Otevřít hlavní menu

Ludvík I. Portugalský (31. říjen 183819. říjen 1889, Lisabon; celým jménem Luís Filipe Maria Fernando Pedro de Alcântara António Miguel Rafael Gabriel Gonzaga Xavier Francisco de Assis João Augusto Júlio Valfando de Saxe-Coburgo-Gotha e Bragança), zvaný Dobrý nebo Populární byl v letech 18611889 králem Portugalska. Pocházel z dynastie Braganza-Sasko-Koburské.

Ludvík I.
král Portugalska a Algarve
Doba vlády 11. listopad 186119. říjen 1889
Narození 31. říjen 1838
Cascais, Portugalsko
Úmrtí 19. říjen 1889 (50 let)
Praça do Comércio, Portugalsko
Předchůdce Petr V.
Nástupce Karel I.
Královna Marie Pia Savojská
Potomci Karel I.
Alfonso
Dynastie Braganza-Sasko-Koburg-Gotha
Otec Ferdinand II.
Matka Marie II.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Původ a mládíEditovat

Ludvík se narodil jako druhý syn z jedenácti dětí portugalské královny Marie II. a jejího manžela Ferdinanda II. Podobně jako ostatním dětem královského páru se mu dostalo vynikajícího vzdělání, byl nadaným básníkem a chtěl se věnovat vědě. Neměl žádné politické ambice, což se však změnilo, když jeho starší bratr, portugalský král Petr V. roku 1861 zemřel.

KrálEditovat

Petr V. v roce 1861 podnikl cestu po Portugalsku, zasaženém epidemií horečnaté nemoci; král a dva jeho mladší bratři, infant Jan a infant Ferdinand, během cesty onemocněli. Nejdříve – 6. listopadu – zemřel Ferdinand, o pět dní později, 11. listopadu, ho následoval sám král ve a šest týdnů po něm, 27. prosince, podlehl nemoci i třetí bratr Jan.

Protože se Pedro V. po smrti své předčasně zesnulé manželky Stefanie znovu neoženil a neměl potomků, na trůn po něm nastoupil jeho následník, mladší bratr Ludvík.

Ludvíkovo panování je charakterizováno sérií změn vlád, tvořených buď liberály nebo konzervativci. Portugalsko v té době ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi, především s Británií, zaostávalo po stránce stability, ekonomiky, edukace, technického vývoje aj. Co se týče zahraničních záležitostí, roku 1875 v důsledku belgických aktivit pozbylo Portugalsko území dnešní Angoly a Mosambikem.

Ludvík byl ovšem především člověk oddaný vědě. Jeho největším zájmem byla oceánografie. Velkou část svého majetku věnoval na financování výzkumných lodí určených k poznávání bohatství živočišných druhů světových oceánů. Byl iniciátorem vzniku jednoho z prvních světových akvárií v Lisabonu, jež bylo otevřeno i veřejnosti (byla v něm umístěna i desetimetrová krakatice). Byl jediným portugalským králem, který velel válečné lodi. Jeho vášeň pro lodě a moře vyústila v založení Muzea námořnictví v Lisabonu. Svou vášeň pro vědy a nové poznatky přenesl i na své dva syny.

Manželství, potomciEditovat

6. října roku 1862 se oženil s italskou princeznou Marií Piou Savojskou (1847–1911), dcerou italského krále Viktora Emanuela II. a jeho manželky Adelheid Rakouské. Z manželství se narodili dva synové:

Tituly a vyznamenáníEditovat

TitulyEditovat

  • 18381861: Jeho královský výsost Luís, vévoda z Porto
  • 18611889: Jeho nejvěrnější Veličenstvo Ludvík, král Portugalska a Algarve

