, že neteř má dědictví uživat pouze za života, po její smrti mělo připadnout jejímu choti a pokud by jej přežila, což se stalo, Arklebovu bratrovi Vilémovi a pak vždy nejstaršímu žijícímu členu rodu z Víckova. Lukrecie, tehdy nejvýše šestadvacetiletá bezdětná vdova a nikoliv „geile Antiquität” (vilná starožitnost), jak tvrdívali starší kronikáři a historici, se opět stala velmi žádanou partií.

V květnu 1609 vstoupila v stav manželský s českým šlechticem Albrechtem Václavem Eusebiem z Valdštejna (1583-1634). Za sňatkem nestáli olomoučtí jezuité, dychtící zachovat jeden z největších moravských majetků v katolických rukou, jak tvrdívali starší Valdštejnovi životopisci, kladoucí jeho ženitbu do souvislosti s obrácením se ke katolickému vyznání. Prostředníkem se jeví Karel starší z Žerotína (1564-1636), vdovec po Albrechtově sestře Kateřině Anně († 1606), který si z osobních, politických a v neposlední řadě i ekonomických důvodů přál, aby jeho mladý a nadaný švagr a přítel zakotvil na Moravě. Manželství bylo pravděpodobně šťastné. Rok po svatbě odškodňuje Lukrecie Jana Adama z Víckova na Čejkovicích (1589-1627), pozdějšího vůdce valašského povstání, velmi nízkou sumou 8000 zlatých moravských za slib, že se vzdává veškerých nároků na dědictví po jejím strýci Václavovi Nekšovi z Landeka, jež mělo po její smrti připadnout rodu rytířů z Víckova a bere na spolek na veškerém zboží svého chotě, který se okamžitě zbavuje rodných Heřmanic. Ale ani velká hospodářská základna nedovedla Albrechta natrvalo upoutat. Lukrecie, stejně jako její předčasně umírající příbuzní chatrného zdraví, nebyla zřejmě schopná podílet se na kariérních cílech věčně cestujícího manžela. Na vánoce roku 1613 se její zdravotní stav zhoršil natolik, že se začala připravovat na smrt. Lukrecie Valdštejnská z Landeka zemřela bezdětná na Květnou neděli 23. března 1614 na vsetínském zámku a byla v cínové rakvi uložena ke svým předkům do starého gotického kostelíka ve Štípě na lukovském panství. Na smrtelném loži vyjevila přání založit v tomto poutním místě klášter. Povolat do odlehlé vesnice jezuity se nezdařilo, Albrecht z Valdštejna se proto rozhodl uctít Lukreciinu památku zřízením kartuziánského kláštera s novým kostelem zasvěceným Narození Panny Marie. Základní kámen ke stavbě byl položen za přítomnosti čtyř mnichů z Vallis Josaphat, kartouzy v Dolanech u Olomouce, již roku 1616, fundační listina „pro řeholi kartouzskou a žádnou jinou” byla vystavena 1. března 1617 v Brně, o rok později ji potvrdil olomoucký biskup František kardinál z Ditrichštejna. Stavovská rebelie a následné válečné události několikrát přerušily práce na klášteře prováděné italskými staviteli, mniši byli vystaveni pronásledování. Ještě předtím než se Albrecht z Valdštejna odpoutal od moravského majetku, přenesl fundaci z neklidné Moravy do Radimi v bezprostření blízkosti své nové rezidence v Jičíně. „Tělo Lukreciino... odvezl s sebou roku 1623 do Čech a dal pochovati v kostele v Radimi - jako by se ani od mrtvé nechtěl odloučit”. Když se Valdštejnovi roku 1627 z druhého manželství narodil vytoužený syn Albrecht Karel (1627-1628), vylepšil původní nadaci a vykázal kartuziánům nové místo ve Valdicích. Tam byli z Radimi přeneseni Lukrecie i Albrecht Karel z Valdštejna, zesnulý jen několik málo týdnů po narození. Dva roky po chebské vraždě přibyl do kartouzy i její zakladatel. Po zrušení valdického kartuziánského kláštera za josefínských reforem byly pozůstatky Lukrecie, Albrechta i Albrechta Karla roku 1785 převezeny do Mnichova Hradiště a uloženy v kapli sv. Anny u kapucínského řádového kostela Tří králů.

Historický význam Lukrecie Valdštejnské z Landeka spočívá především v tom, že její majetek poskytl Albrechtovi z Valdštejna odrazový můstek pro jeho mocenské sny, realizované později v jeho Frýdlantském vévodství.


OdkazyEditovat

ReferenceEditovat


LiteraturaEditovat

  • FIALOVÁ, Vlasta, Lukrecie Nekšovna z Landeku: první manželka Albrechta z Valdštejna, Český časopis historický / Praha : Historický klub, roč. 40, čís. 1, březen 1934, s. 125-136
  • HALADA, Jan, Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. 200 s. ISBN 80-901020-3-4. S. 104; Lexikon české šlechty, II. Praha: Akropolis, 1993. 192 s. ISBN 80-85770-04-0
  • KALISTA, Zdeněk, Valdštejn: Historie odcizení a snu. Praha: Vyšehrad, 2002. 296 s. ISBN 80-7021-604-2
  • LIŠKA, David, Ke sporu o dědictví po Václavu Nekšovi z Landeku, in: Vlastivědný věstník moravský / Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, roč. 49, č. 3, 1997, s. 280-286.
  • VLČEK, Emanuel, Zdravotní stav a smrt Albrechta z Valdštejna, in: Jak zemřeli. Praha: Academia, 1993, 280 s., ISBN 80-200-0400-9, s. 234-267