Ludvík II. Neapolský

neapolský král
(přesměrováno z Ludvík II. z Anjou)

Ludvík II. Neapolský (5. říjen 137729. duben 1417) byl v letech 1389–1399 králem Neapole a od roku 1384 do své smrti vévodou z Anjou z dynastie Valois-Anjou.

Ludvík II. Neapolský
15th-century unknown painters - Louis II of Anjou - WGA23561.jpg
Narození5. října 1377 nebo 7. října 1377
Toulouse nebo Angers
Úmrtí29. dubna 1417 (ve věku 39 let)
Angers
Místo pohřbeníAngers
Povolánípanovník, titulární král Neapole a Vévoda z Anjou
ChoťJolanda Aragonská (od 1400)[1][2][3]
DětiLouis III of Naples[1]
René I. z Anjou[1][2]
Charles IV, Count of Maine[1]
Marie z Anjou[1][2]
Yolande of Anjou[1]
RodičeLudvík I.[1] a Marie ze Châtillonu[1]
RodValois-Anjouovci
PříbuzníCharles of Anjou a Mary of Anjou (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ludvík II.

ŽivotEditovat

Ludvík II. se narodil v Toulouse jako syn Ludvíka I. a Marie ze Châtillonu. V Angevin, které zahrnovalo Provence, měl soupeře, dědice Neapole, Karla.

Většina provensálských měst se po smrti Ludvíkova otce v roce 1384 vzbouřila. Jeho matka pak sestavila armádu, se kterou pochodovali od města k městu, aby získali podporu. Ludvík byl v roce 1387 uznán za hraběte z Provence.

V roce 1386, byl nezletilý syn Karla III. Neapolského Ladislav, po otcově smrti, vyloučen z následnictví Neapole. 1. listopadu 1389 byl Ludvík korunován králem Neapole avignonským vzdoropapežem Klementem VII. a následujícího roku se zmocnil Neapole. V roce 1399 byl svým protivníkem Ladislavem svržen.

V roce 1409, Ludvík osvobodil Řím od Ladislavovy okupace, v roce 1410, jako spojenec vzdoropapeže Jana XXIII., napadl Ladislava a porazil ho u Roccaseccy (1411). Nakonec Ludvík ztratil neapolskou podporu a musel odstoupit. Jeho nárok na Neapol přešel na jeho syna, Ludvíka III.

V roce 1400 se v Arles oženil s Jolandou Aragonskou.

Syn Ludvíka se zasnoubil s Kateřinou Burgundskou, dcerou Jana I. Burgundského. Nicméně poté, co Jan podnítil útok na francouzského dauphina, se Ludvík a jeho žena přidali k Armagnakům. Spojení s Kateřinou bylo zavrženo, což způsobilo nepřátelství burgundského vévody.

Ludvík se nezúčastnil bitvy u Azincourtu, protože měl zánět močového měchýře. Po bitvě uprchl z Paříže a připojil se ke své ženě a dětem v Angers.

Ludvík II. zemřel na zámku v Angers, v srdci Anjou, kde byl také pohřben.

PotomciEditovat

Ludvík s Jolandou měli pět dětí:

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Karel I. z Valois
 
 
Filip VI. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Markéta z Anjou
 
 
Jan II. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Robert II. Burgundský
 
 
Jana Burgundská
 
 
 
 
 
 
Anežka Francouzská
 
 
Ludvík z Anjou
 
 
 
 
 
 
Jindřich VII. Lucemburský
 
 
Jan Lucemburský
 
 
 
 
 
 
Markéta Brabantská
 
 
Jitka Lucemburská
 
 
 
 
 
 
Václav II. Český
 
 
Eliška Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
Guta Habsburská
 
Ludvík II. Neapolský
 
 
 
 
 
Hugo II., hrabě z Blois
 
 
Vít I. z Blois-Châtillonu
 
 
 
 
 
 
Beatrix z Dampierre
 
 
Karel z Blois
 
 
 
 
 
 
Karel I. z Valois
 
 
Markéta z Valois
 
 
 
 
 
 
Markéta z Anjou
 
 
Marie ze Châtillonu
 
 
 
 
 
 
Artur II. Bretaňský
 
 
Vít Bretaňský
 
 
 
 
 
 
Marie z Limoges
 
 
Johana z Penthièvre
 
 
 
 
 
 
Jindřich IV. z Avaugouru
 
 
Johana z Avaugouru
 
 
 
 
 
 
Jana z Harcourtu
 

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis II of Naples na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Charles Cawley: Medieval Lands. Prosopography of medieval European noble and royal families. Dostupné online.
  2. a b c Kindred Britain.
  3. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]

Externí odkazyEditovat