Lukostřelecký paradox

termín

Lukostřelecký paradox se dotýká především střelby z klasického luku. U klasického luku je tětiva napnuta proti podélné ose lučiště (A – označení na obrázku, příčný řez ) a směr vektoru síly (B) vyvíjené při výstřelu míří do středu lučiště. Šíp u klasického luku nemůže procházet osou lučiště, ale dotýká se lučiště z boku. V důsledku uvedených skutečností je podélná osa šípu (C) s vektorem síly vyvíjené při výstřelu různoběžná. Tyto různoběžky se protínají v místě kde je konec šípu založen na tětivě luku. Paradoxem je označována skutečnost, že šíp se po výstřelu nepohybuje ve směru zamíření své osy.

Směr šípu při založení šípu do luku a při natažení luku. A = řez lučištěm, B = směr síly vyvíjený lukem, C = směr osy šípu
Kmity šípu při výstřelu

Průběh výstřelu z lukuEditovat

Důležitou roli při výstřelu hraje pružnost těla šípu. Tětiva působí na šíp silou na konci šípu. Směr působení této síly není shodný s podélnou osou šípu. Protože šíp není dokonale tuhé těleso má svou pružnost. Kromě toho má šíp i svou setrvačnost. Efekt podporuje i skutečnost, že část hmotnosti šípu je soustředěna v hrotu šípu. Uvedené faktory vedou k tomu, že síla tětivy způsobí na počátku výstřelu prohnutí šípu. V důsledku pružnosti se prohnutí šípu vrací zpět a šíp začne kmitat. Tyto kmity se postupně utlumují. Kmity šípu složené s dopředným pohybem šípu způsobí hadovitý pohyb šípu. Tento pohyb umožní šípu to, že šíp je při svém letu schopen částečně obejít lučiště[1] a skutečný směr pohybu může být blíže směru síly výstřelu než je původní směr osy šípu. Na stabilizaci letu šípu působí i jeho opeření. Výsledný směr pohybu šípu je závislý na složení všech uvedených sil. Pro dosažení dobrých výsledků je nutné používat šípy s maximálně shodnými vlastnostmi, mezi které patří mimo jiné i pružnost dříku šípu. [2]

Riziko zlomení šípuEditovat

Důsledkem výše popsaného mechanismu vzniku kmitů při výstřelu je riziko, že se dřík šípu při výstřelu může zlomit. Při kombinaci příliš silného luku a málo tuhého šípu mohou vzniklé síly překonat mez pevnosti materiálu dříku šípu, který se při výstřelu zlomí. Zadní část zlomeného šípu je stále urychlována tětivou a může poranit, nebo i prostřelit ruku, ve které lukostřelec drží lučiště.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Holý luk - Část 5. Stavba a nastavení holého luku II. [online]. 2015. Dostupné online. 
  2. REES, Gareth. Fyzika středověké lukostřelby... [online]. 2006. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat

Související článkyEditovat