Lopucha

opera Josefa Bartovského

Lopucha je komická opera („hudební veselohra“) o jednom jednání českého skladatele Josefa Bartovského na libreto, které skladatel upravil a přeložil podle stejnojmenné komické aktovky chorvatského spisovatele Milana Begoviće.[1][2] (Podle Jana Branbergera byla složena původně na text srbochorvatský.[3])

Lopucha
Josef Bartovský (1925)
Josef Bartovský (1925)
Základní informace
Žánrhudební veselohra
SkladatelJosef Bartovský
LibretistaJosef Bartovský
Počet dějství1
Originální jazykčeština (chorvatština)
Literární předlohaMilan Begović : Čičak
Datum vzniku1940
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lopuchu napsal Bartovský roku 1940, přičemž již o dva roky dříve napsal jinou hudební veselohru o jednom dějství rovněž podle předlohy Milana Begoviće, totiž operu Neteř biskupova. Zatímco však Neteř biskupovu uvedlo po skončení druhé světové války roku 1946 plzeňské divadlo, Lopucha zůstala neprovedena.[3][2]

Osoby editovat

osoba hlasový obor[3]
Marko, sedlák bas
Boja, jeho žena alt
Maša, jejich schovanka soprán
Joca, selský synek baryton
Aćim, pastýř tenor

Děj opery editovat

Na statku sedláka Marka ve vesnici Zagora slouží krásné osiřelé děvče Maša. Je svatojánský podvečer a její milý Joca, chlapec ze vsi, ji přichází pozvat na kopec k ohňům. Dává jí též drobný dárek z lásky. Maša mu přislibuje, že ho doprovodí.

Ale nejen Jopca o ni jeví zájem, i záletník Marko, přestože je ženat, na ni má laskominy a věří, že by u ní pochodil. Aby ji však na statku sobě nablízku udržel, pojal úmysl ji vmanévrovat do sňatku se slaboduchým a jednookým pastýřem Aćimem. nyní tedy využívá nepřítomnosti své ženy Boji a láká Mašu na dostaveníčko na seník. Maša na jeho nabídku naoko přistupuje a slibuje, že na něho bude na seníku čekat. Jenže Markův plán je ještě záludnější: poslat za sebe na seník Aćima. Sám hospodář odchází do krčmy.

Zatím se vrací Boja. byla u staré vědmy Lucy, a ta jí z rozpáleného olova vyvěštila, že ji její manžel podvádí. Maša toto hádání potvrzuje a vypráví Boji, jak ji Marko zval na seník. Radí hospodyni, aby manžela nachytala a šla na místo schůzky sama. Boja zamyšleně přisvědčuje a odchází.

Po chvíli se Marko vrací z krčmy s pocitem uspokojení, že se jeho důmyslná intrika osvědčila. S překvapením nachází Mašu ve světnici a ještě s větším údivem se dozvídá, že na seníku je jeho žena Boja. Aćim odtamtud právě přichází, rozzářen zážitkem ze seníku. I on je zaskočen tím, že nalézá Mašu zde, Aby chránila čest své paní i zdrceného Marka, tvrdí mu Maša, že na místě našel babu Lucu. Přicházející Boja se v nastalé situaci ihned orientuje a Mašina slova potvrzuje: protože prý věděla, že Marko je v krčmě, a tedy nemůže přijít na seník sám, poslala tam pro jistotu babu Lucu. Zklamaný Aćim je terčem posměchu ostatních.

Za okny je vidět planoucí ohně a slyšet Jocu, jak volá Mašu ven. Ani Marko už po dnešní příhodě nemá proti jejich známosti námitky.[3]

Reference editovat

  1. JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 154. 
  2. a b KOLOFÍKOVÁ, Klára. Bartovský, Josef. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník osob a institucí. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2015. Dostupné online. Archivováno 21. 10. 2017 na Wayback Machine.
  3. a b c d BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 30. 

Literatura editovat

  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 154.