Otevřít hlavní menu

Louis de Crevant, Duc d'Humières (1628, Francie30. srpen 1694, Versailles) byl maršál Francie a guvernér Compiègne, Bourbonnais a Lille.

Louis de Crevant, vévoda z Humières
Louis de Crevant, maréchal d'Humières, Grand Maitre de l'Artillerie (1685-1694).jpg
Narození 1628
Compiègne
Úmrtí 30. srpna 1694 (ve věku 65–66 let)
Versailles
Ocenění rytíř Řádu svatého Ducha
rytíř Řádu sv. Michala
Maršál Francie
Funkce Grand Master of Artillery
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Byl synem Louise III. de Crevanta, seigneura d'Argy, markýze z Humières (1606-1648), guvernéra v Compiègne, a jeho ženy Isabelle Phélippeaux (1611-1642), z větve rodu Phélippeaux d'Herbault, dcery Raymonda Phélypeauxe d'Herbaulta[1]. Z jejich spojení se narodilo devět dětí, šest synů a tři dcery. Jeho mladší bratr Raymond-Louis de Crevant se angažoval v Královském námořnictvu a během své kariéry dosáhl námořní hodnosti lieutenant général des armées navales.

Byl přítomen při bitvě v Dunách a participoval na francouzsko-nizozemské válce pod Turennem. V roce 1668 byl jmenován maršálem Francie. V bitvě u Casselu byli spolu s maršálem Luxembourgem strůjci vítězství, když asistovali nominálnímu vrchnímu velení Filipa I. Orleánského.

V roce 1688 vpadl do Španělského Nizozemí ale hned následující rok se mu nepodařilo zvítězit v bitvě u Walcourtu proti menší síle.

Oženil se 8. března 1653 s krásnou, bohatou a vlivnou Louisou Antoinettou de la Châtre, komtesou z Nançay. Komtesin vliv (byla dvorní dámou v královnině paláci) a jeho dobré osobní vztahy s Louvoisem pak byly velmi důležité pro jeho kariérní vzestup.

Voltaire o něm pravil, že byl prvním, kterému bylo v zákopech servírováno na stříbře (při obléhání Arrasu roku 1658).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Louis de Crevant, Duke of Humières na anglické Wikipedii a Louis de Crevant na francouzské Wikipedii.

  1. jeho děd byl velmi vlivný, byl postupně sekretářem královské komory, pokladním úspor (trésorier de l'épargne), státním radou, státním tajemníkem, členem katolické strany, státním ministrem a státní tajemníkem pro zahraniční věci.

LiteraturaEditovat

  • Louis André, Michel Le Tellier et l'organisation de l'armée monarchique, Paris, 1906
  • Louis André, Michel Le Tellier et Louvois, Paris, 1943
  • André Corvisier, Louvois, Paris 1983
  • Un numéro spécial d'Histoire, économie et société lui est consacré (janvier-mars 1996)
  • Thierry Sarmant, Les Demeures du Soleil : Louis XIV, Louvois et la surintendance des Bâtiments du roi, Seyssel: Champ Vallon, 2003.
  • Politique, guerre et fortification au Grand Siècle : lettres de Louvois à Louis XIV (1679-1691), éd. Nicole Salat et Thierry Sarmant, Paris: Société de l’histoire de France, 2007.
  • Thierry Sarmant et Raphaël Masson (dir.), Architecture et Beaux-arts à l'apogée du règne de Louis XIV : édition critique de la correspondance du marquis de Louvois, surintendant des Bâtiments du roi, arts et manufactures de France, 1683-1691. Tome 1 : 1683-1684, Paris, Comité des travaux historiques et scientifiques, 2007 ; Tome 2 : 1685, Paris, CTHS, 2009.
  • Thierry Sarmant et Mathieu Stoll, Régner et gouverner : Louis XIV et ses ministres, Paris : Perrin, 2010.
  • De la représentation du Prince : la bataille de Cassel vue par Mignard, L'Oreiller du Roy n° 5
  • Guerre et propagande au XVIIe siècle, l’affaire du maréchal de Humières, Histoire mondiale des conflits, n° 17, déc.2004-janv.2005, pp. 28-31

Externí odkazyEditovat