Ludvík II. Flanderský

francouzský šlechtic

Ludvík II. Flanderský (francouzsky Louis de Male, nizozemsky Lodewijk van Male, 25. listopadu 1330 hrad Male30. ledna 1384 Saint-Omer)[1] byl hrabě z Flander, Rethelu, Nevers, krátce vévoda brabantský a ke konci života také hrabě z Artois a Burgundska. Byl nucen po mnoho let bojovat proti nepokojům ve vlastních zemích.

Ludvík II. Flanderský
Louis II of Flanders-Lodewijk van Male (1330-1384).jpg
Narození29. listopadu 1330
Male
Úmrtí30. ledna 1384 (ve věku 53 let)
Lille
PotomciMarkéta III. Flanderská a Jeanne bâtarde of Flanders (de Dampierre)
OtecLudvík I. Flanderský
MatkaMarkéta Burgundská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Ludvíkův bronzový náhrobek v Lille (nákres Antoina de Succy)

Byl jediným synem flanderského hraběte Ludvíka I. a Markéty, dcery krále Filipa V. Část mládí strávil kvůli nepokojům ve Flandrech na francouzském dvoře.

...jistý muž z města Gentu, který se jmenoval Jakub van Artevelde, využiv těchto rozporů, dosáhl ve Flandrech takové moci a takového vlivu, že všechno se dělo po jeho... to kvůli němu nezbylo hraběti flanderskému, než aby i s chotí a synem Louisem opustil svou zemi a uchýlil se do Francie...
— Jean Froissart[2]

Otec zahynul v létě 1346 v bitvě u Kresčaku a anglický král doufal, že se mu podaří za novopečeného šestnáctiletého hraběte provdat svou dceru Isabelu a tím chtěl uzavřít anglicko-flanderské spojenectví. Ludvík ovšem nehodlal spojit svůj život s dcerou muže, který mu zabil otce a z dočasného vězení svých proanglicky naladěných pánů uprchl ke dvoru francouzského krále Filipa VI. Ten nelenil a urychleně jej oženil s Markétou, dcerou svého brabantského spojence. Svatba se konala 6. června či 1. července 1347 v Saint-Quentin.[1]

Roku 1355 zemřel nevěstin otec a Ludvík se zmocnil titulu brabantského vévody. Nebyl však schopen se prosadit proti švagrové Johaně a po dvou letech bojů roku 1357 uzavřeli oba soupeři mír. Ludvík získal jako odškodnění panství Mechelen a město Antverpy. Roku 1369 provdal svou dceru a dědičku za Filipa, bratra francouzského krále. O šest let později pomáhal zprostředkovat příměří mezi Anglií a Francií.[3]

Zpočátku, to je pravda, se hrabě flanderský Vlámů a Gentských moc nestrachoval, představoval si totiž, že nad nimi pomaloučku polehoučku získá vrch...
— Jean Froissart[4]

Sám hrabě měl mnohaleté potíže ve vlastních zemích. Filip z Artevelde, syn Jakuba, který vedl nepokoje i proti Ludvíkovu otci,[5]se postavil do čela probíhající vzpoury, která vzplanula ve Flandrech a rozšířila se po celém Nizozemí. Roku 1379 se hraběti za podpory zetě Filipa podařilo potlačit povstání v Gentu. V květnu 1382 vzbouřená města Ludvíka porazila v bitvě u Beverhoutsveldu a vyhnala ze země. Požádal opět o pomoc svého zetě Filipa a ten se společně se svým královským synovcem definivně vypořádal se vzbouřenci v bitvě u Roosebeke. Následovalo ohromné plenění dobytých měst a Francouzi se tak pomstili za své ponížení u Courtrai roku 1302. Do Dijonu byly odvezeny jako válečná kořist i místní hodiny s orlojem.[6]

Hrabě Ludvík zemřel na počátku roku 1384 a po okázalém pohřebním ceremoniálu byl uložen k věčnému odpočinku v kolegiátním kostele svatého Petra v Lille.[pozn. 1] Dědičkou se stala dcera Markéta.

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Vít z Dampierre
 
 
Robert III. Flanderský
 
 
 
 
 
 
Matylda z Béthuné
 
 
Ludvík I. z Nevers
 
 
 
 
 
 
Odo Burgundský
 
 
Jolanda Burgundská
 
 
 
 
 
 
Matylda II. z Nevers
 
 
Ludvík I. Flanderský
 
 
 
 
 
 
Manasses V. z Rethelu
 
 
Hugo IV. z Rethelu
 
 
 
 
 
 
Alžběta z Écry
 
 
Jana z Rethelu
 
 
 
 
 
 
Jindřich V. z Grandpré
 
 
Izabela z Grandpré
 
 
 
 
 
 
Izabela z Brienne
 
Ludvík II. Flanderský
 
 
 
 
 
Filip III. Francouzský
 
 
Filip IV. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Isabela Aragonská
 
 
Filip V. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Jindřich I. Navarrský
 
 
Johana I. Navarrská
 
 
 
 
 
 
Blanka z Artois
 
 
Markéta Burgundská
 
 
 
 
 
 
Hugo ze Châlonu
 
 
Ota IV. Burgundský
 
 
 
 
 
 
Adéla Meránská
 
 
Johana II. Burgundská
 
 
 
 
 
 
Robert II. z Artois
 
 
Mahaut z Artois
 
 
 
 
 
 
Amicie z Courtenay
 

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Po roce 1455 mu nechal pravnuk Filip Dobrý udělat bronzový náhrobek, jež roku 1602 nakreslil Antoine de Succa.

ReferenceEditovat

  1. a b www.mittelalter-genealogie.de
  2. FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha: Mladá fronta, 1977. 229 s. S. 13. 
  3. EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 280. 
  4. Kronika stoleté války, str.186
  5. Kronika stoleté války, str. 191
  6. Francouzští králové v období středověku , str. 288

LiteraturaEditovat

  • Le Glay Edward: Histoire des comtes de Flandre jusqu'à l'avènement de la Maison de Bourgogne, Comptoir des Imprimeurs-unis, Paris, MDCCCXLIII
  • Dumont Georges-Henri: Histoire de la Belgique, Histoire/Le Cri, Bruxelles 1977, ISBN 2-87106-182-3
  • Douxchamps Cécile et José: Nos dynastes médiévaux, Wepion-Namur 1996, José Douxchamps, éditeur; ISBN 2-9600078-1-6
  • Platelle Henri et Clauzel Denis: Histoire des provinces françaises du Nord, 2. Des principautés à l'empire de Charles Quint (900-1519), Westhoek-Editions Éditions des Beffrois, 1989; ISBN 2-87789-004-X
  • Schnerb Bertrand: L'Etat bourguignon, Editions Tempus, 1999.

Externí odkazyEditovat