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Bádenské velkovévodství  Bádenské velkovévodství[1]   rytíř Domácího řádu věrnosti 1885
  Řád zähringenského lva
  speciální třída Řádu Bertholda I.
  Bavorské království   rytíř Řádu svatého Huberta[2] 1867
Belgie  Belgie   velkokříž Řádu Leopoldova 1854
Brazílie  Brazílie   velkokříž Řádu Jižního kříže
  velkokříž Řádu růže
Dánsko  Dánsko   rytíř Řádu slona
Ernestinská vévodství   velkokříž Domácího řádu dynastie sasko-ernestinské
Francie  Francie   Médaille militaire
  velkokříž Řádu čestné legie
  Hannoverské království   rytíř Řádu svatého Jiří 1861
  Havajské království   velkokříž Řádu Kamehameha I. 1881, 19. srpna
  Hessenské velkovévodství   rytíř Řádu Ludvíkova
  Sardinské království   rytíř Řádu zvěstování[3] 1855, 15. července
  rytíř velkokříže Řádu svatého Mauricia a svatého Lazara 1855
Libérie  Libérie   velkokomtur Dobročinného řádu afrického osvobození
  Meklenbursko   rytíř Domácího řádu vendické koruny
Monako  Monako   velkokříž Řádu svatého Karla
Nizozemsko  Nizozemsko   velkokříž Řádu nizozemského lva
Pruské království  Pruské království   rytíř Řádu černé orlice
Rakouské císařství  Rakouské císařství   velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána[4] 1854
Rumunsko  Rumunsko   velkokříž Řádu rumunské koruny
  velkokříž Řádu rumunské hvězdy
Ruské impérium  Ruské impérium   rytíř Řádu svatého Ondřeje
  rytíř Řádu svatého Alexandra Něvského
  rytíř I. třídy Řádu svaté Anny
  rytíř Řádu bílého orla
Řecké království  Řecké království   velkokříž Řádu Spasitele
Saské království  Saské království   rytíř Řádu routové koruny[5] 1854
  Sasko-výmarsko-eisenašské vévodství   velkokříž Řádu bílého sokola[6] 1854, 1. srpna
  Siam   rytíř Řádu devíti drahokamů
Spojené království  Spojené království   rytíř Podvazkového řádu[7] 1865, 17. června
Srbské království  Srbské království   velkokříž Řádu Takova
Španělsko  Španělsko   1002. rytíř Řádu zlatého rouna[8] 1861
  velkokříž Vojenského záslužného kříže
  velkokříž Námořního záslužného kříže
  velkokříž Vojenského řádu svatého Ferdinanda
  Švédsko-norská unie   rytíř Řádu Serafínů[9] 1861, 27. listopadu
  velkokříž Řádu svatého Olafa[10] 1872, 28. prosince
Tunisko  Tunisko   velkostuha Řádu slávy
  Württemberské království   velkokříž Řádu württemberské koruny[11] 1865

Vývod z předkůEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luís I of Portugal na anglické Wikipedii.

  1. Staatshandbuch für das Großherzogtum Baden (1888), "Großherzogliche Orden"
  2. Hof- und Staatshandbuch des Königreichs Bayern: 1877. Landesamt. 1877. S. 8. Dostupné online
  3. CIBRARIO, Luigi. Notizia storica del nobilissimo ordine supremo della santissima Annunziata. Sunto degli statuti, catalogo dei cavalieri. [s.l.]: Eredi Botta 152 s. Dostupné online. (italsky) Google-Books-ID: Q2aP6enNFoYC. 
  4. A Szent István Rend tagjai. web.archive.org [online]. 2010-12-22 [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. 
  5. Staatshandbuch für den Freistaat Sachsen (1867) (in German), "Königliche Ritter-Orden", S. 4
  6. Staatshandbuch für das Großherzogtum Sachsen / Sachsen-Weimar-Eisenach (1859), "Großherzogliche Hausorden" S. 13 Dostupné online
  7. Shaw, Wm. A. (1906) The Knights of England, I, Londýn, S. 62 Dostupné online
  8. Knights_of_the_Golden_Fleece. www.antiquesatoz.com [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. 
  9. Sveriges statskalender 1881 Dostupné online
  10. Norges statskalender (in Norwegian), 1886, S. 234, Dostupné online
  11. Hof- und Staats-Handbuch des Königreich Württemberg (1866), "Königliche Orden" S. 31

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat