Otevřít hlavní menu

Ludvík II. Neapolský

neapolský král
(přesměrováno z Ludvík II. z Anjou)

Ludvík II. Neapolský (5. říjen 137729. duben 1417) byl v letech 1389–1399 králem Neapole a od roku 1384 do své smrti vévodou z Anjou z dynastie Valois-Anjou.

Ludvík II. Neapolský
15th-century unknown painters - Louis II of Anjou - WGA23561.jpg
Narození 5. října 1377
Toulouse
Úmrtí 29. dubna 1417 (ve věku 39 let)
Angers
Místo pohřbení Angers
Národnost Francouzi
Manžel(ka) Jolanda Aragonská
Děti Louis III of Naples
René I. z Anjou
Charles, Count of Maine
Marie z Anjou
Yolande of Anjou
Rodiče Ludvík I. a Marie ze Châtillonu
Příbuzní Charles of Anjou a Mary of Anjou (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ludvík II.

Obsah

ŽivotEditovat

Ludvík II. se narodil v Toulouse jako syn Ludvíka I. a Marie ze Châtillonu. V Angevin, které zahrnovalo Provence, měl soupeře, dědice Neapole, Karla.

Většina provensálských měst se po smrti Ludvíkova otce v roce 1384 vzbouřila. Jeho matka pak sestavila armádu, se kterou pochodovali od města k městu, aby získali podporu. Ludvík byl v roce 1387 uznán za hraběte z Provence.

V roce 1386, byl nezletilý syn Karla III. Neapolského Ladislav, po otcově smrti, vyloučen z následnictví Neapole. 1. listopadu 1389 byl Ludvík korunován králem Neapole avignonským vzdoropapežem Klementem VII. a následujícího roku se zmocnil Neapole. V roce 1399 byl svým protivníkem Ladislavem svržen.

V roce 1409, Ludvík osvobodil Řím od Ladislavovy okupace, v roce 1410, jako spojenec vzdoropapeže Jana XXIII., napadl Ladislava a porazil ho u Roccaseccy (1411). Nakonec Ludvík ztratil neapolskou podporu a musel odstoupit. Jeho nárok na Neapol přešel na jeho syna, Ludvíka III.

V roce 1400 se v Arles oženil s Jolandou Aragonskou.

Syn Ludvíka se zasnoubil s Kateřinou Burgundskou, dcerou Jana I. Burgundského. Nicméně poté, co Jan podnítil útok na francouzského dauphina, se Ludvík a jeho žena přidali k Armagnakům. Spojení s Kateřinou bylo zavrženo, což způsobilo nepřátelství burgundského vévody.

Ludvík se nezúčastnil bitvy u Azincourtu, protože měl zánět močového měchýře. Po bitvě uprchl z Paříže a připojil se ke své ženě a dětem v Angers.

Ludvík II. zemřel na zámku v Angers, v srdci Anjou, kde byl také pohřben.

PotomciEditovat

Ludvík s Jolandou měli pět dětí:

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis II of Naples na anglické Wikipedii.

Externí odkazyEditovat