Otevřít hlavní menu

Lovcovy zápisky (Записки охотника) je soubor 25 povídek ruského spisovatele I. S. Turgeněva. Popisují život a přírodu na ruském venkově očima lovce. Autor byl vášnivý lovec, na venkovské sídlo své matky ve vesnici Spasskoje (asi 35 km SV od města Orel) byl roku 1852 policejně vypovězen a i po své emigraci v roce 1854 tam pravidelně dojížděl.

Lovcovy zápisky
Записки охотника. Титульный лист первого издания. 1852.jpg
Autor Ivan Sergejevič Turgeněv
Původní název Записки охотника
Jazyk ruština
Žánry sbírka povídek
Datum vydání 1847
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První vydání v ruštiněEditovat

Povídky původně vycházely v časopise Sovremennik v letech 1847-1852, knižně poprvé vyšly roku 1856 (tři povídky však autor doplnil až v letech 1870-1874) a svému autorovi přinesly velký úspěch. Jejich líčení ruského venkova a venkovanů významně přispěly ke zrušení nevolnictví. Patří mezi nejznámější díla klasické ruské literatury a stále vycházejí v mnoha jazycích.

Překlady do češtinyEditovat

Do češtiny byly poprvé přeloženy Františkem Machem a vydány nakladatelstvím Ignáce Leopolda Kobera roku 1874.[1]

Podruhé je přeložil Jaroslav Hrubý a vyšly v Ottově "Ruské knihovně" roku 1891.[2]

V roce 1912 vyšel v nakladatelství Topič výbor pěti povídek z Lovcových zápisků v překladu Josefa Folprechta.[3]

V roce 1921 vydal J. Otto první kompletní překlad od Pavla Papáčka.[4]

V roce 1928 vyšel další výbor z Lovcových zápisků v překladu Hugo Sáňky v nakladatelství Dědictví Havlíčkovo v Brně[5]

V následujícím roce dílo přeložil a vydal Stanislav Minařík v Praze.[6]

V roce 1941 vyšel další výbor v překladu Petra Denka.[7]

V roce 1950 byl vydán překlad Josefa Pelíška (nakladatelství Práce)[8]

V roce 1962 následoval překlad Anny Novákové (nakladatelství Svět sovětů)[9]

Rozhlasové zpracováníEditovat

V roce 1978 byla kniha zpracována v Československém rozhlasu jako dvanáctidílná dramatizovaná četba na pokračování. Byl použit překlad Josefa Pelíška, pořad připravila a režii měla Olga Valentová. Hráli: Miroslav Moravec, Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Jiří Pick, Růžena Merunková, Jiří Novotný, Vladimír Hlavatý, Jaromír Spal, Milan Neděla, Apolena Veldová, Miriam Kantorková, Jan Kotva, Vladimír Leraus, Viktor Preiss, Daniela Kolářová a další.[10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Databáze NK ČR, Lovcovy zápisky 1874
  2. J. Hrubý, Doslov v Turgeněv: Lovcovy zápisky. Praha: J. Otto 1891, str. 388.
  3. NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  4. NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  5. NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  6. TURGENEV, Ivan Sergejevič. Lovcovy zápisky. Překlad Stanislav Minařík. Praha: Stanislav Minařík, 1929. 420 s. Dostupné online. 
  7. NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  8. NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  9. NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  10. TUREK, Petr. Ivan Sergejevič Turgeněv: Lovcovy zápisky. Český rozhlas - Vltava. 2018-11-09. Dostupné online [cit. 2018-11-09]. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • I. S. Turgeněv, Lovcovy zápisky. Praha: Odeon 1989

Externí odkazyEditovat