Lorica squamata
Lorica squamata neboli šupinový pancíř byla od 4. století př. n. l. součástí zbroje římských legionářů.
Historie a vzhled
editovatŘímané převzali tuto zbroj společně s kroužkovým pancířem od Keltů během bojů v Itálii. Podobný pancíř však používali i Řekové, od nich jej pravděpodobně Keltové převzali v jižní Galii. V římském vojsku používala tuto zbroj především jízda, v menší míře i pěchota.
Šupinový či kroužkový pancíř si zpočátku mohli dovolit pouze bohatší hastati a principové, ale po Mariově reformě se tyto druhy zbroje dostaly do běžné výbavy všech legionářů. V 1. až 3. století byl nejčastější legionářskou zbrojí článkovaný pancíř, avšak šupinový a kroužkový pancíř nosili především centurioni a praporečníci.
Ve 3. století vznikl zvláštní generálský model této zbroje. Do té doby totiž vysocí velitelé a císaři nosili takzvaný svalový pancíř Lorica muscula. Tento šupinový pancíř byl upraven do podoby pancíře svalového. Stejně jako kroužkový pancíř měla i šupinová zbroj ramenní zdvojení a kožené chrániče slabin a ramen. Takový typ se v byzantské neboli východořímské říši zachoval až do pozdního středověku, jak dokazují různá byzantská umělecká díla. Ve 3. století to zřejmě byla nejběžnější císařská zbroj.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Lorica squamata na slovenské Wikipedii.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lorica squamata na Wikimedia Commons