Zlatý lorňon Davida S. Mitchella
Nůžkové brýle, Francie, 19. století
Pouzdro s hodinkami a vyskakovacím lorňonem, Rossel & Fils, kolem 1860

Lorňon (francouzsky lorgnette), také Lornět, Lorgnet, Lorgneta, Lorněta, Lorgnon, jsou mono nebo častěji binokulární brýle s delší šikmou rukojetí, určené především pro příležitostné prohlížení nebo krátké čtení, také jako módní doplněk oděvu nošený na řetízku.

HistorieEditovat

Původ lorňonu sahá do 15. století do skupiny prvních brýlí, kdy bylo třeba příležitostně nahlížet do textů knih pomocí čoček vybroušených z čirého berylu nebo skla. Zhotovovaly se jak s držadlem, tak bez něj. Zvláštním typem byly nůžkové brýle, jejichž pevné držadlo je uprostřed a drží se před obličejem. Angličan George Adams ideu lorňonu technicky zdokonalil kolem roku 1770. Nejpopulárnější byly v 19. století, především pak ve Francii a ve Švýcarsku, kde se skládací lorňony montovaly do pouzdérka s miniaturními hodinkami s tlačítkem a pérkem. Po designovém vylepšení Robertem Betell Batem roku 1825 se lorňony používaly také jako šperk či oděvní doplněk. Vrchol módní obliby lorňon zaznamenal v letech 1870 - 1920.

Z českých politiků užíval lorňon například Albín Bráf, ze spisovatelů Svatopluk Čech. Zámožné a vzdělané ženy často dávaly lorňonu přednost před klasickými brýlemi. V českých filmových komediích meziválečné doby se lorňon stal atributem komické osoby (např. Růžena Šlemrová.

MateriályEditovat

Obroučky a rukojeť bývaly z rohoviny, celuloidu, oceli, mědi, zlaceného stříbra, někdy ze zlata, s výzdobou z perleti, slonoviny či drobných drahých kamenů. Skládací lorňony mají uprostřed pant, montovaly se jako součást šatlény do pouzdérka s miniaturními hodinkami, se stiskacím tlačítekm na pérko.

Lorňon se nosil a nosí se dosud na maškarních plesech a často i v opeře.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lorngette na anglické Wikipedii.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat