Louise Bourgeois

francouzská sochařka

Louise Bourgeois (25. prosince 1911 v Paříži31. května 2010 v New Yorku) byla francouzská sochařka, která se mimo jiné začala velmi brzy věnovat instalacím. Od roku 1938 žila a pracovala v New Yorku.

Louise Bourgeois
Louise Bourgeois (1996)
Louise Bourgeois (1996)
Rodné jménoLouise Joséphine Bourgeois
Narození25. prosince 1911
Paříž
Úmrtí31. května 2010 (ve věku 98 let)
Beth Israel Medical Center
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníCutchogue Cemetery
Alma materFénelonovo lyceum (1921–1927)
Pařížská univerzita (1932–1935)
Národní vysoká škola krásných umění (1936–1938)
Académie de la Grande Chaumière (1937–1938)
Julianova akademie (1938)
École du Louvre
Newyorská liga studentů umění
Atelier 17
Povolánísochařka, výtvarnice, malířka, ilustrátorka, designérka šperků, fotografka, kreslířka, instalační umělkyně, rytkyně, performerka, grafička, navrhovatelka a tiskařka
ZaměstnavatelBrooklyn College
OceněníCena Ženského uměleckého výboru za celoživotní přínos (1980)
Národní medaile za umění (1997)
Praemium Imperiale (1999)
Wolfova cena za umění (2003)
Čestný odznak Za vědu a umění (2005)
… více na Wikidatech
ChoťRobert Goldwater (1938–1973)[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dětství a vzděláníEditovat

Vyrostla v Choisy-le-Roi u Paříže, kde její rodina provozovala galerii historických textilií. Vlastnili zde též tkalcovskou dílnu, která se specializovala na restaurování starých látek a tapiserií. Její otec podváděl svou ženu ve vlastním domě s Louisinou anglickou chůvou. Tyto vzpomínky později ovlivnily její uměleckou tvorbu. Již jako dítě vyráběla v rodinné dílně kresby doplňující chybějící části tapiserií. V roce 1930 začala na Sorbonně studovat matematiku. Po matčině smrti v roce 1932 se začala věnovat studiu dějin umění a sochařství. Studovala v Paříži na několika uměleckých školách, v letech 19361938 na École des Beaux-Arts. [2] V roce 1938 odešla společně se svým manželem historikem umění Robertem Goldwaterem do New Yorku.[3]

TvorbaEditovat

 
Louise Bourgeois: Maman

V průběhu své umělecké tvorby pracovala s různými materiály a technikami. Rané dílo tvoří především kresby ovlivněné surrealismem, jako je například Femmes–Maisons (Ženy–domy) z let 1945–47. Koncem 40. let se začala věnovat i sochařství, tvořila sochy ze dřeva a bronzu. Na počátku 60. let začala používat latex, sádru a textilie, její díla vyjadřovala víceznačnost abstraktních částí těla (Portrét, 1963, Pohled, 1963 nebo La Fillette–Holčička, 1968). [4]

Stala se průkopnicí v několika oblastech: Je první umělkyní, která se zabývala instalací, v které uspořádala své sochy jako související části kontextu. Její experimenty se zvířecí radostí ji znovu dovedly k novým možnostem zpracování a kombinacím materiálů. Kupříkladu jí posoužily v polovině devadesátých let ke vzniku několika látkových figur zpracovaných z oděvů z dětství a mládí jako pokrývka znázorňující bohatství – jsou to materiály a témata, obsah a forma.

První obraz pavouka, malou kresbu uhlem a tuší, udělala v roce 1947 a v závěru života začala tvořit sochy pavouků. Pavouk jí připomínal její chytrou, ochranitelskou matku, jejíž smrt i otcova nevěra měly na její tvorbu silný vliv (Zničení otce, 1974). Od té doby se v ní objevovaly motivy samoty, zrady, nebezpečí a zranitelnosti.[3]

Výstavy a oceněníEditovat

Mezinárodní umělecká činnost upozornila na ni až později, nejdříve se jí dostalo pozornosti v USA, zejména v New Yorku. Tam byla prvně oceněna za svou samostatnou výstavu (1945) a v letech 19411953 vytvořila sochy, které roku 1979 ukázala veřejnosti. V roce 1980 následovaly výstavy jejich soch z let 1955–1970. Poté jí Museum of Modern Art v New Yorku věnovalo roku 1982 jako první umělkyni – ženě retrospektivní výstavu, následovala další americká muzea. Od roku 1989 byla její díla také k vidění v různých evropských zemích.

Tate Modern jí uspořádala v roce 2007 v Londýně současně s jejími 95. narozeninami rozsáhlou retrospektivní výstavu. Od 5. května až do 2. června 2008 se nacházela v Paříži v Centre Georges Pompidou. Dále putovala výstava do Guggenheimova muzea v New Yorku a Muzea of Contemporary Art v Los Angeles.

V Praze bylo několik jejích prací vystaveno na přelomu let 2015 a 2016 v Galerii Rudolfinum v rámci kolektivní výstavy s názvem Flaesh, kde se představily rovněž Marlene Dumas, Tracey Eminová, Kiki Smith a Berlinde De Bruyckere. Z díla Louise Bourgeois byly vystaveny tři biomorfní plastiky ze série Ozvěny a série kreseb Neopouštěj mě, na nichž pracovala společně s Tracey Eminovou.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Louise Bourgeois. In: hedendaagsesieraden.nl. 15. ledna 2018. Dostupné online.
  2. Nedoma, Petr – Komedová, Šárka, Flaesh. Marlene Dumas, Tracey Emin, Berlinde De Bruyckere, Kiki Smith, Louise Bourgeois, Galerie Rudolfinum, Praha 2015, nestránkováno
  3. a b HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 154–155. 
  4. FOSTER, Hal, aj. Umění po roce 1900. Praha: Slovart, 2007. ISBN 978-80-7209-952-8. S. 500–501. 

Externí odkazyEditovat

Seznam výtvarných děl Louise Bourgeois řazených chronologicky (anglicky)


LiteraturaEditovat

  • HERSKOVIC, Marika. American Abstract Expressionism of the 1950s An Illustrated Survey. New York: New York School Press, 2003. ISBN 0-9677994-1-4. (anglicky) 
  • HERSKOVIC, Marika. New York School Abstract Expressionists Artists Choice by Artists. New York: New York School Press, 2000. ISBN 0-9677994-0-6. (anglicky)